NIKDY NEŘÍKEJ, ŽE TVÉ PROSBY NEBYLY VYSLYŠENY

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

يُسْتَجَابُ لأَحَدِكُمْ مَا لَمْ يَعْجَلْ فَيَقُولُ قَدْ دَعَوْتُ فَلاَ أَوْ فَلَمْ يُسْتَجَبْ لِي.

Každý z vás bude vyslyšen, dokud svou prosbu neuspěchá tím, že řekne: „Prosil jsem, ale nebyl jsem vyslyšen.[1]

Podle podání od Abú Sa'ída al-Chudrího رضي الله عنه řekl:

ما من مسلم يدعو الله بدعوة ...

Není muslima, který by Alláha o něco prosil ...[2]

Muslim tento hadís zaznamenal v Knize o vzpomínání Alláha, prosbě k Němu, pokání a prosbě o odpuštění, v kapitole O tom, že je doporučováno tomu, kdo o něco prosí, aby nebyl netrpělivý a neříkal, že prosil, ale nebyl vyslyšen.

Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه řekl: „Věru se nestarám o to, zda bude má prosba vyslyšena. Starám se o svou prosbu jako takovou, protože vím, že pokud se zaměřím na prosbu samu o sobě, budu určitě vyslyšen.[3]

An-Newewí v komentáři k tomuto hadísu pravil:

Podle jiného podání je řečeno:

لاَ يَزَالُ يُسْتَجَابُ لِلْعَبْدِ مَا لَمْ يَدْعُ بِإِثْمٍ أَوْ قَطِيعَةِ رَحِمٍ مَا لَمْ يَسْتَعْجِلْ ‏.

Prosba služebníka, pokud neobsahuje nic hříšného ani žádné zpřetrhávání rodinných pout, nepřestane být plněna, dokud ji služebník neuspěchá.

Přítomní se zeptali: „A čím ji uspěchá, Posle Boží?“

Odpověděl:

يَقُولُ قَدْ دَعَوْتُ وَقَدْ دَعَوْتُ فَلَمْ أَرَ يَسْتَجِيبُ لِي فَيَسْتَحْسِرُ عِنْدَ ذَلِكَ وَيَدَعُ الدُّعَاءَ ‏.

Tím, že řekne: „Prosil jsem, ale nebyl jsem vyslyšen.“ A pak začne být zoufalý a prosit přestane. [4]

Učenci arabského jazyka podotýkají, že pro zoufalství je zde použito termínu استحسار istihsár, odvozeniny od základu حسر hasr, s významem zklamat se v něčem a přestat to dále konat. Chce se tedy říci, že člověk hojně prosil, ale protože neviděl výsledek, zklamaně další prosby odvrhl, až přestal prosit úplně.

V podobné souvislosti vznešený Alláh hovoří:

وَمَنْ عِندَهُۥ لَا يَسْتَكْبِرُونَ عَنْ عِبَادَتِهِۦ وَلَا يَسْتَحْسِرُونَ

a ti, kdož u Něho dlí, nejsou tak hrdopyšní, aby Mu nesloužili, a nikdy neumdlí (Anbijá´:19)

Tj. nikdy s ním nepřestanou, nikdy se jím neunaví. Tedy přikázáno je prosit bez přestání, byť by se nám odpovědi nedostávalo.[5]

Kádí Ijjád řekl:

Tento hadís je vysvětlen samým sebou i svým alternativním podáním. (...)

Prvním vysvětlením slov „začne být zoufalý“ je, že přestane nadále prosit, nikoli nutně cítit zármutek za to, že nebyl vyslyšen. Al-Bádží uvádí, že vyslyšet znamená také být zpraven o tom, že prosba bude vyslyšena, nebo o tom, že vyslyšena být může.

Co se týče příslibu, že prosba musí být vyslyšena, potom taková prosba musí splňovat tři podmínky: nesmí se uspěchat to, o co se žádá, nesmí obsahovat negativa uváděná v tomto hadíse a nesmí se říkat, že prosba nebyla vyslyšena. Pokud je alespoň jedna z těchto podmínek porušena, propadá prosba jako celek. Tím, že člověk říká, že prosil, ale nebyl vyslyšen, porušuje jednu z těchto tří podmínek a tím přichází o celou svou prosbu. Toto potvrzuje i alternativní znění tohoto hadísu (…) a je tomu tak proto, že taková slova ukazují na nestálost, slabou vůli a pocit hněvu.

Ono zanechání prosby, na které se tu odkazuje, se může týkat oné konkrétní věci, ale může být také úplné a obsahující pocit, že Pán svému služebníkovi něco nedopřál. A tomu, kdo tomuto propadne, se najednou začne zdát těžké, když má o něco Alláha prosit. Nicméně je přikázáno, aby člověk prosil Alláha neustále a nejen tehdy, když před ním vyvstane nějaká potřeba. To proto, že pravda je projevem poslušnosti vůči Alláhu a podstatou oddané služby Jemu.[6]

________________________________________________________________

[1] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2735.

[2] Zaznamenal al-Hákim v al-Mustedreku, 1/493.

[3] Uvádí Ibn Tejmíja v Iktidá siráti l-mustakím, 2/706.

[4] Viz alternativní znění hadísu v Muslimově Sahíhu, č. 2735.

[5] Viz Šerhu Sahíhi Muslim, 17/51-52.

[6] Viz Ikmálu l-mu'lim bi-fewáidi Muslim, 8/231-232.