ODŠTĚPENCI, KTEŘÍ JSOU PROKLETI A ROZPLYNOU SE JAKO SŮL VE VODĚ

Džábir ibn 'Abdilláh رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

من أخاف أهل المدينة أخافه الله

Kdokoli nažene strach obyvatelům Medíny, toho bude děsit i Alláh.[1]

V dodatku k tomuto podání se říká:

فعليه لعنة الله وغضبه، لا يقبل الله منه صرفا ولا عدلا

na tom pak spočine prokletí a hněv Boží, Alláh od něj nepřijme ani vykoupení ani odškodnění.[2]

Anas ibn Málik رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم ukazujíce na dva protilehlé medínské kopce řekl:

 الْمَدِينَةُ حَرَمٌ، مِنْ كَذَا إِلَى كَذَا، لاَ يُقْطَعُ شَجَرُهَا، وَلاَ يُحْدَثُ فِيهَا حَدَثٌ، مَنْ أَحْدَثَ حَدَثًا فَعَلَيْهِ لَعْنَةُ اللَّهِ وَالْمَلاَئِكَةِ وَالنَّاسِ أَجْمَعِينَ

Medína je posvátným územim od tohoto do onoho místa. Stromy je v ní zakázáno kácet, inovace (tj. v náboženství) je v ní zakázáno praktikovat a hříchů je v ní zakázáno se dopouštět. Kdokoli se v ní dopustí inovace či kdokoli v ní zhřeší, uvalí na sebe prokletí Alláha, andělů i všech lidí.[3]

Pokud je někdo proklet už jen za kácení stromů, jak velká kletba jej asi stihne, pokud v Prorokově صلى الله عليه و سلم milovaném městě bezprávně prolévá krev a usmrcuje lidi?! A jak velké prokletí potom dopadá na někoho, kdo tak činí během nejvzácnějšího času roku, v ramadánu a dokonce na samém jeho konci, kdy se nachází nejlepších deset nocí v roce? Kdo se něčeho takového dopustí, dokazuje, že je čist od islámu a islám je zcela čist od něj. Navzdory tomu, že bude i nadále s náboženstvím, které pošlapal, spojován jazyky nenávistníků, pro které oběti v Saúdské Arábii, Turecku, Bangladéši či Iráku nejsou lidmi hodnými soucitu, protože nejsou bílými západními křesťany, nýbrž havětí, jejichž smrt vyvolá obdobné emoce jako zabíjení much.

Ostatním je jasné, že sebevražedný terorista, který 29. ramadánu 1437 zabil v Medíně nedaleko druhého nejposvátnějšího místa islámu, Prorokovy صلى الله عليه و سلم mešity, 4 lidi a dalších 10 zranil (z toho 5 těžce), jednal na popud ideologie totožné s ideologií prvních sektářů v islámu, cháridžovců, kteří všechny ostatní prohlašovaly za nevěřící a které přímo samotný Posel Boží صلى الله عليه و سلم označil za psy pekla.

Abú Ghálib totiž uvádí, že když Abú Umáma رضي الله عنه spatřil useknuté hlavy pokořených cháridžovců viset v ulicích Damašku, řekl: „Jsou to psi Ohně a nejhorší z těch, kteří kdy byli pod nebesy zabiti. A nejlepší z usmrcených jsou ti, které zabili právě tito.“ Potom recitoval koránský verš:

يَوْمَ تَبْيَضُّ وُجُوهٌ وَتَسْوَدُّ وُجُوهٌ ‏فَأَمَّا الَّذِينَ اسْوَدَّتْ وُجُوهُهُمْ أَكَفَرْتُم بَعْدَ إِيمَانِكُمْ فَذُوقُوا الْعَذَابَ بِمَا كُنتُمْ تَكْفُرُونَ

v den, kdy rozjasní se tváře některé, zatímco jiné se zachmuří. A těm, jejichž tváře se zachmuří, bude řečeno: "Proč jste se stali nevěřícími poté, co přijali jste víru? Ochutnejte trest za to, že jste byli nevěřící!" (Áli 'Imrán:106) Abú Ghálib se Abú Umámy zeptal: „A toto jsi slyšel od Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم?“ Odpověděl: „Kdybych to byl slyšel jen jednou, či dvakrát, či třikrát, či čtyřikrát“ - dokud nenapočítal sedmkrát - „nevyprávěl bych ti to.[4]

Al-Aš'arí zmiňuje, že cháridžovci byli nazýváni vedle jiných přídomků a jmen také jako المارقة al-márika [5], přibližně „odštěpenci,“ přičemž as-Sujútí dále vysvětluje původ tohoto označení:

Toto jméno je podle kádího Ijjáda odvozeno z hadísu, ve kterém je Posel Boží صلى الله عليه و سلم popisuje jako ti, kteří projdou skrze (arab. يمرقون jemrukúne) náboženství:

يَمْرُقُونَ مِنَ الدِّينِ كَمَا يَمْرُقُ السَّهْمُ مِنَ الرَّمِيَّةِ

Projdou zkrze náboženství tak, jako projde šíp skrze ulovenou kořist. [6]

Tj. prostřelí skrze něho tam a zase ven.[7]

An-Newewí dodává, že projdou skrze náboženství, aniž na nich toto náboženství zanechá nějaké viditelné stopy, podobně jako na střele procházející úlovkem také nejsou vidět stopy krve kořisti. Také na nich samotných nejsou vidět žádné stopy islámu. [8]

Abu l-Feredž Ibnu l-Džewzí o cháridžovcích napsal:

Je mnoho dlouhých příběhů o nich a o jejich prazvláštních způsobech. Nebudu prodlužovat tím, že je zmíním. Spíše je mým záměrem na tomto přiblížit, jak šejtán klame lidi a nakolik zbloudilí tito blázni jsou, reagujíce zbrkle na vše, co je potká. Uvěřili tomu, že 'Alí ibn Abí Tálib pochybil, že spolu s ním se omylu dopustili i ti všichni z muhádžirů a ansárů, co zůstali s ním, zatímco jen oni následovali pravdu. Učinili povolenou krev dětí, avšak nepovolili pojídání plodů ze stromů, aniž se za to zaplatí. Obtěžkali sami sebe břemenem uctívání a běžně zůstávali dlouho vzhůru, ale i přesto pozdvihli své meče proti muslimům. Dokonce ani Iblís sám si nedokázal představit míru tohoto zla. A utíkáme se k Alláhu, abychom Jím nebyli opuštěni.[9]

Ibn Kesír ohledně shromáždění vojska historických cháridžovců napsal:

Říkám, že tato skupina lidí jsou jedni z nejprazvláštnějších mezi syny Adamovými. Sláva Tomu, Který rozrůznil Svá stvoření tak, jak si On přál a obdařil je ze Sebe různou hodnotou. A co je lepší, než to, co ohledně cháridžovců říkali někteří ze zbožných předků – zmiňovali v souvislosti s nimi slova Boží:

قُلْ هَلْ نُنَبِّئُكُم بِالْأَخْسَرِينَ أَعْمَالًا الَّذِينَ ضَلَّ سَعْيُهُمْ فِي الْحَيَاةِ الدُّنْيَا وَهُمْ يَحْسَبُونَ أَنَّهُمْ يُحْسِنُونَ صُنْعًا أُولَـٰئِكَ الَّذِينَ كَفَرُوا بِآيَاتِ رَبِّهِمْ وَلِقَائِهِ فَحَبِطَتْ أَعْمَالُهُمْ فَلَا نُقِيمُ لَهُمْ يَوْمَ الْقِيَامَةِ وَزْنًا

Rci: "Mám vás zpravit o těch, kdož největší ztrátu ve skutcích svých utrpěli, o těch, jichž úsilí v životě pozemském zbloudilo, ač se domnívají, že dobré činili? To jsou ti, kdož neuvěřili v Pána svého znamení a v setkání s Ním. Marné byly jejich skutky a nebudou u Nás nic vážit v den zmrtvýchvstání. (Kehf: 103-105)

Tedy zamýšleným významem je, že tito zbloudilí hlupáci a tito zločinci ve svých činech a slovech doložili svou příslušnost k cháridžovcům, zatímco se domnívali, že jsou nejlepšími muslimy. Cestovali do různých měst jen proto, aby je mohli dobývat a ovládnout jejich obyvatele, potom tato města opevnit a posílat z nich delegace ke svým bratřím a následovníkům mezi těmi, kteří zastávají jejich názory a myšlenkový směr. Tací se našli mezi obyvateli Basry i jiných měst a všichni se tedy dohodli, že jejich jednota se zakládá právě na tomto učení. Proto o nich Zejd ibn Husejn at-Táí pravil: „Věru města nemohou být dobyta, protože mají vojska, která vy nebudete moci porazit a která je před vámi ochrání. Proto raději shromážděte své bratry u mostu Džewfá. A nechoďte z Kúfy ve skupinách, ale jen po jednom, abyste nevypadali podezřele.“ Proto napsali zvací list každému z obyvatel Basry i jiných míst, kdo následoval jejich chápání víry a jejich myšlenkový směr. V dopise jim přislíbili setkání u řeky, aby se srotili a vyrazili proti ostatním ruku v ruce. Poté se začali trousit na místo setkání jeden po druhém, takže nikomu nepřipadali podezřelí. Záhy některým z nich zakazovali odejít. Odešli tedy i proti vůli svých rodin, odtrhli se od svých otců, matek, strýců a tet a zpřetrhali pouta příbuzenectví. Díky své hlouposti a ignoranci věřili, že Pán nebes i země bude tímto jejich krokem potěšen. Neměli ani potuchy o tom, že je to jeden z největších možných velehříchů, že je to katastrofa a zločin. Šlo o jednu z věcí, které pro ně zkrášlil Iblís, prokletý šejtán, jenž sám byl vykázán z nebes a vyhlásil nepřátelství našemu praotci Adamovi i jeho potomkům, dokud jejich duše budou přebývat v jejich tělech. A Alláh je Ten Jediný, Koho prosíme o ochranu před Jeho trestem Jeho mocí a silou. A věru On vyslyší naše vzývání a vyplní nám naše prosby.[10]

