O TRANSCENDENCI A IMANENCI BOŽÍ V PERSPEKTIVĚ KORÁNU, DÍL II.

Ibn 'Usejmín říká:

Jak sahábové, tak i tábi'ín se všichni shodovali na tom, že Alláh je nade vším stvořeným.[1]

Stejný je také názor zakladatelů všech čtyř mezhebů.

Abú Hanífa praví: „Alláh je nad Trůnem a kdokoli o tom pochybuje, je nevěřící.[2]

Málik ibn Anas pravil: „Alláh je nad nebesy, ale jeho znalost dosahuje všude.[3]

Muhammed ibn Idrís aš-Šáfi'í pravil: „Alláh je nad Svým Trůnem a nad nebesy.[4]

Abú Júsuf ibn Músá al-Kattán vyprávěl, že Ahmeda ibn Hanbela se tázali: „Je Vznešený Alláh nad Trůnem, oddělený od Svého stvoření, ale Jeho Moc a Znalost zasahuje všude?“ Odpověděl: „Ano, přesně tak tomu je. On je na Trůnu, ale žádné místo neuniká Jeho znalosti.[5]

Na druhou stranu však v Koránu máme skupinu veršů, které hovoří o bezprostřední Boží blízkosti člověku a jeho jednání, což je výstrahou před pácháním zla i povzbuzením pro konání dobra zároveň. Tyto verše hovoří o Boží imanenci. Mezi takové patří verše:

وَإِذَا سَأَلَكَ عِبَادِى عَنِّى فَإِنِّى قَرِيبٌ ۖ أُجِيبُ دَعْوَةَ ٱلدَّاعِ إِذَا دَعَانِ

Když se tě zeptají služebníci Moji na Mne, věz, že jsem blízko a že odpovím na prosbu prosícího, když mne poprosí. (Bekara: 186)

وَلَقَدْ خَلَقْنَا ٱلْإِنسَـٰنَ وَنَعْلَمُ مَا تُوَسْوِسُ بِهِۦ نَفْسُهُۥ ۖ وَنَحْنُ أَقْرَبُ إِلَيْهِ مِنْ حَبْلِ ٱلْوَرِيدِ

My stvořili jsme člověka a dobře víme, co duše jeho mu našeptává. Vždyť blíže jsme mu než jeho tepna krční (Káf:16)

أَلَمْ تَرَ أَنَّ ٱللَّـهَ يَعْلَمُ مَا فِى ٱلسَّمَـٰوَٰتِ وَمَا فِى ٱلْأَرْضِ ۖ مَا يَكُونُ مِن نَّجْوَىٰ ثَلَـٰثَةٍ إِلَّا هُوَ رَابِعُهُمْ وَلَا خَمْسَةٍ إِلَّا هُوَ سَادِسُهُمْ وَلَآ أَدْنَىٰ مِن ذَٰلِكَ وَلَآ أَكْثَرَ إِلَّا هُوَ مَعَهُمْ أَيْنَ مَا كَانُوا۟ ۖ ثُمَّ يُنَبِّئُهُم بِمَا عَمِلُوا۟ يَوْمَ ٱلْقِيَـٰمَةِ ۚ إِنَّ ٱللَّـهَ بِكُلِّ شَىْءٍ عَلِيمٌ

Což jsi neviděl, že Bůh zná vše, co na nebesích je i na zemi? A není rozmluvy tajné ve třech, aby tam nebyl čtvrtý, a v pěti, aby tam nebyl šestý, nebo v menším či větším počtu, aby On nebyl s nimi, ať již jsou kdekoliv. A Bůh jim pak v den zmrtvýchvstání oznámí, co vlastně dělali, neboť Bůh o každé věci je vševědoucí. (Mudžádela: 7)

Abú Ishák Ibráhím ibn Šekla al-Hanbelí, kterého az-Zehebí označuje za „šejcha hanbelovců a učence jejich právní vědy a imáma základů náboženství a fikhu[6] vysvětlil formulaci „je s nimi“ jako:

To neznamená, že se mísí se Svými stvořeními, tomuto nenasvědčuje ani jazyková formulace a navíc se takové chápání příčí tomu, na čem se shodly první generace ummy. Tato teze odporuje přesvědčení o tom, že Alláh stvořil celé univerzum. I měsíc na nebi je přece z pohledu lidí, kteří chodí po zemi a pozorují ho, přítomen, avšak zároveň je umístěn vysoko na nebesích. Alláh, budiž slaven a veleben, je na Svém Trůně, dohlíží na svá stvoření a vládne jim shůry. A i toto patří ke znamením jeho Panování.[7]

Ohledně Posla Božího صلى الله عليه و سلم a Abú Bekra رضي الله عنه ve vztahu k situacím, kterým čelili během hidžry do Medíny, bylo zjeveno:

ثَانِىَ ٱثْنَيْنِ إِذْ هُمَا فِى ٱلْغَارِ إِذْ يَقُولُ لِصَـٰحِبِهِۦ لَا تَحْزَنْ إِنَّ ٱللَّـهَ مَعَنَا

A když byli oba skryti v jeskyni, pravil svému příteli: "Nermuť se, vždyť Bůh je s námi!" (Tewba: 40)

Také aspekt blízkosti nutno chápat ve vztahu k Jedinečnému Stvořiteli, Jemuž nic není podobno. Víme, co znamená být blízký, avšak jedná-li se o blízkost Boží, potom On je blízký způsobem, který odpovídá Jeho Vznešenosti a Jedinečnost a který je zcela mimo lidské chápání.

Mezi oběma těmito aspekty – vyvýšeností a blízkostí - není rozpor a platí obě zároveň. Alláh je zároveň transcendentální a zároveň je i imanentní, zároveň je zcela oddělen od stvořeného univerza a zároveň není ani jediné jeho nejnepatrnější částice, aby jí On neobjímal Svým Věděním, Znalostí, Dohledem a Blízkostí. Oba zmíněné aspekty – transcendenci i imanenci – v sobě dokonale spojuje koránský verš:

هُوَ ٱلَّذِى خَلَقَ ٱلسَّمَـٰوَٰتِ وَٱلْأَرْضَ فِى سِتَّةِ أَيَّامٍ ثُمَّ ٱسْتَوَىٰ عَلَى ٱلْعَرْشِ ۚ يَعْلَمُ مَا يَلِجُ فِى ٱلْأَرْضِ وَمَا يَخْرُجُ مِنْهَا وَمَا يَنزِلُ مِنَ ٱلسَّمَآءِ وَمَا يَعْرُجُ فِيهَا ۖ وَهُوَ مَعَكُمْ أَيْنَ مَا كُنتُمْ ۚ وَٱللَّـهُ بِمَا تَعْمَلُونَ بَصِيرٌ

On je ten, jenž stvořil nebesa i zemi v šesti dnech a potom se na trůnu Svém usadil. On zná, co vniká do země a co z ní vychází, co sestupuje z nebe a co na ně vystupuje, a ať jste kdekoliv, On s vámi je a vše, co děláte, zří. (Hadíd: 4)

Tedy vše, co je uváděno ohledně Boží Blízkosti v Koránu a Sunně nijak neprotiřečí tomu, co se uvádí ohledně jeho transcendence a obrovských vzdálenostech, které dělí služebníky od Jeho Trůnu a od Něj Samého. Sláva Jemu, nic není jako On, Dokonalý ve všech Svých atributech a vlastnostech, nevyjímaje z toho ani vznešenost a blízkost. On je vznešený a zároveň blízký, blízký a zároveň vznešený.

