NEZMĚRNÁ JE VELKOST BOŽÍHO ODPUŠTĚNÍ I OMEZENOST LIDSKÉHO ÚSUDKU, DÍL 1.: HADÍS O MUŽI, KTERÝ SE NECHAL ZPOPELNIT

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم vyprávěl o jistém muži z národa před námi:

 قَالَ رَجُلٌ لَمْ يَعْمَلْ خَيْرًا قَطُّ، فَإِذَا مَاتَ فَحَرِّقُوهُ وَاذْرُوا نِصْفَهُ فِي الْبَرِّ وَنِصْفَهُ فِي الْبَحْرِ فَوَاللَّهِ لَئِنْ قَدَرَ اللَّهُ عَلَيْهِ لَيُعَذِّبَنَّهُ عَذَابًا لاَ يُعَذِّبُهُ أَحَدًا مِنَ الْعَالَمِينَ، فَأَمَرَ اللَّهُ الْبَحْرَ فَجَمَعَ مَا فِيهِ، وَأَمَرَ الْبَرَّ فَجَمَعَ مَا فِيهِ ثُمَّ قَالَ لِمَ فَعَلْتَ قَالَ مِنْ خَشْيَتِكَ، وَأَنْتَ أَعْلَمُ، فَغَفَرَ لَهُ 

Když se k němu přiblížila smrt, řekl svým synům muž, který nikdy nevykonal žádný dobrý čin, aby jeho tělo spálili a polovinu popela rozptýlili po souši a polovinu po zemi, neboť při Alláhu, kdyby se jej Alláh domohl, potrestal by jej takovým trestem, jakým by nepotrestal žádného mezi veškerenstvem. Leč Alláh přikázal moři - a ono shromáždilo, co bylo v něm, a přikázal souši - a ona shromáždila, co bylo na ní. Pak se otázal: „Proč jsi to učinil?“ Dotyčný odpověděl: „Z obavy před Tebou, jak jistě víš.“ Alláh mu tedy odpustil.[1]

Hadís zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu v Knize Jedinečnosti Boží a Muslim v Sahíhu v Knize pokání v Kapitole o šíři Boží milosti převažující nad Jeho Hněvem.

Stejný hadís uvádí al-Buchárí v Sahíhu v Knize o Prorocích od Abú Sa'ída al-Chudrího رضي الله عنه v trochu jiné verzi :

أَنَّ رَجُلاً كَانَ قَبْلَكُمْ رَغَسَهُ اللَّهُ مَالاً فَقَالَ لِبَنِيهِ لَمَّا حُضِرَ أَىَّ أَبٍ كُنْتُ لَكُمْ قَالُوا خَيْرَ أَبٍ‏.‏ قَالَ فَإِنِّي لَمْ أَعْمَلْ خَيْرًا قَطُّ، فَإِذَا مُتُّ فَأَحْرِقُونِي ثُمَّ اسْحَقُونِي ثُمَّ ذَرُّونِي فِي يَوْمٍ عَاصِفٍ‏.‏ فَفَعَلُوا، فَجَمَعَهُ اللَّهُ عَزَّ وَجَلَّ، فَقَالَ مَا حَمَلَكَ قَالَ مَخَافَتُكَ‏.‏ فَتَلَقَّاهُ بِرَحْمَتِهِ

Věru před vámi žil muž, kterého Alláh obdařil velkým jměním. Leže na svém smrtelném loži, dal si zavolat své syny a zeptal se jich: „Jakým jsem vám byl otcem?“ Odpověděli: „Dobrým otcem.“ Řekl: „Avšak nevykonal jsem nikdy žádné dobro. Až umřu, spalte mne, rozdrťte mé ostatky a rozptylte mne za větrného dne.“ Tak i učinili. Leč Alláh Vznešený a Mocný ho znovu spojil a otázal se ho: „Proč jsi to učinil?“ Odpověděl: „Ze strachu před Tebou.“ Proto jej Alláh zahrnul svou milostí.[2] Tj. odpustil mu.

