MOUDROSTI IMÁMA IBNU L-KAJJIMA

Významný islámský učenec Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja po sobě zanechal mnoho moudrosti ohledně odříkání se tohoto světa. Řekl:

Ó lidé, kteří hledáte potěchu v životě, který jednou skončí, vězte, že propadnout lásce k blednoucímu stínu je čirou bláhovostí![1]

V díle al-Fewáid pak napsal mimo jiné:

„Dokonči svůj obchod ještě dnes, dokud je tržnice ještě otevřená, dokud jsou ceny stanoveny a dokud je zboží laciné. Protože přijde doba, kdy nebudeš moci potřebné zboží zíkat žádným způsobem, ani v malém, ani ve velkém množství. Vznešený Alláh zjevil:

وَيَوْمَ يَعَضُّ ٱلظَّالِمُ عَلَىٰ يَدَيْهِ يَقُولُ يَـٰلَيْتَنِى ٱتَّخَذْتُ مَعَ ٱلرَّسُولِ سَبِيلًا 

V ten den si bude křivdící ruce své hryzat a říkat: "Ó kéž bych se byl ubíral cestou stejnou s poslem! (Furkán: 27).“

(...)

„Pokud jsi své srdce obtěžkal vezdejšími starostmi a zátěží a zanedbal vzpomínání Alláha, které mu dává sílu a život, pak jsi jako poutník, který na své jízdní zvíře naložil více, než ono může unést a předtím ho navíc ani nenakrmil. Velmi brzo se zastaví a ty nebudeš moci pokračovat v cestě.“

(...)

„Kdo okusí zdraví, zanedbá hořkost trpělivosti.“

(...)

„Skutečný rozdíl mezi lidmi tkví v jejich sklonech a ambicích, nikoli v jejich zjevu.“

(...)

„Tento svět je závodní dráha, na které se zvedl prach, jenž zahalil závodníky. Někteří na této cestě jedou koňmo, jiní se trmácejí pěšky.“

(...)

„Hrabivost lupičů nechodí, leda po tmě tužeb.“

(...)

„Síla vůle zhmotňující naději vyžaduje úsilí i výjimečnou opatrnost, aby se naděje nestala marnou.“

(...)

„Nepros od nikoho, kromě od svého Pána, protože kdykoli služebník prosí od kohokoli mimo svého Pána, bude vystaven výsměchu.“

(...)

„Vzdal se od toho, kdo nebude vždy s tebou a buď blízkým tomu, kdo tě nikdy neopustí.“

(...)

„Stanout na obranu svého ega je důkazem neznalosti jeho podstaty. Pokud bys skutečně znal jeho podstatu, byl bys jeho protivníkem a nikoli jeho obráncem.“

(...)

„Pokud se oheň pomsty podpálí plamenem hněvu, promění se v požár pomluv.“

(...)

„Spoutej svůj hněv řetězy jemnosti, protože hněv je jako pes. Pokud ho pustíš z řetězu, zadáví tě.“

(...)

„Tento svět je jako mršina. A lvi mršiny nejedí.“

(..)

„Tento svět nemá hodnotu ani jediného tvého kroku na něm. A už vůbec ne tolik, aby ses mu vydával naproti a následoval ho.“

(...)

„Druhy přátelení jsou dva. Buď se s někým přátelíš proto, že je ti blízký, rád si s ním popovídáš a trávíš s ním čas. Takové přátelení je více na škodu, nežli k užitku. Druhým typem přátelení je přátelit se s bratry a vzájemně si pomáhat, spolupracovat na předpokladech úspěchu a vzájemně si doporučovat pravdu a neochvějnost. Toto je ta největší a nejhodnotnější věc. Avšak i takové přátelení má tři nedostatky: prvním je snaha ukazovat se lepším a chvástat se před ostatními, druhým je klábosení a družení se více, nežli je zdrávo a třetím je fakt, že lidské tužby a návyky naruší původní dobrý úmysl a cíl takového přátelení se.“

___________________________________________

[1] Viz Tezkíjetu n-nefs, str. 147