NÁSLEDUJME ZPRÁVY O TĚCH, KTEŘÍ DOSÁHLI ÚSPĚCHU PŘED NÁMI

Od Abú Hurejry رضي الله عنه se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم byl dotázán: „Kdo mezi lidmi je nejlepší?“ Posel Boží صلى الله عليه وسلم odpověděl:

أنا و الذين معي ثم الذين على الأثر ثم الذين على الأثر.

Já a ti, kteří jsou se mnou, potom ti, kteří následují podání a potom ti, kteří následují podání.[1]

Použitý výraz الأثر al-asar v jazyce označuje stopu či podání. V terminologii islámských nauk pak odkazuje na ta podání, která se dochovala od prvních generací muslimů, od osob jiných, než Posel Boží صلى الله عليه وسلم, tj. jeho společníků (arab. الصحابة as-sahába) a následovníků (arab. التابعين at-tábi'ún) a imámů této ummy.

Sufján as-Sewrí v této souvislosti pravil: „Náboženství se zakládá výlučně na podáních a nikoli na názorech!“ a třikrát to opakoval. [2]

V podobném duchu je v jiné verzi předmětného hadísu zmíněno:

خَيْرُ أُمَّتِي الْقَرْنُ الَّذِينَ بُعِثْتُ فِيهِمْ ثُمَّ الَّذِينَ يَلُونَهُمْ ...

Nejlepší z mé ummy je generace, k níž jsem byl poslán a potom ta po ní ...[3]

Ohledně toho Ibn Tejmíja pravil:

Napodobování sahábů a tábi'ínů zostřuje úsudek, posiluje víru a tříbí charakter.[4]

V podobném kontextu přikázal Všemohoucí Alláh Prorokovým společníkům رضي الله عنهم جمعين vzít si příklad z apoštolů proroka 'Ísá (Ježíše), mír s ním:

يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ كُونُوٓا۟ أَنصَارَ ٱللَّـهِ كَمَا قَالَ عِيسَى ٱبْنُ مَرْيَمَ لِلْحَوَارِيِّـۧنَ مَنْ أَنصَارِىٓ إِلَى ٱللَّـهِ ۖ قَالَ ٱلْحَوَارِيُّونَ نَحْنُ أَنصَارُ ٱللَّـهِ

Vy, kteří věříte! Buďte pomocníky Božími, tak jak to řekl Ježíš, syn Mariin, apoštolům: "Kdož budou pomocníky mými na cestě Boží?" I odvětili apoštolové: "My budeme pomocníky Božími." (Saff:13)

Vznešený Alláh na jiném místě pravil:

وَٱتَّبِعْ سَبِيلَ مَنْ أَنَابَ إِلَىَّ

A následuj cestu těch, kdož kajícně se ke Mně obrátili! (Lukmán: 15)

Ibn Džerír at-Taberí uvádí toto vysvětlení:

Následuj cestu těch, kteří se káli ze svého modloslužebnictví, navrátili se k ryzímu islámu a následovali Muhammeda, mír a požehnání s ním.[5]

Al-Mekkí ibn Ibráhím z tohoto důvodu pravil: „Šedesátkrát jsem vykonal pouť, šedesátkrát jsem se oženil a žil jsem v okolí Ka'by celých deset let. Zapisoval jsem si podání od desítky tábi'ínů a kdybych věděl, že to ode mne lidé nebudou potřebovat, nezapisoval bych si nic od nikoho dalšího, nežli od tábi'ín.[6]

V dalším hadísu se také dozvídáme, že významná úloha prvních generací následovníků byla obecným rysem nejen Muhammedovaصلى الله عليه و سلم, ale i všech ostatních Božích poselství.

'Abdulláh ibn Mes'úd رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

مَا مِنْ نَبِيٍّ بَعَثَهُ اللَّهُ فِي أُمَّةٍ قَبْلِي إِلاَّ كَانَ لَهُ مِنْ أُمَّتِهِ حَوَارِيُّونَ وَأَصْحَابٌ يَأْخُذُونَ بِسُنَّتِهِ وَيَقْتَدُونَ بِأَمْرِهِ ثُمَّ إِنَّهَا تَخْلُفُ مِنْ بَعْدِهِمْ خُلُوفٌ يَقُولُونَ مَا لاَ يَفْعَلُونَ وَيَفْعَلُونَ مَا لاَ يُؤْمَرُونَ فَمَنْ جَاهَدَهُمْ بِيَدِهِ فَهُوَ مُؤْمِنٌ وَمَنْ جَاهَدَهُمْ بِلِسَانِهِ فَهُوَ مُؤْمِنٌ وَمَنْ جَاهَدَهُمْ بِقَلْبِهِ فَهُوَ مُؤْمِنٌ وَلَيْسَ وَرَاءَ ذَلِكَ مِنَ الإِيمَانِ حَبَّةُ خَرْدَلٍ .

