O POHROUŽENOSTI PŘI MODLITBĚ, DÍL I.

'Ammár ibn Jásir رضي الله عنهما vyprávěl,že slyšel, jak Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

إِنَّ الرَّجُلَ لَيَنْصَرِفُ وَمَا كُتِبَ لَهُ إِلاَّ عُشْرُ صَلاَتِهِ تُسْعُهَا ثُمُنُهَا سُبُعُهَا سُدُسُهَا خُمُسُهَا رُبُعُهَا ثُلُثُهَا نِصْفُهَا .

Věru jest muž, který když skončí s modlitbou, zapíše se mu z ní jen desetina, devítina, osmina, sedmina, šestina,pětina, čtvrtina, třetina či polovina.[1] 

Abú Dáwúd zaznamenal tento hadís ve svém Sunenu v Knize modlitby, v kapitole Ohledně toho, co bylo vyprávěno o nedostatcích modlitby. [2] 

Ve verzi Abú Jesera Ka'ba ibn 'Amra as-Sulemího říká Posel Boží صلى الله عليه و سلم:

منكم من يصلي الصلاةَ كاملةً، ومنكم مَن يصلي النصف ، والثلثَ، والربعَ، والخمسَ، حتى بلغ العُشرَ.

Jsou mezi vámi lidé, kteří vykonají modlitbuúplně celou, jiní se modlí jenpolovinu, jiní jen třetinu, čtvrtinu, pětinu, ...až dokud nenapočítal desetinu modlitby." [3] 

Vypravěčem tohoto hadísu je 'Ammár ibn Jásir, spolu se svou rodinou jeden zprvních mekkánských muslimů, pocházel z chudobné rodiny dosídlenců z jemenského kmene Kahtán. Jeho rodiče Jásir ibn 'Ámir a Sumejja bintu l-Chajját رضي الله عنهما byli umučeni mekkánskými modloslužebníky v čele s Abú Džehlem, protože se odmítli vzdát islámu. Stali se tak prvními šehídy islámské historie. Vypráví se, že 'Ammár byl první, kdo pomáhal se stavbou mešity v Medíně. [4] 'Ammár se účastnil také bitvy na Bedru i všech dalších bitev. Po boku 'Alího ibn Abí Táliba رضي الله عنه bojoval v nešťastné bitvě na Siffínu během prvního rozkolu (arab. فتنة fitna) mezi 'Alím a Mu'áwíjou ibn Abí Sufjánem رضيالله عنهما a tam také padl. [5] 

Z hlediska dalších vypravěčů tohoto hadísu po něm panuje spor, zda Abú Dáwúdovi vypráví Kutejba ibn Se'íd přes Bekra ibn Mudara, a nebo přímo od Ibn 'Adžlána. Všichni vypravěči jsou spolehliví (arab. ثقة sikka), kromě Omara ibnu l-Hakema, který je důvěryhodný (arab. صدوق sadúk). Ten vypráví od 'Abdulláha ibn 'Anemy al-Muzeního رضي الله عنه, jenž je podle většinového názoru sám sahábím [6] a tento 'Abdulláh náš hadís vypráví od 'Ammára. [7] Al-Mizzí v al-Atráf uvádí, že hadís je znám i přes Muhammeda ibn Isháka, Muhammeda ibn Ibráhíma at-Tejmího, Omara ibnul-Hakema a Abu l-'Ás al-Chuzá'ího (který je možná dle Ibnu l-Medíního totožný s 'Abdulláhem ibn 'Anemou). [8]


Téma hadísu

Hadís hovoří o pohrouženosti do modlitby (arab. الخشوع al-chušú'u). 

Ibnu l-Kajjim poskytl tuto její definici:

Pohrouženost je bdělost a pocit posvátné bázně v srdci člověka vykonávajícího některý z činů uctívání Vznešeného Alláha.[9] 

Místem pokornosti je podle něho srdce a její důsledky jsou vidět na celém člověku. [10] 

Podle Ibn Redžeba je „podstatou pohrouženosti při modlitbě měkkost a jemnost srdce, klid a pokornost, poníženost a touha. Když bude srdce pohroužené do modlitby, bude ho v tom následovat i zbytek těla, protože všechno další vždy následuje srdce.[11] 

Ohledně předpisu pokornosti při modlitbě a pohrouženosti během ní Ibnu l-Kajjim uvedl:

Co se týče modlitby osoby, která po většinu trvání modlitby není pokorná a do ní pohroužená, mají učenci dva názory. 

