O DOBRÝCH A ZLÝCH ZNAMENÍCH

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že slyšel, jak Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

لاَ طِيَرَةَ، وَخَيْرُهَا الْفَأْلُ .

Neexistují žádná neblahá znamení a nejlepším z nich je dobrá předzvěst.

Přítomní se zeptali: „A co je to dobrá předzvěst, Posle Boží?“

Odpověděl:

الْكَلِمَةُ الصَّالِحَةُ يَسْمَعُهَا أَحَدُكُمْ ‏.

To je dobré slovo, které někdo z vás uslyší.[1]

Al-Buchárí zaznamenal tento hadís v Knize léčitelství, v kapitole O dobrých znameních. Muslim ho uvádí v Knize pozdravů v kapitole O zlých a dobrých znameních a o tom, co lze považovat za něco neblahého.

V jiných podáních se zlé znamení (arab. الطيرة at-tijara) vysvětluje jako „něco, co člověka donutí vykonat něco jiného, než co zamýšlel, anebo něco, co ho přiměje přestat to, co zamýšlel, vykonávat.[2] Dobré znamení (arab. الفأل al-fe´l) je pak podle Ahmeda an-Nedžmího vidět něco, co vnáší optimizmus ohledně budoucího vývoje událostí, že věc se ubírá dobrým směrem. Tento optimizmus pak může pramenit i z dobrého slova či dobrého jména, které člověk zaslechne.

Kádí Ijjád uvedl, že hadís je vyprávěn ve dvou verzích a jen v jedné je přímá zmínka o zaslechnutí tohoto výroku Abú Hurejrou přímo z Prorokových صلى الله عليه وسلم úst. [3] Nicméně toto nemá vliv na jeho autenticitu.

An-Newewí ve výkladu tohoto hadísu pravil:

Výraz الفأل al-fe´l označuje vysloveně dobrou, žádanou předzvěst něčeho a výraz الطيرة at-tijara je odvozenina od termínu تطير tatajjurun označujícího původně ornitomantii, tj. ptákopravectví (tedy věštění z letu ptáků). Al-fe´l je v jádru pozitivní předzvěst a sémanticky souvisí s milostnou magií (arab. التولة at-tiwála), tedy tím druhem magie, anebo praktikou podobnou magii, mající za cíl přivolat lásku milované osoby. Al-Asmá'í smýšlí, že se jednalo o ten druh magie, kterým si žena snaží získat lásku svého manžela. At-tijara naopak v jazyce znamenala negativní předzvěst, ztotožněná s očekáváním nejhoršího, jeho základem je cokoli nemilého ve slovu anebo činu anebo ve snovém vnuknutí. Za takové zlé znamení považovali např. když dobytek vstoupí nebo vystoupí z někomu z cesty, či vyletí pták, nebo přeběhne antilopa či jiné divoké zvíře. Pokud vstoupilo či vystoupilo z pravé strany, bylo to dobré znamení, naopak pokud vstoupilo či vystoupilo z levé strany, šlo o zlé znamení a cestu v doslovném či přeneseném smyslu snahy o zajištění svých potřeb staří Arabové v takovém případě odkládali. Pokud se tak stalo, očekávali nejhorší a velmi často se stávalo, že jim takové zlé znamení zcela zrušilo jejich plány a zhatilo jim mnoho dobrého. Boží Zákonodárství takové pověry zavrhlo a zrušilo, učinilo je zakázanými. Alláh nás zpravuje o tom, že něco takového nemá absolutně žádný vliv na užitečnost či škodlivost dané věci. A toto je také význam slov Božího Posla صلى الله عليه وسلم o tom, že žádná zlá znamení neexistují. Jiná podání dokonce dokládají, že víra ve zlá znamení je druhem přidružování k Alláhu (arab. شرك širk), v případě, že je člověk skutečně přesvědčen, že takové věci opravdu přinášejí užitek nebo škodu a rozhodne se je následovat a zařídit se podle nich v přesvědčení, že mohou nějak pozitivně či negativně ovlivnit výsledek jeho snažení, což je v obou případech naprostá špatnost.

