MILOVAT PRO SVÉHO BRATRA, CO MILUJEME PRO SEBE

Anas ibn Málik رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

لا يُؤْمِنُ أَحَدُكُمْ حَتَّى يُحِبَّ لأَخِيهِ مَا يُحِبُّ لِنَفْسِهِ 

Nikdo z vás zcela neuvěří, dokud nebude pro svého bratra milovat to, co miluje pro sebe ...[1] 

Vznešený Alláh سبحانه و تعالى praví:

إِنَّمَا الْمُؤْمِنُونَ إِخْوَةٌ

Věřící jsou si bratry (Hudžurát: 10)

Ústřední charakteristikou našich zbožných předchůdců byla jejich vzájemná starost jeden o druhého. Brali ohledy na ostatní muslimy. Plně si uvědomovali význam tohoto koránského verše a výše uvedeného hadísu, které měly v jejich životech nesmírnou důležitost a nedosažitelný význam. Podle nich se chovali a jimi se řídili.

As-Sarrí as-Sekátí (zemřel 253 hidžry) pravil:

منذ ثلاثين سنة أنا في الاستغفار من قولي: الحمد لله مرة

قيل: وكيف ذلك؟

فقال: وقع ببغداد حريق، فاستقبلني رجل، فقال لي: نجا حانوتك

فقلت: الحمد لله. فمنذ ثلاثين سنة أنا نادم على ما قلت، حيث أردت لنفسي خيرًا مما حصل للمسلمين

Celých třicet let jsem prosil Alláha o odpuštění za slova chvály Alláhu.

Zeptali se jej: „Jak je to možné?“

Odpověděl: „V Baghdádu propukl požár, nějaký muž ke mně přistoupil a pak mi pověděl, že můj obchůdek byl ušetřen. A proto jsem řekl: „Chvála Alláhu.“ Lituji toho, co jsem řekl, již třicet let, protože jsem hleděl na vlastní prospěch namísto toho, abych soucítil s tím, co se stalo muslimům." [2]

Možná někdo toto pronese i dnes, ale nakolik je to, co pronášíme svými jazyky reálným odrazem toho, co ukrývá naše nitro? A kdo z nás skutečně alespoň den lituje toho, co řekl, nebo udělal, a co mohlo narušit práva bratrství?

A podpora jen od Alláha Jediného přichází.

_________________________________________________________

[1] Na něm se shodují al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 13 a znění je jeho; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 45, se vsuvkou أو جاره či svého souseda."

[2] Zaznamenal al-Menáwí ve Fajdu l-Kadír, 1/124.