1. Podle prvního názoru je dotyčnému člověku povinností modlitbu opakovat. 

2. Podle druhého názoru je za takovou modlitbu menší odměna, ale modlitba je z islámsko-právního hlediska platná a není povinností ji opakovat. Toto je správnější názor, ačkoli důkazy pro názor první také nejsou úplně chatrné.[12]

Rozhodujícím argumentem je zde náš předmětný hadís.

Tematicky související koránské verše

Vznešený Alláh pravil: 

وَٱسْتَعِينُوا۟بِٱلصَّبْرِ وَٱلصَّلَوٰةِ ۚ وَإِنَّهَا لَكَبِيرَةٌ إِلَّا عَلَى ٱلْخَـٰشِعِينَ ٱلَّذِينَ يَظُنُّونَ أَنَّهُم مُّلَـٰقُوا۟رَبِّهِمْ وَأَنَّهُمْ إِلَيْهِ رَٰجِعُونَ

Hledejte pomoc v trpělivosti a v modlitbě! To věc je věru velmi obtížná,kromě pro pokorné, kteří soudí, že s Pánem svým se setkají a že k Němu se navrátí. (Bekara: 45-46)

Podle Ibn Tejmíji je tento verš důkazem povinnosti pokory a pohrouženosti při modlitbě:

„Z toho pramení výtka těm, kteří při modlitbě pokorní a pohroužení nejsou (…) a pokud je takovým směřována výtka, znamená to, že být pokorný a pohroužený při modlitbě je povinností.“ [13]

Vznešený Alláh pravil: 

قَدْ أَفْلَحَ ٱلْمُؤْمِنُونَ ٱلَّذِينَهُمْ فِى صَلَاتِهِمْ خَـٰشِعُونَ 

Šťastní jsou ti věřící, kteří v modlitbách svých jsou pokorní (Mu´minún: 1-2)

Tuto vlastnost Alláh mezi vícero vlastnostmi věřících, které jmenoval, uvedl jako první, jak si všímá Ibnu l-Kajjim:

Vznešený Alláh podmínil úspěch pokorností při modlitbě. Kdo pokornost a pohrouženost do modlitby vynechá, nebude jedním z těch, kteří uspějí. Není možno spojit pokornost a pohrouženost s modlením se rychle. Ba co víc, není možno modlit se pokorně a pohrouženě, dokud se nemodlíme klidně a pokojně. Čím klidněji, pokojněji, pomaleji a rozvážněji se modlíme, tím roste i naše pokornost a pohrouženost při modlitbě. A kdykoli se naše pokornost a pohrouženost zmenší, tím více budeme při modlitbě spěchat.[14]

Na jiném místě Vznešený přikazuje:

وَأَقِمِٱلصَّلَوٰةَ ۖ إِنَّ ٱلصَّلَوٰةَ تَنْهَىٰعَنِ ٱلْفَحْشَآءِ وَٱلْمُنكَرِ

Dodržuj modlitbu, vždyť modlitba odvrací od nemravnosti a věcí zavrženíhodných! ('Ankebút: 45)

A na jiném místě dává příslib:

 إِنَّٱلْمُسْلِمِينَ وَٱلْمُسْلِمَـٰتِوَٱلْمُؤْمِنِينَ وَٱلْمُؤْمِنَـٰتِوَٱلْقَـٰنِتِينَ وَٱلْقَـٰنِتَـٰتِوَٱلصَّـٰدِقِينَ وَٱلصَّـٰدِقَـٰتِوَٱلصَّـٰبِرِينَ وَٱلصَّـٰبِرَٰتِوَٱلْخَـٰشِعِينَ وَٱلْخَـٰشِعَـٰتِوَٱلْمُتَصَدِّقِينَ وَٱلْمُتَصَدِّقَـٰتِوَٱلصَّـٰٓئِمِينَ وَٱلصَّـٰٓئِمَـٰتِوَٱلْحَـٰفِظِينَ فُرُوجَهُمْوَٱلْحَـٰفِظَـٰتِ وَٱلذَّٰكِرِينَٱللَّـهَ كَثِيرًا وَٱلذَّٰكِرَٰتِأَعَدَّ ٱللَّـهُ لَهُم مَّغْفِرَةًوَأَجْرًا عَظِيمًا 

