MANŽEL, KTERÝ SE NESTARÁ O ZAJIŠTĚNÍ SVÉ MANŽELKY

OTÁZKA: Jak postupovat v situaci, kdy se muž nechává vydržovat ženou? Musí tato žena odevzdávat celý svůj výdělek muži, který pak s penězi hospodaří? Musí se mu i v tomto případě žena zcela podřídit? On není ani starý, ani nemocný. Pracovat může, ale nastalé pracovní nabídky odmítá. Na domluvu muž nereagoval a říkal, že se manželka má nad svým chováním zamyslet a že si ho má více vážit. Ta to už nedokázala snášet a tak se rozešli (bez rozvodu), se spoustou opravdu hrubých a nevybíravých slov z jeho strany. Dotyčný muž odešel a načas přestal komunikovat. Teď by se rád vrátil a nechápe, že ona ho už nechce zpět. Nechal ji v situaci úplně bez peněz, odešel k rodičům, počkal až vše vyřeší a teď, když je po problému, se domáhá návratu a to, co se stalo, odmítá vůbec řešit. Myslí si, že je povinností ženy vzít ho zpět, když už s rodiči nemůže být, protože manželka má muže ctít a starat se o něj. Má pravdu?


ODPOVĚĎ:

Neshody v manželství vznikají tehdy, když některý z manželů nerespektuje posvátné, Bohem dané povinnosti. Tyto jsou dány manželům i manželkám, shodně jejich přirozenosti coby mužů, nebo žen a z ní vyplývajícím úlohám v manželském svazku, jehož cílem by mělo být zplození a vychování nové generace Božích služebníků. Mezi nejčastější příčiny takového krachu mezi dvěma muslimy patří neplnění svých povinností, hříchy jazyka, zlé, sprosté a vulgární nadávky, neochota k dialogu a kompromisům, neblahý vliv rodiny některého z manželů, zloba některého z nich, hněvivost či vzpurnost manželky, agresivita a panovačnost manžela a v neposlední řadě nepřítomnost vzájemného porozumění, pramenící z egoizmu a nedostatku vědomí, že oba společně tvoří kvalitativně vyšší celek, který má svůj účel a je hoden zachování.

Velmi nepříjemným nešvarem mezi manžely je pak selektivní čtení povinností a práv, která vyplývají z Koránu a Sunny pro jednoho a pro druhého. Lidé mají tendenci neústupně vymáhat své nároky a současně bezostyšně přehlížet své povinnosti, byť i jedno i druhé jest nedvojsmyslně stanoveno Božím Zákonem. Korán takové počínání odsuzuje slovy:

أَفَتُؤْمِنُونَ بِبَعْضِ ٱلْكِتَـٰبِ وَتَكْفُرُونَ بِبَعْضٍ

Zdaž věříte v jednu část Písma, zatímco druhou popíráte? (Bekara: 85)

Zneužívat příkazy víry k vykořisťování druhých a selektivně v šarí'i vyhledávat to, co pomůže prosadit vlastní nároky, za současného ignorování povinností, je nebezpečným zahráváním si s Božím Náboženstvím.

Naopak skutečný a ryzí věřící následuje pravdu a drží se jí, bez ohledu na to, že by svědčila i proti němu. Je nehorázné a trestuhodné, aby například muži chtěli po svých ženách, aby byly tím, čím byly pro Posla Božího صلى الله عليه و سلم Chadídža, 'Áiša, nebo Hafsa رضي الله عنهن, zatímco oni sami odmítají být jako Posel Boží صلى الله عليه و سلم, Abú Bekr nebo Omar či 'Alí رضي الله عنهم .

