NEBUDETE VĚŘÍCÍMI, DOKUD SUNNU NEUČINÍTE ROZHODČÍM VAŠICH SPORŮ, DÍL II.

Abú Wákid al-Lejsí رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم jednou, sedě na jakémsi typu koberce, řekl:

إنَّها ستكونُ فتنةٌ.

Zajisté nastanou rozkoly.

„A co potom máme dělat,“ zeptali se ho přítomní, v čele s Mu'ázem ibn Džebel رضي الله عنه.

Abú Wákid vypráví, že Prorok صلى الله عليه و سلم položil svou ruku zpátky na koberec a pevně ji do něj zaťal, řka:

ترجعون إلى أمْرِكم الأوَّلِ

Navraťte se ve všem k výchozímu stavu![1]

Jak se v takových situacích zachovat, nám v kontextu tohoto hadísu radí Abú 'Álíjja: „Naučte se islám. Pak, poté, co jste se naučili islám, se od něj neodchylujte ani nalevo, ani napravo. Následujte přímou cestu a kráčejte stezkou Sunny vašeho Proroka صلى الله عليه و سلم a toho, na čem byli i jeho společníci. A vyvarujte se inovací, neboť ty pouze způsobují nepřátelství a nenávist mezi vámi. Naopak, držte se v každé záležitosti původního stavu, přítomného předtím, než došlo k rozkolu.[2] 

Abú Zerr al-Ghifárí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Božíصلى الله عليه وسلم pravil:

إنكم اليوم في زمان كثير علماؤه قليل خطباؤه من ترك عشر ما يعرف فقد هوى، ويأتي من بعد زمان كثير خطباؤه قليل علماؤه من استمسك بعشر ما يعرف فقد نجا .

Věru, dnes žijete v době, kdy je učenců mnoho, kdy kazatelů je málo a kdy by kdokoli z vás zanechal byť i desetinu z toho, co zná, podvolil by se svým tužbám, leč poté nadejde doba, kdy bude kazatelů mnoho, ale učenců málo, kdo se pak bude držet byť i desetiny z toho, co zná, bude zachráněn.[3]

Júnus ibn 'Ubejd pravil: „Zajde to do takové míry, že ten, kdo bude znát Sunnu, pocítí, že je to něco naprosto podivínského a ještě podivínštější než to bude osoba, která bude Sunnu považovat za něco důvěrně známého.[4]

Imám al-Awzá'í, vysvětlujíce hadís o cizosti islámu, pravil: „Islám nezmizí, avšak budou to následovníci Sunny, kdo vymizí, do té míry, že v každé zemi z nich zůstane nanejvýš po jednom.[5] 

Od 'Abdulláha رضي الله عنه se také vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم vyzval 'Abdulláha ibn Mes'úda رضي الله عنه, aby krátce promluvil k lidem. Ibn Mes'úd tedy vstal a řekl: „Ó lidé! Věru Alláh Vznešený a Mocný je naším Pánem, věru islám je naším náboženstvím, věru Korán je tím, co nás vede kupředu, věru Ka'ba je naší kiblou, věru tento muž, co stojí přímo přede mnou (a ukázal na Proroka صلى الله عليه وسلم), je naším Prorokem. A jsme spokojeni pro sebe s tím, s čím je Alláh Vznešený a Jeho Posel spokojen a nenávidíme pro sebe to, co nenávidí i Alláh a Jeho Posel!

Posel Boží صلى الله عليه و سلم následně pravil:

رضيت لأمتي ما رضي لها ابن أم عبد

Jsem pro svou ummu spokojen s tím, co si pro ni přeje Ibn Ummi 'Abd (tj. 'Abdulláh ibn Mes'úd).[6]

Byl to tentýž Abdulláh ibn Mes'úd, kdo po Prorokově صلى الله عليه وسلم smrti řekl: „Skromné praktikování Sunny je lepší, nežli urputné praktikování inovace.[7] A také řekl: „Následujte a neinovujte, protože to, co jste obdrželi, vám zcela stačí a jakákoli inovace je jen blouděním.[8]

A toto byla také praxe našich zbožných předků po nich.