Muslimové a muslimky, věřící muži a věřící ženy, poslušní a poslušné, pravdomluvní a pravdomluvné, trpěliví a trpělivé,pokorní a pokorné, dárci a dárkyně almužny, postící se muži a postící se ženy, cudní a cudné, muži a ženy hojně Boha vzpomínající - těm všem Bůh věru připravil odpuštění i odměnu nesmírnou. (Ahzáb: 35)

Tematicky související hadísy 

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلىالله عليه و سلم řekl ohledně dobrovolného uctívání:

رُبَّ صَائِمٍ لَيْسَ لَهُ مِنْ صِيَامِهِإِلاَّ الْجُوعُ وَرُبَّ قَائِمٍ لَيْسَلَهُ مِنْ قِيَامِهِ إِلاَّ السَّهَرُ‏.

Někteří z postících se možná ze svého půstu mají jen hlad a žízeň. A někteří z modlících se ze své modlitby mají jen bdění a stání.[15]

Al-Munewí v komentáři na tento hadís poznamenal: 

Tj. nemají za ni odměnu, protože nesplnili podmínky odměny, jako jsou upřímnost a pokornost či pohrouženost.[16]

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

 إنا لرجل ليصلي ستين سنة وما تقبل له صلاة ولعله يتم الركوع ولا يتم السجود ويتم السجود ولا يتم الركوع.

Věru se člověk modlí šedesát roků, ale není přijata ani jediná jeho modlitba. Možná správně vykonal předklon, ale nevykonal správně padnutí na tvář, anebo správně vykonal padnutí na tvář, ale nevykonal správně předklon.[17] 

Abú Sa'íd al-Chudrí رضي لله عنه slyšel, jak Boží Posel صلى الله عليه و سلم řekl:

أسوأُ الناسِ سرقةً الذي يَسرقُ من صلاتِه.

Nejhorším zlodějem ze všech lidí je ten, kdo ukrádá ze své modlitby.“ 

Přítomní sahábové se podivili: „Posle Boží, jak může ukrást ze své modlitby?“ 

Prorok صلى الله عليه و سلم odvětil:

لا يتمُّ رُكوعَها ولا سجودهَا. أوقال: لايقيمُ صُلبَه في الركوع والسجود.

Nevykoná správně ani předklon, ani padnutí na tvář“ či řekl: „nedá svým křížům při předklonu či padnutí na tvář spočinout tak, jak mají.[18]

Posel Boží صلىالله عليه و سلم také jednou viděl člověka pospíchat při modlitbě tak, že ani nevykonával správně jednotlivé nezbytné modlitební pozice a úkony a ani se po každém vykonání úkonu nezastavil do klidové pozice. Několikrát ho znovu vrátil, aby se pomodlil ještě jednou, se slovy:

 ارْجِعْ فَصَلِّ فَإِنَّكَ لَمْ تُصَلِّ.

Vrať se nazpět a pomodli se, neboť ses věru nepomodlil.

Poté, co dotyčného člověka vrátil potřetí, se ho onen člověk zeptal, jak že se to vlastně má modlit. Prorok صلىالله عليه و سلم mu řekl:

 إِذَا قُمْتَ إِلَى الصَّلاَةِ فَكَبِّرْ،ثُمَّ اقْرَأْ مَا تَيَسَّرَ مَعَكَ مِنَ الْقُرْآنِ، ثُمَّ ارْكَعْ حَتَّى تَطْمَئِنَّ رَاكِعًا، ثُمَّ ارْفَعْ حَتَّى تَعْتَدِلَ قَائِمًا، ثُمَّ اسْجُدْ حَتَّى تَطْمَئِنَّ سَاجِدًا، ثُمَّ ارْفَعْ حَتَّى تَطْمَئِنَّ جَالِسًا، ثُمَّ اسْجُدْ حَتَّى تَطْمَئِنَّ سَاجِدًا، ثُمَّ افْعَلْ ذَلِكَ فِي صَلاَتِكَ كُلِّهَا ‏.

