ODMĚNA DOBRÉHO ČINU V RAMADÁNU

Selmán al-Fárisí رضي الله عنه vyprávěl, že jim Posel Boží صلى الله عليه وسلم kázal:

أَيُّهَا النَّاسُ قَدْ أَظَلَّكُمْ شَهْرٌ عَظِيمٌ، شَهْرٌ مُبَارَكٌ، شَهْرٌ فِيهِ لَيْلَةٌ خَيْرٌ مِنْ أَلْفِ شَهْرٍ، جَعَلَ اللَّهُ صِيَامَهُ فَرِيضَةً، وَقِيَامَ لَيْلِهِ تَطَوُّعًا، مَنْ تَقَرَّبَ فِيهِ بِخَصْلَةٍ مِنَ الْخَيْرِ، كَانَ كَمَنْ أَدَّى فَرِيضَةً فِيمَا سِوَاهُ، وَمَنْ أَدَّى فِيهِ فَرِيضَةً كَانَ كَمَنْ أَدَّى سَبْعِينَ فَرِيضَةً فِيمَا سِوَاهُ، وَهُوَ شَهْرُ الصَّبْرِ، وَالصَّبْرُ ثَوَابُهُ الْجَنَّةُ، وَشَهْرُ الْمُوَاسَاةِ، وَشَهْرٌ يَزْدَادُ فِيهِ رِزْقُ الْمُؤْمِنِ، مَنْ فَطَّرَ فِيهِ صَائِمًا كَانَ مَغْفِرَةً لِذُنُوبِهِ وَعِتْقَ رَقَبَتِهِ مِنَ النَّارِ، وَكَانَ لَهُ مِثْلُ أَجْرِهِ مِنْ غَيْرِ أَنْ يَنْتَقِصَ مِنْ أَجْرِهِ شَيْءٌ.

Ó lidé! Právě k vám dorazil velkolepý měsíc, požehnaný měsíc ramadán, měsíc v němž se nachází noc lepší, nežli tisíc měsíců. Půst v něm Alláh učinil povinností a modlitbu za jeho nocí dobrovolným činem. Kdokoli během něj usiluje o blízkost Boží jakoukoli podobou dobra (tj. dobrovolného zbožného činu), jakoby vykonal povinný skutek kdykoli mimo něj. A kdokoli vykoná během něj povinný skutek, jakoby vykonal sedmdesát povinných skutků kdykoli mimo něj. On je měsícem trpělivosti a odměnou trpělivosti je Ráj. Je to měsíc dobročinnosti, měsíc, v němž živobytí věřícího znásobuje. Kdokoli pomůže přerušit půst postícího se, tomu se dostane odpuštění hříchů, bude vysvobozen z Ohně a dostane se mu odměny jako i jemu, aniž by se z jeho odměny cokoli ubralo.

Poznamenali: „Ne všichni z nás dokáží poskytnout postícímu se jídlo, kterým by přerušil půst.“

Prorok صلى الله عليه وسلم na to odvětil:

يُعْطِي اللَّهُ هَذَا الثَّوَابَ مَنْ فَطَّرَ صَائِمًا عَلَى تَمْرَةٍ، أَوْ شَرْبَةِ مَاءٍ، أَوْ مَذْقَةِ لَبَنٍ، وَهُوَ شَهْرٌ أَوَّلُهُ رَحْمَةٌ، وَأَوْسَطُهُ مَغْفِرَةٌ، وَآخِرُهُ عِتْقٌ مِنَ النَّارِ، مَنْ خَفَّفَ عَنْ مَمْلُوكِهِ غَفَرَ اللَّهُ لَهُ، وَأَعْتَقَهُ مِنَ النَّارِ، وَاسْتَكْثِرُوا فِيهِ مِنْ أَرْبَعِ خِصَالٍ: خَصْلَتَيْنِ تُرْضُونَ بِهِمَا رَبَّكُمْ، وَخَصْلَتَيْنِ لَا غِنًى بِكُمْ عَنْهُمَا، فَأَمَّا الْخَصْلَتَانِ اللَّتَانِ تُرْضُونَ بِهِمَا رَبَّكُمْ: فَشَهَادَةُ أَنْ لَا إِلَهَ إِلَّا اللَّهُ، وَتَسْتَغْفِرُونَهُ، وَأَمَّا اللَّتَانِ لَا غِنًى بِكُمْ عَنْهمَا: فَتُسْأَلُونَ اللَّهَ الْجَنَّةَ، وَتَعُوذُونَ بِهِ مِنَ النَّارِ، وَمَنْ أَشْبَعَ فِيهِ صَائِمًا سَقَاهُ اللَّهُ مِنْ حَوْضِي شَرْبَةً لَا يَظْمَأُ حَتَّى يَدْخُلَ الْجَنَّةَ

