OBCHODOVÁNÍ NA BURZE, INVESTOVÁNÍ DO CENNÝCH PAPÍRŮ A FINANČNÍCH DERIVÁTŮ

OTÁZKA: Jaké je islámsko-právní stanovisko pro podnikání na burze, na trhu s cennými papíry, na finanční deriváty, případně na investování do akcií a dluhopisů firem na světových trzích?

ODPOVĚĎ:

Chvála Alláhu, požehnání a mír Poslu Božímu صلى الله علي و سلم, jeho rodu, společníkům a všem, kteří je v dobru následují.

V dnešní době se jednoduché formy podílnictví a obchodního partnerství známé i z historie vyvinuly do složitých metod investování, nicméně principy zůstávají neměnné.

Vznešený Alláh o obchodním partnerství a o dobrých a špatných společnících hovoří:

وَإِنَّ كَثِيرًا مِّنَ ٱلْخُلَطَآءِ لَيَبْغِى بَعْضُهُمْ عَلَىٰ بَعْضٍ إِلَّا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ وَعَمِلُوا۟ ٱلصَّـٰلِحَـٰتِ وَقَلِيلٌ مَّا هُمْ

A zajisté většina společníků se vzájemně podvádí kromě těch, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, však takových málo je. (Sád: 24)

Povinností islámských učenců je každý výdobytek civilizačního pokroku posoudit normami Božího Zákona, aby tomuto málu těch, kteří věří a konají dobré skutky, osvětlili cestu víry a ukázali na to, co je zakázáno, aby se tomu mohli vyhnout a zachránili se před křivdou vůči sobě i ostatním. Mezi tyto moderní výdobytky patří i cenné papíry, obchodování s nimi a systémy kapitálové burzy. Mezi cenné papíry řadíme zejména akcie, opce a dluhopisy. Některé z těchto výdobytků jsou z islámského hlediska přijatelné, jiné přijatelné za splnění určitých podmínek a jiné přijatelné nejsou vůbec.

Islámská ekonomika se vyznačuje respektováním následujících omezení:

1. Zákaz výroby a obchodování se zakázaným zbožím, jako alkoholem, drogami a jinými intoxikanty, vepřovým masem a produkty z něj, pornografií apod. Zákaz poskytování zakázaných služeb, jako např. hazardu, prostituce. 

Důkazem je hadís 'Abdulláha ibn 'Abbáse رضي الله عنهما , že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

ذَا حَرَّمَ عَلَى قَوْمٍ أَكْلَ شَىْءٍ حَرَّمَ عَلَيْهِمْ ثَمَنَهُ.

Když Alláh zakáže nějakou věc konzumovat, zakáže také její cenu.[1]

Al-Kádí Ijjád vysvětlil: „Tento hadís naznačuje, že cokoli je zakázáno jíst nebo používat, je zakázáno také prodávat a není dovoleno živit se ziskem z toho.[2]

2. Zákaz výkonu zakázaných obchodních aktivit, jako např. monopolistického výdělku, korupce, úplatkářství, zneužívání financí, praní špinavých peněz, spekulací, podvodů, či terorizmu.

Důkazem jsou slova Boží:

وَلَا تَأْكُلُوٓا۟ أَمْوَٰلَكُم بَيْنَكُم بِٱلْبَـٰطِلِ

Nepohlcujte vzájemně majetky své podvodným způsobem! (Bekara: 188)

3. Zákaz úroku ve všech jeho podobách, v malém i velkém množství a míře.

Důkazem jsou verše, v nichž Vznešený Alláh pravil:

يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ وَذَرُوا۟ مَا بَقِىَ مِنَ ٱلرِّبَوٰٓا۟ إِن كُنتُم مُّؤْمِنِينَ

Vy, kteří věříte, bojte se Boha a zanechte poslední zbytky lichvy, jste-li věřícími! (Bekara: 278)