Al-Buchárí v Sahíhu v Knize jímavých příběhů v Kapitole o strachu před Alláhem uvádí od Abú Sa'ída i tuto variantu: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم vzpomenul muže z předešlého pokolení, či z lidí v době před tou vaší, jemuž dal Alláh hojnost majetku i potomstva. Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

فَلَمَّا حُضِرَ قَالَ لِبَنِيهِ أَىَّ أَبٍ كُنْتُ قَالُوا خَيْرَ أَبٍ‏.‏ قَالَ فَإِنَّهُ لَمْ يَبْتَئِرْ عِنْدَ اللَّهِ خَيْرًا ـ فَسَّرَهَا قَتَادَةُ لَمْ يَدَّخِرْ ـ وَإِنْ يَقْدَمْ عَلَى اللَّهِ يُعَذِّبْهُ فَانْظُرُوا، فَإِذَا مُتُّ فَأَحْرِقُونِي، حَتَّى إِذَا صِرْتُ فَحْمًا فَاسْحَقُونِي ـ أَوْ قَالَ فَاسْهَكُونِي ـ ثُمَّ إِذَا كَانَ رِيحٌ عَاصِفٌ فَأَذْرُونِي فِيهَا‏.‏ فَأَخَذَ مَوَاثِيقَهُمْ عَلَى ذَلِكَ وَرَبِّي فَفَعَلُوا فَقَالَ اللَّهُ كُنْ‏.‏ فَإِذَا رَجُلٌ قَائِمٌ، ثُمَّ قَالَ أَىْ عَبْدِي مَا حَمَلَكَ عَلَى مَا فَعَلْتَ قَالَ مَخَافَتُكَ ـ أَوْ فَرَقٌ مِنْكَ ـ فَمَا تَلاَفَاهُ أَنْ رَحِمَهُ اللَّهُ

Když se přiblížil čas jeho smrti, zeptal se svých synů: „Jakým jsem pro vás byl otcem?“ Odpověděli: „Byl jsi nám dobrým otcem.“ Odvětil: „Ale takovým, který si neuchoval pro Alláha žádný dobrý čin – pokud by čelil Alláhu, Alláh by ho potrestal. Proto poslouchejte: Až umřu, spalte mé tělo, až budu takřka na uhel, rozmělněte mne na príášek a až přijde bouřlivý vítr, rozhoďte můj popel do něj.“ Potom nechal své syny, aby mu to slíbili. A oni věru učinili přesně tak. Potom Alláh pravil: „Staniž se!“ - a věru – dotyčný muž tam stál! Alláh pak řekl: „Ó služebníče můj, co tě přimělo toto učinit?“ Onen muž odvětil: „Strach před Tebou.“ A Alláh mu opdustil.[3]

Ve svém Sahíhu Muslim od Abú Hurejry v Knize pokání uvádí dodatek:

.فَقَالَ لِلأَرْضِ أَدِّي مَا أَخَذْتِ ‏.‏ فَإِذَا هُوَ قَائِمٌ

On (Pán) řekl zemi: Navrať, co jsi vzala. A on pak byl vzkříšen zpět.[4]

Muslim v Sahíhu v Knize pokání uvádí od Abú Sa'ída al-Chudrího další verzi příběhu, ve které je zmíněno, že onomu muži bylo dána hojnost nejen bohatství, ale i potomstva. Na smrtelné posteli pak svým dětem říká:

 لَتَفْعَلُنَّ مَا آمُرُكُمْ بِهِ أَوْ لأُوَلِّيَنَّ مِيرَاثِي غَيْرَكُمْ إِذَا أَنَا مُتُّ فَأَحْرِقُونِي - وَأَكْثَرُ عِلْمِي أَنَّهُ قَالَ - ثُمَّ اسْحَقُونِي وَاذْرُونِي فِي الرِّيحِ فَإِنِّي لَمْ أَبْتَهِرْ عِنْدَ اللَّهِ خَيْرًا وَإِنَّ اللَّهَ يَقْدِرُ عَلَىَّ أَنْ يُعَذِّبَنِي - قَالَ - فَأَخَذَ مِنْهُمْ مِيثَاقًا فَفَعَلُوا ذَلِكَ بِهِ وَرَبِّي فَقَالَ اللَّهُ مَا حَمَلَكَ عَلَى مَا فَعَلْتَ فَقَالَ مَخَافَتُكَ ‏.‏ قَالَ فَمَا تَلاَفَاهُ غَيْرُهَا.

