NEJLEPŠÍ VÍRU Z VÁS MAJÍ TI, KTEŘÍ SE NEJLÉPE CHOVAJÍ KE SVÝM ŽENÁM

Abú Hurejra رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

أَكْمَلُ الْمُؤْمِنِينَ إِيمَانًا أَحْسَنُهُمْ خُلُقًا وَخِيَارُكُمْ خِيَارُكُمْ لِنِسَائِهِمْ خُلُقًا ‏.

Nejdokonalejší víry mezi věřícími jsou ti s nejlepšími mravy a nejlepšími z vás jsou ti, kteří se chovají ke svým ženám nejmravněji.[1]

Podobné se uvádí i od 'Abdulláha ibn 'Amr ibnu l-Ás رضي الله عنهما, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم řekl:

خِيَارُكُمْ خِيَارُكُمْ لِنِسَائِهِمْ.

Nejlepší z vás jsou ti, kteří jsou nejlepší ke svým ženám.[2]

Matka věřících 'Áiša رضي الله عنها dochovala tuto verzi:

خيرُكم خيرُكم لأهلِه وأنا خيرُكم لأهلي.

Nejlepšími z vás jsou ti, kteří jsou nejlepší ke své rodině a já jsem nejlepší ke své rodině.[3]

'Abdulláha ibn 'Abbáse رضي الله عنهما jistý muž žádal o svolení zbít svou manželku: „Svol mi, abych zbil svou manželku. V noci uslyšíš křik.“ Ibn 'Abbás odvětil: „Žádný křik v noci neuslyším! Posla Božího صلى الله عليه و سلم také žádali, aby jim dovolil zbít ženy, ale on řekl:

خيرُكم خيرُكم لأهلِه ...

Nejlepšími z vás jsou ti, kteří jsou nejlepší ke své rodině ...[4]

Koránský příkaz co nejlepšího chování k manželce

Příkladné chování k manželkám přikazují i četné koránské verše, např.:

هُنَّ لِبَاسٌ لَّكُمْ وَأَنتُمْ لِبَاسٌ لَّهُنَّ

ony jsou pro vás oděvem a vy jste oděvem pro ně (Bekara: 187)

وَعَاشِرُوهُنَّ بِٱلْمَعْرُوفِ ۚ فَإِن كَرِهْتُمُوهُنَّ فَعَسَىٰٓ أَن تَكْرَهُوا۟ شَيْـًٔا وَيَجْعَلَ ٱللَّـهُ فِيهِ خَيْرًا كَثِيرًا

A zacházejte s nimi podle zvyklostí uznaných! Jestliže k nim cítíte odpor, je možné, že cítíte odpor k něčemu, do čeho Bůh vložil velké dobro. (Nisá: 19)

Irácký učenec 'Abdulkarím az-Zejdán uvádí, že pro manžela je zakázáno (arab. حرام harám) způsobit manželce jakoukoli újmu, protože toto protiví příkazu dobrého zacházení a spořádaného manželského života. [5]

'Abdul'azíz Ibn Báz v souvislosti s citovanými slovy Božími pravil:

Není pochyb, že je pro manžela i manželku povinností žít spolu v laskavosti a vlídnosti. Mezi nimi má vládnout dobro a mravnost, náklonnost, láska a příjemné chování, v souladu se slovy Božími: „A zacházejte s nimi podle zvyklostí uznalých.“ (Nisá: 19)

Podobně Nejvyšší také řekl:

وَلَهُنَّ مِثْلُ ٱلَّذِى عَلَيْهِنَّ بِٱلْمَعْرُوفِ ۚ وَلِلرِّجَالِ عَلَيْهِنَّ دَرَجَةٌ ۗ وَٱللَّـهُ عَزِيزٌ حَكِيمٌ

A ony mají pro sebe stejné právo jako oni podle (dobré) zvyklosti, nicméně muži jsou o stupeň (pravomoci) výše - a Bůh je mocný, moudrý. (Bekara: 228)

Posel Boží صلى الله عليه و سلم tuto dobrou zvyklost ztotožnil s dobrotou (arab. البر al-birr), kterou definoval takto:

اَلْبِرُّ: حُسْنُ اَلْخُلُقِِ.