ذِينَ يَأْكُلُونَ ٱلرِّبَوٰا۟ لَا يَقُومُونَ إِلَّا كَمَا يَقُومُ ٱلَّذِى يَتَخَبَّطُهُ ٱلشَّيْطَـٰنُ مِنَ ٱلْمَسِّ ۚ ذَٰلِكَ بِأَنَّهُمْ قَالُوٓا۟ إِنَّمَا ٱلْبَيْعُ مِثْلُ ٱلرِّبَوٰا۟ ۗ وَأَحَلَّ ٱللَّـهُ ٱلْبَيْعَ وَحَرَّمَ ٱلرِّبَوٰا۟ ۚ فَمَن جَآءَهُۥ مَوْعِظَةٌ مِّن رَّبِّهِۦ فَٱنتَهَىٰ فَلَهُۥ مَا سَلَفَ وَأَمْرُهُۥٓ إِلَى ٱللَّـهِ ۖ وَمَنْ عَادَ فَأُو۟لَـٰٓئِكَ أَصْحَـٰبُ ٱلنَّارِ ۖ هُمْ فِيهَا خَـٰلِدُونَ

Ti, kdož pohlcují zisk z lichvy, vstanou z mrtvých jako ten, koho satan potřísnil svým dotekem. A to proto, že říkali: "Vždyť prodávání je podobné lichvě!" Bůh však dovolil prodávání a zakázal lichvu. Tomu, komu dostalo se varování od Pána jeho a který přestal s lichvou, bude zachováno to, čeho předtím nabyl, a rozhodnutí o něm bude patřit Bohu. Ti však, kdož vrátí se k lichvě, ti se stanou ohně obyvateli a budou v něm nesmrtelní. (Bekara: 275)

4. Zákaz takových transakcí, které s sebou nesou nadměrnou rizikovost a ve kterých převažuje element neurčitosti. [3]

Důkazem je hadís, v němž Abú Hurejra رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم zakázal obchodování s rizikem neurčitosti (arab. بيع الغرر bej'u l-gharar). [4]

Existence kapitálového trhu sama o sobě tedy není z islámského hlediska sporná, ani aktivity na něm, vyjma toho, co výslovně protiřečí islámského učení. [5] Tyto obchodní aktivity se také nesmí týkat prvků či zboží, které šarí'a zakazuje.

Klasický trh s cennými papíry

Typickým příkladem cenných papírů jsou akcie, představující idealizovaný podíl v základním kapitálu dané společnosti, prolínající se veškerým jejím majetkem, včetně nemovitostí, hotovosti, pohledávkách, dluhu apod. Pokud si někdo takovou akcii koupí, stává se vlastníkem tohoto podílu ve společnosti registrované jako akciová.

Akcie jedné společnosti mají stejnou hodnotu, výška podílu závisí na celkovém počtu emitovaných akcií. Jakožto cenné papíry, akcie mohou být předmětem koupi a prodeje na tržišti kapitálu, tedy na burze, byť mohou existovat omezení. Akcie je nedělitelná, pokud prodejem, dědictvím apod. vejde ve vlastnictví vícero vlastníků, jsou povinni vybrat si mezi sebou někoho, kdo je bude zastupovat v nakládání s akcií a právech akcionářů. Akcie přináší dividenda, tj. výplatu zisku vlastníku akcie shodně výši jeho podílu na vlastnictví. Odpovědnost akcionáře nepřesahuje hodnotu akcie a on nenese zodpovědnost za dluh dané společnosti nad výši akcií, jejichž je vlastníkem.

Klasickým typem akcií jsou kmenové akcie, kterými akcionář dostává právo na podíl ze zisku v míře té, v jaké do dané společnosti investoval, bez žádných dalších privilegií, s tím, že snáší škodu jen do výše hodnoty svých akcií. Takové akcie jsou plně v souladu s šarí'atskými normami, neboť se zakládají na spravedlivosti a rovnosti práv a povinností.