'Attá ibn Abí Rebáh pravil: „Věru někdo mi vypráví hadís a já jeho vyprávění zticha naslouchám, jako bych daný hadís nikdy předtím neslyšel, byť jsem ho slyšel snad ještě předtím, než se dotyčný narodil![9] 

Chalífa Omar ibn 'Abdul'azíz pravil: „Nikdo nemá po Sunně žádnou omluvu, když bude setrvávat i nadále v bludu, o němž si myslel, že je správným vedením.[10] 

Imám al-Awzá'í pravil: „Pouze obíháme okolo Sunny a následujeme ji, kamkoli nás ona zavede.[11]

Imám az-Zuhrí řekl: „Lidé nauky, kteří byli před námi, říkávali: „Spása leží v usilovném lpění na Sunně![12]

Imám Sufján as-Sewrí pravil: „Nedospěl ke mně ani jediný z hadísů Posla Božího صلى الله عليه و سلم, aniž bych podle něj také nejednal, byť třeba jenom jednou jedinkrát.[13]

Imáma aš-Šáfi'ího se kdosi zaptal na nějakou otázku z fikhu a on mu odpověděl: „Od Posla Božího صلى الله عليه و سلم se o tom traduje to a to.“ Dotyčný se zeptal: „Ale co si o tom myslíš ty?“ Aš-Šáfi'í důrazně zatřásl hlavou na znak nesouhlasu a rozhněvaně odvětil: „Jaká zem mne ponese a jaké nebe se bude klenout nade mnou, pokud ti budu vyprávět hadís od Posla Božího صلى الله عليه و سلم a sám se jím nebudu řídit jakožto svým názorem?! Ano! Já ho naprosto přijímám jako svůj názor![14]

Imám Ahmed varoval: „Kdokoli odmítá hadísy Posla Božího صلى الله عليه و سلم, stojí na pokraji zkázy![15]

Osmán al-Hírí pravil: „Kdokoli se ve své řeči i svých činech bude řídit Sunnou, bude hovořit moudře. A kdokoli se ve své řeči i svých činech bude řídit svými tužbami, promluví v duchu inovace. Vznešený Alláh pravil:

وَإِن تُطِيعُوهُ تَهْتَدُوا

Však uposlechnete-li jej, budete na cestě správné (Núr:54)“ [16]

Imám az-Zehebí pravil:

Pokud se objeví pokušení a rozkoly, potom se pevně přimkněte k Sunně, držte se pravidla mlčení a nezabředávejte do toho, co se vás netýká. A cokoli shledáte obtížně pochopitelným, vraťte k Alláhu a Jeho Poslu صلى الله عليه و سلم, zdržte se svých komentářů a raději řekněte: „Alláh a Jeho Posel صلى الله عليه و سلم ví nejlépe![17]

Správný přístup je ten, který prokázali společníci Posla Božího صلى الله عليه و سلم, nechť je se všemi z nich Alláh spokojen.

Vypráví se, že Abú Bekr رضي الله عنه jednoho dne na samém počátku sesílání Koránu opustil svůj dům, aby se setkal s Prorokem صلى الله عليه و سلم. Když ho pak konečně nalezl, zvolal na něj: „Abu l-Kásime, proč už nechodíváš na sněmy svého lidu? Pročpak tě oni obviňují z toho, že zlořečíš jejich předkům?“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم mu odvětil:

إِنِّي رَسُولُ اللَّهِ، أَدْعُوكَ إِلَى اللَّهِ ...

Jsem Poslem Božím, vyzývám tě k Jedinému Bohu ...

Ihned poté, co tato slova dořekl, přijal Abú Bekr islám. [18]

Abú Bekr také pronesl následující slova: „Nikdy nevynechám nic z toho, co Posel Boží صلى الله عليه و سلم také vykonával, aniž bych to neučinil i já, neboť se obávám, že pokud bych čehokoli z toho, co on dělával, zanechal, sešel bych na zcestí.[19]

Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه pravil: „Ti, kteří následují své názory (tj. namísto podání) jsou nepřáteli Sunny.[20] Ibnu l-Kajjim uvádí ohledně Omara ibnu l-Chattáb, že pokud se o nějakou záležitost zajímal, odhodlán podle ní jednat, načež by mu bylo řečeno, že tak Posel Boží صلى الله عليه و سلم nekonal, Omar by se toho okamžitě zdržel a nikdy by se toho nedopustil. [21]

‘Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه pravil: „Já nejsem Prorok, žádného zjevení se mi nedostává, nýbrž já pouze jednám v souladu s Knihou Boží a Sunnou Muhammeda صلى الله عليه و سلم, nakolik jen dovedu.[22]