Dobrota jsou ctnostné mravy.[6]

Posel Boží صلى الله عليه و سلم také řekl:

لا تحقرن من المعروف شيئا ولو أن تفرغ من دلوك ...

Nepodceňuj žádný dobrý skutek, dokonce i kdybys měl rozveselit ty kolem sebe ... [7]

A také řekl: „Nejdokonalejší víry mezi věřícími jsou ti, kteří mají nejlepší mravy a nejlepšími z vás jsou ti, kteří jsou nejlepší ke svým ženám.

Dále existuje celá řada dalších hadísů, které jsou všeobecným důkazem a povzbuzením k dobrému charakteru, vlídnosti, usměvavosti a vstřícnosti mezi muslimy obecně, tím spíše mezi manželem a manželkou. To je ještě důležitější.[8]

Příkladem toho, jak má vypadat správné manželství, jsou Ahmed ibn Hanbel a jeho žena Umm Sálih. Al-Challál uvádí od al-Merwezího: „Slyšel jsem, jak Abú 'Abdulláh (tj. Ahmed) zmiňuje svou ženu Umm Sulejm po její smrti. Prosil za ni Alláha o odpuštění a milost a říkával: „Žili jsme spolu víc jak dvacet let a nikdy jsme se o ničem nepohádali.[9]

Na jiném místě Korán varuje muže před zneužíváním jejich pozice obecně silnějšího pohlaví, proti ženám:

فَإِنْ أَطَعْنَكُمْ فَلَا تَبْغُوا۟ عَلَيْهِنَّ سَبِيلًا ۗ إِنَّ ٱللَّـهَ كَانَ عَلِيًّا كَبِيرًا

Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody! A Bůh věru je vznešený, veliký. (Nisá: 34)

Na dalším místě Alláh přímo odsuzuje nevhodné chování manžela k manželce:

وَإِنِ ٱمْرَأَةٌ خَافَتْ مِنۢ بَعْلِهَا نُشُوزًا أَوْ إِعْرَاضًا فَلَا جُنَاحَ عَلَيْهِمَآ أَن يُصْلِحَا بَيْنَهُمَا صُلْحًا ۚ وَٱلصُّلْحُ خَيْرٌ

Jestliže se žena obává od manžela svého hrubosti či lhostejnosti, není pro ně oba hříchem, dospějí-li mezi sebou ke vzájemné dohodě, neboť dohoda je to nejlepší. (Nisá: 128)

Az-Zejdán definuje hrubost a lhostejnost nejen ve hmatatelném, ale také v nehmotném smyslu, jako soustavné emoční násilí vůči manželce, či stálé hrozby rozvodem:

Zákaz působit újmu se týká i nehmatatelných a abstraktních újem (…) neboť Posel Boží صلى الله عليه و سلم zakázal i slovní násilí a veřejné ponižování manželky.[10]

Této hrubosti a lhostejnosti uvádějí učenci mnoho příkladů. Její podoby široce rozpracovává například al-Mehdí al-Wezzání. Jde podle něj o jakoukoli škodu či újmu v jakémkoli ohledu, ať už náboženském, sexuálním, psychickém, materiálním či fyzickém, které se manžel vůči manželce může dopustit. Pokud se manžel něčeho takového vůči manželce dopouští a ona to může dokázat, má tato právo stížnosti u soudu a ten má právo uplatnit proti takovému manželovi sankci shodně míře jeho provinění, přičemž manželka má dále na výběr v manželství zůstat, anebo žádat o rozvod výměnou za odstoupení věna manželovi. [11]

Stvoření manželek jako vznešených souputnic Alláh v Koránu často uvádí v kontextu výčitek lidem, kolika dobrodiní je zahrnul, leč oni stále dostatečně neprokazují svůj vděk, jako zde:

وَخَلَقْنَـٰكُمْ أَزْوَٰجًا 

A v párech jsme vás stvořili (Nabá´:8)

وَمِنْ ءَايَـٰتِهِۦٓ أَنْ خَلَقَ لَكُم مِّنْ أَنفُسِكُمْ أَزْوَٰجًا لِّتَسْكُنُوٓا۟ إِلَيْهَا وَجَعَلَ بَيْنَكُم مَّوَدَّةً وَرَحْمَةً ۚ إِنَّ فِى ذَٰلِكَ لَـَٔايَـٰتٍ لِّقَوْمٍ يَتَفَكَّرُونَ 

A patří k Jeho znamením, že vám z vás samých manželky stvořil, abyste u nich klid nalezli. A vložil mezi vás lásku a dobro - a věru jsou v tom znamení pro lidi přemýšlivé. (Rúm: 21)

 وَٱللَّـهُ جَعَلَ لَكُم مِّنْ أَنفُسِكُمْ أَزْوَٰجًا وَجَعَلَ لَكُم مِّنْ أَزْوَٰجِكُم بَنِينَ وَحَفَدَةً وَرَزَقَكُم مِّنَ ٱلطَّيِّبَـٰتِ ۚ أَفَبِٱلْبَـٰطِلِ يُؤْمِنُونَ وَبِنِعْمَتِ ٱللَّـهِ هُمْ يَكْفُرُونَ

Bůh dal vám manželky mezi vámi zrozené a učinil vám z manželek vašich syny a vnuky a uštědřil vám všemožné věci výtečné. Což věřit budou v božstva falešná, jsouce tak za dobrodiní Boží nevděční? (Nahl: 72)

Šlechetný, kdo si žen váží a podlý, kdo jimi pohrdá

Někteří uvádějí k našemu předmětnému hadísu i dodatek, jenž měl 'Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه údajně slyšet od Posla Božího صلى الله عليه و سلم:

... ما أكرم النساء إلا كريم ولا أهانهن إلا لئيم .

...Žen si neváží nikdo, kromě šlechetného a neponižuje je nikdo, kromě podlého.[12]

Učenci hadísů však uvádí, že toto podání je s největší pravděpodobností podvržené, neboť se mezi jeho vypravěči vyskytují hned dva usvědčení lháři. [13] Nicméně vlastní smysl obou těchto slov je správný a užitečným způsobem vysvětluje význam všech výše uvedených podání, z nichž logicky vyplývá.

Sám také koresponduje i s těmito výroky:

Mu'áwíja al-Kušejrí رضي الله عنه přišel za Poslem Božím صلى الله عليه و سلم a zeptal se ho: „Co nám přikazuješ ve věci našich manželek?“

Posel Boží صلى الله عليه و سلم mu odpověděl:

أَطْعِمُوهُنَّ مِمَّا تَأْكُلُونَ وَاكْسُوهُنَّ مِمَّا تَكْتَسُونَ وَلاَ تَضْرِبُوهُنَّ وَلاَ تُقَبِّحُوهُنَّ.

Dávejte jim jíst to, co jíte i vy, odívejte je tím, co nosíte i vy, nebijte je a nezlořečte jim.[14]

Absurditu zlého nakládání s manželkou vykreslil Posel Božíصلى الله عليه و سلم i v tomto hadísu:

‏ بِمَ يَضْرِبُ أَحَدُكُمُ امْرَأَتَهُ ضَرْبَ الْفَحْلِ، ثُمَّ لَعَلَّهُ يُعَانِقُهَا؟!

Což někdo z vás může svou ženu vypráskat tak, jako vypráská svého plemenného velblouda a potom s ní ulehnout do lože?![15]

Podobná byla i každodenní Prorokova صلى الله عليه و سلم praxe.

'Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه vyprávěl, že jednou žena jistého al-Welída ibn 'Ukby přišla za Poslem Božím صلى الله عليه و سلم a stěžovala u něho si na svého manžela: „Posle Boží, al-Welíd mne zbil!“

Posel Božíصلى الله عليه و سلم jí řekl:

قولي لَهُ: قد أَجارَني .

