OBŘÍZKA TOHO, KTERÝ PŘIJAL ISLÁM

 OTÁZKA: Přijal jsem islám, ale doposud jsem nepodstoupil obřízku. Je obřízka povinností? Můžete svou odpověď dokázat?

ODPOVĚĎ:

Ano, podle mnoha šarí’atských důkazů je pro muže povinností podstoupit obřízku. Ibn Hadžar o tom dokonce podává konsensus právních autorit.[1]

Alláh pravil:           

وَإِذِ ٱبۡتَلَىٰٓ إِبۡرَٲهِـۧمَ رَبُّهُ ۥ بِكَلِمَـٰتٍ۬ فَأَتَمَّهُنَّ‌ۖ قَالَ إِنِّى جَاعِلُكَ لِلنَّاسِ إِمَامً۬ا‌ۖ قَالَ وَمِن ذُرِّيَّتِى‌ۖ قَالَ لَا يَنَالُ عَهۡدِى ٱلظَّـٰلِمِينَ

A hle, Pán zkoušel Abrahama slovy, a když je on splnil, řekl Pán: „Věru tě učiním vůdcem pro lidi.“ I zeptal se: „A co potomstvo mé?“ Pravil: „Úmluva Má je pro nespravedlivé neplatná.“ (Bekara:124) Ibn Abbás při výkladu tohoto verše vzpomenul mužskou obřízku jako sunnu lidské přirozenosti.[2]

ثُمَّ أَوۡحَيۡنَآ إِلَيۡكَ أَنِ ٱتَّبِعۡ مِلَّةَ إِبۡرَٲهِيمَ حَنِيفً۬ا‌ۖ وَمَا كَانَ مِنَ ٱلۡمُشۡرِڪِينَ 

A pak jsme ti vnukli: „Následuj náboženství Abrahama, jenž hanífem byl, vždyť on věru mezi modloslužebníky nepatřil!“ (Nahl:123)

Obřízka mužů je abrahámovská sunna, tj. vztahuje se již k praotci proroků Ibráhímovi, mír s ním. Ibn Kesír uvádí podání, podle kterého Ibráhím obřezal sám sebe sekerkou ve věku přes osmdesát let a také záznam z Tóry ukazující na to, že o něco později obřezal i svého prvorozeného syna Ismá’íla a všechny mužské členy své domácnosti. Tento příklad, jak vykonal svůj závazek vůči rodině ukazuje na fakt, že nařízení obřízky je povinnost (arab. wádžib). Proto je správný názor těch učenců, kteří říkají, že je to povinnost.[3]

V obecně přijatém hadísu Abú Hurejra uvádí na autoritu Božího Proroka صلى الله عليه و سلم : „Přirozeností (arab. fitra) je pětice – obřízka, holení pubického ochlupení, zastřihávání knírů, stříhání nehtů a vytrhávání ochlupení v podpaží.[4] Učenci se shodli na tom, že všechny tyto uvedené věci jsou doporučené, až na obřízku, která je pro muže povinností. Zodpovědný za ni je ten, který již dosáhl věku, kdy se naň váží předpisy očisty a modlitby.[5] Mužská obřízka je chirurgické odstranění předkožky, kryjící žalud penisu.[6]

Usejm ibn Kulejb vypráví, že společníkovi jeho děda, se kterým se vydali k Prorokovi صلى الله عليه و سلم s tím, že přijali islám, Prorok صلى الله عليه و سلم nařídil vykonat obřízku.[7]

V hadísu, hovořícím o povinnosti rituální koupele (arab. ghusl) jen při dotyku pohlavních orgánů muže a ženy je použito výrazu „chitán“, což znamená „obřezaný.“  Buchárí zaznamenává tento hadís na autoritu Abú Hurejry a Hasana. Tirmízí zaznamenává tento hadís od ‘Áiše a hodnotí jej jako hasan sahíh. Zaznamenává ho i Málik v Muwette’u. Hadísy na toto téma jsou přeneseny také od Abdulláha ibn Amra a Rafí’a ibn Chádidže.

Podle mezhebu imáma Málika ibn Anase je mužská obřízka povinností danou ze Sunny.[8] Neobřezaný nemůže být imámem společné modlitby a jeho svědectví není přijato.[9] Na rozdíl od ostatních Málik nepreferoval obřízku u sedmidenního dítěte, ale až u odrostlého chlapce.[10]

Podle mezhebu imáma Muhammeda aš-Šáfi’ího je obřízka mužů povinností. U mužů se jedná o odstranění předkožky.[11] Nevykonání obřízky Ibn Hadžer al-Hajsemí uvádí ve svém seznamu jako hřích.[12]

Podle imáma Ahmeda ibn Hanbela je obřízka mužů povinností.[13] Jedinou omluvou je zdravotní kontraindikace.[14] Je preferována u co nejmenších dětí, aby se ranka způsobená operací co nejrychleji zahojila.[15]

Za povinnost měli obřízku i Abú Hanífa (podle autentičtějšího podání), Jahjá ibn Sa’ad al-Ansárí a imám al-Awzá’í. [16]

A Alláh nám pomož při splnění všech povinností naší víry. Ámín.

 

Odpověď na základě citovaných zdrojů sestavil: Alí Větrovec


[1] Fethu l-bárí, 1/372; citace převzata z Kuduzović, Safet: Fetwe, pravne decizije – pitanja i odgovori, Džemat Hidžra, Stichting, 2009, str. 100.

[2] Al-Kajruwání, Ibn Abí Zejd:A Madinan View, TaHa Publishers Ltd., London, 1999, str. 91

[3] Ibn Kesír: Kisasu l-anbijá´ (bosenský překlad: Adilović, Ahmed), Ilum, Bužim, 2007, str. 142.

[4] Sahíh Buchárí, 7/777 a 779, též 8/312. Sahíh Muslim, č. 598. Zaznamenávají jej též čtyři autoři Sunenů, imám Ahmed a imám Málik.

[5] al-Makdísí, Abú Muhammed Abdulghání: Umdatu l-ahkám, Fikhu t-tahára, hadís č. 27., str.60.

[6] Ibid., str. 89

[7] Sunen Abí Dawúd, 1/356. Albáním uznáno za sahíh, Sahíh Sunen Abí Dawúd, č. 343.

[8] Al-Kajruwání, Ibn Abí Zejd: op. cit., str. 95

[9] al-Makdísí, Abú Muhammed Abdulghání: op.cit., str.90.

[10] Al-Kajruwání, op. cit., str. 95.

[11] Al-Misrí, Ahmed ibn Nekíb: Umdatu s-sálik, Amanah, Beltsville, 1994, str. 59.

[12] Ibid. str. 986.

[13] al-Makdísí, Abú Muhammed Abdulghání: op.cit., str. 92.

[14] Al-Makdísí, Ibn Kudáma: Zádu l-mustakni‘, str. 14.

[15] Al-Fawzán, Sálih: A Summary of islamic Jurisprudence, Special edition, Da’wah foundation, al-Maiman, Rijád, 2005, str. 1/31.

[16] al-Makdísí, Abú Muhammed Abdulghání: op.cit., str. 92.