Výraz fe´l je možno číst i bez hamzy jako فال fál a v množném čísle má toto slovo tvar فؤول fuúl. Posel Boží صلى الله عليه وسلم ho vysvětlil jako dobré a správné, pěkné slovo. Učenci smýšlejí, že taková dobrá předzvěst může nastat jak v případě toho, co nás subjektivně těší, tak i v případě toho, co ve vlastní perspektivě vidíme jako špatné, ale převažuje jen v tom, co je pokládáno za dobré, na rozdíl od předzvěsti at-tijara, která je vždy negativní. Když někdo někoho něčím potěší, možno mu říci v přeneseném smyslu تفاءلت بكذا teffáelte bi-kezá, tj. dal jsi mi v tom dobrou předzvěst. Učenci říkají, že dobrá předzvěst je oblíbená, protože když člověk doufá v přízeň či poctu od Alláha, těší se z každého důvodu, že jeho cíl dojde naplnění a že to, co zamýšlí, je skutečně dobrem a vede k dobru, že se vydal tím správným směrem. Dobrá předzvěst přináší naději i v Boží odměnu, zatímco špatná předzvěst jen podněcuje pochyby, negativní myšlení a upadnutí do nesnází. Dobré znamení je například, kdy například někdo nemocný uslyší někoho, jak oslovuje někoho dalšího jménem Sálim, [4] anebo někdo, kdo se po něčem pídí a o něco se snaží, uslyší někoho, jak oslovuje jiného jménem Wádžid [5] a toto vzbudí v srdci toho, kdo to uslyší, pocit naděje na uzdravení nebo nalezení toho, co hledá. A Alláh ví nejlépe.[6]

Ibn Hadžer vysvětlil:

V některých podáních (jako u al-Kešmíheního) je vynechána otázka a přechází se přímo k vysvětlení pojmu al-fe´l, což je dobré slovo naděje, které někdo uslyší. Podle Anasovy رضي الله عنه verze je to dobré slovo.

Podle verze od 'Urwy ibn 'Ámira zaznamenané Abú Dáwúdem رضي الله عنه byla v přítomnosti Posla Božího صلى الله عليه وسلم vzpomenuta znamení a předzvěsti a on řekl:

أَحْسَنُهَا الْفَأْلُ وَلاَ تَرُدُّ مُسْلِمًا فَإِذَا رَأَى أَحَدُكُمْ مَا يَكْرَهُ فَلْيَقُلِ اللَّهُمَّ لاَ يَأْتِي بِالْحَسَنَاتِ إِلاَّ أَنْتَ وَلاَ يَدْفَعُ السَّيِّئَاتِ إِلاَّ أَنْتَ وَلاَ حَوْلَ وَلاَ قُوَّةَ إِلاَّ بِكَ ‏.

Nejlepší z nich je dobrá předzvěst. A žádné nesmí vrátit muslima zpět. Pokud kdokoli z vás uvidí něco, co se mu nelíbí, nechť řekne: „Alláhumme lá je´tí bil-hasenáti illá ante we lá jedfe'u s-sejjiáti illá ante we lá hawle we lá kúwete illá bike,“ tj. „Ó Bože, nikdo nepřináší dobré věci, kromě Tebe a nikdo nemůže odvrátit zlé věci, kromě Tebe, není síly ani moci kromě u Tebe. [7]

Slova „nejlepší z nich je dobrá předzvěst“ al-Kermání vysvětluje tak, že الفأل al-fe´l, dobrá předzvěst, je podmnožinou předzvěstí a znamení الطيرة at-tijara, nicméně toto není přesné. Obojí patří do kategorie znamení, předzvěstí a předtuch (arab. التيامن at-tejámun). Hadís potom vysvětluje, že nikoli každá taková předtucha musí být nutně odmítnuta jako víra ve zlá znamení, některé předtuchy jsou přijatelné. V prvním případě by Prorokova صلى الله عليه و سلم odpověď představovala celkové zavržení znamení, předtuch a předzvěstí a negaci celé předcházející debaty, ve druhém případě by znamenala její potvrzení pouhým upřesněním, což je patrně přesnější.

Ibn Mádža totiž uvádí s hasan senedem hadís od Abú Hurejry رضي الله عنه, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم sice uznával dobrá znamení, ale naprosto zavrhoval znamení špatná. [8]

At-Tirmizí uvádí od Hábise at-Tejmího رضي الله عنه, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

العيْنُ حقٌّ، وأصدَقُ الطِّيَرَةُ الفأْلُ.