Váš manžel sice má nezpochybnitelné právo být respektován jako hlava rodiny, ale v každém případě spáchal těžký hřích samým tím, že se nestaral o finanční a materiální zajištění vaší domácnosti. Toto je jeho výsadní povinností, vyplývající z těchto slov Božích:

ٱلرِّجَالُ قَوَّٰمُونَ عَلَى ٱلنِّسَآءِ بِمَا فَضَّلَ ٱللَّـهُ بَعْضَهُمْ عَلَىٰ بَعْضٍ وَبِمَآ أَنفَقُوا۟ مِنْ أَمْوَٰلِهِمْ

Muži jsou patrony nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži rozdávají z majetků svých ženám. (Nisá´:34)

Tato povinnost muže materiálně zajistit svou ženu platí po celou dobu manželství, neboť Vznešený Alláh mužům ve vztahu k ženám přikázal:

وَعَاشِرُوهُنَّ بِٱلْمَعْرُوفِ

A zacházejte s nimi podle zvyklostí uznaných! (Nisá´: 19)

A uznalou zvyklostí je, že muž je ten, kdo pracuje a přináší domů výdělek, z něhož pak žije celá rodina, jak definoval Posel Boží صلى الله عليه و سلم v odpovědi na dotaz Mu'áwíji al-Kušejrího, jaké má jeho žena vůči němu nároky:

أَنْ تُطْعِمَهَا إِذَا طَعِمْتَ وَتَكْسُوَهَا إِذَا اكْتَسَيْتَ - أَوِ اكْتَسَبْتَ ...

Že ji budeš krmit tím, čím krmíš i sebe a šatit tím, čím šatíš i sebe ...[1]

Tato povinnost muže platí nadále dokonce i poté, co muž využije svého práva iniciovat jednostranný rozvod, [2] shodně dikci koránských veršů, jež mužům přikazují:

أَسْكِنُوهُنَّ مِنْ حَيْثُ سَكَنتُم مِّن وُجْدِكُمْ وَلَا تُضَآرُّوهُنَّ لِتُضَيِّقُوا۟ عَلَيْهِنَّ ۚ وَإِن كُنَّ أُو۟لَـٰتِ حَمْلٍ فَأَنفِقُوا۟ عَلَيْهِنَّ حَتَّىٰ يَضَعْنَ حَمْلَهُنَّ ۚ فَإِنْ أَرْضَعْنَ لَكُمْ فَـَٔاتُوهُنَّ أُجُورَهُنَّ ۖ وَأْتَمِرُوا۟ بَيْنَكُم بِمَعْرُوفٍ ۖ وَإِن تَعَاسَرْتُمْ فَسَتُرْضِعُ لَهُۥٓ أُخْرَىٰ لِيُنفِقْ ذُو سَعَةٍ مِّن سَعَتِهِۦ ۖ وَمَن قُدِرَ عَلَيْهِ رِزْقُهُۥ فَلْيُنفِقْ مِمَّآ ءَاتَىٰهُ ٱللَّـهُ ۚ لَا يُكَلِّفُ ٱللَّـهُ نَفْسًا إِلَّا مَآ ءَاتَىٰهَا ۚ سَيَجْعَلُ ٱللَّـهُ بَعْدَ عُسْرٍ يُسْرًا

Ubytujte ženy své po rozvodu tam, kde sami bydlíte, podle možností svých. Nečiňte jim žádnou újmu s úmyslem je utiskovat. Jsou-li těhotné, přispívejte jim, pokud neporodí! A jestliže kojí pro vás dítě vaše, dávejte jim jejich odměnu a dohodněte se vzájemně podle zvyklosti uznané, však narazíte-li na obtíže, dejte je kojit ženě jiné! Nechť ten, kdo je blahobytný, dává úměrně k blahobytu svému a nechť ten, jehož obživa je odměřena, dává z toho, co Bůh mu uštědřil. A Bůh neukládá duši žádné více než to, co sám jí dal. A Bůh po těžkostech přinese ulehčení. (Talák: 6-7)

Toto je jasný důkaz, že manželka není pro manžela žádná služka nebo majetek, nýbrž někdo, kdo mu je svěřen a o koho má manžel povinnost se starat a nikoli s ním nezodpovědně nakládat.

Taková byla i praxe našich zbožných předků. Osmán ibn 'Affán رضي الله عنه, pozdější třetí pravověrný chalífa této ummy, byl ženat s dcerou Božího Posla صلى الله عليه و سلم Rukajjou رضي الله عنها. Když onemocněla, oddaně o ni pečoval a zůstal jí nablízku, aby jí byl vždy k dispozici. Kvůli tomu dokonce zmeškal velmi důležitou rannou bitvu v dějinách islámu, bitvu u Bedru, jež byla velkým vítězstvím muslimů. Po jejím skončení mu Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

إِنَّ لَكَ أَجْرَ رَجُلٍ مِمَّنْ شَهِدَ بَدْرًا وَسَهْمَهُ .

