OCHRANA MLÁDEŽE PŘED ZVRÁCENÝMI IDEOLOGIEMI EXTREMIZMU A JEJICH STOUPENCI

Vznešený Alláh pravil:

يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا قُوا أَنفُسَكُمْ وَأَهْلِيكُمْ نَارًا وَقُودُهَا النَّاسُ وَالْحِجَارَةُ

Vy, kteří věříte! Střezte sebe i rodiny své před ohněm, jehož palivem budou lidé a kamení. (Tahrím:6)

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

مَنْ دَعَا إِلَى هُدًى كَانَ لَهُ مِنَ الأَجْرِ مِثْلُ أُجُورِ مَنْ تَبِعَهُ لاَ يَنْقُصُ ذَلِكَ مِنْ أُجُورِهِمْ شَيْئًا وَمَنْ دَعَا إِلَى ضَلاَلَةٍ كَانَ عَلَيْهِ مِنَ الإِثْمِ مِثْلُ آثَامِ مَنْ تَبِعَهُ لاَ يَنْقُصُ ذَلِكَ مِنْ آثَامِهِمْ شَيْئًا

Kdokoli vyzývá ke správnému vedení, tomu se dostane odměny, jako je odměna všech, kteří jej budou následovat, aniž se z jejich odměny cokoli ubere. A kdokoli vyzývá k bludu, ten ponese hříchů za všechny, kteří jej v tom budou následovat, aniž se z jejich hříchů cokoli ubere.[1]

Šejch Sálih ibn Fewzán al-Fewzán napsal:

Pak zde existuje i výzva, která tráví mysl mladých, stavějíce je proti jejich otcům i jejich společnostem, jakož i proti jejich vládcům. Je to zároveň výzva k rozvratu, který oni nazývají džihádem. Utváří se povolováním prolévání krve jak muslimů, tak i těch, se kterými oni uzavřeli vzájemné dohody, těch, jejichž bezpečnost je garantována. Přináší boření budov, obydlí a majetku cestou ničivých výbuchů a hrůzostrašného terorizmu.

Na vás, ó muslimové, tedy je mít se na pozoru před všemi těmito tajnými schůzkami, podezřelými setkáními a cestami do neznáma. Chraňte své děti před vyzyvateli k rozkolu, těmi, kteří se mezi ně vplíží, aby se s nimi setkávali a naočkovali je svými ideologiemi.

Oni potom způsobí, že se vám vaši vlastní synové odcizí. Potom už je nadobro ztratíte a dozvíte se o nich až poté, co budou zajati nebo zabiti – poté co se sami zapojili do ničení a agrese proti lidem. Nebo se o nich dozvíte poté, co budou posláni do vězení.

Proto se mějte na pozoru před vyzyvateli k rozvratu, o kterých Posel Boží صلى الله عليه و سلم předpověděl:

 هُمْ مِنْ جِلْدَتِنَا، وَيَتَكَلَّمُونَ بِأَلْسِنَتِنَا

Oni jsou z nás samých a budou hovořit jazykem nás samých.[2]

Ano, vskutku, oni opravdu hovoří ve jméně islámského učení, halí se do hávu zbožnosti, ovšem jedině proto, aby mohli podle klamat ostatní, ukrývat svůj extremizmus a svou tendenci zacházet do naprostých krajností a překračovat všechny meze. Ostatní prohlašují buď za hlupáky, nebo za pokrytce, kteří hovoří něco, co si ve skutečnosti nemyslí, aby si zajistili kariérní vzestup a světský zisk. Anebo je považují za zbabělce, kteří se vyhýbají džihádu, nebo pro ně mají některá další, jiná falešná obvinění.

Jak potom můžete zůstat, ó muslimové, lhostejní v pohledu na tyto lidi a nedbalí co se jich týče? Jak můžete nechat své děti v jejich rukou napospas? Oni je navádějí, aby zničily samy sebe, aby zničily i vás i celou společnost![3]

Ohledně mládeže, která je tekfírovským bludem ohrožena ze všech věkových kategorií nejvíce, šejch na jiném místě uvedl:

Mládež se musí vyhýbat inovátorům a lidem s ničivými metodologiemi a zvrácenými ideologiemi. Musí být držena pryč od nich a od jejich knih a namísto toho musí přilnout k lidem nauky a vhledu, k lidem se zdravou věroukou, od kterých mohou čerpat nauku, se kterými mohou sedávat a kterých se mohou dotazovat.

Co se týče následovníků inovace a destruktivních ideologií, pro mládež je nezbytné držet se od nich pryč, protože jsou pro ni škodlivé a vsévají do jejich řad sémě zkaženosti, inovace a nesmyslných popudů.

Osobnost učitele se odráží na osobnosti žáka. Proto učitel, který sám dlí v bludu, odchýlí do tohoto bludu také mládež a učedníky, zatímco učedníci v rukou učitele, který se ubírá po přímé cestě, zůstanou na přímé cestě také.[4]

______________________________________________

[1] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2674.

[2] Muttefekun 'alejhi, jako součást delšího hadísu ho od Hudajfy ibnu l-Jemána رضي الله عنه zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3606 a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1847.

[3] Viz Nesáihun we tewdžíhátun we kešfu š-šubuháti hawle hawádísi t-tefdžírát, str. 80-81.

[4] Viz al-Idžábetu l-muhimmetu fi l-mešákili l-mulíma, 2/206.