Když se postavíš k modlitbě, nejprve prones úvodní tekbír, pak recituj z Koránu něco, co ti jde nejlépe, potom se předkloň, v předklonu zůstaň tak dlouho, dokud se úplně neuklidníš. Potom se znovu vrať do stoje a narovnej se úplně. Potom padni na tvář a tváří k zemi zůstaň tak dlouho, dokud se úplně neuklidníš.Potom přejdi z padnutí na tvář do sedu a zůstaň sedět, dokud se úplně neuklidníš, potom znovu padni na tvář a zůstaň tváří k zemi, dokud se úplně neuklidníš. A takto pokračuj po celou modlitbu.[19]

Osmán ibn 'Affán رضي الله عنه poté, co se rituálně očistil, řekl: „Slyšel jsem Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci:

 مَا مِنِ امْرِئٍ مُسْلِمٍ تَحْضُرُهُ صَلاَةٌ مَكْتُوبَةٌ فَيُحْسِنُ وُضُوءَهَا وَخُشُوعَهَا وَرُكُوعَهَا إِلاَّ كَانَتْ كَفَّارَةً لِمَا قَبْلَهَا مِنَ الذُّنُوبِ مَا لَمْ يُؤْتِ كَبِيرَةً وَ ذَلِكَ الدَّهْرَ كُلَّهُ.

Není jediného muslima, který se, když nastoupí čas modlitby, pečlivě rituálně očistí a pohrouženě se pomodlí předklánějíce se pokorně a pečlivě, aniž by se tato modlitba pro něj nestala důvodem odpuštění jeho hříchů, dokud se nebude muset kát z některého z velkých hříchů. A tak pořád dále celou věčnost.[20] 

'Ukba ibn 'Ámir رضي الله عنه uvádí od Posla Božího صلى الله عليه و سلم tuto verzi:

 مَا مِنْ مُسْلِمٍ يَتَوَضَّأُ فَيُحْسِنُ وُضُوءَهُ  ثُمَّ يَقُومُ فَيُصَلِّي رَكْعَتَيْنِ مُقْبِلٌ عَلَيْهِمَا بِقَلْبِهِ وَوَجْهِهِ إِلاَّ وَجَبَتْلَهُ الْجَنَّةُ.

Není jediného muslima, který se pečlivě rituálně očistí, potom se postaví, pomodlí se dva rek'áty plně se soustřeďujíce na modlitbu srdcem i obrácen tváří na kiblu, aniž by mu nebyl zaručen Ráj.[21]


Vysvětlení předmětného hadísu učenci 

Šemsuddín Ibnu l-Kajjím al-Džewzíja pravil: 

Modlitba pokrytce je pouze modlitbou jeho těla, nikoli i modlitbou jeho srdce.[22]

Šerefu l-hakk al-'Azímábádí poskytl k našemu předmětnému hadísu tento výklad:

Tj. když někdo skončí s modlitbou, zapíše se mu jen desetina jejíodměny, protože má nedostatky ve vykonání nezbytných podmínek (arab. شروط šurút) [23] a neopomenutelných součástí (arab. أركان arkán) [24] modlitby, či mu chybí pokora při modlitbě (arab. الخشوع al-chušú')a pohrouženost do ní (arab. الخضوع al-chudú') či cokoli jiné, co je pro modlitbu nezbytné. Další stupňování na devítinu, osminu, sedminu atd. implikuje úměru, že odměna bude tak velká, nakolik je člověk schopen modlitbu vykonat správně. Hadís také nevylučuje možnost, že se člověku za vykonanou modlitbu nezapíše odměna třeba vůbec žádná.[25]

Muhammed Chattáb as-Subkí dodává:

To znamená, že lidé se modlí, ale jejich modlitby jsou z hlediska odměny za ně rozličné hodnoty. Liší se podle toho, nakolik jsou tito lidé v modlitbě pokorní a nakolik se své modlitbě věnují. Tak někdo z nich získá jen desetinu celkové odměny za modlitbu, někdo jen devítinu, osminu atd. Tomu nasvědčuje i an-Nesáího verze podání od Ka'ba ibn 'Amra, že „jsou mezi vámi tací, kdo vykonají modlitbu úplně celou, tací, co jen půlku, tací, co jen třetinu“ atd. Proto každý, kdo se chce pomodlit, musí k modlitbě přistupovat s plnou vážností, rozjímat nad koránskými verši a formulacemi připomínání si Alláha, které během modlitby odříkává, plně si uvědomit, že jej Vznešený Alláh při modlitbě pozoruje a nepřemýšlet během ní o jiných věcech.