Abú Zerr al-Ghifárí رضي الله عنه pravil: „Věru Posel Boží صلى الله عليه و سلم již odešel na onen svět, ale není ani ptáka na obloze mávajícího křídly, aniž by nám on o něm něco nezmínil.[23]

Selmánu al-Fárisímu رضي الله عنه bylo posměšně řečeno: „Váš prorok vás naučil všechno – naučil vás také, jak si ulevovat?“ „Ano,“ odpověděl Selmán poklidně, „vskutku, zakázal nám při konání potřeby obracet se na kiblu.[24]

Rozdíl mezi námi na straně jedné a Abú Bekrem s ostatními saháby رضي الله عنهم أجمعين na straně druhé spočívá v tom, že zatímco oni slyšeli a uposlechli, jak uvádí Alláh v Koránu:

آمَنَ الرَّسُولُ بِمَا أُنزِلَ إِلَيْهِ مِن رَّبِّهِ وَالْمُؤْمِنُونَ ۚ كُلٌّ آمَنَ بِاللَّـهِ وَمَلَائِكَتِهِ وَكُتُبِهِ وَرُسُلِهِ لَا نُفَرِّقُ بَيْنَ أَحَدٍ مِّن رُّسُلِهِ ۚ وَقَالُوا سَمِعْنَا وَأَطَعْنَا ۖ غُفْرَانَكَ رَبَّنَا وَإِلَيْكَ الْمَصِيرُ

Uvěřil posel v to, co od Pána jeho mu bylo sesláno, a uvěřili všichni věřící v Boha, anděly Jeho i Písma Jeho i posly Jeho - a My neděláme rozdíl mezi posly Jeho - a řekli: „Slyšeli jsme a uposlechli jsme; o odpuštění Tvé prosíme, Pane náš, a u Tebe je konečný cíl náš!“ (Bekara: 285), my klademe množství doplňujících otázek, jako židé v příběhu o proroku Músá/Mojžíšovi, mír s ním, a obětované krávě:

وَإِذْ قَالَ مُوسَىٰ لِقَوْمِهِ إِنَّ اللَّـهَ يَأْمُرُكُمْ أَن تَذْبَحُوا بَقَرَةً ۖ قَالُوا أَتَتَّخِذُنَا هُزُوًا ۖ قَالَ أَعُوذُ بِاللَّـهِ أَنْ أَكُونَ مِنَ الْجَاهِلِينَ الُوا ادْعُ لَنَا رَبَّكَ يُبَيِّن لَّنَا مَا هِيَ ۚ قَالَ إِنَّهُ يَقُولُ إِنَّهَا بَقَرَةٌ لَّا فَارِضٌ وَلَا بِكْرٌ عَوَانٌ بَيْنَ ذَٰلِكَ ۖ فَافْعَلُوا مَا تُؤْمَرُونَ قَالُوا ادْعُ لَنَا رَبَّكَ يُبَيِّن لَّنَا مَا لَوْنُهَا ۚ قَالَ إِنَّهُ يَقُولُ إِنَّهَا بَقَرَةٌ صَفْرَاءُ فَاقِعٌ لَّوْنُهَا تَسُرُّ النَّاظِرِينَ قَالُوا ادْعُ لَنَا رَبَّكَ يُبَيِّن لَّنَا مَا هِيَ إِنَّ الْبَقَرَ تَشَابَهَ عَلَيْنَا وَإِنَّا إِن شَاءَ اللَّـهُ لَمُهْتَدُونَ قَالَ إِنَّهُ يَقُولُ إِنَّهَا بَقَرَةٌ لَّا ذَلُولٌ تُثِيرُ الْأَرْضَ وَلَا تَسْقِي الْحَرْثَ مُسَلَّمَةٌ لَّا شِيَةَ فِيهَا ۚ قَالُوا الْآنَ جِئْتَ بِالْحَقِّ ۚ فَذَبَحُوهَا وَمَا كَادُوا يَفْعَلُونَ

