MUSLIME, MĚJ SE NA POZORU PŘED „JÁ“, „MOJE“ A „MÁM“

Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja pravil:

„Muslim by si měl dávat pozor na slovíčka „já“, „moje“ a „mám,“ protože těmito třemi slůvky byli pokoušeni také Iblís, Faraon a Kárún.

Slovy Iblísovými bylo:

أَنَا۠ خَيْرٌ مِّنْهُ

Já lepší jsem než on (Sád:76)

Slovy Faraonovými bylo:

أَلَيْسَ لِى مُلْكُ مِصْرَ ...

což nepatří mi vláda nad Egyptem ... (Zuchruf:51)

A slovy Kárúnovými bylo:

إِنَّمَآ أُوتِيتُهُۥ عَلَىٰ عِلْمٍ عِندِىٓ ۚ

Všeho toho se mi dostalo jen díky vědění mému vlastnímu! (Kasas:78)

Nejlepší místo, kam položit slůvko „já“ jsou slova služebníka Božího: „Já jsem hříšný, chybující, prosící o odpuštění, přiznávající se služebník Boží.“

Nejlepší místo, kam položit slůvko „moje“ je „moje hříchy, moje chyby, moje nedostatečnost, moje chudoba, moje nízkost.“

A nejlepší místo, kam položit slůvko „mám,“ je, když služebník řekne:

اغفر لي جدي، وهزلي، وخطئي، وعمدي، وكل ذلك عندي

„(Ó Bože) odpusť mi hříchy, jichž jsem se dopustil úmyslně, z legrace, omylem, či účelově – a já mám všechny tyto.[1]

Zdroj: Zádu l-me'ád, 2/434.

______________________________________________________​

[1] Tato prosba je součástí delší prosby zaznamenané v hadísu Abú Músá al-A'arího رضي الله عنه v Muslimově Sahíhu, hadís č. 2138.