Podobnost s jejich dnešními obdobami, kteří verbují mládež muslimů a následně je potají přepravují do svých ležení v pustinách Iráku a Sýrie je více než zarážející.

Uzavíráme hadísem existujícím v několika verzích od Sa'da ibn Abí Wekkáse رضي الله عنه, jenž vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

لاَ يَكِيدُ أَهْلَ الْمَدِينَةِ أَحَدٌ إِلاَّ انْمَاعَ كَمَا يَنْمَاعُ الْمِلْحُ فِي الْمَاءِ

Nikdo se nespikne proti obyvatelům Medíny, aniž by se nerozplynul tak, jako se rozpouští sůl ve vodě.[11]

V Muslimově verzi slyšel Sa'd Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci:

مَنْ أَرَادَ أَهْلَ الْمَدِينَةِ بِسُوءٍ أَذَابَهُ اللَّهُ كَمَا يَذُوبُ الْمِلْحُ فِي الْمَاءِ

Kdokoli bude zamýšlet pro obyvatele Medíny něco špatného, toho Alláh rozpustí tak, jako se rozpouští sůl ve vodě.[12]

Muslim uvádí i vysvětlení toho, co znamená zamýšlet zlé:

‏ بِدَهْمٍ أَوْ بِسُوءٍ

tj. náhlým úderem nebo ubližováním.[13]

Abú Hurejra رضي الله عنه, který tento hadís vypráví spolu se Sa'dem, uvádí, že toto Prorok صلى الله عليه و سلم řekl poté, co prosil Alláha za obyvatele Medíny. [14]

Tato podání nás naplňují optimizmem, že „Neislámský kvazistát“ a jemu podobná zločinecká uskupení jsou vadnoucím sektářským výhonkem a pomíjivým poryvem nelehké doby, který se velmi brzy vytratí a bude záhy zapomenut všemi, kromě islámských učenců historiků, kteří si jej budou navždy pamatovat pro jeho bezostyšné bludy a odpornou krutost.

Vždyť kdo z běžných muslimů si dnes pamatuje názvy jednotlivých cháridžovských frakcí z rané islámské historie?

___________________________________________

[1] Zaznamenal Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 1037. Jako hasan jej doložil i al-Albání v Sahíhu l-Džámi', hadís č. 5977 a v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 2304.

[2] Zaznamenal jej ad-Dewlábí v al-Kuná, 1/132 a od sahábího Sáiba ibn Chálida رضي الله عنه Ahmed v Musnedu, 4/55-56; an-Nesáí v Sunenu l-kubrá, 2/89; Abú Nu'ajm v Hiljetu l-awlijá, 1/372; jako sahíh. Ahmed uvádí také dodatek, že „na tom spočine prokletí Alláha, andělů a všech lidí. A v Den Soudu od něj Alláh nepřijme žádné vykoupení, ani odškodnění.“ Viz Musned, hadís č. 16557.

[3] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1867.

[4] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3270, jako hasan.

[5] Viz Makálátu l-islámíjjín, 1/206-207.

[6] Na autoritu A'meše zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1066.

[7] Viz as-Sujútí v Šerhu Suneni n-Nesáí, 7/85. Viz dále i Mewkifu ahli s-sunneti we l-džemá'a, 1/137-139.

[8] Viz Šerhu Sahíhi Muslim, 7/170.

[9] Viz Telbísu Iblís, str. 91.

[10] Viz al-Bidájetu we n-nihája, 7/228.

[11] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1877.

[12] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1363.

[13] Ibidum.

[14] Ibidum.