O VĚŘÍCÍ SLUŽEBNÉ FARAONOVY DCERY

 Od Ibn 'Abbáse رضي الله عنه se traduje, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم vyprávěl:

"Když jsem byl na Isrá´, ucítil jsem zvláštní vůni, která okolo mne provanula. Zeptal jsem se Džibríla: "Co je to za vůni?" Odpověděl: "Tak voní kosti služebné faraonovy dcery a jejích dětí. Když rozčesávala faraonově dceři vlasy, z ruky jí vypadl hřeben a ona řekla:

"Ve jménu Boha!"

"Myslíš  ve jménu mého otce?" zeptala se faraonova dcera.

"Ne, ve jménu mého Pána, tvého Pána a Pána tvého otce zároveň," poučila ji služebná.

"Což snad máš jiného Pána nežli mého otce?" otázala se s opovržením faraonova dcera. 

"Ano, mým i tvým Pánem je Alláh Vznešený," odpověděla služebná.

Posel Boží صلى الله عليه و سلم dále vyprávěl: "Faraon nařídil přinést obrovský měděný kotel a naházet do něj všechny její děti od nejstaršího do nejmladšího a nakonec i ji samotnou. 

Ještě faraonovi řekla: "Mohu mít poslední přání?"

"Jaké?" zeptal se faraon.

"Sesbírej kosti mé i kosti mých dětí na jedno místo."

"Jak si přeješ, dlužím ti to," odpovědel posměšně faraon.

Poté naházeli jedno dítě po druhém do vařícího kotle, až došli k nemluvněti, které ještě kojila.

Nemluvně však najednou prohovořilo: "Matko, vydrž a nezakolísej, vždyť ty jsi věru na cestě přímé!

Podle jiného podání: "... vždyť Alláh je s námi!"

Poté Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil: "Čtveřice prohovořili již jako děti v kolébce. Byli to tento kojenec, potom svědek Júsufův, přítel Džurejdžův a 'Ísá, syn Merjem."

Tento hadís uvádí al-Bejhekí v díle Deláilu n-nubúwwa, 2/121. Zaznamenává ho také Ahmed v Musnedu, 1/309, 310; at-Taberí a Ibn Hibbán v díle Sahíhun min kisasi n-nebí, č. 2892 a 2893. Ibn Kesír ve svém Tefsíru (3/26) k němu poznamenává: "Řetězec jeho tradentů je v pořádku, i když jej on neuvádí." Medždí Fethí Sejjíd hadís uvádí jako sahíh.