Uhranutí okem je skutečnost a nejpravdivějšími ze znamení jsou ta dobrá. [9]

Toto jednoznačně dokládá, že dobrá znamení الفأل al-fe´l jsou podmnožinou znamení الطيرة at-tijara. Nicméně podle dalších se jedná jen o stylistickou formulaci výjimky, jak uvádí at-Tíbí s poukazem na to, že víme-li, že všechna znamení at-tijara jsou zavržena jako špatná, v nichž není nic dobrého, byla by, pokud by byla znamení al-fi´l jejich podmnožinou, zavržena i ona. V tomto se struktura této věty podobá slovům Božím:

أَصْحَـٰبُ ٱلْجَنَّةِ يَوْمَئِذٍ خَيْرٌ مُّسْتَقَرًّا

V ten den se dostane obyvatelům ráje nejlepšího místa k přebývání (Furkán: 24)

Tato konstatace následuje po debatě, v níž nevěřící formulují svůj předpoklad, že by uvěřili, pokud by viděli, jak k nim sestupují andělé, anebo kdyby spatřili Alláha Samého. (tj. a tím, že by uvěřili, dostali by možnost spásy, z čehož by pak pro někoho mohlo vyplývat, že by měli možnost spásy i navzdory své nevíře.) Proto je věta reakcí na předcházející debatu a stejně tak je tomu i v případě debaty o dobrých a zlých znameních. Ten, kdo ji poslouchal, pak reaguje s tím, že nejpravdivější na celé dané věci jsou právě jen a pouze znamení dobrá a nic dalšího není přijatelné. Pak není sporu o tom, že veškerá znamení at-tijara jsou špatná a že znamení al-fe´l jsou něčím zcela odlišným. Je to podobné, jako když se řekne, že léto je teplejší, nežli zima. Znamení al-fe´l jsou sama o sobě užitečnější, nežli znamení at-tijara a obě věci tvoří dvě zcela různé, oddělené pojmové kategorie. Obě jsou však věci, o nichž se soudí, že mají nějaký vliv na běh událostí, nicméně u kategorie al-fe´l je jejich vliv mnohem přínosnější a pozitivnější. Podstatou dobrého znamení al-fe´l je někým pronesené slovo, které jakoby zpravovalo druhou osobu o něčem, co sama neví, na rozdíl od kategorie at-tijara, kde je podstatou hadačství a věštění na základě pohybu ptáků či jiných jevů bez jasné kauzální spojitosti s danými událostmi, které na nich mají záviset.

At-Taberí zaznamenal od 'Ikrimy, že jednou seděl u Ibn 'Abbáse رضي الله عنه a okolo prošel nějaký pták, načež vzlétl. Jistý muž, který seděl s nimi, řekl: „Dobře, dobře!“ Ibn 'Abbás opáčil: „Na tom přece není nic dobrého, ani špatného.

Také se říká, že rozdíl mezi znamením al-fe´l a znamením at-tijara je ten, že al-fe´l pramení z dobré myšlenky o Alláhu, zatímco at-tijara označuje pouze zlá znamení a proto jsou zavržená. An-Newewí smýšlí, že al-fe´l může v principu z hlediska jazyka označovat dobré i zlé znamení, ale užívá se především pro znamení dobré, zatímco at-tijara je vždy negativní a její užití v pozitivním smyslu je až druhotné a přenesené a je dáno jen tím, co si vyžádala skutečnost. To je jazykový význam. Terminologicky zúžila Šarí'a význam znamení at-tijara jen na znamení špatná a al-fe´l jen na znamení dobrá. Podmínkou zde ovšem je, aby se na taková znamení člověk zcela nespoléhal, protože tak přecházejí znamení z kategorie al-fe´l na úroveň kategorie znamení at-tijara, na základě nichž hadači a věštci kdysi lidi klamali, že předvídají budoucnost. Ibn Battál smýšlí, že Alláh umístil do lidské přirozenosti lásku k dobrým slovům a náklonnost k pozitivnímu, podobně jako učinil pro lidi přirozené, že se rádi dívají na něco, co je pěkné, na čistou vodu, dokonce i kdyby žádný pramen nevlastnili, anebo se z něho nemohli napít.