Musíte učinit, jak vám přikazuji, jinak učiním svými dědicemi ne vás, ale někoho jiného. Až umřu, mé tělo spalte a rozptylte můj popel ve větru, neboť u sebe neshledávám žádnou ctnost, která by potěšila Alláha a kdyby se mne Alláh zmocnil, potrestal by mne. Přikázal jim, aby přísahali, že učiní to, co jim přikázal. Alláh pak řekl: „Co tě k tomu přimělo?“ On odvětil: „Můj Pane, Tebe jsem se obával,“ načež jej Alláh vůbec nepotrestal.[5]

Imám Málik ibn Anas zaznamenal tento příběh ve svém Muwetta'u v Knize pohřbů od Abú Hurejry s tím, že mu Alláh odpustil proto, že vůči Němu cítil strach. [6]

Od Hudajfy رضي الله عنه zaznamenal totéž i an-Nesáí v Sunenu v Knize pohřbů a jeho verze obsahuje dodatek:

 يُسِيءُ الظَّنَّ بِعَمَلِهِ

...byl špatného smýšlení o svém konání[7]

Od Abú Hurejry zaznamenal stejný příběh i Ibn Mádža v Sunenu v Knize odříkavosti. Jeho verze říká, že:

. أَسْرَفَ رَجُلٌ عَلَى نَفْسِهِ فَلَمَّا

Muž sám proti sobě prostopášně hřešil ...[8]

Jednotlivé verze hadísu se navzájem podporují a hadís je dochován tolika cestami, že o jeho správnosti není pochyb. Poté, co jsme porovnali jednotlivé verze příběhu, který nám uvedené hadísy vykreslují, teprve můžeme přejít k výkladu jejich obsahu.

Některé verze obsahují nebo implikují jistou pochybnost tohoto muže ohledně posmrtného vzkříšení v Den Zmrtvýchvstání, tj. dotyčný si přál být zpopelněn a rozptýlen, aby nemohl být vzkříšen, což evidentně odporuje dobře známému faktu, že Alláh je Všemohoucí a nakonec stejně všechny dokáže vzkřísit a vzkřísí. Víra v to je podpořena Koránem i Sunnou, existovala i před prorockou misí Muhammeda a její popření obecně znamená popření islámu a ustavení nevíry (arab. كفر kufr), resp. anuluje islám a konstituuje odpadlictví (arab. ردة ridda), na základě konsenzu (arab. إجماع idžmá') všech muslimů. Tento rozpor se posléze ukáže klíčovým.

Hadís souvisí s obrovsky důležitým, leč dnešními muslimy častokrát opomíjeným principem v islámu, který říká, že perspektiva omezeného lidského úsudku na straně jedné a absolutního, vždy spravedlivého a moudrého soudu Božího na straně druhé se od sebe diametrálně liší. Abú Hurejra v jednom z podání tento hadís také spojil s příběhem o ženě, všemi uznávané jako zbožné, která se však dostala do Pekla. O ní Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

 دَخَلَتِ امْرَأَةٌ النَّارَ فِي هِرَّةٍ رَبَطَتْهَا فَلاَ هِيَ أَطْعَمَتْهَا وَلاَ هِيَ أَرْسَلَتْهَا تَأْكُلُ مِنْ خَشَاشِ الأَرْضِ حَتَّى مَاتَتْ هَزْلاً.

Jistá žena vstoupila do Ohně, kvůli kočce, kterou uvázala a ani ji nekrmila, ani ji nenechala požírat zemskou havěť, pročež nakonec uhynula.[9]

Ibn Šiháb az-Zuhrí v souvislosti s oběma hadísy pravil: „Tedy nikdo by se neměl cítit zcela jist sám sebou, ani naprosto ztrácet naději, že přeci jen vstoupí do Ráje.[10]

______________________________________

[1] Hadís je muttefekun 'alejhi. Zaznamenali jej al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7506 a 3481; a Muslim v Sahíhu, 2756.

[2] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3478.

[3] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6481.

[4] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2619.

[5] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2757.

[6] Zaznamenal Málik v Muwetta', hadís č. 574.

[7] Viz an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2080, jako sahíh.

[8] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, 4255, jako sahíh.

[9] Dodatek k hadísu zaznamenanému Muslimem v Sahíhu, hadís č. 2619.

[10] Ibidum.