O LÉČBĚ ALMUŽNOU

Abú Umáma al-Báhilí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

داوُوا مَرضاكُمْ بِالصَّدقةِ.

Léčte své nemocné almužnou.[1] 

Od 'Abdulláha ibn Mes'úda رضي الله عنه se uvádí tatáž slova, navíc s dodatkem:

...وحصِّنوا أموالكم بالزكاةِ، وأَعِدُّوا للبلاءِ الدعاءَ.

...opevněte své jmění zekátem a odvraťe od sebe kalamity prosbou.[2]

Šu'ajb al-Arnáút si v isnádu tohoto hadísu všímá sporného vypravěče Músá ibn 'Umejra, [3] jehož za slabého považovali Jahjá ibn Me'ín, Ibn Numejr,an-Nesáí, Ja'kúb ibn Sufján, Abú Zur'a, ad-Dárekutní a Abú Hátim o něm řekl: „Přejímal hadísy i od lhářů.“ Ibn 'Adí řekl: „Nebyl odborníkem na hadís a jeho podání, dokud je nepodporují i podání znalejších, nejsou přijatelná.[4] Al-Albání proto tento dodatek považuje tak, jak je dochován, za velmi slabý. [5]

As-Sefáríní uvádí, že jeden z vypravěčů tohoto dodatku byl sice obviněn ze lži, nicméně na základě tohoto podání postupovalo vícero učenců, podání samo je na základě podpůrných důkazů přijatelné a jeho smysl je zcela správný. [6] 

Od 'Abdulláha ibn Omara někteří uvádějí i dodatek: „vyhnou se vám tak choroby i jejich příznaky,“ avšak ten je podle všeho domyšlený později a od Proroka صلى الله عليه و سلم nedoložitelný. [7] 

Ohledně celkové autenticity všech těchto podání říká al-Munáwí, že jejich velký počet a navzájem se posilují. [8]

Možný důvod vyřčení hadísu

Od 'Ubády ibn Sámita رضيالله عنه seuvádí i možný důvod vyřčení (arab. سبب الورود sebebu l-wurúd) tohoto hadísu. Posel Boží صلى الله عليه و سلم se posadil do jedné rozvaliny v Mekce a někdo poznamenal: „Posle Boží! Zničen byl celý majetek toho a toho na břehu moře a zůstalo jen to, co vidíš.“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: 

ما تلَف مالٌ في برٍّ ولا بحرٍ إلّا بمنعِ الزَّكاةِ فأحرِزوا أموالَكم بالزَّكاةِ وداوُوا مرضاكم بالصَّدقةِ وادفعوا عنكم طوارقَ البلايا بالدِّعاءِ فإنَّ الدُّعاءَ ينفعُ ممّا نزل وممّا لم ينزِلْ ما نزل يكشِفُه وما لم ينزِلْ يحبِسُه. 

Nic na pevnině ani na moři nemůže úplně zničit ničí majetek, kromě neodvádění zekátu. Proto si zajistěte svá jmění zekátem, léčte své nemocné almužnou a zataraste cesty, jimiž se na vás hrnou pohromy, svými prosbami, neboť věru prosba přináší užitek proti pohromě, jež se na člověka snáší i proti té, která se na něj ještě nesnesla, může ji odvrátit a zadržet i to, co ještě nenastalo.[9]

Jde však o ojedinělé podání problematické v tom, že ho vypráví jen vypravěč Ibráhím, který nemohl vyprávět od 'Ubády, čímž v řetězci tradentů chybí jeden vypravěč a autenticitu tak nelze doložit. A Alláh ví nejlépe.