Prioritní akcie

Odlišným typem akcií jsou prioritní akcie, přinášející vlastníkům navíc i zvláštní privilégia. Takové akcie jsou emitovány většinou tehdy, když si společnost žádá zvětšit svůj základní kapitál, nebo získat nové akcionáře tím, že jim nabídne zvláštní privilegia, která kmenoví akcionáři nemají. Předpis takových akcií podléhá tomu, o jaká privilegia se zde jedná. 

Nejčastěji se jedná o přednostní výplatu dividend v celkové hodnotě akcie v případě zisku či likvidace společnosti. To není šarí'atsky dovoleno, protože při partnerství se eventuální ztráta měří podle investovaného kapitálu. Pokud je vlastníkům takových akcií garantována výplata hodnoty akcie, odporuje to podstatě obchodního partnerství, tedy společnému snášení rizika. Na druhou stranu, vlastníci prioritních akcií v případě bankrotu doplácejí hodnotu svých akcií z podílů ostatních, tj. kmenových akcionářů, což je vůči nim nespravedlivé. 

Jiným typem takového privilegia je přednostní vyplacení zisku. Držitel takové akcie dostává zisk navíc, např. 5%ní, ještě před rozdělením zisku ostatním akcionářům, přičemž na tomto zisku se podílí i další držitelé prioritních akcií. Ohledně tohoto privilegia se islámští učenci neshodují, část z nich ho považuje za zakázané, což odůvodňují tím, že akcie mají být v zásadě stejné hodnoty pro všechny a prioritní akcionáři nedávají navíc žádný majetek či úsilí, na základě kterého by měli právo na tento dodatečný zisk. Právo na zisk je možno získat jen vložením kapitálu či úsilím. Toto je názor málikovského a šáfi'ovského mezhebu, kde preferují výplatu zisku v podílnictví na základě výšky majetku, protože zisk je plodem majetku a musí na něm proto záviset. Hanefíjský a hanbelovský mezheb upřednostňuje dovolenost rozdělení zisku z podílnictví na základě dohody, bez ohledu na závislost mezi investovaným majetkem a ziskem. Jejich argumentem je tvrzení, že rozdělení zisku se děje dle dohody, přičemž některý podílník může mít přednosti, na základě kterých zasluhuje větší výdělek. Takový názor je preferovaný, protože neexistuje žádný šarí'atský důkaz nutnosti rovného vyplácení zisku a obchodní dohody se uzavírají souhlasem obou zúčastněných stran. Tedy pokud s určením procenta zisku souhlasí obě strany, neexistují další omezení. Nicméně přednostní zisk musí být zase vyjádřen podílem a nikoli fixní sumou, aby nedošlo k přerušení či vypovězení podílnictví, a nesmí též obsahovat pojistku před ztrátou. 

Typ privilegií zajišťující fixní roční zisk v procentech, bez ohledu na ziskovost či ztrátovost společnosti, není šarí'atsky dovolen, neboť jde o druh úroku a nespravedlnosti. Dalším typem privilegia je právo přednostní koupě dalších akcií původními vlastníky, což je šarí'atsky dovoleno, protože naopak není dovoleno nabízet ke koupi nové akcie bez dovolení starších akcionářů, neboť právě oni mají rozhodovat o tom, zda si zisk nadále rozdělovat mezi sebou, či akcionářskou základnu rozšířit o nové členy.

Akcie mohou být na jméno evidovaného vlastníka zapsané v knize akcionářů. Toto je šarí'atsky naprosto přijatelné. Jiným typem jsou akcie na majitele, evidovaného na toho, kdo je doručí. Pro jejich větší rizikovost jsou tyto dnes omezovány v mnoha státech. Z islámského hlediska je část učenců zakazuje, protože neschopnost poznat identitu jejich vlastníka ústí v nadměrnou rizikovost, nehledě na absenci záštity pro případ, že by akcie byla nějakým podvodem odcizena či ztracena. Jiní ji povolují, neboť ji vnímají jen jako potvrzení o existenci podílu na zisku.

