MILOVALI SE A NÁSLEDOVALI PROROKA صلى الله عليه و سلم V DOBRÉM I VE ZLÉM

Abú Talha رضي الله عنه se oženil s Milhán رضي الله عنها, drobnou dívkou s krásnýma velkýma očima, které také říkali Umm Sulejm. Žili spolu v láskyplném manželství a ona mu povila syna, kterého Abú Talha nesmírně miloval. 

Jednoho dne však chlapec vážně onemocněl. Synkova nemoc na Abú Talhu velmi těžce doléhala. Abú Talha vždy brzy ráno vstával, aby stihl na společnou modlitbu za úsvitu, kterou se modlíval za Božím Poslem صلى الله عليه و سلم. U Proroka صلى الله عليه و سلم pak zůstával téměř až do poledne. Potom se odebral domů, aby se najedl, pomodlil se polední modlitbu a zdříml si. A pak zase odešel z domu a nevracel se až do večerní modlitby. Jednoho rána se, jako obvykle, vypravil za Prorokem صلى الله عليه و سلم (podle jiného podání za ním odešel do mešity) a v době jeho nepřítomnosti chlapec zemřel.

Umm Sulejm řekla: „Ať nikdo neříká Abú Talhovi, že jeho syn zemřel, dokud mu to neřeknu já sama.“ Zabalila dítě do přikrývek, jakoby spalo a uložila ho do kouta v domě. Když se Abú Talha před polednem od Proroka صلى الله عليه و سلم vrátil a přivedl s sebou i nějaké lidi, kteří se v mešitě modlili spolu s ním, jako první se zeptal na svého syna: „Jak je na tom můj synáček?“ Umm Sulejm mu odpověděla: „Odkdy onemocněl, nikdy nespal tak klidně, jako nyní. Doufám, že si odpočine.“ Myslela tím spánek smrti, který dítěti ulevil od jeho utrpení a bolesti. (Takto nejednoznačně mluvila z ohleduplnosti vůči citům svého muže. Ale Abú Talha to pochopil tak, že stav jeho malého synka se zlepšil.)

Umm Sulejm přinesla manželovi a návštěvě oběd. Najedli se a návštěva potom odešla. Potom si Abú Talha lehl do postele a zdřímnul si. Umm Sulejm mezitím vstala, zkrášlila se a navoněla jako nikdy předtím. To ukazovalo na její nezdolnou trpělivost a velkou víru v rozhodnutí a osud přicházející od Alláha. Snažila se získat odměnu od Alláha za to, že svého truchlícího manžela utiší a doufala, že toho dne otěhotní, aby jí Alláh nahradil ztrátu syna, kterou utrpěla. Pak si lehla zpět za Abú Talhou. Když ucítil vůni jejího parfému, učinil to, co muži se svými manželkami dělávají. (Tímto vypravěč vyjádřil slušnost a ohleduplnost vůči tomu, k čemu mezi nimi došlo.)

Na konci noci noci svému manželovi řekla: „Abú Talho, co myslíš, pokud nějací lidé půjčí něco někomu a potom si to žádají zpátky, mají ti, kteří si to vypůjčili, právo odmítnout jim to vydat nazpět?“ „Jistěže ne,“ odvětil Abú Talha. „Vznešený Alláh,“ pokračovala Umm Sulejm, „ti propůjčil tvého synáčka a nyní si ho vzal zpátky k Sobě. Snaž se proto získat Jeho odměnu a buď trpělivý.“ Abú Talha se rozhněval a řekl: „Nechala si mě udělat to, co jsem udělal a teď mi řekneš, že můj syn právě zemřel?“ Potom dodal: „Inná li-lláhi we inná ilejhi rádži'ún (tedy slova, jež muslimové říkávají, když se dozvědí o něčí smrti, nebo o něčem hrozném: Věru Alláhu patříme jsme a k Němu se navrátíme.)“ Potom Abú Talha pronesl chválu Alláhu a ráno se okoupal, zašel k Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم a pověděl mu o tom, co se mu stalo. Posel Boží صلى الله عليه و سلم za něj prosil, aby mu Alláh za toto požehnal. Jeho modlitba byla vyslyšena a Umm Sulejm počala další dítě.

