NEMŮŽE KLIDNĚ SPÁT, KDO POZNÁ HRŮZU PEKLA I NÁDHERU RÁJE

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

مَا رَأَيْتُ مِثْلَ النَّارِ نَامَ هَارِبُهَا وَلاَ مِثْلَ الْجَنَّةِ نَامَ طَالِبُهَا!

Neviděl jsem nic, jako je Oheň, či aby mohli spát ti, co před ním prchají, ani nic, jako je Ráj, či aby mohli spát ti, co o se o něj snaží.[1]

At-Tirmizí v jeho řetězci vypravěčů uvádí i Jahjá ibn 'Ubejdulláha, který je většinou učenců hadísu považovaný za slabého. [2]

Podle jiného znění řekl:

ما رأيتُ مثلَ النَّارِ نام هاربُها، ولا مثلَ الجنَّةِ نام طالبُها!

Neviděl jsem nic takové, jako Oheň a že by mohl spát ten, kdo před ním prchá, ani Ráj a že by mohl spát ten, kdo se o něj snaží.[3]

Ahmed ibn Harb v této souvislosti pravil: „Jak velký by to byl div, kdyby mohl klidně, nerušeně a bezstarostně spát ten, nad kým se buduje a krášlí Ráj a pod ním se dmýchá a rozpaluje pekelný Oheň![4]

'Alí al-Kárí tento hadís vyložil takto:

Tj. nevím o nikom, ale i neviděl jsem nikoho, kdo by mohl poklidně spát, pokud skutečně prchá před Ohněm a snaží se dostat se do Ráje. Může jít tedy o vedlejší větu přívlastkovou i předmětnou. Klidný spánek je metaforou lhostejnosti vůči Ráji a Peklu. Kdo se snaží uniknout Peklu a dostat se do Ráje, musí utíkat před každou podobou špatnosti ke všem podobám dobra a pospíchat k vykonávání dobra při každé příležitosti.[5]

Vznešený Alláh na mnoha místech vybízí k urychlené snaze zachránit se před Ohněm a usilovat o Ráj tady a teď, nyní a hned:

وَسَارِعُوٓا۟ إِلَىٰ مَغْفِرَةٍ مِّن رَّبِّكُمْ وَجَنَّةٍ عَرْضُهَا ٱلسَّمَـٰوَٰتُ وَٱلْأَرْضُ أُعِدَّتْ لِلْمُتَّقِينَ

Pospíchejte k milosti od Pána svého a k zahradě, jejíž šířka se rovná nebesům a zemi a jež připravena je pro bohabojné (Áli 'Imrán: 133)

سَابِقُوٓا۟ إِلَىٰ مَغْفِرَةٍ مِّن رَّبِّكُمْ وَجَنَّةٍ عَرْضُهَا كَعَرْضِ ٱلسَّمَآءِ وَٱلْأَرْضِ أُعِدَّتْ لِلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ بِٱللَّـهِ وَرُسُلِهِۦ ۚ ذَٰلِكَ فَضْلُ ٱللَّـهِ يُؤْتِيهِ مَن يَشَآءُ ۚ وَٱللَّـهُ ذُو ٱلْفَضْلِ ٱلْعَظِيمِ

Předstihujte se tedy, abyste dosáhli odpuštění Pána svého a zahrady, jejíž šíře se rovná nebi i zemi, připravené pro ty, kdož v Boha a posly Jeho uvěřili. A toto je přízeň Boží, kterou On uštědřuje, komu chce, vždyť Bůh vládcem je přízně nesmírné. (Hadíd: 21)

Na jiném místě pravil:

نُسَارِعُ لَهُمْ فِى ٱلْخَيْرَٰتِ ۚ بَل لَّا يَشْعُرُونَ إِنَّ ٱلَّذِينَ هُم مِّنْ خَشْيَةِ رَبِّهِم مُّشْفِقُونَ وَٱلَّذِينَ هُم بِـَٔايَـٰتِ رَبِّهِمْ يُؤْمِنُونَ وَٱلَّذِينَ هُم بِرَبِّهِمْ لَا يُشْرِكُونَ ٱلَّذِينَ يُؤْتُونَ مَآ ءَاتَوا۟ وَّقُلُوبُهُمْ وَجِلَةٌ أَنَّهُمْ إِلَىٰ رَبِّهِمْ رَٰجِعُونَ أُو۟لَـٰٓئِكَ يُسَـٰرِعُونَ فِى ٱلْخَيْرَٰتِ وَهُمْ لَهَا سَـٰبِقُونَ