Řekni mu, že už jsi pod ochranou (tj. Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم).“

Zanedlouho poté se za Prorokem صلى الله عليه و سلم vrátila znovu se slovy: „Neviděla jsem od něj nic, kromě dalších úderů.“

Prorok صلى الله عليه و سلم potom odtrhl část svého oděvu jako důkaz toho, že žena je skutečně pod jeho ochranou a řekl:

قولي لَهُ: أنَّ رسولَ اللَّهِ صلى الله عليه و سلم قَد أجارَني .

Řekni mu, že už jsi věru pod ochranou Posla Božího صلى الله عليه و سلم.“

Zanedlouho se vrátila ještě jednou a řekla: „Zase jsem od něj nic neviděla, kromě dalšího výprasku!“

Posel Boží صلى الله عليه و سلم pak zvedl své ruce vzhůru a prosil:

اللَّهمَّ علَيكَ الوليدَ أثمَ بي مرَّتينِ .

Ó Bože, pomoz mi proti al-Welídovi, neboť on vůči mně zhřešil dvakrát.[16]

Výše popsaný Prorokův صلى الله عليه و سلم postoj není v rozporu se slovy Božími:

ٱلرِّجَالُ قَوَّٰمُونَ عَلَى ٱلنِّسَآءِ بِمَا فَضَّلَ ٱللَّـهُ بَعْضَهُمْ عَلَىٰ بَعْضٍ وَبِمَآ أَنفَقُوا۟ مِنْ أَمْوَٰلِهِمْ ۚ فَٱلصَّـٰلِحَـٰتُ قَـٰنِتَـٰتٌ حَـٰفِظَـٰتٌ لِّلْغَيْبِ بِمَا حَفِظَ ٱللَّـهُ ۚ وَٱلَّـٰتِى تَخَافُونَ نُشُوزَهُنَّ فَعِظُوهُنَّ وَٱهْجُرُوهُنَّ فِى ٱلْمَضَاجِعِ وَٱضْرِبُوهُنَّ

Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte, pak jim vykažte místa na spaní a pak je udeřte! (Nisá: 34)

Ad-Dárimí ve svém Sunenu explicitně uvádí kapitolu O zákazu udeřit ženu. Podle Ibn 'Ábidína to znamená, že je zakázán každý úder, který zanechá viditelnou stopu na těle ženy. 'Attá ibn Abí Rebbáh proto szdůrazňuje, že úder zmíněný v tomto verši není bitím, nýbrž jen symbolickým gestem odrážejícím hněv a nesouhlas: „Manžel nesmí udeřit svou manželku doslova, jen gestem jasně vyjádří, že je s jejím chováním nespokojen.[17] Pokud ani toto gesto nezabere, má podle Ibn 'Ašúra manžel sáhnout buď k rozvodu, nebo k intervenci šarí'atské soudní instance. [18] Al-Wezzání uvádí od as-Sanhúrího, že ani v případě, kdy gesta nezabírají, nemá manžel právo sáhnout k silnějšímu úderu. [19]

V souvislosti s příkladným chováním vůči manželce uvedl Ibnu l­-Kajjim al-Džewzíjja pravil:

Ženy jsou jednou polovinou společnosti, která dává zrod i zbývající polovině společnosti. Proto jakoby byly společností celou.[20]

Když se manžel nechová k manželce tak, jak má

Ibn Báz poradil ženě, ke které se její manžel nevěnuje tak, jak má a zanedbává své povinnosti vůči ní takto:

Nejlépe učiníš, budeš-li trpělivá a budeš-li snášet nedobré zacházení a zlý charakter svého manžela, pokud budeš mít ještě větší trpělivost a pokud možno nebudeš opouštět svůj domov. Tím, bude-li Alláh chtít, si vysloužíš velkou odměnu za své dobré činy, v souladu se slovy Božími:

فَمَنْ ءَامَنَ وَأَصْلَحَ فَلَا خَوْفٌ عَلَيْهِمْ وَلَا هُمْ يَحْزَنُونَ

ti, kdož uvěří a polepší se, ti nemusí mít strach a nebudou zarmouceni. (An'ám: 48)

إِنَّهُۥ مَن يَتَّقِ وَيَصْبِرْ فَإِنَّ ٱللَّـهَ لَا يُضِيعُ أَجْرَ ٱلْمُحْسِنِينَ

věru ten, kdo je trpělivý a bohabojný... a Bůh věru nedopustí, aby ztratila se odměna těch, kdož dobro konají. (Júsuf: 90)

لِلَّذِينَ أَحْسَنُوا۟ فِى هَـٰذِهِ ٱلدُّنْيَا حَسَنَةٌ ۗ وَأَرْضُ ٱللَّـهِ وَٰسِعَةٌ ۗ إِنَّمَا يُوَفَّى ٱلصَّـٰبِرُونَ أَجْرَهُم بِغَيْرِ حِسَابٍ

Těm, kdož na tomto světě konali dobré, dostane se dobrého. A země Boží je rozlehlá a trpělivým bude dána jejich odměna v míře plné, bez počítání. (Zumer:10)

فَٱصْبِرْ ۖ إِنَّ ٱلْعَـٰقِبَةَ لِلْمُتَّقِينَ

Buď tedy trpělivý, vždyť bohabojným patří konec šťastný! (Húd: 49)

Nicméně toto ti nebrání v tom, aby ses obrátila ke svému manželovi těmi nejlepšími slovy, chovala se k němu co nejlépe a snažila se tím obměkčit jeho srdce, aby byl s tebou spokojen a plnil vůči tobě nároky, které u tebe má, aby se ti věnoval a nezanedbával tě.

Dokud plní vůči tobě ty nejdůležitější povinnosti, zkus ho žádat o cokoli ze světských potřeb až když se jeho srdce otevře a hruď rozšíří, aby tak mohl přijmout tvé požadavky a splnit to, co od něj žádáš. Takto – pokud Alláh bude chtít, to povede k nejlepšímu konci. Ať ti Alláh zaručí ještě více dobra, ať zlepší chování tvého manžela a uvede ho na cestu konání dobra, na cestu mravnosti, laskavosti, vlídnosti a plnění nároků, které na něm ostatní mají. Věru Alláh je ten nejlepší, koho o cokoli žádat. Jen on vede přímou cestou.[21]

Nicméně žena má v případě špatného zacházení ze strany manžela vždy také i možnost rozvodu.

Posel Boží صلى الله عليه و سلم například intervenoval v případě manželství Habíby bint Sehl al-Ansárí رضي الله عنها a Sábita ibn Kajs ibn Šimmáse رضي الله عنه, který se k ní nechoval nejlépe. Habíbu našel Prorokصلى الله عليه و سلم ráno ještě za tmy u svých dveří a zeptal se:

مَنْ هَذِهِ ‏؟

Kdo je to?

Odpověděla: „Jsem Habíba bint Sahl.

Zeptal se:

مَا شَأْنُكِ‏؟

A copak se ti stalo?

„Už se Sábitem ibn Kajs nevydržím,“ postěžovala si mu.

Když přišel i Sábit, Posel Boží صلى الله عليه و سلم mu řekl:

هَذِهِ حَبِيبَةُ بِنْتُ سَهْلٍ. ‏ وَذَكَرَتْ مَا شَاءَ اللَّهُ أَنْ تَذْكُرَ وَقَالَتْ.

Toto je Habíba bint Sehl, vypověděla mi něco, co si Alláh přál, aby zmínila.

„Posle Boží, vše, co mi dal, mám s sebou,“ řekla Habíba.

Posel Božíصلى الله عليه و سلم pak řekl:

خُذْ مِنْهَا !

Vezmi si to od ní!

