O OSTROVANOVI A MUSLIMSKÝCH NÁMOŘNÍCÍCH

'Abdulwáhid ibn Zejd vypráví:

„Byli jsme na lodi, která se ocitla uprostřed bouře, jež ji hnala směrem k jistému ostrovu. Vylodili jsme se a našli jsme na ostrově člověka, který uctíval nějakou modlu.

Přišli jsme k němu a řekli jsme: „Člověče, co to uctíváš?“ Muž ukázal na modlu, kterou si vyrobil.

„Máme loď, ta je také vyrobená, avšak není božstvem, které je hodno uctívání,“ řekli jsme my, muslimové.

„A koho tedy uctíváte?“ zeptal se ostrovan.

Odpověděli jsme: „Uctíváme Alláha.“

„Kdo je Alláh?“ otázal se ostrovan.

Řekli jsme: „Ten, Jehož trůn je nad sedmero nebesi, jehož vláda obepíná celou zemi a Který Svým předurčením rozhoduje, kdo bude žít a kdo zemře.“

„A jak jste se o něm dozvěděli?“ zeptal se modloslužebník.

Odpověděli jsme „On, Vznešený Král a Všemohoucí Stvořitel, k nám vyslal důvěryhodného Proroka, který nás o Něm zpravil.“

„A co ten prorok dělal?“ zeptal se ostrovan.

Odpověděli jsme: „Naplnil úkol svého proroctví a potom k němu Alláh vyslal Svou smrt a vzal si ho zpět k Sobě.“

„To vám ani nenechal nějaké znamení?“ podivil se ostrovan.

„Ale samozřejmě,“ opáčili jsme.

Zeptal se: „Co vám nechal?“

„Nechal nám Knihu od Krále,“ odpověděli jsme my.

„Ukažte mi tu knihu od krále, protože věru knihy od králů bývají jen ty nejlepší,“ požádal nás ostrovan.

Dali jsme mu tedy mushaf [1] a on řekl: „Tohle vůbec neznám.“ Přečetli jsme mu tedy z Koránu jednu súru a zatímco jsme četli dál a dál, dotyčný začal plakat a plakal stále víc s tím, jak jsme četli dál.

Potom řekl: „Zní to, jakoby se vůli toho, kdo vyřkl tato slova, nikdy nemělo odporovat.“ Potom přijal islám. Naučili jsme ho základní přikázání islámu a několik koránských súr. Potom jsme ho i vzali s sebou na loď. Jak jsme tak cestovali, padla noc a každý z nás se pomalu odebral ke spánku.

Dotyčný ostrovan se nás zeptal.: „Lidé, ten Bůh, ke kterému jste mne přivedli, spí On, když přijde noc, také?“

Odpověděli jsme: „Nikoli, služebníče Boží! On je věčně Živý, Soběstačný, Ten, na kterém všechna stvoření závisí, Všemohoucí, který nikdy nespí!“

„Jak špatní jste služebníci!,“ řekl ostrovan, „spíte, zatímco váš Ochránce a Strážce, nad vámi bdí a nespí!“ Začal se tedy modlit sám a vzdálil se od nás.

Když jsme dopluli zpět domů, do naší země, řekl jsem svému společníkovi: „On přijal islám teprve nedávno a navíc je v naší zemi cizincem.“ Sesbírali jsme tedy pro něho nějaké peníze a dali jsme mu je darem.

„Není božstva kromě Boha,“ řekl ostrovan a dodal: „žil jsem na ostrově a uctíval mimo Boha modlu, ale On se mne i přesto nezřekl. Zdaž myslíte, že by se mne snad zřekl nyní, když už jsem Ho poznal?“

Ostrovan pak odešel vlastní cestou a vydělal si vlastní peníze sám, jak nejlépe uměl. A od té doby byl jedním z nejúžasnějších a nejzbožnějších lidí, jaké jsem kdy znal, dokud nezemřel.“

Autor: Muweffekuddín Ibn Kudáma al-Makdisí

Zdroj: at-Tewwábín, str. 179.

_____________________________________________

[1] Tj. kopii nebo výtisk Koránu, resp. Korán ve formě psané knihy.