Pobízíme je rychle ke konání dobrých skutků, avšak oni o tom nemají tušení. Věru ti, kdož bázní před Pánem svým jsou naplněni, ti, kdož věří v Pána svého znamení, ti, kdož nikoho k Pánu svému nepřidružují, ti, kdož dávají to, co dávají, a jejichž srdce se chví před tím, že k Pánu svému se navrátí, ti všichni se předhánějí v konání dobrých skutků a jako první jich dosahují. (Mu´minún: 56-61)

V tomto smyslu se nesou i slova Boží:

يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوٓا۟ إِن تَنصُرُوا۟ ٱللَّـهَ يَنصُرْكُمْ وَيُثَبِّتْ أَقْدَامَكُمْ

Vy, kteří věříte! Pomůžete-li Bohu, On zajisté pomůže vám a upevní paty vaše! (Muhammed: 7)

Tedy kdo pomůže věci víry, aby byly prosazeny principy Koránu a Sunny, tomu se dostane pomoci od Alláha.

Wuhejb ibnu l-Werd pravil: „Pokud jsi schopen, aby tě na cestě k Alláhu nikdo nedokázal předhonit, potom tak učiň![6]

O prorocích, mír s nimi všemi, je řečeno:

فَٱسْتَجَبْنَا لَهُۥ وَوَهَبْنَا لَهُۥ يَحْيَىٰ وَأَصْلَحْنَا لَهُۥ زَوْجَهُۥٓ ۚ إِنَّهُمْ كَانُوا۟ يُسَـٰرِعُونَ فِى ٱلْخَيْرَٰتِ وَيَدْعُونَنَا رَغَبًا وَرَهَبًا ۖ وَكَانُوا۟ لَنَا خَـٰشِعِينَ

A všichni ti se předstihovali v dobročinném konání a modlili se k Nám z touhy a úcty a byli vůči Nám pokorní. (Anbijá´: 90)

O dobrých lidech mezi následovníky předešlých poselství je řečeno:

وَمِنْهُمْ سَابِقٌۢ بِٱلْخَيْرَٰتِ بِإِذْنِ ٱللَّـهِ ۚ ذَٰلِكَ هُوَ ٱلْفَضْلُ ٱلْكَبِيرُ

A jsou mezi nimi i další, kteří se předstihují v dobrých skutcích z dovolení Božího. A to je přízeň veliká (Fátir: 32)

Praví zbožní jsou popsáni takto:

يُؤْمِنُونَ بِٱللَّـهِ وَٱلْيَوْمِ ٱلْـَٔاخِرِ وَيَأْمُرُونَ بِٱلْمَعْرُوفِ وَيَنْهَوْنَ عَنِ ٱلْمُنكَرِ وَيُسَـٰرِعُونَ فِى ٱلْخَيْرَٰتِ وَأُو۟لَـٰٓئِكَ مِنَ ٱلصَّـٰلِحِينَ

a věří v Boha a v den soudný, přikazují vhodné a zakazují zavrženíhodné a soutěží v konání dobrých skutků; a to jsou praví zbožní. (Áli 'Imrán: 114)

Naši zbožní předkové byli právě takovými.

Abú Hurejra رضي الله عنه uvádí, že se Posel Boží صلى الله عليه و سلم zeptal svých druhů:

مَنْ أَصْبَحَ مِنْكُمُ الْيَوْمَ صَائِمًا؟

Kdo z vás se dnes postí?

Abú Bekrرضي الله عنه řekl: „Já!“

Posel Božíصلى الله عليه و سلم se zeptal znovu:

فَمَنْ تَبِعَ مِنْكُمُ الْيَوْمَ جَنَازَةً ‏؟

Kdopak z vás se dnes účastnil pohřebního průvodu?

Abú Bekr رضي الله عنه odpověděl: „Já!“

Posel Boží صلى الله عليه و سلم se znovu otázal:

فَمَنْ أَطْعَمَ مِنْكُمُ الْيَوْمَ مِسْكِينًا ‏؟

Kdopak z vás dnes nakrmil potřebného?

Abú Bekr رضي الله عنه prohlásil: „Já!“

Posel Božíصلى الله عليه و سلم se zeptal ještě jednou:

فَمَنْ عَادَ مِنْكُمُ الْيَوْمَ مَرِيضًا؟

Kdopak z vás dnes navštívil nemocného?

Abú Bekr رضي الله عنه se přihlásil i tentokrát: „Já!“

Potom Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil:

‏ مَا اجْتَمَعْنَ فِي امْرِئٍ إِلاَّ دَخَلَ الْجَنَّةَ .

