NEBUĎ SI JISTÝ, ŽE TVÉ ČINY BYLY PŘIJATY

 Chvála Alláhu, požehnání a mír Jeho Poslu, jeho rodině, jeho společníkům a následovníkům. A potom:

Nebuďte si jistí, že vaše uctívání a dobré činy v Ramadánu Alláh přijal a nechovejte se po Ramadánu tak, jako byste žádné další dobré skutky nepotřebovali.
 
Všichni, kteří jste využili měsíc ramadán, vězte, že se vám dostává odměny na tomto i na onom světě. Na světě tomto bohabojnost a posílení víry. O odměně po smrti Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Půst a Korán se oba přimlouvají za služebníka v Den Zmrtvýchvstání. Půst řekne: „Pane můj, já jsem mu zabránil jíst, dej mi přimluvit se za něj.“ A Korán řekne: „Zabránil jsem mu v noci spát, dej mi přimluvit se za něj.“ Řekl Posel Boží, mír a požehnání s ním: „A tak se přimluví.[1]
 
Kdo strávil ramadán zahálkou a nepošlusností, věz, že zapláčeš nad tím, co ti ušlo. Posel Boží صلى الله عليه و سلم jednou vystoupal na minber a pravil: „Ámín! Ámín! Ámín!“ Zeptali se jej, proč to řekl a on odpověděl: „Přišel ke mně Džibríl a řekl mi: „Kdo dočká ramadánu a nebude mu odpuštěno, nechť vstoupí do ohně a je vzdálen od milosti Boží! Řekni ámín!“ A tak jsem řekl ámín.[2]
 
Není záchrany kromě u Alláha:
وَلَوْلا فَضْلُ اللَّهِ عَلَيْكُمْ وَرَحْمَتُهُ مَا زَكَا مِنْكُمْ مِنْ أَحَدٍ أَبَدًا وَلَكِنَّ اللَّهَ يُزَكِّي مَنْ يَشَاءُ وَاللَّهُ سَمِيعٌ عَلِيمٌ
A kdyby nebylo laskavosti Boží vůči vám a milosrdenství Jeho, žádný z vás by se byl nikdy neočistil, avšak Bůh očišťuje, koho chce, a Bůh slyšící je i vševědoucí. (Núr:21) Prosíme Alláha, ať je ramadán naší radostí a ne naším smutkem. Ať je důkazem pro nás a nikoli proti nám.
 
Nepolevujte v tom, čemu jste přivykli a nevyměňujte lepší za to horší. Bylo řečeno: „Služebníče Boží! Nebuď jako ten, který se modlil noční modlitby, ale zanechal jich! Věru nevíš, zda-li Alláh tvé činy přijal, či nikoli.“ ‘Áiša se tázala Proroka, mír s ním, na verš:
وَالَّذِينَ يُؤْتُونَ مَا آتَوْا وَقُلُوبُهُمْ وَجِلَةٌ أَنَّهُمْ إِلَى رَبِّهِمْ رَاجِعُونَ
 ti, kdož dávají to, co dávají, a jejichž srdce se chví (Mu´minún:60): „Týká se těch, kteří pijí alkohol či kradou?“ „Ne, ó dcero Pravdymilovného, to jsou ti, kteří se postili, kteří se modlili a kteří dávali milodary, ale strachují se, zda byli jejich činy Alláhem přijaty.[3]
Naši zbožní předkové si nikdy nebyli jisti, zda byli jejich činy přijaty. Ibn Omar pravil: „Kdybych věděl, že ode mne Alláh přijal byť i dva rek’áty modlitby, věru bych si přál po nich smrt.
Vznešený pravil:
إِنَّمَا يَتَقَبَّلُ اللَّهُ مِنَ الْمُتَّقِينَ
Zajisté Bůh přijímá oběť jen od bohabojných. (Máida:27)
وَاعْبُدْ رَبَّكَ حَتَّى يَأْتِيَكَ الْيَقِينُ
Pánu svému služ do chvíle, kdy k tobě nepochybně přijde! (Hidžr:99) A Boží Posel pravil: „Zemře-li syn Adamův, jeho činy jsou přerušeny.[4]
Toto bylo chápání selef. Tento svět ústí v onen a je jen užíváním a pokušením. Oč více je nepochopitelné, že se někdo poté, co okusil sladkost poslušnosti Alláhu, může navracet ke hříchu a neposlušnosti!


[1] Hadís zaznamenal Ahmed a al-Albání jej ocenil jako sahíh.
[2] Zaznamenal al-Munzírí v Terghíbu we t-terhíb. Hadís je sahíh.
[3] Sunen at-Tirmízí.
[4] Sahíh Muslim.