Věru ty obdržíš odměnu stejnou, jako muž, který na Bedru byl a účastnil se bitvy.[3]

Muž je odměněn za to, jak se stará o svou manželku, v souladu s tím, co Posel Boží صلى الله عليه و سلم oznámil Se'dovi ibn Abí Wekkás رضي الله عنه:

إِنَّكَ لَنْ تُنْفِقَ نَفَقَةً تَبْتَغِي بِهَا وَجْهَ اللَّهِ إِلَّا أُجِرْتَ عَلَيْهَا حَتَّى مَا تَجْعَلُ فِي فَمِ امْرَأَتِكَ.

Budeš odměněn za cokoli, co rozdáš kvůli Alláhu, dokonce i kdyby to bylo pouhé sousto vložené do úst tvé manželky.[4]

Takto znějí jednoznačné hadísy. Povinnost zaobstarat rodinu je podle zákona islámu povinností manžela a nikoli manželky. Peníze, které si vydělá manželka, jsou výlučně její majetek. Pokud by manželka jen seděla doma a prostě řekla, že pracovat nebude, nedopustí se tím na rozdíl od manžela žádného hříchu.

Jeden z předních učenců této ummy, Ahmed ibn Hanbel, formuloval pravidlo, na němž se shodnou všichni relevantní islámští učenci: „Kdokoli odmítá hadísy Božího Posla صلى الله عليه و سلم, je na rubu zkázy.[5]

To proto, že Vznešený Alláh pravil Svému Poslu صلى الله عليه و سلم:

فَلَا وَرَبِّكَ لَا يُؤْمِنُونَ حَتَّىٰ يُحَكِّمُوكَ فِيمَا شَجَرَ بَيْنَهُمْ ثُمَّ لَا يَجِدُوا۟ فِىٓ أَنفُسِهِمْ حَرَجًا مِّمَّا قَضَيْتَ وَيُسَلِّمُوا۟ تَسْلِيمًا

Však nikoliv, při Pánu tvém, oni nebudou věřící, pokud tě neučiní rozhodčím v tom, o čem jsou ve sporu. Potom nenaleznou v duších svých pochybnosti o tom, cos rozhodl, a podrobí se plným podrobením. (Nisá´: 65)

Na základě poskytnutých informací je nutno uvědomit si následující:

1. Manželství má svá daná pravidla pro muže i pro ženy a od všech si vyžaduje jejich plnění a respektování z hlediska úcty vůči instituci manželství samé. To, že jedna strana neplní své závazky, není ospravedlněním pro to, aby tyto závazky vypověděla druhá strana, dokud manželství trvá. Tedy pokud jeden z manželů neplní svou povinnost, neznamená to, že ji může svévolně přestat plnit i druhý.

2. Muž rozhoduje jakožto hlava rodiny a proto mu patří respekt. Materiální zajištění rodiny není přímým důvodem tohoto respektu. I pokud manžel svůj díl povinností svévolně neplní, má i přesto právo na respekt až do právoplatného rozvodu. To neznamená, že si manžel může nárokovat majetek, který si vydělala manželka. Naopak, musí urychleně začít plnit svou úlohu, která mu je dána.

3. Pokud manžel neplní či hrubým způsobem porušuje své povinnosti vůči manželce, má tato manželka podle islámu plné právo žádat soud o rozvod a usilovat o ukončení nefunkčního manželství. Pokud manžel skutečnost, že jeho zanedbávaná manželka žádá o rozvod, neunese a začne hrubě nadávat a urážet ji, je to čistě jeho chyba. Pokud manželka vůči němu nebyla hrubá a neslušná, ničeho špatného se nedopustila.