At-Tirmizí uvádí jako sahíh od Anase رضي الله عنه, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم byl rád, když někam vyrazil a zaslechl, jak někdo na někoho volá jmény Nedžíh či Rášid [10] či jinými podobnými. [11]

Abú Dáwúd uvádí s hasan senedem od Burejdy رضي الله عنه, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم sám žádná znamení v ničem nevyhledával a když někoho něčím pověřoval, tázal se na jeho jméno. Když se mu to jméno líbilo, radoval se tomu a když se mu nelíbilo, bylo možno tuto nelibost vidět na jeho tváři. [12]

Al-Bejhekí v díle Šu'abu l-ímán uvádí, že Arabové v době nevědomosti (arab. الجاهلية al-džáhilíja) před každou cestou či důležitým krokem hledali dobrá a zlá znamení, například v krákání havranů, nebo ve způsobech chůze antilop a toto vše nazývali jako الطتير at-tetajjur, díky svému původnímu základu. Tato praktika obsahovala spoustu pověrečných představ o zlých znameních. Dokonce i když spatřili dítě jít k učiteli, bylo to pro ně zlé znamení, naopak když ho spatřili jít od učitele, bylo to pro ně dobré znamení. Když uviděli velblouda naloženého nákladem, bylo to špatné znamení a když ho viděli bez nákladu, šlo o znamení dobré apod. Boží Zákonodárství pak toto vše zrušilo a stanovilo:

من تكهن أورده عن سفر تطير فليس منا.

Kdo věští, nebo se odvrátí od své cesty, díky znamení, ten není jedním z nás.[13]

Kdokoli spatří kohokoli, jak hledá dobrá či zlá znamení v letu ptáků apod., má povinnost dotyčnému sdělit, že neexistuje nic, co by ovlivňovalo běh událostí, kromě Alláha Jediného. Snad si dotyčný uvědomí, že pouze Alláh Jediný určuje běh věcí a bude litovat zla, kterého se dopustil tím, že se pokoušel hádat budoucnost na základě nějaké známé předzvěsti či situace, napříště se vyvaruje tak odporného jednání a bude si do budoucna jist, že vše je v moci Boží, že pokud bude prosit Alláha o dobro a o ochranu před zlem, plně se na Něho spoléhajíc, nebude mu nic možno ani prospět, ani uškodit, kromě s dovolením Božím. V opačném případě pokud s tím nebude konfrontován, možná plně uvěří, že taková znamení skutečně přináší slibované následky a propadne jim, jako jim propadli mnozí v době nevědomosti. A Alláh ví nejlépe. 

Al-Halímí smýšlí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم měl rád dobrá znamení proto, že ta zlá implikují špatné smýšlení o Alláhu a nejsou žádným skutečným důvodem k tomu, aby se něco stalo. Naopak dobrá znamení podporují dobré smýšlení o Alláhu, které je věřícím přikázáno mít v každé situaci. At-Tíbí smýšlí, že důvod povzbuzení k dobrým znamením a odvracení od znamení neblahých tkví v tom, že pokud člověk uvidí něco, co považuje za dobré, povzbudí ho to v tom, co i tak zamýšlel a učiní to. A naopak pokud uvidí něco, co považuje za neblahou předtuchu, nebude pokračovat v tom, co zamýšlel, dále, ale skončí s tím. A toto je neblahá předtucha at-tijara, která je užívána jen v negativní konotaci. A Vznešený Alláh ví nejlépe.[14]

Al-Kastallání říká:

Uvádí se, že الفأل al-fe´l je nejlepší předzvěstí (arab. الطيرة at-tijara). Podle slovníkových definic je pravým protikladem neblahé předzvěsti, přičemž předzvěsti mohou být jak příznivé, tak i nepříznivé. (…)

Prorokova صلى الله عليه وسلم slova, že „není neblahých předzvěstí a nejlepší z nich je dobrá předzvěst“ podle vysvětlení díla al-Miškát reagují na debatu o předzvěstech a znameních obecně. Spojení povětšinou dobré předzvěsti al-fe´l s povětšinou neblahou předzvěstí at-tijara upozorňuje, že i dobrá předzvěst může přerůst v negativně vnímané předtuchy a pověry, jako například u hvězdopravců. (…) Předzvěst at-tijara je podle jazykovědců jak pozitivní, tak negativní, ovšem převažující a nejznámnější způsoby užití jsou negativní, jako ve slovech Božích:

قَالُوٓا۟ إِنَّا تَطَيَّرْنَا بِكُمْ ۖ لَئِن لَّمْ تَنتَهُوا۟ لَنَرْجُمَنَّكُمْ وَلَيَمَسَّنَّكُم مِّنَّا عَذَابٌ أَلِيمٌ قَالُوا۟ طَـٰٓئِرُكُم مَّعَكُمْ ۚ أَئِن ذُكِّرْتُم ۚ بَلْ أَنتُمْ قَوْمٌ مُّسْرِفُونَ

Řekli nevěřící: „Viděli jsme o vás špatnou ptáků věštbu. Jestliže nepřestanete, věru vás ukamenujeme a stihne vás od nás trest bolestný.“ Zvolali věřící: „Vaše věštba nechť na vás padne! Kéž byste se vzpamatovali! Však nikoliv, vždyť vy lid jste prostopášný.“ (Jásín: 18-19)

Věštba zde znamená důvod, proč nevěřící považovali věřící za zlé znamení. Naproti tomu předzvěst al-fe´l je většinou dobrá, ale lze ji užít i ve smyslu negativním.

Následně se Proroka صلى الله عليه و سلم tážou, co je to al-fe´l a on jim odpovídá, že „když někdo z vás uslyší dobré slovo.[15]

Bedruddín al-'Ajní smýšlí, že řídit se předzvěstí الطيرة at-tijara je zakázáno proto, že člověk jí podléhá a pokud ji vnímá pozitivně, může ho to povzbudit ke konání toho, co zamýšlel, anebo naopak pokud ji vnímá negativně, může ho to odradit od toho, co zamýšlel, bez ohledu na to, zda se jedná přímo o dobrou či špatnou věc samu o sobě. A co se týká obliby dobrých znamení الفأل al-fe´l, ta je přirozená a proto tolerovaná. S odvoláním na Ibnu l-Asíra smýšlí, že at-tijara označuje druh jevu, zatímco al-fe´l jeho hodnotu na ose pozitivního a negativního. Cituje však i al-Chattábího, který vidí rozdíl mezi oběma v tom, že al-fe´l je na rozdíl od at-tijara spatřen následkem dobrého smýšlení o Alláhu. [16]

___________________________________________________________

[1] Hadís je muttefekun 'alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č.5754 a 5755; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2223.

[2] Viz Musned Ahmed, k hadísu č. 1824.

[3] Viz Ikmálu l-mu'lim bi-fewáidi Muslim, 7/147.

[4] Jedním z významů tohoto jména v arabštině je i „zdravý.“

[5] Jedním z významů tohoto jména v arabštině je „ten, kdo něco nalezl.“

[6] Viz Šerhu Sahíhi Muslim, 14/218-220.

[7] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3919. Al-Albání ho doložil jako da'íf v Da'ífu l-Džámi', hadís č. 199, nicméně Šu'ajb al-Arnáút ve svém tahkíku Abú Dáwúdova Sunenu upřesňuje, že je hasan na základě podpůrných podání. An-Newewí naopak celý hadís uvádí jako sahíh v Rijádu s-sálihín, hadís č. 1677.

[8] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3536. Jako sahíh ho doložil ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 6121; s ním souhlasí al-Albání v Sahíhu Ibn Mádža, hadís č. 2864.

[9] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2061; jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi', hadís č. 7503.

[10] Může se přeložit i jako Úspěšný a Jdoucí správným směrem.

[11] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1616, jako hasan sahíh.

[12] Hadís v delší formě viz u Abú Dáwúda v Sunenu, hadís č. 3920. Al-'Ajní uvádí, že podobné platilo i pro názvy osad, sídel, vesnic a měst, kterými na cestách procházel, viz 'Umdetu l-kárí, 21/274.

[13] Toto se jako hadís dochovalo v mnoha sahíh podáních, viz např. at-Taberání v al-Mu'džemu l-awsatu, 3/119.

[14] Viz Fethu l-Bárí, 10/214-215.

[15] Viz Iršádu s-sárí šerhu Sahíhi l-Buchárí, 8/397-398.

[16] Viz 'Umdetu l-kárí, 21/274.