Stanovisko islámu vůči akciím a obchodování s nimi

S ohledem na aktivitu akciové společnosti lze akcie dělit na akcie společnosti, jejíž činnost je v islámu zakázána, jako výroba alkoholu, vepřových výrobků, mediálního materiálu šířícího bludné ideologie a zkaženost, úrokové banky, kasina apod. Akcie takové společnosti znamená podíl na jejím zisku, který je zakázaný. S takovými je zakázáno obchodovat, kupovat je a prodávat, neboť podmínkou koupě a prodeje je v šarí'i dovolenost předmětu koupě a prodeje. Podobné je to s těmi společnosti, které obchodují se zakázaným zbožím jen z části, anebo vůbec, avšak jejich zisk se realizuje na základě zakázaných způsobů obchodování, např. prodej skleněných lahví na alkohol. Zde jde o to, že se zakázané podporuje nepřímo.

Akcie firem pracujících jen s povoleným, či obchodujících jen s tím, co je povolené, jsou evidentně dovolené, dokud tyto společnosti nepracují s úrokem a zakázanými podobami obchodních transakcí. Muslimský investor musí mít za cíl hledat jen tyto společnosti, byť je to na současných burzách poněkud obtížné.

Akcie běžných firem neobchodujících s ničím zakázaným, obchodujících např. s elektronikou, neo v oborech telekomunikace, stavebnictví apod. v prostředí světových trhů s kapitálem, nedbající o náboženské normy, jsou podíly na zisku, který díky jejich neznalosti norem může být částečně ze zakázaného zdroje. Ohledně nich se mezi učenci vedou široké polemiky – někteří je zcela zakazují, z důvodu zákazu veškerého úroku a konzumace jakéhokoli zakázaného zisku, zatímco jiní tolerují za splnění určitých podmínek, s poukazem na tolerovatelnost zakázaného, když se ve velmi malém množství smísí s dovoleným a není primárním předmětem smlouvy a s poukazem na příkrou potřebu.

Tyto podmínky jsou následující:

1. Stanovy společnosti neobsahují zmínku o práci s úrokovanými půjčkami či čímkoli jiným zakázaným.

2. Celková hodnota úročných půjček nepřesahuje 30% hodnoty všech akcií společnosti na burze.

3. Celková hodnota napůjčovaného kapitálu nepřesahuje 30% z hodnoty všech akcií společnosti.

4. Celkový příjem ze zakázaných prvků příjmu společnosti nepřesahuje 5% celkového příjmu.

5. Akcionář povinně odstraní příjem z takových akcií a věnuje ho na dobročinnost. [6]

Např. posuzujeme akcie dopravní společnosti, která obecně nevyvíjí žádnou zakázanou aktivitu. Nicméně pokud společnost převáží také alkohol a zisk z převozu takového zboží činí více než 5% celkového zisku společnosti, její akcie se stávají zakázanými. Před koupí akcií určité společnosti je nutno prověřit, zda splňuje tyto podmínky, avšak prakticky je poměrně obtížné si všechny potřebné údaje obstarat a zjišťovat, finanční přehledy nebývají úplné a vyznívají jen obecně.

Binární obchodování s akciemi přes internet

Při tomto novém způsobu obchodování s akciemi procházejí transakce internetovým bankovnictvím. Lze investovat libovolně a prognóza růstu či pádu akcií se udává s libovolnou přesností, dokonce i na minuty. Nejde o klasickou koupi akcií, ale o investování do nich, resp. do toho, zda porostou, nebo naopak poklesnou.

Pokud by šlo o skutečnou koupi podílů v daných společnostech, bylo by to za výše uvedených podmínek dovoleno. Pokud by šlo o investování na samotný vývoj trhu, zda akcie dotyčné společnosti rostou či klesají, pak se jedná o klasický hazard jako v kasínu či v loterii, který je v islámu zakázán, neboť se nejedná o žádnou poskytovanou službu ani koupi a prodej.