Nikdy přede mnou nebyl vyslán Prorok ke svému lidu, aniž by mezi nimi neměl své učedníky a společníky, kteří následovali jeho způsoby a nechali se vést jeho příkazy. Potom přišli další následovníci, kteří již nabádali k ledačemu, ale ne vše dodržovali, případně se dopouštěli i věcí, které jim nebyly uloženy. Kdokoli proti nim vystoupil svou rukou, byl věřící, kdokoli proti nim vystoupil svým jazykem, byl věřící. A kdokoli proti nim vystoupil srdcem - i on byl věřícím, avšak dále již nebylo žádné víry ani za váhu zrnka hořčičného.[7]

'Abdulláh ibn Mes'úd رضي الله عنه proto pravil: „My napodobujeme a nezavádíme precedenty, následujeme a neinovujeme a nikdy nesejdeme na scestí, dokud se budeme držet podání.[8] Rovněž pravil: „Následujte a nevnášejte nic nového, co již máte, vám vystačí. Držte se starobylých způsobů.[9]

Uvádí se, že Osmán ibn Hádir požádal o radu 'Abdulláha ibn 'Abbáse رضي الله عنهما, který mu řekl: „Na tobě je ubírat se přímo, následovat podání a vyvarovat se inovací.[10]

Huzejfa ibnu l-Jemán رضي الله عنه pravil: „Lidé! Následujte cestu těch, kteří přišli před vámi, protože, při Alláhu, pokud budete následovat jejich cestu, potom zajisté dosáhnete nesmírného úspěchu, avšak pokud se od ní odchýlíte, ať už napravo, či nalevo, zajisté dojdete na scestí![11]

'Abdulláh ibn 'Utba ibn Mes'úd pravil: „Od správné cesty se neodchýlíte, dokud budete následovat podání.[12]

Hamúda al-Kassára se zeptali, proč byla slova zbožných předků přínosnější, nežli naše. Odpověděl: „Protože hovořili pro čest islámu, aby zachránili sami sebe a aby potěšili Milostiplného. My hovoříme pro čest nás samých, abychom získali vezdejší lákadla a abychom se vlichotili jiným smrtelníkům.[13]

Muhammed al-Amín aš-Šinkítí doplnil: 

Společníci Proroka رضي الله عنهم nehovořili ve zvláštních výrocích, ani neužívali neobvyklých výrazů. Jejich slova byla jasná a srozumitelná.[14]

Muhammed ibn Sirín pravil: „Oni (sahába) považovali člověka za následovníka přímé cesty, dokud následoval podání.[15] Také řekl pravil: „Člověk se ubírá správnou cestou, dokud následuje podání.[16]

Musejjib ibn Ráfi' al-Asadí pravil: „My pouze následujeme a nevnášíme nic nového. Následujeme to, co nám přenechali naši předkové a nic nového nezačínáme. A nikdy se neodchýlíme, dokud se budeme pevně držet podání.[17]

Abú Hanífa pravil: „Držte se podání a cesty (arab. طريقة taríka) zbožných předků a vyvarujte se nově vymyšlených věcí, protože to vše jsou inovace.[18]  

Uvádí se, že Sufján as-Sewrí pravil: „Náboženství spočívá na podáních.“ Také se uvádí, že řekl: „Člověk by se neměl ani poškrábat na hlavě, kromě na základě podání.[19]

Málik ibn Anas pravil: „Šťasten ten, kdo se drží toho, na čem byli zbožní předkové a drží se daleko od všech novot, které vnesli ti, jež přišli po nich.[20] Také pravil: „Kdokoli hledá znalost, měl by střízlivě a uctivě jednat, být bohabojný a následovat šlépěje těch, kteří byli před ním.[21]

Al-Awzá'í pravil: „Pevně se drž podání od zbožných předků, i kdyby tě za to lidé měli odvrhnout. A vystříhej se názorů lidí po nich, byť by ti je okrášlovali svými slovy.[22] V jiné verzi tohoto podání al-Awzá'í dodal: „Tedy celá záležitost se vskutku stane jasnou, zatímco ty se v ní budeš ubírat po přímé cestě.[23] Také pravil: „Následujte a nevnášejte inovace, neboť to, co vám bylo dáno, plně dostačuje a každá inovace je bludem.[24]

'Isám ibn Júsuf pravil: „Na vás je následovat podání. A vyvarujte se následování osobního názoru.[25]

‘Abdulláh ibnu l-Mubárek pravil: „Opírej se pouze o podání a z úsudku ber pouze tolik, co ti pomůže pochopit a vysvětlit hadís.[26]