Kontext hadísu v Koránu a Sunně

Vznešený Alláh pravil:

مَّن ذَا ٱلَّذِى يُقْرِضُ ٱللَّـهَ قَرْضًا حَسَنًا فَيُضَـٰعِفَهُۥ لَهُۥٓ أَضْعَافًا كَثِيرَةً ۚ وَٱللَّـهُ يَقْبِضُ وَيَبْصُۜطُ وَإِلَيْهِ تُرْجَعُونَ

Kdokoliv dá Bohu půjčku výhodnou, tomu bude vrácena mnohonásobně; Bůh zavírá a otevírá dlaň Svou a k Němu budete navráceni. (Bekara: 245)

إِن تُقْرِضُوا۟ ٱللَّـهَ قَرْضًا حَسَنًا يُضَـٰعِفْهُ لَكُمْ وَيَغْفِرْ لَكُمْۚ وَٱللَّـهُ شَكُورٌ حَلِيمٌ 

Dáte-li Bohu výhodnou půjčku, On vám ji navrátí dvojnásobně a odpustí vám; vždyť Bůh je za vděčnost uznalý a laskavý (Teghábun: 17)

وَأَقِيمُوا۟ٱلصَّلَوٰةَ وَءَاتُوا۟ ٱلزَّكَوٰةَ وَأَقْرِضُوا۟ ٱللَّـهَ قَرْضًا حَسَنًاۚ وَمَا تُقَدِّمُوا۟ لِأَنفُسِكُم مِّنْ خَيْرٍ تَجِدُوهُ عِندَ ٱللَّـهِ هُوَخَيْرًا وَأَعْظَمَ أَجْرًا ۚوَٱسْتَغْفِرُوا۟ ٱللَّـهَ ۖ إِنَّ ٱللَّـهَ غَفُورٌ رَّحِيمٌۢ 

Modlitbu dodržujte, almužnu dávejte a Bohu dobrou půjčku poskytněte! A co jste z dobrých skutků sami pro sebe si předem připravili, to naleznete u Boha lepší a větší v podobě odměny. A Boha proste za odpuštění, vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný! (Muzemmil: 20)

Od 'Ubády ibn Sámita رضي الله عنه se v podobném duchu také uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم rovněž řekl: 

ما من رجلٍ يُجْرَحُ فى جسدِه جراحةٌ، فيتصدقُ بها، الا كفَّرَ اللهُ عنه مثلَ ما تصدَّقَ به.

Není člověka, který by utrpěl na těle ránu a udělil kvůli tomu almužnu, aniž by mu za to Alláh neulevil v míře té, jak velkou almužnu udělil.[10]

Vysvětlení předmětného hadísu 

Hasan al-Basrí s odvoláním na tyto hadísy pravil: „Opevněte svá jmění zekátem, léčte své nemocné almužnou a vlnám pohrom čelte prosbami a s pokorou.[11]

Jistý muž se zeptal 'Abdulláha ibn Mubáreka na léčbu úporných krvácivých vředů, které se mu vyrazily pod kolenem už asi před sedmi lety. Zkoušel je léčit všemožnými způsoby, chodil za rozličnými lékaři, tázal se jich, ale nikdo mu s nimi nedokázal pomoci. 'Abdulláh ibn Mubárek mu řekl: „Běž a vykopej studnu na místě, kde lidé potřebují vodu, věru já doufám, že tam někde najdeš pramen. Vodou z něj pak vyléčíš krvácení.“ Jak poradil, tak i dotyčný učinil a Alláh mu poskytl uzdravení. [12] 

Al-Munáwí ve vysvětlení tohoto hadísu pravil:

Věru medicíny jsou dva druhy: tělesná a duchovní. Posel Boží صلى الله عليه وسلم ukázal jak na tu první, tak i na tu druhou. Přikazuje léčit nemocné almužnou a ukazuje i na související věci – pomoc a obveselení někoho, kdo cítí tíseň. Kdo toto z přesvědčení vyzkouší,zakusí skutečnost, že duchoví léčba může vyléčit i to, co fyzická léčba vyléčit nesvede. Toto může popřít jen ten,komu zůstalo vyšší poznání neodhaleno. Posel Boží je lékařem صلىالله عليه وسلم srdcí a kdo v něm spatří dokonalost, bude stoupat ve stupních poznání k Pánu všech služebníků a bude se řídit jeho příkazy duchovní léčby. A kdo uvnitř sebe vůči tomuto pocítí jistou nedůvěru a pochybnost, tomu nezůstane nic lepšího, nežli se léčit jen omezenými prostředky tělesné medicíny.[13]