 Pokora při modlitbě (arab. الخشوع al-chušú') je jak vnější (arab. الظاهرى az-záhirí), tak i vnitřní (arab. الباطني al-bátiní).

Vnější pokora spočívá v tom, že se člověk modlí klidně, dívá se dolů před sebe na místo, kam padá na tvář a nerozhlíží se ani do prava, ani do leva, nepokládá si ruku na bok, ani s ní nikam daleko nešmátrá, s ničím si nehraje, nepředbíhá imáma a ani nemění modlitební pozice zároveň s ním. Vnitřní spočívá v tom, že se modlící snaží zpřítomnit si Boží majestát, cítit se před Alláhem Vznešeným jako nepatrný, snaží se rozmýšlet nad tím, co v modlitbě odříkává z koránských veršů, oslavných frází a vzpomínání Alláha a snaží se bojovat proti tomu, aby se jeho mysl toulala někam nebezpečně daleko od toho, co jsme vzpomenuli. 

Tato pokornost při modlitbě je podle většiny učenců něčím, co dovádí modlitbu k dokonalosti. Někteří z nich ji dokonce označili za jeden z neopomenutelných pilířů vykonání modlitby. [26] Správným názorem je, že pokornost při modlitbě je podmínkou získání odměny za tuto modlitbu. Tomu by nasvědčovala i četná další podání, jako to Muslimovo od Osmána رضي الله عنه, podle nějž Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl, že není muslima, který by se, když nastoupí čas modlitby,pečlivě rituálně očistil a s pokorou vykonal všechny její předklony a padnutí na tvář, aniž by mu tato modlitba nebyla vykoupením za všechny předcházející hříchy, pokud se zdržuje velehříchů. Patří sem i al-Hákimovo podání od 'Ukby ibn 'Ámira رضي الله عنه, že není muslima, který by se pečlivě neočistil a nevykonal modlitbu, rozmýšleje o všem, co říká, aniž by po ní nebyl čist od hříchu tak, jako v den, kdy ho matka porodila. Patří sem i al-Bejhekího podání od Ibn 'Abbáse رضي الله عنهما, že povinná modlitba je jako váha, na které se váží bohatství a pokornost během ní bude to první, co může splatit dluh. Podobné uvádí i al-Hákim od 'Ubády ibn Sámita رضي الله عنه, že pochybuje, že když vejde do mešity, najde tam modlit se někoho ve vší patřičné pokoře. Ibn Abí Šejba, Ahmed a al-Hákim uvádí od Huzejfy رضي الله عنه, že prvním, co se z náboženství vytratí, bude pokora při vykonávání modliteb a tím posledním bude modlitba jako taková. Podle jiného podobného podání bude takto islám pukat vlákno po vlákně, jako puká lano. Podle dalšího podání zaznamenaného at-Taberáním od Abud-Dardá رضي الله عنه a oceněného jako hasan Posel Boží صلى الله عليه و سلم říká, že z tohoto náboženství bude této ummě nejprve odňata pokornost při modlitbě, do té míry, že nebude vidno nikoho při modlitbě pokorného. Tento hadís zaznamenali i an-Nesáí a Ibn Hibán v Sahíhu.[27]

'Abdulmuhsin al-'Abbád připojil tento komentář:

Abú Dáwúd uvádí tento hadís v kapitole O tom, co se dochovalo ohledně nedostatků při modlitbě. Jím použitý výraz نقصان nuksán, nedostatek, označuje ve spojení s modlitbou situaci, kdy modlící se člověk nepřistoupí ke své modlitbě s náležitou vážností a nevykoná ji tak, jak má. Z tohoto důvodu nezískává za modlitbu od Alláha celou odměnu, kterou by za ni jinak mohl získat. Dostane zní jen malou část, protože ji nevykonal pečlivě a náležitě, jak je potřeba. 