Umm Sulejm měla ve zvyku cestovat za svým manželem a za Prorokem صلى الله عليه و سلم, kdykoli z nějakého důvodu opustili Medínu a vracet se pak spolu s nimi. Posel Boží صلى الله عليه و سلم jí řekl, aby mu dítě, které se narodí, přinesla ukázat. Byli zrovna na cestě a Umm Sulejm tam byla spolu s nimi. Když se Prorok صلى الله عليه و سلم vracel do Medíny – a nikdy se nevracel v noci, aby nerušil její obyvatele a aby se ženy, které doma zůstaly, měly čas připravit na návrat svých manželů. Zrovna dosáhli nejvzdálenějších předměstí Medíny, když Umm Sulejm přepadly porodní bolesti. Abú Talha zůstal u ní a Posel Boží صلى الله عليه و سلم odešel pryč. Abú Talha řekl: „Ó Bože, Ty víš, že jsem vždy rád všude chodil s Tvým Prorokem, kamkoli šel a vracel jsem se spolu s ním tehdy, když se vracel i on. Ale nyní mi je to, jak vidíš, znemožněno.“ Umm Sulejm se najednou podivila: „Abú Talho, já už žádnou bolest skoro necítím!“ (A toto byl výsledek vyslyšené prosby – její bolesti takřka zázračně pominuly, aby oba mohli dostihnout Posla Božího صلى الله عليه و سلم a vrátit se do Medíny zároveň s ním.)

Vyrazili a když dosáhli Medíny samotné, její porodní bolesti se znovu ozvaly. Umm Sulejm porodila syna a poslala svého druhého syna s dítětem a miskou datlí za Prorokem صلى الله عليه و سلم. Umm Sulejm se rozhodla nedat svému dítěti nic, dokud nad ránem nedospějí k Poslu Božímu. (To proto, že chtěla, aby tím prvním, co na tomto světě její novorozené děťátko okusí, bylo jídlo, které mu dá Posel Boží صلى الله عليه و سلم. Toto byl také znak její nesmírné víry, protože ženy vždy instinktivně novorozeně nejprve přivinou k hrudi a nakojí.).“ Anas ibn Abí Talha, vypravěč tohoto hadísu a zároveň chlapec, který měl na matčin příkaz svého novorozeného bratříčka zanést k Prorokovi صلى الله عليه و سلم, vypráví: „Novorozeně celou noc plakalo a já jsem zůstal po celou tu dobu vzhůru, abych se o něj postaral. Ráno jsem ho vzal za Prorokem صلى الله عليه و سلم, který nosil svůj plášť a značkoval velbloudy a ovce, které mu lidé odevzdali (Dobytek byl určen jako milodar a proto ho bylo nutno značkou odlišit od ostatních kusů ve stádě.) Když k němu přišel, zeptal se ho, zda je to ono Milhánino novorozeně. Anas mu to potvrdil a Prorok صلى الله عليه و سلم pustil z ruky nářadí a přispěchal k němu. Vzal si novorozence do náruče a zeptal se, jestli má něco, čím ji nakrmit. „Ano, mám datle,“ odpověděl Anas.

Posel Boží صلى الله عليه و سلم vzal pár datlí a rozžvýkal je, promísil se svými požehnanými slinami a potom dítěti otevřel ústa a část rozžvýkaného sousta vložil dovnitř. (Jak je u mnoha muslimů dodnes zvykem, když se narodí dítě.)

Novorozeně si olízlo rty a sousto promísené s Prorokovými صلى الله عليه و سلم slinami nasálo. Tedy tím prvním, co tomuto dítěti dospělo do žaludku, byla potrava smíšená s Prorokovými صلى الله عليه و سلم slinami. Posel Boží صلى الله عليه و سلم se pousmál nad tím, jak medínští muslimové už od narození milují datle. „Posle Boží, pojmenuj ho,“ poprosil Anas. Prorok صلى الله عليه و سلم pohladil dítě po tváři a dal jmu jméno 'Abdulláh (tj. Služebník Boží).

Mezi muslimy v Medíně nebyl nikdo, kdo by vyrostl v lepšího člověka, než 'Abdulláh. Když vyrostl, měl i on spoustu synů a sám padl jako mučedník v bitvě o Persii. Toto bylo výsledkem splněné prosby Božího Posla صلى الله عليه و سلم.

Zdroj: Příběh je tradován mnoha podáními od imámů al-Buchárího, Muslima, Ahmeda a at-Tajálisího v Musnedu, a toto je jeho verze. Šejch al-Albání ho doložil jako sahíh v Ahkámu l-dženáiz, str. 20.