Alláh dá tuto odměnu i tomu, kdo pomůže postícímu přerušit půst byť i jedinou datlí či ho napojí vodou nebo mlékem. A je to měsíc, jehož začátek je milost, prostředek odpuštění a konec osvobození z Ohně. Kdokoli ulehčí svému sluhovi, tomu Alláh ulehčí a vykoupí ho z Ohně. Během něj hojněji čiňte čtvero dobrých činů: váš Pán je spokojen se dvěma z nich a dalšími dvěma vás On obohatí – dvěma, se kterými je Pán váš spokojen jsou svědčení, že není božstva kromě Něj a to, že jej prosíte o odpuštění. A dvěma, skrze něž vás On obohatí je, že budete prosit Alláha o Ráj a o záchranu před Ohněm. A kdo nasytí postícího se dosyta, toho Alláh napojí z mého napajedla tak, že již nikdy více nepocítí žízeň a vejde do Ráje.[1]

Ibn Chuzejma tento hadís zaznamenal ve svém Sahíhu s poznámkou, že jen úlomky z tohoto hadísu jsou autentické a jeho isnád je s odvoláním na al-A'zamího v uváděné formě da'íf kvůli 'Alímu ibn Zejd ibn Džud'ánovi, který tento hadís vypráví od Sa'ída ibnu l-Musejjiba a ten od Selmána. 'Alího ibn Zejda ibn Džud'ána jako slabého oceňuje imám Ahmed kvůli jeho slabé paměti, jak ostatně poznamenává i sám Ibn Chuzejma, [2] který na tento hadís touto cestou chtěl upozornit, že jako celek autentický není.[3]

Co se týče autentických informací, které tento hadís obsahuje, ty lze doložit jinými spolehlivými hadísy, které tento hadís podporují.

Zvláštní hodnota dobrého činu v ramadánu, díky níž je nepovinný skutek odměňován jako povinný, je potvrzena, mimo jiného např. hadísem ohledně vykonání pouti během ramadánu.

'Abdulláh ibn 'Abbásرضي الله عنه vyprávěl, že Posel Božíصلى الله عليه وسلم řekl:

فَإِنَّ عُمْرَةً فِي رَمَضَانَ تَقْضِي حَجَّةً مَعِي .

'Umra v ramadánu vydá za pouť se mnou.[4]

'Alí al-Kárí pravil:

Tj. co se týče odměny za ni.[5]

Tedy nepovinná pouť vykonaná v ramadánu vydá co do odměny za povinnou pouť v její sezóně, tj. nepovinný čin vykonaný v ramadánu je odměněn jako povinný.

An-Newewí s odvoláním na Muslima dále uvádí od 'Áiše رضي الله عنها, že Posel Božíصلى الله عليه وسلم se během ramadánu snažil vykonávat skutky zbožnosti více, nežli kdykoli jindy v roce. [6]

Násobení odměny je pravdou. 

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

كُلُّ عَمَلِ ابْنِ آدَمَ يُضَاعَفُ الْحَسَنَةُ بِعَشْرِ أَمْثَالِهَا إِلَى سَبْعِمِائَةِ ضِعْفٍ إِلَى مَا شَاءَ اللَّهُ يَقُولُ اللَّهُ إِلاَّ الصَّوْمَ فَإِنَّهُ لِي وَأَنَا أَجْزِي بِهِ يَدَعُ شَهْوَتَهُ وَطَعَامَهُ مِنْ أَجْلِي لِلصَّائِمِ فَرْحَتَانِ فَرْحَةٌ عِنْدَ فِطْرِهِ وَفَرْحَةٌ عِنْدَ لِقَاءِ رَبِّهِ وَلَخُلُوفُ فَمِ الصَّائِمِ أَطْيَبُ عِنْدَ اللَّهِ مِنْ رِيحِ الْمِسْكِ.

„Každý čin syna Adamova se násobí – za dobrý čin se píše desetinásobek až násobek třeba i sedmi set, nebo kolik jen Alláh chce. Alláh říká: „Kromě půstu. Ten je pro Mne a Já za něj odměňuji. (Posící se) se zříká svých tužeb a svého jídla kvůli Mně. Pro postícího se jsou dvě chvíle radosti – chvíle přerušení jeho půstu a chvíle setkání s jeho Pánem. A zápach z úst postícího se je Alláhu milejší, nežli vůně mošusu.[7]

Anas رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم na otázku, který milodar je nejlepší, odpověděl:

صَدَقَةٌ فِي رَمَضَانَ.