V tomto kontextu pak autor uvádí hadís 'Ammára ibn Jásira رضي الله عنهما, že Posel Boží صلىالله عليه وسلم pravil: „Věru jest muž, který když skončí s modlitbou, ...“ muž je zde vzpomenutý proto, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم většinou promlouval spíše k mužům, nicméně platnost hadísu se vztahuje samozřejmě i na ženy. Obecně platí pravidlo, že muži i ženy mají z hlediska islámského Zákona stejná práva a povinnosti, dokud nějaký další důkaz nespecifikuje opak a nestanoví nějakou odlišnost mezi muži a ženami. Proto sám fakt, že se zde hovoří o muži, nevylučuje, že by pro ženu nutně platilo něco jiného. Proto vždy, když se hovoří v hadísech o muži či mužích, zpravidla je to dáno tím, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم kázal prvoplánovitě mužům, protože se jakožto muž ve své společnosti více a častěji stýkal s muži, avšak to neznamená, že by daná pravidla neplatila i pro ženy. 

Toto nacházíme v mnoha jiných hadísech, jako například v hadísu:

لاَ تَقَدَّمُوا صَوْمَ رَمَضَانَ بِيَوْمٍوَلاَ يَوْمَيْنِ إِلاَّ أَنْ يَكُونَصَوْمًا يَصُومُهُ رَجُلٌ فَلْيَصُمْ ذَلِكَ الصَّوْمَ .

Nepostěte se den či dva před Ramadánem, kromě muže, který míval ve zvyku postívat se nepovinný půst z jiného důvodu. Takový muž ať se svůj půst postí. [28] 

Tedy i žena se, pokud má ve zvyku pravidelně se postívat nějaký nepovinný půst, může tento půst postit i v situaci, kdy do začátku Ramadánu už zbývá pouhý den či dva dny. Proto ačkoli je vzpomenut „muž“ není myšleno „pouze muž a žena ne.“ A stejné platí i pro náš hadís o muži, který nemá z odměny za modlitbu nic, kromě desetiny, devítiny apod. 

Hadís hovoří v tom duchu, že existují lidé, kteří mají v modlitbě nedostatky a nedodržují stanovené hranice toho, jak má být modlitba vykonávána, pročež také nedostávají celou odměnu za vykonanou modlitbu. Nedostatek může být ve způsobu vykonání i v odměně, kterou za svůj čin člověk získá. 

V hadísu tkví proto upozornění, abychom se snažili vykonávat naše modlitby formálněsprávně a co nejdokonaleji a abychom je také uvnitř prožívali, čímž dosahujeme velkého dobra a duchovního zdokonalení. 

Nicméně existují i hadísy, které naznačují, že člověk v některých specifických situacích, byť modlitbu vykoná, jak nejdokonaleji dovede, za ni i přesto nedostane vůbec žádnou odměnu. Tak se stává následkem určitých jím spáchaných hříchů jako trest. Příkladem toho jsou slova Božího Posla صلى الله عليه وسلم:

مَنْ أَتَى عَرَّافًا فَسَأَلَهُ عَنْ شَىْءٍ لَمْ تُقْبَلْ لَهُ صَلاَةٌ أَرْبَعِينَ لَيْلَةً .

Kdo zajde za věštcem a na něco se ho zeptá, tomu se po čtyřicet nocí nepřijímá modlitba. [29]

To znamená, že mu za jeho modlitbu neplyne žádná odměna. Této odměně brání tento jeho hřích, kterého se dopustil. Tedy i kdyby se pomodlil naprosto pečlivě i formálně zcela správně,nedostal by za svou modlitbu vůbec žádnou odměnu, protože mezi ním a jeho odměnou je překážka. Nicméně uznává se, že se pomodlil a není mu přikázáno svou modlitbu opakovat, ani tyto modlitby za čtyřicet dní znovu nahrazovat. Jen přichází o jejich odměnu, žádné dobré skutky mu za ně nejsou zapsány a to je jeho trest za těžký hřích, kterého se předtím dopustil.[30]

Pokornost a pohrouženost Posla Božího صلى الله عليه وسلم během modlitby 

Posel Boží صلىالله عليه وسلم byl také velmi dobře znám pro svou pohrouženost do modlitby, pokornost během ní a její pečlivé vykonávání.

Podle Anase ibn Málika رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه وسلم o modlitbě řekl:

جعل قرة عيني في الصلاة !

