NEPIĎTE SE PO CHYBÁCH DRUHÝCH

 Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

إِيَّاكُمْ وَالظَّنَّ فَإِنَّ الظَّنَّ أَكْذَبُ الْحَدِيثِ، وَلاَ تَحَسَّسُوا، وَلاَ تَجَسَّسُوا، وَلاَ تَبَاغَضُوا، وَلاَ تَدَابَرُوا، وَكُونُوا عِبَادَ اللَّهِ إِخْوَانًا.

Střezte se podezřívání, neboť podezřívání je věru tím nejhorším mezi lživými povídačkami, nepiďte se po chybách druhých, nešpehujte se, nepřechovávejte k sobě navzájem nenávist a neobracejte se k sobě zády. Buďte si, služebníci Alláhovi, bratry!1

 

Abú Hátim pravil: „Pídění se a pátrání po chybách druhých je jednou z větví pokrytectví, podobně jako je dobré smýšlení o ostatních jednou z větví víry. Rozumný má ohledně svých bratří vždy dobrý názor, svou lítost a smutek si nechává pro sebe. A pošetilec, ten má ohledně svých bratří názor špatný a svým vlastním hříchům a pokleskům se nevěnuje vůbec.2

 

Imám aš-Šáfi'í pravil: „Když si někdo zamane něco říci, je na něm, aby nejprve o tom, co chce říci, popřemýšlel. Pokud je v tom, co chce říci, nějaké dobro, nechť promluví. Pokud o tom má pochybnosti, nechť nic neříká, dokud se oné pochybnosti nezbaví.3 Také řekl: „Nehovořte o věcech, které se vás netýkají, protože vždy, když promluvíte nějaké slovo, ono převezme nad vámi kontrolu a vy už nemáte žádnou kontrolu nad ním!4 Imám aš-Šáfi’í také pravil: „Nechť se tvůj jazyk nezmiňuje o hanbě tvého bratra, neboť ty sám jsi pokryt hanbou a všichni lidé mají jazyky. Pokud pohled tvých očí padne na hřích tvého bratra, odvať ho a řekni: „Ó oko mé, vždyť všichni lidé mají oči.5

 

Proto také 'Abdulláh ibn Mes'úd رضي الله عنه pravil: „Nic si nezaslouží být uvězněno více, nežli jazyk.6

 

Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه pravil: „Nesmýšlejte špatně o slovech pronesených vaším bratrem, dokud v nich můžete nalézt dobro, nebo si je pozitivně vyložit.7 Omar také řekl: „Nepřemýšlejte o slovech pronesených ústy muslima kromě tak, že si je vyložíte nejlepším možným způsobem.8

 

Muhammed ibn Sirín pravil: „Pokud se k tobě donese něco o tvém bratrovi, potom pro něj hledej omluvu. Pokud pro něj nenalezneš žádnou omluvu, nějakou omluvu pro něho vytvoř.9 Tj. najdi pro něho nějaké potenciální ospravedlnění, byť nemáš důkaz, že šlo skutečně o takový případ, vysvětli jednání svého bratra v pozitivním světle a smyj z něj podezření.

 

Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja pravil: „Někteří lidé trpí chorobou neustálého kritizování. Zapomínají u druhých na to dobré a jediné, co pořád zmiňují, jsou jejich chyby. Jsou jako mouchy vyhýbající se dobrým a čistým místům a usedající jen na ta špatná a na rány. To kvůli zlu v nich samých a kvůli jejich zkažené nátuře.

 

Jahjá ibn Džábir pravil: „Nikdo se nebude pídit po chybách druhých, aniž by ho Vznešený Alláh posléze nepotrestal těmi stejnými chybami!10

 

'Abdulbárí slyšel svého bratra Zunnúna ibn Ibráhíma říci: „Kdo se bude zabývat chybami druhých, zapomene na chyby své vlastní!11

 

Lepší alternativou k výše uvedenému je tedy věnovat se sám sobě.

 

Ibn 'Abbás رضي الله عنهما pravil: „Kdykoli pocítíš potřebu hovořit o chybách tvého společníka, vzpomeň si na své vlastní!12

 

Abú Dža'fer Muhammed ibn 'Alí pravil: „Pro každého jako dostatečná dávka nedostatků stačí vidět jasně u druhých to, vůči čemu je slepý v případě sebe samého.13

 

Sufján as-Sewrí pravil: „Zaneprázdněte sami sebe připomínáním si svých vlastních chyb, aby vám nezbyl čas pídit se po chybách druhých.

 

Fudajl ibn Ijjád ohledně Božích slov:

وَلا تَقْتُلُوا أَنْفُسَكُمْ إِنَّ اللَّهَ كَانَ بِكُمْ رَحِيمًا

A nezabíjejte se, vskutku Bůh je k vám Milostivý (Nisá´:29)

poznamenal: „Nezanedbejte sami sebe. Kdo se sobě samému nevěnuje, ten sebe sama zabil.14

 

Muhammed ibn Sirín říkával: „Říkali jsme, že nejhříšnější mezi námi jsou ti, kteří tráví nejvíce času rozkrýváním a mluvením o hříších druhých.

 

Šejch Mukbil ibn Hádí al-Wádi’í pravil: „Nechť si tedy mí nepřátelé říkají, co chtějí, neboť mých hříchů je přehršel. Možná kvůli jejich pomluvám a klevetám mi budou mé hříchy sňaty a naloženy na jejich ramena!

 

 

1 Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6724.

2 Uvádí az-Zehebí v Sijeru a'lámi n-nubelá´ v životopise Abú Hátima.

3 Uvádí an-Newewí v Kitábu l-azkár.

4 Ibidum.

5 Ibidum.

6 Ibidum.

7 Uvádí šejch Ibn Báz v Medžmú'u l-fetáwá Ibni Báz, 26/365.

8 Zaznamenal al-Muhámilí v Amíla, str. 395.

9 Viz al-Džámi'u li Šu'abi l-ímán, 14/441.

10 Zaznamenal al-Bejhekí v Šu'abu l-ímán, 5/315, podání č. 6776.

11 Zaznamenal al-Bejhekí v Šu'abu l-ímán, 5/312, podání č. 6763.

12 Uvádí al-Buchárí v al-Adabu l-mufrad, podání č.328. Jako da'íf doložil jeho isnád al-Albání, nicméně smysl těchto slov je správný.

13 Uvádí Abú Nu'ajm v Hiljetu l-awlijá´, 3/188.

14 Zaznamenal Abú Nu'ajm v Hiljetu l-awlijá´, podání č. 11828; a Ibn Abi d-Dunjá v Muhásebetu n-nefs, podání č. 96.