Potom nařídil, aby ji propustil z manželství a ona mohla odejít zpět ke své rodině. [22]

Tento hadís je pro učence islámsko-právní nauky důkazem skutečnosti, že ženu lze z důvodu nedobrého zacházení ze strany jejího manžela rozvést, výměnou za její věno. [23]

_____________________________________________________________

[1] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1162 jako hasan sahíh. Uvádějí ho i Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4682; a Ahmed v Musnedu, 2/472. Jako sahíh jej doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 283.

[2] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1978. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 1/576.

[3] Zaznamenali ho Ibn Džerír at-Taberí v Musnedu Omar, 1/408 jako sahíh; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3895 v delší verzi, ad-Dárimí v Sunenu, hadís č. 2260; a Ibn Abi d-Dunjá v Mudáretu n-nás, hadís č. 154. Jako sahíh ho doložil Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 4177.

[4] Zaznamenali al-Bezzár v al-Bahru z-zuchchár, 11/369 a v Musnedu, hadís č. 5196; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1977. Podle některých podání toto pronesl poté, co v noci uslyšel křik ženy, kterou její manžel bil, což bylo předtím dovoleno. V řetězci tohoto podání se nachází neznámý vypravěč Dža'fer ibn Jahjá ibn Sewbán a ostatní jsou spolehliví. Tak uvádí al-Hajsemí v Medžme'u z-zewáid, 4/306. Ibn Hibbán tato podání ocenil jako sahíh, viz Sahíh, hadís č. 4187.

[5] Viz al-Mufassalu fí ahkámi l-mer´ati we l-bejti l-muslim, 7/234.

[6] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2553 od an-Newwáse ibn Sem'án al-Ansárího رضي الله عنهما.

[7] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 5/63; jako sahíh jej doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1352.

[8] Viz al-Fetáwá, 1/193.

[9] Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a'lámi n-nubelá´, 11/332.

[10] Viz al-Mufassal, 7/235.

[11] Viz an-Newázilu l-džedídeti l-kubrá, 3/447.

[12] Zaznamenal Ibn 'Asákír v Táríchu Dimešk, 13/313.

[13] Viz al-Albání v Da'ífu l-Džámi', hadís č. 2917; a v Hukúku n-nisái fi l-islám, str. 41.

[14] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2144. An-Nesáí v as-Sunenu l-kubrá, hadís č. 9151; a jako sahíh jej doložil al-Albání v Sahíh Suneni Abí Dáwúd, hadís č. 2144.

[15] Od 'Abdulláha ibn Zem'y رضي الله عنه zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6042.

[16] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 2/326; Ibn Džerír at-Taberí v Musnedu 'Alí, hadís č. 244. Al-Hajsemí v Medžme'u z-zewáid, 4/335 označuje všechny jeho vypravěče za spolehlivé a al-Búsírí jej doložil jako sahíh v al-Ittiháfu li-chajreti l-mihra, 4/93.

[17] Uvádí Ibn 'Ašúr v Tefsíru t-tahríri we t-tenwír, 5/43.

[18] Viz Ibid., 5/44.

[19] Viz an-Newázil, 3/450.

[20] Viz Tuhfetu mewdúdi fí ahkámi l-mewlúd, str. 16.

[21] Viz al-Fetáwá, 1/193-194.

[22] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2227 a al-Albání ho ocenil jako sahíh v Sahíhu Suneni Abí Dáwúd, hadís č. 2227. Uvádí jej i an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 3462, jako sahíh jej doložili al-Albání v Sahíhu Suneni n-Nesáí, hadís č. 3462 a v Irwáu l-ghalíl, 7/102; a Ahmed Šákir v 'Umdetu t-tefsír, 1/279. Dále jej uvádí Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 4280; al-Hajsemí v Medžme'u z-zewáid, 6/105; at-Taberání v at-Tefsíru, 4/553; a Ibn 'Abdilberr v al-Istizkár, 5/80.

[23] Viz Ibn 'Abdilberr v at-Temhídu, 23/367; Ibn Kudáma v al-Mugní, 10/267; ad-Dijá al-Makdisí v as-Sunenu we l-Ahkám, 5/269; a al-Bezzár v al-Bahru z-zuchchár, 1/422.