Milodar v ramadánu.[8]

Tedy stejný čin, rozdávání milodaru, je podle tohoto hadísu lepší a hodnotnější v ramadánu, oproti zbytku roku. Dobré skutky se tak během ramadánu skutečně násobí. [9]

Ibráhím an-Nacha'í pravil: „Postit se jeden den v ramadánu je lepší, než postit se tisíc jiných dní. Jednou pronést tesbíh v ramadánu je lepší, než pronést tesbíh tisíckrát. Pomodlit se jediný rek'át v ramadánu je lepší, než pomodlit se tisíc rek'átů.[10]

Ibn Báz pravil:

Měsíc ramadán je nejlepším měsícem v roce, je to měsíc odpuštění, milosti a vykoupení z Ohně, Pokud je měsíc nějak výjimečný či je nějak výjimečné místo, dobré činy jsou násobeny a hříšnost činů špatných roste. Zlý skutek v ramadánu je horší, nežli hřích spáchaný někdy jindy, podobně jako i uctívání v ramadánu přináší větší odměnu, nežli uctívání někdy jindy. Proto, že ramadán má natolik významné postavení, uctívání vykonané během něj je o to hodnotnějíš a odměna za něj tím více násobena a i hřích v něm je horší a závažnější, nežli v jinou dobu. Proto se muslim musí snažit využít ramadánu co nejlépe pro uctívání a konání zbožných činů, jakož i zanechání činů špatných, aby mu Alláh požehnal přijetím jeho dobrých skutků, pomohl mu setrvat na přímé cestě pravdy. A hřích, ten není násoben co se týče kvantity ani v ramadánu, ani jindy, píše se za něj jeden špatný čin, zatímco dobrý čin může být násoben deset anebo i více krát, neboť Alláh praví:

مَن جَاءَ بِالْحَسَنَةِ فَلَهُ عَشْرُ أَمْثَالِهَا ۖ وَمَن جَاءَ بِالسَّيِّئَةِ فَلَا يُجْزَىٰ إِلَّا مِثْلَهَا وَهُمْ لَا يُظْلَمُونَ

Kdo přijde se skutky dobrými, tomu dostane se desetinásobku jejich, a kdo přijde s činy špatnými, tomu dostane se odměny podobné; a nebude jim ukřivděno. (An'ám:160)[11]

V tomto měsíci se také nachází noc úradku (arab. ليلة القدر lejletu l-kadr), ohledně níž bylo zjeveno:

إِنَّا أَنزَلْنَاهُ فِي لَيْلَةِ الْقَدْرِ وَمَا أَدْرَاكَ مَا لَيْلَةُ الْقَدْرِ لَيْلَةُ الْقَدْرِ خَيْرٌ مِّنْ أَلْفِ شَهْرٍ تَنَزَّلُ الْمَلَائِكَةُ وَالرُّوحُ فِيهَا بِإِذْنِ رَبِّهِم مِّن كُلِّ أَمْرٍ سَلَامٌ هِيَ حَتَّىٰ مَطْلَعِ الْفَجْرِ

Vskutku jsme jej seslali v noci Úradku. Víš ty vůbec, co je to noc Úradku? Noc Úradku než tisíc měsíců je lepší, v ní podle Pána svého dovolení andělé a duch sestupují kvůli každému zjevení. A až do východu jitřních červánků je mír v ní. (Kadr: 1-5)


Odměna za nasycení postícího se je pravdou. 

Zejd ibn Chálid al-Džuheníرضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

مَنْ فَطَّرَ صَائِمًا كَانَ لَهُ مِثْلُ أَجْرِهِ غَيْرَ أَنَّهُ لاَ يَنْقُصُ مِنْ أَجْرِ الصَّائِمِ شَيْئًا

Kdo poskytne postícímu se něco, čím přerušit půst, tomu se dostane odměny, jako je i ta jeho, aniž by se z odměny postícího se cokoli ubralo.[12]

Co se týče Boží Milosti, i ona v Ramadánu přichází v míře větší, než obvykle. 