A hle, pravil Mojžíš lidu svému: „Bůh vám přikazuje, abyste obětovali krávu!“ Řekli: „Neděláš si z nás posměšky?" Odpověděl: „Utíkám se k Bohu, abych nebyl tak pošetilý!“ Řekli: „Popros za nás Pána svého, aby nám vysvětlil, jaká má být!“ Odpověděl: „Hle, Pán praví: A má to být kráva ani příliš stará, ani jalovice mladá, nýbrž věku středního mezi nimi. Učiňte tedy to, co bylo vám přikázáno!“ Řekli: „Popros za Nás Pána svého, aby nám vysvětlil, jakou má mít barvu!“ Odpověděl: „Hle, Pán praví: Nechť je to kráva žluté jasné barvy pro radost všem, kdož na ni se dívají!“ Řekli: „Popros za nás Pána svého, aby nám vysvětlil, jaká ještě má být, neboť všechny krávy se nám zdají mezi sebou podobné; a pak budeme - jestliže Bohu se zachce - správně vedeni!“ Odpověděl: „Hle, Pán praví: Nechť kráva ta není znavena obděláváním země a zavodňováním polí, ať je zachovalá, bez vady.“ Řekli: „Nyní jsi nám přinesl pravdu.“ A obětovali krávu, když to málem byli neučinili. (Bekara: 67 – 71)

Z tohoto důvodu 'Abdulkerím al-Džezerí pravil: „Zbožný muž nikdy nespekuluje.[25]

Spekulantství, na které al-Džezerí narážel se odráží především na našem uvažování ohledně množiny otázek a témat vnímaných jako kontroverzní. Nedokážeme k nim zaujmout jasné stanovisko, kličkujeme a uhýbáme podle svých chtíčů, aniž bychom kráčeli po přímé cestě pravdy. Potom vypadáme nepřesvědčivě jako lidé, kteří nejsou pevní ve svých principech, kteří se za něco stydí anebo něco skrývají, či naopak používají náboženství k získání výhod a radovánek vezdejšího světa.

Uvádí se, že Huzejfa رضي الله عنه v tomto kontextu pravil: „Co budete dělat na konci času, když rozvolníte a otevřete své náboženství všemu a každému, jako žena roztahuje nohy při souloži, nazastavujíce nikoho, kdo k ní přichází?[26] 

Věz, že tato doba právě nastala a proto nalezneš lidi, kteří využívají náboženství k tomu, aby si jeho prostřednictvím ospravedlnili každé zlo, dovolujíce zakázané (arab. حرام harám) a zakazujíce povolené (arab. حلال halál) buďto kvůli svým tužbám, anebo kvůli tomu, aby někomu mocnějšímu podlézali. A jen málo je těch, kterým se Alláh smiloval a nedal jejich srdcím odchýlit se poté, co následovala přímou a správnou cestu.

Typickým příkladem takového kontroverzního nařízení, které u malověrných vyvolává podobné nesnáze, jsou slova Boží:

فَانكِحُوا مَا طَابَ لَكُم مِّنَ النِّسَاءِ مَثْنَىٰ وَثُلَاثَ وَرُبَاعَ ۖ فَإِنْ خِفْتُمْ أَلَّا تَعْدِلُوا فَوَاحِدَةً ...

Berte si za manželky ženy takové, které jsou vám příjemné, dvě, tři a čtyři; avšak bojíte-li se, že nebudete spravedliví, tedy si vezměte jen jednu ... (Nisá: 3)

V pohledu islámského předpisu polygynie (a analogicky je tomu v každé další podobně kontroverzní otázce) nalezneme několik skupin muslimů.

Tou první, nazvěme ji skupina vymlouvačů, jsou např. v této otázce převážně muži, kteří tento předpis berou jako ospravedlnění pro nenasytnost svých pudů, do té míry, že cestují po světě a na každém místě si hledají manželky, navazují vztahy a ty poté, co je omrzí, přerušují, zanechávaje tak po sobě spoušť. Někdy uzavírají manželství na různých koncích světa, takže nad tím neexistuje žádná kontrola a je možné, že překročili i Alláhem stanovenou mez. Toto chování odsuzuje šejch al-'Usejmín:

Jsou i tací, kteří jsou oženěni možná i s padesáti ženami, snad proto, že si o sobě myslí, že již nejsou zodpovědni za své skutky.[27]

A dodává:

Z Boží moudrosti je i to, že se člověk nesmí oženit s více, než čtyřmi manželkami, neboť jinak by člověk příliš zeslábl tělesně, ekonomicky i společensky.[28]

