O SLOVECH BOŽÍCH: "VZPOMÍNEJTE HOJNĚ ALLÁHA" (AHZÁB:41)

Korán zmiňuje ذكر zikr, tedy vzpomínání Alláha, na vícero místech. Alláh سبحانه و تعالى mimo jiné praví:

يَـٰٓأَيُّہَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُواْ ٱذۡكُرُواْ ٱللَّهَ ذِكۡرً۬ا كَثِيرً۬ا

Vy, kteří věříte! Vzpomínejte hojně Boha (Ahzáb: 41)

'Abdulláh ibn Busrرضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pavil:

لا يزال لسانك رطباً من ذكر الله

Nechť tvůj jazyk nepřestane být vlhký od vzpomínání Alláha.[1]

Ibn Redžeb uvádí, že Prorok 'Ísá (Ježíš) عليه السلام řekl svým učedníkům:

يا معشر الحواريين كلموا الله كثيرا ، وكلموا الناس قليلا

Ó shromáždění apoštolů, hovořte k Alláhu mnoho, ale k lidem hovořte jen málo.

Zeptali se jej: „A jak máme mnoho hovořit s Alláhem?“ Odpověděl jim:

اخلوا بمناجاته ، اخلوا بدعائه

Šeptem se k Němu obracejte, vzpomínaje Ho a prosíce Ho.[2]

Al-Džunejd al-Baghdádí (zemřel 297 hidžry) jednou pravil:

أنا أكلم الله منذ ثلاثين سنة والناس يظنون أنى أكلمهم

Třicet let jsem promlouval k Alláhu, zatímco lidé si mysleli, že mluvím k nim.[3]  

Jak vznešená je tato úroveň dobra! Jsi přítomen svým tělem, ale tvé srdce je ve skutečnosti úplně někde jinde. Bohabojnost nastává, když uctíváme svého Pána tak, jako bychom Ho mohli vidět, protože i když Ho vidět nemůžeme, On přece zajisté vidí nás.

Ibnu l-Kajjím hovoří ve svém stěžejním díle o duchovní cestě, nazvaném Medáridžu s-sálikín, o pocitu „mít srdce zcela rozlomeno mezi Rukama Vznešeného Alláha“ a tím rozlomením myslí na naprostou pokoru, ve smyslu slov Božích:

وَخَشَعَتِ الْأَصْوَاتُ لِلرَّحْمَنِ فَلَا تَسْمَعُ إِلَّا هَمْسًا 

a hlasy se ztiší před Milosrdným a uslyšíš jen rtů ševelení. (TáHá:108)

Stálé vzpomínání Alláha pak definoval jako „neustálé si připomínání Alláha jazykem, srdcem, činy i postoji, podíl lásky Boží pro každou osobu odpovídá míře, s jakou dotyčný vzpomíná Alláha.“

Nechť nás Alláh učininí الذاكرين az-zákirín, tedy těmi, kteří si Ho neustále připomínají.

Zdroj: www.ilmpoint.com

____________________________

[1] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3375; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3075. Jako sahíh doložili Ibn Hibbán, Ibn Hadžer a další v Sahíhu l-Džámi', hadís č. 7700.

[2] Viz Džámi'u l-ulúmi we l-hikem, 2/521.

[3] Uvádí jej Abú Hámid al-Ghazálí v Ihjá 'ulúmi d-dín, 2/68.