Nejblíže k důkazu tohoto tvrzení je hadís od Sehla ibn Sa'da رضي الله عنه, kde Posel Boží صلى الله عليه و سلم praví:

إِنَّ فِي الْجَنَّةِ بَابًا يُقَالُ لَهُ الرَّيَّانُ، يَدْخُلُ مِنْهُ الصَّائِمُونَ يَوْمَ الْقِيَامَةِ، لاَ يَدْخُلُ مِنْهُ أَحَدٌ غَيْرُهُمْ يُقَالُ أَيْنَ الصَّائِمُونَ فَيَقُومُونَ، لاَ يَدْخُلُ مِنْهُ أَحَدٌ غَيْرُهُمْ، فَإِذَا دَخَلُوا أُغْلِقَ، فَلَمْ يَدْخُلْ مِنْهُ أَحَدٌ

V Ráji je brána nazývaná ar-Rejján, do níž vejdou v Den Zmrtvýchvstání jen postící se a nikdo mimo ně do ní nevejde. Bude řečeno: „Kde jsou ti, jež se postívali?“ Tito se zvednou a dovnitř nevejde nikdo, kromě nich. Potom se brána uzavře a nikdo další do ní nevejde.[13]

Co se týče vykoupení ze hříchů, i to je povrzeno hadísem, kde Abú Hurejra رضي الله عنه uvádí, že Posel Božíصلى الله عليه وسلم pravil:

...وَرَمَضَانُ إِلَى رَمَضَانَ مُكَفِّرَاتٌ مَا بَيْنَهُنَّ إِذَا اجْتَنَبَ الْكَبَائِرَ

... a ramadán do ramadánu jsou vykoupením za vše, co je mezi nimi, dokud se člověk vystříhá velehříchů.[14]

Abú Umáma رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم obecně ohledně pokání pravil:

إن صاحب الشمال ليرفع القلم ست ساعات عن العبد المسلم المخطئ أو المسيء، فإن ندم واستغفر الله منها ألقاها وإلا كتب واحدة

Věru druhové zleva (tj. andělé nalevo, zapisující zlé činy jednotlivce) drží pero zdvižené šest hodin, pro hřešícího Božího služebníka muslima. Pokud ten pocítí lítost a prosí Alláha o odpuštění za vykonaný hřích, odhodí ho pryč, ale pokud nikoli, pak zapíše jeden hřích.[15]

A nejlepší takovou chvílí pro pokání je právě ramadán. 

Ibn Kajjim pravil:

Pokud člověka jeho ego popouzí ke konání hříchů či skutků neposlušnosti, měl by to uznat a také dosvědčit Boží Velkolepost a Ohromnost. Měl by si připomínat, že Všepodmaňující a Všemocný Pán jej stále pozoruje, dívá se na jeho činy a naslouchá jeho slovům.

Proto tento preventivní účinek s dovolením Božím zasahuje srdce a jedinci znemožňuje, brání a zamezuje v pácháním hříchu.[16]

A nepropadejme naději, pokud jsme se zkoušeli kát i předcházející roky a k naší nápravě nedošlo. Ibn Tejmíja uvádí, že jistý muž se otázal svého šejcha: „Hřeším, pak se kaji, hřeším, pak se kaji … jak dlouho?“ „Dokud díky šejtánovi nepropadneš beznaději,“ odpověděl mu šejch. [17]

'Abdulláh ibn Busr رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

طُوبَى لِمَنْ وَجَدَ فِي صَحِيفَتِهِ اسْتِغْفَارًا كَثِيرًا.

Blahoslaven ten, kdo nalezne v záznamu svých činů mnoho proseb o odpuštění.[18]

Je obecně známo, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم výslovně doporučil noční modlitbu během ramadánu. 

Podle Abú Hurejry رضي الله عنه řekl:

مَنْ قَامَ رَمَضَانَ إِيمَانًا وَاحْتِسَابًا غُفِرَ لَهُ مَا تَقَدَّمَ مِنْ ذَنْبِهِ ‏.

Kdokoli se modlí v ramadánu s upřímnou vírou a nadějným očekáváním, tomu budou odpuštěny předcházející hříchy.[19]

Podle 'Alího ibn Abí Táliba رضي الله عنه Prorok صلى الله عليه و سلم, mír a požehnání s ním, také pravil:

ما من عبد مؤمن يذنب ذنبا فيتوضآ فيحسن الطهور ثم يصلي ركعتين فيستغفر الله تعالى إلا غفر الله له.