Vznešený Alláh říká:

يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوٓا۟ إِنَّمَا ٱلْخَمْرُ وَٱلْمَيْسِرُ وَٱلْأَنصَابُ وَٱلْأَزْلَـٰمُ رِجْسٌ مِّنْ عَمَلِ ٱلشَّيْطَـٰنِ فَٱجْتَنِبُوهُ لَعَلَّكُمْ تُفْلِحُونَ

Vy, kteří věříte! Víno, hra majsir, obětní kameny a vrhání losů šípy jsou věru věci hnusné z díla satanova. Vystříhejte se toho - a možná, že budete blaženi. (Máida: 90)

Abú Hurejra رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

مَنْ قَالَ لِصَاحِبِهِ‏:‏ تَعَالَ أُقَامِرْكَ، فَلْيَتَصَدَّقْ‏.

Kdo řekne svému druhovi: „Pojď, vsadíme se,“ nechť udělí milodar.[7]

Ohledně zákazu jakéhokoli hazardu existuje إجماع idžmá', tedy shoda islámských učenců. [8]

Binární obchodování s akciemi tedy dovoleno není, stejně jako nelze obchodovat s akciemi před samotnou jejich emisí.

Konvertibilní cenné papíry a hybridní akcie

Konvertibilní cenné papíry dávají svým vlastníkům možnost být v případě potřeby zaměněny za jiné cenné papíry, klasicky např. akcie za dluhopis, podle stanovených podmínek. To s sebou nese nespravedlivost ve sdílení zisku a ztrát, takže tento typ cenných papírů je zakázán, stejně jako většina privilegií prioritních akcií. 

Tento názor zastává i Akademie islámského práva (Islamic Fiqh Academy). [9]

Warranty

Představují finanční derivát znamenající nárok koupě, určený většinou vlastníkům prioritních či kmenových akcií, umožňující jim nákup dalších kmenových akcií za fixní cenu po určitou dobu. Cílem jejich vydávání je učinit akcie dané firmy atraktivnějšími ke koupi. 

Protože nenabízejí žádná další privilegia svým vlastníkům, mohou být za splnění podmínek v islámu dovoleny. [10]

Dluhopisy

Představují druh půjčky, při jejímž uzavření je věřiteli složen závazek, že mu bude obnos do určité lhůty vrácen s dopředu dohodnutým úrokem. Dluhopisy jsou zpravidla o dlouhodobé cenné papíry. Půjčený kapitál podléhá úrokové sazbě a dluhopis zajišťuje vlastníkovi většinou fixní přínos z tohoto úroku, čímž je lákavý pro investora s averzí vůči riziku.

Ačkoli některé druhy dluhopisů mají fluktuující úrokovou stopu anebo úrok samy o sobě ani neobsahují, jsou s úrokovou ekonomikou vždy alespoň nepřímo svázány jakožto nezastupitelný prvek konvenčního finančnictví. Kvůli tomuto je jejich vydávání, koupě, prodej a obchodování s nimi z hlediska šarí'y jednoznačně zakázáno. [11]

Opce a futures

Jde o písemná zplnomocnění, jimiž dává vydavatel kupcům právo koupě či prodeje určitého balíčku cenných papírů v určitém čase za určitou cenu, nazývanou prémie. Vztahují se k právu koupě (u tzv. call-opcí) či prodeje (u tzv. put-opcí) reálného majetku či běžných akcií. V případě nevyužití práva koupě či prodeje daného opcí ztrácí opce platnost a její majitel přichází o peníze, za které ji koupil od emitenta. Z islámského hlediska je obchodování s opcemi spekulací o růstu či poklesu ceny cenných papírů na burze a je proto zakázáno.