Tou druhou, nazvěme ji skupina defétistů, jsou v této otázce převážně ženy, ale také jistý počet mužů, kteří se snaží otáčet koránské verše a hadísy zmiňující vícečetná manželství tak, aby to vypadalo, že Korán a Sunna vybízí k monogamnímu životu a polyginii postupně odbourávala, protože ideálem islámu je sňatek jednoho muže s jedinou manželkou a vícečetné manželství je něco nepatřičného, co stojí jednou nohou v předislámských zvyklostech. Toto chování odsuzuje šejch as-Suhajmí:

Mnohočetná manželství neodporují Sunně. Namísto toho můžeme někdy spatřit deset neprovdaných žen v jediné domácnosti, některé z nich mají i přes čtyřicet let. Toto vše se děje jen kvůli tomu, že následujeme Západ.[29]

Ohledně stejného problému hovoří i šejch al-Albání:

Nesouhlas s vícečetnými manželstvími je jedna velmi nebezpečná myšlenka, která oponuje islámské šarí'i. Nejsou pravými muslimy, dokud se nevystříhají svých tužeb a dokud se plně nepodrobí šarí'i. I když nikomu za dnešní situace neradím, aby se oženil s více ženami, kvůli obtížím spojeným s takovým manželstvím.[30]

A konečně třetí skupinou jsou ti, kterým se Alláh smiloval a obdařil je správným pochopením, silou víry a vhledem do situace. Takoví lidé uznávají, že to, co Alláh lidem povolil, včetně vícečetných manželství, nemá nikdo právo prohlašovat zakázaným a že jen Alláh ví, co je pro Jeho stvoření nejlepší. Tito lidé nepotřebují krkolomné výklady obrušující hrany kontroverzních témat, aby uchlácholili své okolí a nebudují si ani pochybné oslí můstky pro ospravedlnění svých tužeb. Nepotřebují své chtíče obalovat islámským hávem. Uvědomují si, co s sebou např. možnost vícečetného manželství nese a proto, že se nevztahuje na jejich situaci, není tento konkrétní předpis alfou a omegou jejich zájmu o náboženství.

Do této třetí, správné a pravdu následující skupiny, patří ti věřící, kteří věrně, spokojeně a celým srdcem přijímají předpisy všechny islámu tak, jak jsou, jak byly zjeveny Alláhem, jak byly uvedeny do života Jeho Poslem صلى الله عليه و سلم a jak byly chápány a následovány zbožnými předky. V praxi z nich následují a ve svém životě aplikují vždy to, co je pro ně nejvíce relevantní, co se jich přímo týká a co z nich je nejadekvátnější pro jejich situaci, uznávaje, potvrzujíce a vnitřně souhlasíce se vším, co bylo učiněno povoleným či zakázaným, nedopouštěje se žádného přizpůsobování si Zákona podle svých chtíčů a tužeb, byť možná shodně stavu svého poznání nevnímají nezbytnost praktikování všeho, anebo se něčeho kvůli nějakému šarí'ou vytýčenému vyššímu dobru a přínosu dobrovolně zdržují.

Jsou daleko od toho, aby byli těmi lidmi, před kterými varoval Ibn Tejmíjja:

Pokud uvidíš, že někdo manipuluje se šarí'ou tak, aby pasovala jeho názorům, potom věz, že v srdci nemá vůbec žádnou víru.[31] 

A Alláh v Koránu již varoval před lidmi, kteří se k Jeho Zákonu obrátí zády:

فَإِن تَوَلَّوْا فَقَدْ أَبْلَغْتُكُم مَّا أُرْسِلْتُ بِهِ إِلَيْكُمْ ۚ وَيَسْتَخْلِفُ رَبِّي قَوْمًا غَيْرَكُمْ وَلَا تَضُرُّونَهُ شَيْئًا ۚ إِنَّ رَبِّي عَلَىٰ كُلِّ شَيْءٍ حَفِيظٌ

Jestliže se odvrátíte zády, nevadí, já předal jsem vám již to, s čím poslán jsem byl k vám. Pán můj vás může jiným lidem nahradit, však vy Jemu nikterak nemůžete uškodit; Pán můj je věru strážcem všech věcí." (Húd: 57)

وَمَن يَعْشُ عَن ذِكْرِ الرَّحْمَـٰنِ نُقَيِّضْ لَهُ شَيْطَانًا فَهُوَ لَهُ قَرِينٌ