Málik ibn Anas pravil: „Alláh je nad nebesy a Jeho Znalost zahrnuje zcela vše a nic se z Jeho Znalosti nevymaňuje.[8]

Ahmed ibn Hanbel pravil: „Alláh je dozajista nad Svým Trůnem a Jeho znalosti nic neuniká![9]

Nebezpečí popírání atributů Božích a relativizace toho, jak byly formulovány

Nesmírného bludu se dopouštějí ti, kteří buď přímo popírají atributy Boží, anebo relativizují Boží slova a vysvlékají je z významu, tvrdíce, že vystoupal na trůn (arab. استوى istewá) znamená totéž, jako ovládl (arab. استولى istewlá), neboť vědomě překrucují to, co říká Sám Alláh, který má velmi dobrý důvod říkat to co říká, protože kdyby chtěl, klidně mohl použít i jiného výrazu – a Pán náš nelže, jak dalek jen On toho. Naopak – hovoří pravdu a jeho slova jsou důkazem proti všem, kteří se o nich opovažují spekulovat. On nepotřebuje, aby někdo zasahoval do toho, co zjevuje, tím méně do toho, co zjevuje o Sobě Samotném:

وَهُوَ ٱلْقَاهِرُ فَوْقَ عِبَادِهِۦ ۚ وَهُوَ ٱلْحَكِيمُ ٱلْخَبِيرُ

On vládu neomezenou má nad služebníky Svými a On moudrý je i dobře zpravený. (An'ám:18)

Ohledně všech těch, kteří jsou nespokojeni s tím, co Korán obsahuje, protože jisté části z něj nekonvenují s jejich tužbami, je proto řečeno:

يُرِيدُونَ أَن يُبَدِّلُوا۟ كَلَـٰمَ ٱللَّـهِ

A rádi by takto změnili slovo Boží! (Feth: 15)

Imám Ahmed dodává: „Kdokoli by se opovážil tvrdit, že Alláh nehovoří, je nevěřící a my se naopak věru opíráme o tato podání přesně tak, jak byla vyřčena.[10] Také řekl: „Alláh hovoří neustále, Vznešený Korán je Slovem Božím, Řečí Alláha Vznešeného a Všemohoucího, která není stvořená, přesně tak, jak Alláh Sám o Sobě prohlásil.[11]

Jeho učedník a imám imámů této ummy v oblasti hadísu, al-Buchárí, pravil: „Vznešený Alláh hovoří a tento hovor má zvuk. Ti, co jsou k Němu nejblíže, to mohou slyšet, mohou to slyšet i ti, kteří jsou dále. A v tomto tkví potvrzení skutečnosti, že zvuk Boží Řeči se v ničem nepodobá na zvuky vydávané stvořeními.[12]

A toto potvrzují také slova Boží:

أَفَتَطْمَعُونَ أَن يُؤْمِنُوا۟ لَكُمْ وَقَدْ كَانَ فَرِيقٌ مِّنْهُمْ يَسْمَعُونَ كَلَـٰمَ ٱللَّـهِ ثُمَّ يُحَرِّفُونَهُۥ مِنۢ بَعْدِ مَا عَقَلُوهُ وَهُمْ يَعْلَمُونَ

Jak můžete žádat, aby s vámi uvěřili tito lidé, z nichž část poté, co uslyšela slovo Boží, vědomě je překroutila, když mu porozuměla? (Bekara: 75)

Ohledně popírání atributů Božích hovoří Abú Hanífa: „Není dovoleno říci, že ku příkladu Jeho Ruka znamená Jeho Moc či Jeho Hojnost, protože tím dochází k anulování jednoho atributu druhým.[13]

At-Tirmizí o tom řekl:

Popírači atributů oponují veršům a podáním o atributech Božích a obviňují ty, kdo je přijímají, z toho, že připodobňují Alláha ke stvořenému. Nicméně Vznešený Alláh tyto atributy uvádí na mnoha místech ve Své Knize, včetně atributu Boží Ruky (arab. يد الله jedu lláh), Sluchu, Zraku, nicméně popírači těchto atributů je odmítají, anebo je vysvětlují jinak, nežli je vysvětlili učenci. Říkají například, že Alláh nestvořil Adama vlastní Rukou, ale že jeho Ruka je metaforou Jeho Moci.[14]

Ohledně vysvlékání Božích atributů z jejich významů pravil Hammád ibn Zejd: „Popírači Božích atributů jsou jako někdo, koho se zeptáš: „Máš na svém pozemku také datlovník?“ načež on odpoví: „Ano, mám.“ Potom se ho zeptáš: „Má také čerstvé zelené větvičky?“ On odpoví: „Nikoli.“ Potom se ho zeptáš: „A má uschlé větve?“ Odpoví: „Nikoli.“ Potom se ho zeptáš: „Má nízké či na zem spadající větve?“ Odpoví: „Nikoli.“ Potom se ho zeptáš: „Má kmen?“ Odpoví: „Nikoli.“ Potom se ho zeptáš: „Má kořeny?“ Odpoví ti: „Nemá.“ Potom mu má být řečeno: „Ty žádný datlovník na svém pozemku nemáš.“ A nápodobně jsou také tázáni popírači Božích atributů: „Máš Pána?“ Odpovědí: „Ano, mám.“ Pak je jim řečeno: „A promlouvá?“ Odpovědí: „Nikoli.“ Pak je jim řečeno: „Má Ruku?“ Odpovědí: „Nikoli.“ Pak je jim řečeno: „Má Chodidlo?“ Odpovědí: „Nikoli.“ Pak je jim řečeno: „Má Prst?“ Odpovědí: „Nikoli.“ Potom je jim řečeno: „Bývá On potěšen anebo se hněvá?“ Odpovědí: „Nikoli.“ Proto jim má být řečeno: „Ty žádného Pána ani nemáš.[15]

'Alí ibnu l-Hasan aš-Šakík vyprávěl: „Řekl jsem 'Abdulláhu ibn Mubárekovi: „Jak jsme se dozvěděli o svém Pánu?“ 'Abdulláh mi odpověděl odpověděl: „On je nad sedmero nebesy, na Svém Trůnu a nikoli tak, jak tvrdí popírači atributů, že je je zde na zemi.[16]

Mezi moderními učenci o této otázce hovořil například Muhammed Násiruddín al-Albání:

Říci, že Alláh se nachází všude, ustavuje velký širk, který devalvuje víru v Boží Jedinost v pohledu Jeho Přívlastků a Vlastností.[17]

Modlářství těch, kdo připodobňují Stvořitele ke stvořenému

Ti, co Boží atributy připodobňují k atributům stvoření, se dopouštějí bludu až dětinského, srovnatelného snad jedině s Faraonovým rouháním:

وَقَالَ فِرْعَوْنُ يَـٰهَـٰمَـٰنُ ٱبْنِ لِى صَرْحًا لَّعَلِّىٓ أَبْلُغُ ٱلْأَسْبَـٰبَ أَسْبَـٰبَ ٱلسَّمَـٰوَٰتِ فَأَطَّلِعَ إِلَىٰٓ إِلَـٰهِ مُوسَىٰ وَإِنِّى لَأَظُنُّهُۥ كَـٰذِبًا ۚ وَكَذَٰلِكَ زُيِّنَ لِفِرْعَوْنَ سُوٓءُ عَمَلِهِۦ وَصُدَّ عَنِ ٱلسَّبِيلِ ۚ وَمَا كَيْدُ فِرْعَوْنَ إِلَّا فِى تَبَابٍ

Faraón pak pravil: "Hámáne, postav pro mne věž, snad dosáhnu provazů, provazů nebeských, a vystoupím až k božstvu Mojžíšovu, neboť jej za lháře považují." A takto byla pro Faraóna okrášlena špatnost jeho skutků, byl sveden z cesty a úklad jeho skončil jedině záhubou. (Gháfir:36-37)