Na jiném místě poskytl stejný autor i objasnění skrytého významu tohoto hadísu, hovořícího dle něj o chorobách mravních: 

Kdo sám sobě či jinému způsobil svými morálními nedostatky bolest, nechť se ani nelituje, ani neplísní sebe či druhé, ale krotí svůj hněv a napraví to. At-Tíbí pravil: „Tím se chce metaforicky ukázat na nutnost krocení hněvu a napravení toho, co způsobí.[14]

____________________________________________________________

[1] Zaznamenal al-Bejhekí v Šu'abu l-ímán, hadís č. 3557; as-Sujútí v al-Džámi'u s-saghír, hadís č. 4165; a Muhammed ibn Džárilláh as-Sa'dí v an-Newáfihu l-'utra, hadís č. 1. Jako hasan ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi', hadís č. 3358. Bez uvedení jména sahábího, tedy v mursel podobě, ho uvádí od al-Hasana al-Basrího také Abú Dáwúd v al-Merásíl, hadís č. 105; a Ibnu l-Džewzí v al-'Ilelu l-mutenáhíja, hadís č. 816 v delší verzi.

[2] Zaznamenal al-Bejhekí v as-Sunenu l-kubrá, 3/382, hadís č. 6832 s poznámkou, že toto se uvádí v mursel formě od al-Hasana al-Basrího. Totéž uvádí al-Bejhekí v Šu'abu l-ímán, 3557, ovšem v tomto isnádu je neznámý vypravěč al-Ghajjás. Dále ho uvádí at-Taberání v al-Kebíru, hadís č. 10196; Ibn 'Adí v al-Kámilu fi d-du'afá´, 6/341 v lehce odlišném znění. V pozměněném pořadí ho uvádí at-Taberání v al-Mu'džemu l-awsat, 2/274 s poznámkou, že od vypravěče al-Hákima ho neuvádí žádný další kromě Músá ibn 'Umejra, jehož jako slabého uvádí ad-Dárekutní v Ta'íkátun 'ale l-medžrúhín, str. 230; Abú Nu'ajm v Hiljetu l-awlijá´. 2/104 a 122.

[3] Viz Techrídžu Sijeri a'lámi n-nubelá, 4/52.

[4] Vyjádření kritiků hadísů viz v Techrídžu l-Merásíli li Abí Dáwúd, 1/128.

[5] Viz Silsiletu l-ahádísi d-da'ífa, hadís č. 2492.

[6] Viz Šerhu s-sulásíjáti l-musned, 1/216.

[7] Tak uzavírá al-Albání v Silsiletu l-ahádísi d-da'ífa, hadís č. 3591.

[8] Viz Fejdu l-kadír, 3/515.

[9] Zaznamenal Ibn 'Asákír v Mu'džemu š-šujúch, 2/1183.

[10] Zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 22701; ad-Dimjátí v al-Muttedžir ar-rábih, hadís č. 286; al-Munzirí v at-Terghíbu we t-terhíb, 3/283; as-Sujútí v Džámi'u s-saghír, hadís č. 8018. Jako sahíh jeho isnád doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 2273.

[11] Zaznamenal Abú Dáwúd v al-Merásíl, podání č. 105 a 210; a Ibnu l-Džewzí v al-'Ilelu l-mutenáhíja, podání č. 816.

[12] Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a'lámi n-nubelá´, 8/407.

[13] Viz Fejdu l-kadír, 3/515.

[14] Viz Ibid., 5/476.