U koho se toto vše sejde, ten zajisté vejde do Ráje.[7]

'Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما řekl: „Když by někdo z nás vynechal společnou ranní či večerní povinnou modlitbu, pomysleli bychom o něm špatné,“ tj. že je pokrytec. Samotný Ibn Omar poté, co společná povinná modlitba večer skončila, zůstal a modlil se sám skoro celou noc. [8]

Náfi'a se tázali, co dělával 'Abdulláh ibn Omar, když byl doma. Odpověděl: „Před každou modlitbou se omyl a mezitím držel v ruce mushaf.[9]

Wáki' ibn Džerráh vyprávěl o svém učiteli: „A'meš skoro sedmdesát roků nezmeškal počáteční tekbír společné povinné modlitby za imámem. Sám jsem se s ním přátelil víc jak šedesát let a nikdy jsem neviděl, že by se kdy po imámovi cokoli domodlil dodatečně.[10]

A nejde jen o činy, jimiž uctíváme Alláha, ale samozřejmě také o dobrotu vůči ostatním lidem a o dodržení všech závazků vůči nim, aby nebyl pošlapán ani jeden jediný z jejich nároků vůči nám.

Společníci Rabí'a ibn Husajma na svého druha vzpomínali slovy: „Přátelili jsme se s ním víc než dvacet let, ale nikdy jsme od něho neslyšeli žádné špatné slovo.[11]

Obojí je nutno konat naprosto naplno, jakoby dnešek měl být tím posledním dnem, který pro nás byl na tomto světě vymezen.

'Abdurrahmán ibn Mehdí o svém učiteli vypověděl: „Když by někdo řekl Hammádu ibn Selemovi, že zítra zemře, on by už nenalézal způsobu, jak vykonávat ještě více dobrých skutků.[12]

Hammád byl právě takový, neboť sám byl učedníkem Sulejmána at-Tejmího, o němž sám řekl: „Nikdy jsme nepřišli k Sulejmánu at-Tejmímu v okamžik vhodný k uctívání Alláha, aniž bychom ho nenalezli buď ve stavu rituální očisty, anebo na návštěvě u nemocného, anebo v pohřebním průvodu, či sedícího v mešitě. Řekli jsme si: „On skutečně nemá čas na to, aby byl vůči Alláhu neposlušný![13]

To proto, že všichni tito si uvědomili smysl těchto Božích slov:

وَلَن يُؤَخِّرَ ٱللَّـهُ نَفْسًا إِذَا جَآءَ أَجَلُهَا ۚ وَٱللَّـهُ خَبِيرٌۢ بِمَا تَعْمَلُونَ

Leč Bůh nedá odklad duši žádné, když dostaví se lhůta její, a Bůh dobře je zpraven o všem, co děláte. (Munáfikún: 11)

________________________________________________________________

[1] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2805; al-Bezzár v Musnedu, hadís č. 9719. Podobná vyprávění uvádějí i az-Zehebí v Telchísu l-'ileli l-mutenáhíja, str. 298; a Ibn Redžeb v at-Techwífu mine n-nár, str. 30. Uvádí ho i at-Taberání v al-Awsatu od Anase رضي الله عنه, hadís č. 1660 v obrácené verzi. Na základě podpůrných podání jej al-Albání ocenil jako hasan v Sahíhu t-Tirmizí, hadís č. 2601.

[2] Viz Ibn 'Adí v al-Kámilu fi d-du'afá, 7/203.

[3] Zaznamenal Ibnu l-Kattán v al-Wehmu we l-íhám, 5/111. V jeho isnádu se však nachází 'Ubejdulláh ibn 'Abdilláh ibn Muwehheb, který je neznámý a jeho syn Jahjá je podle Ahmeda ibn Hanbela nespolehlivým a odvrženým vypravěčem.

[4] Zaznamenal Ibn Redžeb v 'Ulúwwu l-himma, str. 211.

[5] Viz Mirkátu l-mefátíh Šerhu Miškáti l-mefátíh, poznámka k hadísu č. 5346.

[6] Viz Latáifu l-me'árif, str. 432.

[7] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1028.

[8] Zaznamenal Abú Nu'ajm v Hiljetu l-awlijá´, 1/303.

[9] Zaznamenal Ibn Sa'd v at-Tabakát, 4/170.

[10] Viz at-Tehzíb, 2/424.

[11] Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a'lámi n-nubelá´, 4/359.

[12] Viz at-Tahzíb, 2/11.

[13] Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a'lámi n-nubelá´, 6/198.