O DŽINU SOUPUTNÍKOVI

Abú Dža'd uvádí, že'Abdulláh ibn Mes'úd رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

‏ مَا مِنْكُمْ مِنْ أَحَدٍ إِلاَّ وَقَدْ وُكِّلَ بِهِ قَرِينُهُ مِنَ الْجِنِّ.

Není mezi vámi ani jediný, koho by neměl na starost jeho souputník z řad džinů.

Zeptali se ho: „A Posle Boží, to se týká i tebe?“

Odpověděl:

‏ وَإِيَّاىَ إِلاَّ أَنَّ اللَّهَ أَعَانَنِي عَلَيْهِ فَأَسْلَمَ فَلاَ يَأْمُرُنِي إِلاَّ بِخَيْرٍ .

Ano i mne, byť mi Alláh proti němu pomohl, on se podrobil vůli Boží a teď už mne nenabádá na nic, kromě na dobro.[1]

Mensúr od 'Abdulláha slyšel tuto verzi:

... وَقَدْ وُكِّلَ بِهِ قَرِينُهُ مِنَ الْجِنِّ وَقَرِينُهُ مِنَ الْمَلاَئِكَةِ ...

...koho by neměl na starost jeho souputník z řad džinů a souputník z řad andělů ...[2]

Muslim oba tyto hadísy uvádí ve svém Sahíhu v Knize o popisech Soudného dne, Ráje a Pekla, v kapitole nazvané Kapitola o zlovolnosti šejtána a o tom, jak vysílá své čety, aby pokoušely lidi a o tom, že každý člověk má svého souputníka (společníka z řad džinů, arab. قرين karín). Tento souputník je tedy v jádru zlý džin, voják z vojska prokletého Iblíse, který nabádá člověka ke hříchu a pomáhá v jeho nitru rozpoutávat to zlé, co se v něm nachází.

Al-Hasan al-Basrí pravil: „Pokud tě šejtán shledá hříšníkem, oznámí ti tvou zkázu. Pokud tě shledá oddaně uctívajícím, začne se tebou nudit. A pokud tě shledá kolébat se mezi obojím, potom se tě tím spíše bude snažit oklamat.[3]

Jahjá an-Newewí tento hadís vyložil následovně:

Tedy Prorokův صلى الله عليه و سلم souputník z řad džinů se podrobil vůli Boží, to znamená přijal islám, jak naznačuje doslovné znění hadísu.

Al-Kádí říká: „Věz, že umma se shoduje na skutečnosti, že Posel Boží byl chráněn před šejtánem ve smyslu fyzickém i mentálním i v tom, co říkal."

Tento hadís v sobě obsahuje varování před pokušením (arab. فتنة fitna) a našeptáváním (arab. وسوسة weswesa) tohoto souputníka. Víme, že je s námi a proto bychom se před ním měli mít co nejvíce na pozoru.[4]

Tedy mimo hříšné sklony nás samých je tu i někdo další, kdo nás ponouká ke zlu a může nás ovládat, pokud si na něho nedáme pozor.

O tom, jak se Iblís a jeho nohsledi pokoušejí vtáhnout smrtelníky do svých pastí, hovoří Abu l-Feredž Ibnu l-Džewzí takto:

Iblís mámí lidi, jak jen to dovede. Jeho moc nad nimi roste a zmenšuje se podle toho, jak moc se oni před ním mají na pozoru, či jsou naopak vůči nebezpečí, které představuje, lhostejní, anebo shodně jejich ignoranci či naopak uvědomělosti.

Vězte, že srdce je jako pevnost a šejtáni okolo ní stále obcházejí, pozorujíce stráže, kdy je ukolébá lhostejnost. Strážce by měl dobře znát všechny vchody do pevnosti, které byl pověřen strážit. Neměl by zůstat nepozorný ani na chvíli, neboť nepřítel číhá a nikdy nenechá jeho nepozornost nevyužitou.[5]

Bránit se proti němu můžeme především dodržováním pravidel islámu, následováním Koránu, Sunny a toho, na čem byli naši zbožní předkové v přesvědčení, postojích, slovech, morálce i skutcích a také vším, o čem se dochovalo, že pomáhá proti šejtánům a zlým silám, jako je vzpomínání Alláha, prosby, připomenutí si, četba Koránu a opakování jejich specifických částí, o kterých od Posla Božího صلى الله عليه و سلم víme, že působí jako ochraný prostředek. Obzvláštní důležitost a význam má připomínat si Alláha těmito způsoby vždy ráno a večer.

K nejsilnějším ochranným prostředkům patří poslední tři súry z Koránu, které je doporučeno recitovat po každé modlitbě a ráno a večer s trojnásobným opakováním. [6]

Jsou to tyto:

قُلْ هُوَ ٱللَّـهُ أَحَدٌ ٱللَّـهُ ٱلصَّمَدُ لَمْ يَلِدْ وَلَمْ يُولَدْ وَلَمْ يَكُن لَّهُۥ كُفُوًا أَحَدٌۢ

Rci: „On Bůh je jedinečný, Bůh sám o sobě věčný. Neplodil a nebyl zplozen a není nikoho, kdo je mu roven.“ (Ichlás:1-4)

قُلْ أَعُوذُ بِرَبِّ ٱلْفَلَقِ مِن شَرِّ مَا خَلَقَ وَمِن شَرِّ غَاسِقٍ إِذَا وَقَبَ وَمِن شَرِّ ٱلنَّفَّـٰثَـٰتِ فِى ٱلْعُقَدِ وَمِن شَرِّ حَاسِدٍ إِذَا حَسَدَ

Rci: „Utíkám se v ochranu Pána záře jitřní před zlem Jeho stvoření, před zlem temnoty, když se šíří, před zlem žen, jež do uzlů prskají, před zlem závistníka, když závidí!“ (Felek: 1-5)

قُلْ أَعُوذُ بِرَبِّ ٱلنَّاسِ مَلِكِ ٱلنَّاسِ إِلَـٰهِ ٱلنَّاسِ مِن شَرِّ ٱلْوَسْوَاسِ ٱلْخَنَّاسِ ٱلَّذِى يُوَسْوِسُ فِى صُدُورِ ٱلنَّاسِ مِنَ ٱلْجِنَّةِ وَٱلنَّاسِ

Rci: „Utíkám se v ochranu Pána lidí, vládce lidí, Boha lidí, před zlem našeptavače pokradmého, jenž našeptává do hrudi lidí, ať již je z džinů či z lidí!“ (Nás:1-6)

Tyto by měly být recitovány pokud možno v arabštině, se správnou výslovností a podle pravidel správného přednesu Koránu. [7]

____________________________________________________

[1] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2814.

[2] Ibidum.

[3] Zaznamenal Ibnu l-Džewzí v Telbísu Iblís, str. 520.

[4] Viz Šerhu Sahíhi Muslim, 17/175.

[5] Viz Telbísu Iblís, str. 52.

[6] Hadísy o tom zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, 4/322; a at-Tirmizí v Sunenu, 5/567. Jako sahíh je doložil al-Albání v Sahíhu t-Tirmizí, 3/182.

[7] Praktickou výuku správné recitace těchto súr najdete zde: <http://e-islam.cz/node/4>.