MUSLIMKA A DOMÁCÍ PRÁCE

 OTÁZKA: V různých zdrojích jsem nalezla různé odpovědi na to, jestli má manželka podle šarí’y povinnost vykonávat domácí práce v domě svého manžela. Někde říkají, že ano a někde naopak tvrdí, že nikoli a že manžel je povinen v takovém případě zajistit služebnou. Který názor je správný?

ODPOVĚĎ:
Názor, že žena není povinna vykonávat domácí práce je přítomen odedávna. Podle něj je úkolem ženy v manželství naplnění tužby po pohlavním životě, zplození potomka a zabezpečení počestného života dalekého nemravnosti. Tohoto názoru byli imámové Málik, Ibn Hazm, Newewí a další.[1]
Naproti tomu imám at-Taberí smýšlí, že záleží na zvyklosti dané oblasti. Pokud je na daném území zvykem, že žena domácí práce koná, nemusí jí muž obstarat služebnou, v opačném případě musí.[2]
Praxí žen prvních generací však bylo, že domácí práce vykonávaly. Když Fátima bint Muhammed přišla za svým otcem, Poslem Božím صلى الله عليه و سلم, a stěžovala si na bolest v ruce z toho, jak otáčela žernovem, žádala svého otce o služebnou. Posel Boží صلى الله عليه و سلم odpověděl: „Chceš, abych ti ukázal něco, co je ještě lepší? Před spaním vyslov „subhán Alláh“ a „al-hamdu lilláh“ třiatřicetkrát a „Alláhu akbar“ vyslov třicet čtyřikrát.[3] Na základě tohoto hadísu nazval al-Buchárí jednu kapitolu svého Sahíhu slovy „Žena vykonává domácí práce v manželově domě.“ Kdyby neměla žena povinnost zajišťovat domácí práce v domě svého muže, Prorok صلى الله عليه و سلم by Fátimě zajisté služebnou obstaral.
Asma bint Abí Bekr, manželka Zubejra ibnu l-Awwám, chodila pro vodu a krmení pro Zubejrova koně až na předměstí Medíny, odkud je nosila na hlavě. O koně také pečovala. Mísila těsto a připravovala je do pece, s čímž jí pomáhaly i ženy z ansárů.[4] 
A Alláh ví nejlépe.
 
Odpovídal: šejch Safet Kuduzović
Zdroj: Kuduzović, Safet: Fetwe, pravne decizije – pitanja i odgovori, Džemat Hidžra, Stichting, 2009, str. 290-291.
Překlad: Alí Větrovec


[1] Viz Šerhu l-Buchárí, 7/539; al-Muhalla, 10/73-74; al-Minhádž, 14/136.
[2] Fethu l-Bárí 9/417; Umdetu l-Kárí, 21/20-21.
[3] Sahíhu l-Buchárí, č. 5361 a 5362; Sahíh Muslim, č. 2727.
[4] Sahíh Muslim, č. 2182; Sahíh Ibn Hibbán, č.4500.