V modlitbě byla učiněna potěcha mého oka![31]

'Ubejd ibn 'Umejr přišel k matce věřících 'Áiši رضي الله عنها a zeptal se jí na tu nejprapodivnější věc, kterou kdy u Božího Poslaصلى الله عليه وسلم viděla. 'Áiša se odmlčela a potom začala vyprávět: „Jednou večer Posel Boží صلى الله عليه وسلم vstal z postele a řekl mi:

 ياعائشة! ذَريني أتعبد الليلة لربي.

'Áišo! Dovol mi, abych se věnoval uctívání svého Pána.“ 

Řekla jsem:Při Alláhu, nesmírně miluji být ti nablízku, ale také mám nezměrnou radost ze všeho, co přináší radost i tobě.

Prorok صلى الله عليه وسلم vstal, očistil se a začal se modlit noční nepovinnou modlitbu. Nepřestal během ní plakat, až jeho slzy zcela namočily jeho plnovous. Modlil se dál, dokud jeho slzy nezmáčely jeho klín a dokonce i podlahu, na níž stál. 

Potom přišel Bilál رضي الله عنه, aby svoláváním oznámil nástup ranní povinné modlitby. Když spatřil Proroka صلى الله عليه وسلم celého uplakaného, podivil se a řekl: „Posle Boží, pláčeš, ač jsou ti všechny tvé hříchy, první i poslední, už odpuštěny?“ 

Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odvětil:

أفلا أكون عبداً شكوراً؟  لقد أنُزلتْ عليّ الليلَة آيةٌ؛ ويل لمن قرأها ولم يتفكرفيها:

Což nemám být právě proto vděčným služebníkem? Včera v noci mi byly zjeveny verše takové, že běda tomu, kdo je bude recitovat, aniž nad nimi bude rozjímat:

إِنَّ فِى خَلْقِ ٱلسَّمَـٰوَٰتِ وَٱلْأَرْضِ وَٱخْتِلَـٰفِ ٱلَّيْلِ وَٱلنَّهَارِ لَـَٔايَـٰتٍ لِّأُو۟لِى ٱلْأَلْبَـٰبِ ٱلَّذِينَ يَذْكُرُونَ ٱللَّـهَ قِيَـٰمًا وَقُعُودًا وَعَلَىٰ جُنُوبِهِمْ وَيَتَفَكَّرُونَ فِى خَلْقِ ٱلسَّمَـٰوَٰتِ وَٱلْأَرْضِ رَبَّنَا مَا خَلَقْتَ هَـٰذَا بَـٰطِلًا سُبْحَـٰنَكَ فَقِنَاعَذَابَ ٱلنَّارِ 

Věru ve stvoření nebes a země a ve střídání noci a dne je znamení pro lidi rozmyslem nadané, kteří vzývají Boha stojíce, sedíce i ležíce a kteří přemýšlejí o stvoření nebes a země a říkají: "Pane náš, Tys věru nestvořil toto vše pro nic za nic - sláva Tobě! Ušetři nás trestu ohně pekelného! (Áli 'Imrán: 190-191)“ [32]

Huzejfa ibn Jemán رضي الله عنه vypráví, že se jednou v noci modlil s Poslem Božím صلى الله عليه وسلم. Prorok صلى الله عليه وسلم začal recitovat súru al-Bekaru. Huzejfa pokračuje: „Myslel jsem si, že po prvních sto jejích verších přejde do předklonu, ale on recitoval dál. Myslel jsem si, že přejde do předklonu poté,co odrecituje al-Bekaru celou, ale on pořád recitoval dál, takže na jednom rek'átu odrecitoval i súry an-Nisá a Áli 'Imrán. Recitoval zlehounka a melodicky. Pokaždé když odrecitoval verš velebící Alláha, velebil Ho, pokud se ve verši uváděla nějaká prosba, prosil Ho, pokud se ve verši žádalo Alláha o ochranu, žádal Ho o ochranu. Potom přešel do předklonu a tam opakoval slova:

سبحان رب العظيم.

Subhána Rabbi l-'Azím,“ tj. „sláva mému Pánu Ohromnému.

V předklonu zůstal přibližně tak dlouho, kolik zůstal předtím stát. Potom se vrátil zpět do stoje, narovnal svá záda a pravil:

سمع الله لمن حمده, ربنا لك الحمد.