Ahmed ibn Hanbel pravil: „Alláh se smiluj tomu, kdo hovoří pravdu, následuje podání, drží se sunny a bere si příklad z bohabojných.[27] Během soudního procesu, který byl proti němu veden ze strany těch, kteří popírali nestvořenost Koránu, odkázal Ahmed chalífovi al-Mu'tasimovi: „Nejsem zastáncem argumentace ani spekulativní teologické rétoriky, já pouze následuji podání a historické údaje.[28]

Ibn Abí Hátim pravil:

Cesta, kterou jsme si vybrali, je cestou Božího Posla صلى الله عليه و سلم, jeho společníků, jejich následovníků a všech, kteří je následovali v dobru, přičemž odmítáme cokoli, co bylo posléze vneseno do víry. Pevně se držíme cesty následovníků podání (arab. أهل الأثر ahlu l-asar), jako byli Abú 'Abdilláh Ahmed ibn Hanbel, Ishák ibn Ibráhím, Abú 'Ubejd al-Kásim ibn Selám a aš-Šáfi'í, pevně se držíme Koránu, Sunny a cesty imámů, kteří se pevně drželi podání zbožných předků a přijali to, co přijali následovníci Sunny v různých městech ...[29]

Imám al-Berbehárí pravil:

Pokud uvidíš, že někdo kritizuje podání od Prorokaصلى الله عليه و سلم a neakceptuje je, či z nich cokoli odmítá, pochybuj o správnosti jeho islámu, neboť je člověkem pochybného názoru a slov. Takový člověk ve skutečnosti napadá Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم a jeho společníky, neboť my jsme se o Alláhu, Jeho Posluصلى الله عليه و سلم a Koránu, o tom, co je dobré a co je špatné na tomto i na onom světě dozvěděli jen skrze podání.[30]

Ibn Hazm al-Andalúsí o významu podání pro nauku napsal:

Mít mnoho rozdílných názorů není ani náhodou považováno za znamení učenosti, protože kdyby nauka byla podle názorů, potom by Abú Hanífa, Abú Júsuf a Muhammed ibnu l-Hasan byli znalejšími, nežli imám Málik, protože vydali mnohem více verdiktů a vyjádřili mnohem více názorů, jenže názory nejsou to, co ustavuje nauku. Naukou je naopak učení se podáním, která se dochovala od Posla Božího صلى الله عليه و سلم, výrokům jeho společníků a jejich následovníků.[31]

Ibnu l-Džewzí pravil:

Kdokoli nečte příběhy selef a nestuduje cestu, kterou se ubírali, nikdy tuto cestu nebude schopen nalézt. Sluší se, aby si člověk uvědomil, že podstatou jeho charakteru je charakter zlodějský. Pokud bude člověk vyrůstat ponechán napospas lidem ve svém okolí, bude ukrádat z jejich rysů, až se stane jim podobným. Ale ten, kdo studuje životopisy selef a poučí se z nich, přijme jejich povahové rysy a přidá se k nim.[32]

As-Sam'ání pravil:

Bylo nám přikázáno následovat a k tomu jsme také byli vybízeni. A bylo nám zakázáno inovovat a před tímto jsme byli důrazně varováni. Znamením následovníků sunny je jejich následování zbožných předků a jejich odvržení všeho, co představuje inovaci v náboženství, anebo jakékoli záležitosti v náboženství, která se objeví a neexistuje pro ni precedens.[33]

Ibn Tejmíja napsal:

Kdokoli se odchýlí od interpretace a vysvětlení sahábů a jejich následovníků a přijme za své něco, co je s nimi v rozporu, ten se v tom dopustil chyby, ba co více, dopustil se inovace.[34]

Vy, kteří jste uvěřili a kteří se hlásíte k náboženství islámu a ummě Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم! Následujte proto ty, kteří vás v tomto úspěšně předešli a berte si z nich příklad, protože až odejdete z tohoto světa, budete nahrazeni dalšími pokoleními, která si budou brát příklad z vás – buď dobrý a povzbuzující, anebo špatný a odstrašující!

K tomuto vyzývali učenci dávných dob i učenci našeho věku. A tito tvoří společenství muslimů a hlavní těleso této ummy.

Sehl at-Tusterí byl tázán, dokdy si má člověk zapisovat podání a odpověděl: „Dokud nezemře a inkoust, který mu zbyl, nebude vylit na jeho hrob.[35]

Šejch Sálih al-Fewzán pravil:

Když si čtu o zbožných předcích, je mi hanba nazývat se hledačem nauky, o nazývání se učencem ani nehovořím.[36]

A naopak ti, kteří se od tohoto jednotného společenství odchýlili, se vždy vyznačovali nenásledováním podání a nevraživostí vůči těm, kteří se jimi nechávají vést.