Není žádného věřícího služebníka Božího, který když zhřeší a potom vykoná očistu nejlepším způsobem, pomodlí se dva rak'áty a poprosí Alláha o odpuštění, aby mu Alláh neodpustil.[20]

Potom recitoval verš:

وَمَن يَعْمَلْ سُوءًا أَوْ يَظْلِمْ نَفْسَهُ ثُمَّ يَسْتَغْفِرِ اللَّـهَ يَجِدِ اللَّـهَ غَفُورًا رَّحِيمًا

A kdo se dopustil skutku špatného či ukřivdil sám sobě a potom poprosí Boha o odpuštění, věru shledá, že Bůh je odpouštějící, slitovný. (Nisá: 110)

'Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم také pravil:

إن العبد إذا قام يصلي أتي بذنوبه كلها فوضعت على رأسه وعاتقيه فكلما ركع أو سجد تساقطت عنه.

Když se uctívající postaví k modlitbě, všechny jeho hříchy jsou položeny na jeho hlavu a jeho ramena. Proto kdykoli se předkloní nebo padne na tvář, jeho hříchy z něj odpadávají.[21]

Džundub ibn 'Abdilláh رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

أكثر من السجود فإنه ليس من مسلم يسجد لله تعالى سجدة إلا رفعه الله بها درجة في الجنة وحط عنه بها خطيئة.

Padejte na tvář nakolik jen můžete, protože není muslima, který by padl na tvář před Alláhem Všemohoucím, aniž by ho Alláh nepozdvihl v Ráji o jeden stupeň a neodpustil mu tím jeden hřích.[22]

Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja pravil:

„Služebník stojí před Alláhem dvakrát. Stojí před ním během modlitby a bude před ním stát také v Den Zmrtvýchvstání, až se s Ním setká. Kdokoli předstoupil před Alláha poprvé, dávaje tomuto setkání jeho nároky, to druhé setkání bude pro něj lehčí. A kdokoli bral to první setkání na příliš lehkou váhu, nedostavil se na něj, či mu neposkytl jeho nárok, to druhé setkání pro něj bude obtížné a kruté. Vznešený Alláh pravil:

وَمِنَ اللَّيْلِ فَاسْجُدْ لَهُ وَسَبِّحْهُ لَيْلًا طَوِيلًا إِنَّ هَـٰؤُلَاءِ يُحِبُّونَ الْعَاجِلَةَ وَيَذَرُونَ وَرَاءَهُمْ يَوْمًا ثَقِيلًا

A před Ním na zem padej a za noci dlouho Jeho slávu pěj! Ti, kdož milují tento svět pomíjivý, nedbají na den obtížný, jejž mají před sebou. (Insán: 26-27)“ [23]

Toto je obecně vyjádřeno i slovy Posla Božího صلى الله عليه و سلم uváděnými od Abú Zerra رضي الله عنه:

إذا عملت سيئة فأتبعها حسنة تمحها .

Pokud se dopustíš špatného činu, následuj ho dobrým, jenž jej smaže.[24]

Padnutí na tvář během modlitby (arab. سجدة sedžda, resp. سجود sudžúd) má nesmírný význam už proto, že během něj je člověk svému Pánu nejblíže z celé modlitby.

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

أَقْرَبُ مَا يَكُونُ الْعَبْدُ مِنْ رَبِّهِ وَهُوَ سَاجِدٌ فَأَكْثِرُوا الدُّعَاءَ ‏

Nejblíže ke svému Pánu se služebník dostává, když padá na tvář. Proto tehdy hojně proste.[25]

Šejch al-'Usejmín vysvětluje:

To proto, že v takové chvíli člověk pokládá svou nejvznešenější část těla, svůj obličej, dolů na zem, po které lidé šlapou svými chodidly, čímž prokazuje své naprosté podrobení se Alláhu. Kdo stojí, je fyzicky výše, nežli ten, kdo padl na tvář. Nicméně tím, že se dotyčný koří před Alláhem, Alláh jej za to povyšuje, takže je ve skutečnosti Alláhu blíže. Proto je v dané chvíli nejvhodnější co nejvíce prosit - ať už se nacházíme v modlitbě povinné, či nepovinné – a žádat o cokoli si přejeme, dokud se nejedná o hřích či zpřetrhávání rodinných pout. Hledač nauky může prosit: „Ó Alláhu, rozmnož mé vědění a zaruč mi pochopení i sílu paměti,“ někdo, kdo staví dům, může prosit: „Ó Alláhu, pomož mi dostavět dům,“ mladík může prosit: „Ó Alláhu, obdař mne manželkou“ apod.[26] 

O hodnotě padnutí na tvář Muhammed ibn Abí 'Umejra رضي الله عنه, společník Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم , vyprávěl, že Prorokصلى الله عليه و سلم řekl:

لو أنَّ رجلاً يَخِرُّ على وجْهِهِ مِنْ يومِ وُلدَ إلى يومِ يمَوتُ هَرَماً في مَرْضاةِ الله عزَّ وجلَّ لَحَقَرَهُ يومَ القِيامَةِ.