Semi'a lláhu limen hamideh, Rabbená leke l-hamd,tj. „Alláh vyslyší toho, kdo Ho chválí, Pane náš, tvá jest všechna chvála.“ 

Narovnaný pak zůstal stát tak dlouho, kolik předtím zůstal v předklonu. Potom padl na tvář a pravil:

سبحان رب الأعلى

Subhána Rabbi l-A'lá,tj. „sláva mému Pánu Nejvyššímu.

V poloze tváří k zemi pak zůstal tak dlouho, jak dlouho předtím zůstal stát." [33]

O délce Prorokovy صلى الله عليه وسلم modlitby hovoří i 'Áiša رضي الله عنها, dle níž se „modlil tak dlouho, až mu z tak dlouhého stání otékaly nohy.[34]

___________________________________________________________________________

[1] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 796. Al-Albání ho ocenil jako hasan v Sahíhu Suneni Abí Dáwúd, hadís č. 761.

[2] Viz Sunen Abí Dáwúd, 1/211.

[3] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 24/280, hadís č. 15522; a an-Nesáí v as-Sunenu l-kubrá, 1/316, hadís č. 616. Al-Albání ho ocenil jako hasan li-ghajrihi v Sahíhu t-terghíb, hadís č. 538.

[4] Tak uvádí al-Buchárí v Sahíhu, k hadísu č. 438.

[5] Tak uvádí at-Taberí v at-Tárích, 16/23.

[6] As-Subkí uvádí jeho jméno i jako Ibn 'Anma či 'Anesa. Podle Ibn Júnuse byl účastníkem osvobození Alexandrie. Podle Ibn Mendy je sice sahábí, ale přímo od Proroka صلى الله عليه و سلم neuvádí žádný hadís. Viz al-Minhel, 5/210.

[7] Takto uvedl rozbor isnádu tohoto hadísu al-'Abbád v Šerhu Suneni Abí Dáwúd, 15/104.

[8] Tak uvádí al-'Azímábádí v 'Awnu l-ma'búd, 3/3.

[9] Viz Medáridžu s-sálikín, 1/516.

[10] Ibid., 1/517.

[11] Viz al-Chušú', str. 16.

[12] Viz Medáridžu s-sálikín, 1/526.

[13] Viz Medžmú'u l-fetáwá, 22/554

[14] Viz as-Salátu we hukmu tárikihá, str. 140.

[15] Zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 9685; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1690; ad-Dárimí v Sunenu, hadís č. 2762. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíh Suneni Ibn Mádža, 4/190; a Sahíhu t-terghíbi we t-terhíb, hadís č. 1083.

[16] Viz at-Tejsíru Šerhu Džámi'i s-saghír, 2/28.

[17] Zaznamenal Ibn Abí Šejba v Musannefu, hadís č. 2963. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 2535.

[18] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 11532. Jako sahíh ho ocenil al-Albání v Sahíhu t-terghíb, hadís č. 524.

[19] Muttefekun 'alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 793; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 397.

[20] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 228.

[21] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 234.

[22] Viz Medáridžu s-sálikín, 1/354.

[23] Tak se označují povinné prerekvizity modlitby, tj. věci, co musí být splněny ještě předtím, než se přistoupí k samotné modlitbě, např. rituální očista, čistota těla a místa, obrácení se čelem na kiblu apod.

[24] To jsou úkony, jejichž vynechání zneplatňuje celou modlitbu, jako např. počáteční tekbír, recitace súry al-Fátihy, změny tělesných pozic apod. Tyto nejdou nahradit jen opravným padnutím na tvář, ale musí být vykonán znovu celý chybný rek'át.

[25] Viz 'Awnu l-ma'búd, 3/3.

[26] Tj. kdo při modlitbě nebyl pokorný, toho modlitba je neplatná.

[27] Viz al-Minhelu l-'uzebi l-mewrúd, 5/210-211.

[28] Od Abú Hurejry zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2335; a at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 685 jako hasan sahíh.

[29] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2230. Al-'Abbád uvádí poněkud jinou verzi.

[30] Viz Šerhu Suneni Abí Dáwúd, 15/103.

[31] Jako součást delšího hadísu zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 12294. Al-Albání doložil jako sahíh v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1809.

[32] Zaznamenal Ibn Hibbán v Sahíhu, 2/387, hadís č. 620. Al-Albání ocenil jako sahíh v Sahíhu t-terghíb, hadís č. 1468.

[33] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 772.

[34] Muttefekun 'alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 4837; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2820.