Abú Hátim ar-Rází pravil: „Znamením následovníků inovace je jejich řevnivost vůči následovníkům podání a jejich urážení.[37]

Abú Osmán as-Sábúní pravil:

Znaky následovníků inovace jsou jasné a zřejmé. A nejvýraznějším z nich je jejich nesmiřitelné nepřátelství vůči všem těm, kteří tradují podání.[38]

Ibn Tejmíjja: 

Znakem následovníků inovace je, že nenásledují zbožné předky.[39]

Ibnu l-Kajjim pravil:

Nazývání pravdy a jejích následovníků hanobícími jmény, aby se od nich prosté masy odvrátily, patří ke způsobům každého inovátora.[40]

Na závěr dodáváme, že někteří ze zbožných předků pravili: „Je obrovský rozdíl mezi lidmi, kteří jsou sice již mrtví, ale jejich připomínáním se srdce oživují a těmi, kteří jsou sice ještě živí, avšak díky družení se s nimi srdce zmírají.[41]

V tomto duchu Abu l-Feredž Ibnu l-Džewzí pravil:

Berte si ponaučení od těch, kteří byli před vámi dříve, nežli se vy sami stanete ponaučením pro ty, kteří přijdou po vás![42]

_________________________________________________________________

[1] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 2/297 a 340, jako sahíh doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1839.

[2] Viz Šerefu ashábi l-hadís, str. 38.

[3] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2534.

[4] Viz Iktidá siráta l-mustakím, 1/527.

[5] Viz Tefsír at-Taberí, 20/139.

[6] Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a'lámi n-nubelá, 9/549 a 553.

[7] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 50.

[8] Zaznamenal al-Lálikáí v Šerhu Usúli i'tikádi ahli s-sunna, bod č. 115.

[9] Zaznamenal Ahmed v az-Zuhd, str. 162.

[10] Zaznamenal Ibn Batta v al-Ibánetu l-kubrá, 1/214.

[11] Zaznamenal Abú Nu'ajm v Hiljetu l-awlijá´, 10/280.

[12] Viz Tabakátu l-hanábila, 1/71.

[13] Zaznamenal Abú Nu'ajm v Hiljetu l-awlijá´, 10/231; a Ibnu l-Džewzí v Sifetu s-safwa, 2/122.

[14] Viz al-Fetáwá, fetwa č. 9698.

[15] Zaznamenal ad-Dárimí v Sunenu, 1/66, pod. č. 140; a al-Lálikáí v Šerhu usúli l-i'tikád, 1/120.

[16] Viz aš-Šerhu we l-ibána, str. 161.

[17] Zaznamenal al-Herewí v Zemmu l-kelám we ahlih, 2/265.

[18] Zaznamenal as-Sujútí v Sawnu l-mantiki we l-kelám, str. 32.

[19] Zaznamenal al-Herewí v Zemmu l-kelámi we ahlih, 2/264.

[20] Zaznamenal Ibn Hadžer ve Fethu l-bárí, 13/253.

[21] Zaznamenal Chatíb al-Baghdádí v al-Džámi'u li-achláki r-ráwí we ádábi s-sámi', 1/232.

[22] Zaznamenal al-Ádžurrí v Kitábu š-šarí'a, str. 102.

[23] Zaznamenal Chatíb al-Baghdádí v Šerefu ashábi l-hadís, podání č. 6; a Ibn 'Abdilberr v al-Džámi', 1/170.

[24] Zaznamenal al-Merwezí v as-Sunna, podání č. 79.

[25] Viz Zammu l-kelám we ahlihi, 2/272, podání č. 331.

[26] Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u l-bejáni l-‘ilmi we fadlihi, 3/329.

[27] Zaznamenal Abú Ja'lá v Tabakátu l-hanábila, 1/36.

[28] Zaznamenal Hanbel ibn Ishák v al-Mihna, str. 54.

[29] Viz Ahlu s-sunneti we i'tikádu d-dín, bod č. 14.

[30] Viz Šerhu s-Sunna, str. 55.

[31] Viz al-Ihkám, 2/7.

[32] Viz Telbísu Iblís, str. 16.

[33] Viz al-Intisáru li ahli l-hadís, str. 158.

[34] Viz Medžmú'u l-fetáwá, 13/361.

[35] Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a'lámi n-nubelá, 13/330.

[36] Viz Šerhu d-durer, str. 50.

[37] Zaznamenal al-Lálikáí v Šerhu usúli l-i'tikád, 1/179; a Ibnu t-Taberí v as-Sunna, 1/189.

[38] Viz 'Akídetu s-selef, str. 101.

[39] Viz Medžmú'u l-fetáwá, 4/155.

[40] Viz as-Sewáiku l-mursela, 341.

[41] Viz Risáletu t-tabúkíjja, str.73.

[42] Viz Kitábu l-latáifi fi l-wá'iz, str. 68.