Ibn Tejmíjja řekl:

Kdokoli považuje Boží atributy za podobné vlastnostem stvoření, jako např. že Boží vznesení se nad Trůn (arab. الاستواء al-istiwá´) se děje tak, jako u stvoření, nebo Jeho sestupování (arab. النزول an-nuzúl) se děje tak, jako u stvoření, nebo nějak jinak, ten je zbloudilým inovátorem.[18]

To proto, že Vznešený Alláh pravil:

لَيْسَ كَمِثْلِهِۦ شَىْءٌ ۖ وَهُوَ ٱلسَّمِيعُ ٱلْبَصِيرُ

A není nic, co by podobné Mu bylo a On slyšící je i jasnozřivý. (Šúrá: 11)

Proto je také nesmyslnou teze, dle níž je Alláh uvnitř nebes anebo že Ho nebesa nebo jeho Trůn obsahují. Vznešený praví:

ٱللَّـهُ ٱلَّذِى خَلَقَ سَبْعَ سَمَـٰوَٰتٍ وَمِنَ ٱلْأَرْضِ مِثْلَهُنَّ يَتَنَزَّلُ ٱلْأَمْرُ بَيْنَهُنَّ لِتَعْلَمُوٓا۟ أَنَّ ٱللَّـهَ عَلَىٰ كُلِّ شَىْءٍ قَدِيرٌ وَأَنَّ ٱللَّـهَ قَدْ أَحَاطَ بِكُلِّ شَىْءٍ عِلْمًۢا

Bůh je ten, jenž stvořil sedm nebes a podobný počet zemí. A zjevení Jeho sestupuje mezi nimi, abyste zvěděli, že Bůh je nad každou věcí všemocný a že Bůh objímá věděním Svým věci všechny. (Talák: 12)

___________________________________________________________

[1] Viz Šerhu 'akídeti ahli s-sunna, str. 32.

[2] Viz Šerhu t-taháwíja, str. 288.

[3] Viz al-'Arš, 2/180.

[4] Viz Idžtimá'u l-džujúši l-islámíja, str. 93.

[5] Zaznamenali al-Lálikáí v Šerhu l-i'tikád, 3/402; a az-Zehebí v Kitábu l-'arš, 2/247; a v al-'Ulúw, str. 176.

[6] Viz Táríchu l-islám, 26/412.

[7] Ibidum.

[8] Viz Mesáilu Ahmed, riwájetu Abí Dáwúd, podání č. 1699.

[9] Viz al-Džujúšu l-islámíjja, str. 123.

[10] Viz as-Sunna, str. 71.

[11] Viz Kitábu l-mihna, str. 68.

[12] Uvádí al-Džudej' v Chalku af'áli l-'ibád, str. 165.

[13] Viz al-Fikhu l-absat, str. 302.

[14] Viz Sunenu t-Tirmizí, 3/24.

[15] Viz al-Kitábu l-latíf fí šerhi mezáhibi ahli s-sunna, podání č. 35. Podání je autentické, zaznamenal ho i 'Abdulláh ibn Ahmed v as-Sunna, podání č. 9 a 10.

[16] Uvádí ad-Dárimí v ar-Raddu 'ale l-Marísí, str. 24; al-Buchárí v ar-Raddu 'ale l-džehmíja, str. 50; a v Chalku af'áli l-'ibád, str. 6; Ibn Batta v al-Ibánetu l-kubrá, str. 232; Ibnu l-Kajjim v Idžtimá’u l-džujúši l-islámíja, str. 44 a 83; az-Zehebí v al-Arbe’íne fī sifáti Rabbi l-‘álemín, str. 10.

[17] Viz Silsiletu l-hudá we n-núr, 741-742.

[18] Viz Medžmú'u l-fetáwá, 5/262.