A tomu, kdo vyhýbá se připomenutí milosrdného, tomu přidělíme satana, jenž bude druhem jeho věrným. (Zuchruf: 36)

Následujme proto radu šejcha al-Albáního, jenž pravil:

Proto se, ó muslime, snaž poznávat islám, své náboženství, z Knihy svého Pána a Sunny jeho Posla صلى الله عليه و سلم. A neříkej: „Ale tamten říká to a to,“ protože Pravda nebývá rozpoznána podle těch, kteří ji zastávají, nýbrž věz ty, kteří ji zastávají, můžeš ty sám rozpoznat podle pravdy.[32]

Nechť nás Alláh všechny vede přímou a správnou cestou. Ámín!

    ___________________________________________

[1] Zaznamenal ho at-Taberání v al-Mu'džemu l-kebír, 3/181-182, a al-Awsat, hadís č. 8843; at-Taháwí v Muškilu l-ásár, 2/68. Jako sahíh s vypravěči splňujícími podmínky imáma Muslima jej doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 3165.

[2] Zaznamenal Abú Nu'ajm v Hiljetu l-awlijá´, 2/218.

[3] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 5/155; al-Herewí v Zemmu l-hawá, 1/14-15; al-Hajsemí v Medžme'u z-zewáid, 1/127; az-Zehebí v Talchísu l-Mustedrek, 4/332; jako sahíh se spolehlivými vypravěči ocenil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 2510.

[4] Zaznamenali al-Láliká'í v Šerhu usúli l-i'tikád, podání č. 21; a Ibn Batta v al-Ibánetu l-kubrá, podání č. 20.

[5] Zaznamenal al-Láliká'í v Šerhu usúli l-i'tikád, podání č. 19.

[6] Zaznamenal al-Hákim v Mustedreku, 3/317-318; Ibn 'Asákír v al-Medžlis, hadís č. 280, jako sahíh podle podmínek obou šejchů (tj. al-Buchárího i Muslima); a al-Hajsemí v Medžme'u z-zewáid, 9/290. Jako sahíh jej doložil i al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1225.

[7] Zaznamenal al-Hákim v Mustedreku, 1/103.

[8] Zaznamenal Abú Chasema v Kitábu l-'ilm, podání č. 540.

[9] Zaznamenal az-Zehebí v Mízánu l-i'tidál, 3/70.

[10] Zaznamenal al-Merwezí v as-Sunna, podání č. 95.

[11] Zaznamenal al-Lálikáí v Šerhu usúli l-i'tikádi ahli s-sunneti we l-džemá'a, podání č. 47.

[12] Zaznamenal ad-Dárimí v Sunenu, podání č. 96.

[13] Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a'lámi n-nubelá´, 7/242.

[14] Zaznamenali al-Bejhekí v Menákibu š-Šáfi'í, 1/475; a Abú Nu'ajm v Hiljetu l-awlijá´, 9/106.

[15] Zaznamenali Abú Ja'lá v Tabakátu l-hanábila, 2/15; a Ibn Batta v al-Ibánetu l-kubrá, 1/97.

[16] Viz Sijeru a'lámi n-nubelá´, 14/64.

[17] Viz Sijeru a'lámi n-nubelá´, 20/141.

[18] Tak zaznamenal Ibn Kesír v al-Bidájetu we n-nihája, 4/75.

[19] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, součást hadísu č. 1759.

[20] Viz Šerhu usúli l-i'tikád, podání č. 201.

[21] Viz Ighásetu l-lahfán, 1/136.

[22] Zaznamenal kádí 'Ijád v aš-Šifá´, 2/556.

[23] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 5/153.

[24] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, 1/152; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 8.

[25] Zaznamenal al-Bejhekí v Šu'abu l-ímán, podání č. 8129.

[26] Zaznamenal Abú 'Amr ad-Dání v as-Sunenu l-wáridetu fi l-fiten, podání č. 241.

[27] Viz Šerhu Sahíhi l-Buchárí, Kitábu n-nikáh, hadís č. 3.

[28] Ibidum.

[29] Viz šejchovu internetovou stránku alsoheemy.net.

[30] Viz Silsiletu l-hudá we n-núr, str. 33.

[31] Viz Dar'u ta'árudi l-'akli we n-nakl, str. 1/177.

[32] Viz Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 5/350.