4. Vzhledem k tomu, že váš vztah nebyl ukončen řádným rozvodem a dotyčný je stále vaším manželem, máte doposud povinnost ho ctít a pomoci mu v nouzi. Ne proto, že byste mu něco dlužila, ale proto, že si tento respekt zaslouží institut manželství jako takový. 

Velký soudobý učenec 'Abdul'azíz ibn 'Abdilláh ibn Báz říká:

Je povinností manželky být cudná, vyhýbat se všemu, co manžela popouzí a nijak manželovi neubližovat.[6]

Analogicky má manžel povinnost urychleně a patřičným způsobem zjednat nápravu a zajistit vaši domácnost, zabezpečit vám rozumný životní standard a elementární respekt jakožto lidské bytosti. Hřešit vůči manželce, vůči rodině a institutu manželství je chování, které není hodno muslima.

Všemohoucí Alláh říká:

إِن يُرِيدَآ إِصْلَـٰحًا يُوَفِّقِ ٱللَّـهُ بَيْنَهُمَآ ۗ إِنَّ ٱللَّـهَ كَانَ عَلِيمًا خَبِيرًا

A přejí-li si oba manželé usmíření, Bůh mezi nimi zařídí shodu, neboť Bůh je vševědoucí a dobře zpraven. (Nisá: 35)

Proto bych doporučil jasně a zřetelně formulovat podmínky manželova možného návratu. Musí pochopit, že na něm leží povinnost zajistit rodinu zvenčí ve všem, co rodina potřebuje a vy budete pečovat o fungování domácnosti zevnitř a nabídnete mu svou pokoru a respekt. On si musí najít zaměstnání a finančně vás zabezpečit. Jedině tak může manželství nadále fungovat Jinak, v případě, že se bude chtít nechat nadále vydržovat tak, jako předtím, jasně formulujte pravidla a podmínky a otevřeně mu sdělte, že požádáte soud o rozvod manželství. Důvodem bude, že on neplní svoje povinnosti, které vůči vám má. Je zdravý, není ani nemocný, ani handicapovaný, ani nezaměstnatelný, má povinnost vydělávat na svou rodinu.

Manželství je totiž obrovským požehnáním, stejně jako slušná a ctnostná manželka, shodně slovům Vznešeného Alláha:

وَمِنْ ءَايَـٰتِهِۦٓ أَنْ خَلَقَ لَكُم مِّنْ أَنفُسِكُمْ أَزْوَٰجًا لِّتَسْكُنُوٓا۟ إِلَيْهَا وَجَعَلَ بَيْنَكُم مَّوَدَّةً وَرَحْمَةً ۚ إِنَّ فِى ذَٰلِكَ لَـَٔايَـٰتٍ لِّقَوْمٍ يَتَفَكَّرُونَ

A patří k Jeho znamením, že vám z vás samých manželky stvořil, abyste u nich klid nalezli. A vložil mezi vás lásku a dobro - a věru jsou v tom znamení pro lidi přemýšlivé. (Rúm: 21)

A Jeho Posla صلى الله عليه و سلم, jenž řekl:

الدُّنْيَا مَتَاعٌ وَخَيْرُ مَتَاعِ الدُّنْيَا الْمَرْأَةُ الصَّالِحَةُ .

Tento svět je jen pomíjivým užíváním a nejlepším z něj je bezúhonná žena.[7]  

A Alláh Jediný je zdrojem síly a pomoci.

Na základě citovaných zdrojů sestavil: Alí Větrovec

___________________________________________________________

[1] Jako součást delšího hadísu zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2142. Al-Albání doložil jako sahíh v Irwáu l-ghalíl, 7/98.

[2] Tj. typ rozvodu známý jako الطلاق at-tallák, nepřesně označovaný jako zapuzení manželky.

[3] Na autoritu 'Abdulláha ibn Omara رضي الله عنه zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3130.

[4] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 56.

[5] Zaznamenal Ibn Muflih v Tabakátu l-hanábila, 2/15; a Ibn Batta v al-Ibánetu l-kubrá, 1/97.

[6] Viz Medžmú'u fetáwá Ibn Báz, 30/330.

[7] Na autoritu 'Abdulláha ibn 'Amra ibnu l-'Ás رضي الله عنهما zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1467.