U futures jde o bezprovizní dohodu o koupi či prodeji fixních množství zboží, valut či cenných papírů k nějakému budoucímu datu za dopředu stanovenou fixní cenu odpovídající přítomnému stavu. Na rozdíl od opcí, které představují možnost, se zde jedná o definitivním prodeji či koupi. Jejich držitelé mají možnost ochrany před rizikem přenosem tohoto rizika na burzovní spekulanty a se změnou ceny zboží na trhu očekávat výdělek. Mohou se zakládat na reálných obchodovatelných komoditách, jako je ropa, zlato, pšenice, měď, železo, bavlna, kakao, kaučuk apod., nebo na instrumentech finančního trhu (valuty, dluhopisy, akcie atd.). Tento trh je považován za nejrizikovější a nejspekulativnější ze všech finančních trhů.

V obou případech jde o finanční deriváty s cenou odvozenou od dluhopisů, akcií, valut či reálných komodit. Při jejich obchodování jde vlastně o sázku na budoucí vývoj trhu s finančními instrumenty či reálnými obchodovatelnými komoditami.

Z islámského pohledu je sice dovoleno vyvíjet aktivitu za účelem chránit se před rizikem, avšak obchodovat na takových tržištích jako spekulant je zakázáno. Mechanizmy umožňující takovou ochranu, které by zároveň bránily spekulacím burzovních spekulantů nejsou možné.

Tyto konvenční typy opcí a futures obsahují množství islámsky nepřijatelných aspektů: nedají se vtěsnat do žádné kategorie islámských obchodních smluv, provize ve formě prémie představuje koupení si nějakého práva a nikoli reálné hodnoty produktu či služby, dohody nejsou svázány s reálnými hodnotami, v případě futures se dokonce několikrát oddělí od samotného zboží, prodejci prodávají a kupci nakupují něco, co nevlastní, což je rizikové a může vést k potenciálním nedorozuměním a sporům, objevuje se zde hazard a spekulace, obchod se neřídí zákony nabídky a poptávky, ale vlivem dojmů, falešných zpráv, monopolů, vykořisťování a dalších zakázaných činností, jedná se o obchodování s úročnými sazbami apod., což je činí jednoznačně zakázanými. [12]

Autor: Na základě citovaných fatew sestavil Alí Větrovec

_____________________________________________________________

[1] Zaznamenal Abú Dáwud v Sunenu, hadís č. 3488; jako sahíh doložil al-Albání v Ghájetu l-merám, hadís č. 318.

[2] Uvádí an-Newewí v Šerhu Sahíhi Muslim, 11/8.

[3] Více viz Hadžić, Fikret. 2005. Islamsko bankarstvo i ekonomski razvoj. Sarajevo: Ekonomski fakultet u Sarajevu.

[4] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 3783.

[5] Více viz Štulanović, Muharem & Hadžić, Fikret. 2007. Osnovi islamske ekonomije i finansija. Bihać: Ekonomski fakultet u Bihaću i Islamska pedagoška akademija u Bihaću.

[6] Viz al-Me'áiru š-šer'íja, str. 297.

[7] Mutefekun 'alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6107; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1647.

[8] Tu uvádějí al-Kurtubí v al-Džámi'u li-ahkámi l-Kur´án, 6/94; Ibn Tejmíja v Medžmú'u l-fetáwá, 32/220; a Ibn Hadžer ve Fethu l-bárí, 8/497.

[9] Wilson, Rodney. 1997. Economics, Ethics and Religion. London: Macmillan, str. 88. Viz také Mannan, M.,A. 1993.Understanding Islamic Finance: A Study of the Securities Market in an Islamic Framework. Jeddah: Islamic Research and Training Institute, str. 48.

[10] Viz Ibid., str. 88.

[11] Viz Hassan, Hussein Hamid. “Flexibility of Shari’ah Principles of Finance and Resource Mobilization needs of Guvermnents”, in Ahmad, Ausaf. & Khan, Tariqullah. 1997. Islamic Financial Instruments for Public Sector Resource Mobilization. Jeddah: Islamic Development Bank, Islamic Research and Training Institute, str. 41.

[12] Viz Ahmed, Osman Babikir. 1997. Islamic Financial Instruments to manage short-term excess liquidity. Jeddah: Islamic Development Bank, Islamic Research and Training Institute, str. 28–33.