I kdyby muž padl na tvář již ten den, kdy byl zrozen a zůstal tak až do dne, kdy zemře, stále by si nebyl jist tím, zda dosáhl spokojenosti Boží v Den Zmrtvýchvstání![27]

Abú Dardá رضي الله عنه pravil: „Pokud by nebylo tří věcí, ani bych si nepřál zůstávat na tomto světě: Padnout tváří k zemi na sedždě před mým Stvořitelem během ústupu dne a nástupu noci, připravujíce se na příchod skutečného života. Zažít žízeň během nejteplejší části dne (kvůli půstu). A sezení s lidmi, kteří volí svá slova a vybírají si je tak, jako se vybírají ty nejlepší plody.[28]

A nezapomeňme, že noční modlitba a denní půst je předepsána v ramadánu, ale je obecně předepsána i v jiných měsících. A my neuctíváme ramadán, nýbrž Pána ramadánu, který je Pánem všech časů i míst.

Ibnu l-Kajjim pravil:

Buďte dětmi onoho a nikoli tohoto světa, protože věru děti následují svou matku.[29]

Současný učenec 'Abdurrezzák ibn 'Abdulmuhsin al-'Abbád pravil:

Věru Pán ramadánu je také Pánem ostatních měsíců, Kterého jsme povinni poslouchat během ramadánu zrovna tak, jako mimo ramadán.[30]

________________________________________________________________

[1] Zaznamenal al-Muhámilí v al-Amálí, 5/50; al-Wáhidí v al-Wasít, 1/640. Části hadísu jako sahíh zaznamenal i Ibn Chuzejma v Sahíhu, hadís č. 1887.

[2] Viz al-Albání v tahkíku k al-Miškátu l-mesábih, hadís č. 1906, v Silsiletu l-ahádísi d-da'ífa, hadís č. 871 a v Da'ífu t-terghíb, hads č. 589. Viz také al-Munzirí v at-Terghíb, 2/67.

[3] Viz Ibn Abí Hátim v al-'Ilel, 1/249.

[4] Muttefakun 'alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1863; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1256.

[5] Viz Mirkátu l-mefátíh, 5/1742.

[6] Viz Rijádu s-sálihín, hadís č. 1124.

[7] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1638.

[8] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 663, hasan li ghajrihi.

[9] Viz Matálibu úli n-nuhá, 2/385.

[10] Zaznamenal Ibn Redžeb v Latáifu l-me'árif, str. 151.

[11] Viz Medžmú'u l-fetáwá we makálátun mutenewwi'a, 15/446. Stejného názoru byl i šejch al-'Usejmín, viz Šerhu l-mumti’, 7/262.

[12] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 807, jako hasan sahíh.

[13] Muttefakun 'alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1896; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1152.

[14] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 233.

[15] Zaznamenal at-Taberání v al-Kebíru, 2/25; Abú Nu'ajm v Hiljetu l-awlijá, 6/124; al-Bejhekí v Šu'abu l-ímán, 1/349; a al-Hajsemí v Medžme'u z-zewáid, 10/208. Jako hasan li ghajrihi jej doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1209.

[16] Viz 'Uddetu s-sábirín, str. 13.

[17] Viz Medžmú'u l-fetáwá, 7/492.

[18] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3818, sahíh podle al-Albáního.

[19] Muttefakun 'alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 37; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 759.

[20] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 10/56; an-Nesáí v 'Amelu l-jewmi we l-lejla, hadís č. 417; at-Taberání v ad-Du'á, hadísy č. 1624, 1625 a 1842; Ibn Abí Šejba v al-Musannefu, 2/387; Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1521; at-Tirmizí v Sunenu, hadísy č. 406 a 3006 jako hasan; Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 623; a al-Beghawí v Šerhu s-sunna, 1015; Abú Ja'lá v Musnedu, 11/23; at-Tajálisí v Musnedu, 2/2; al-Bejhekí v Šu'abu l-ímán, hadís č. 7078. Hadís má mnoho odlišných isnádů i lehce odlišných textuálních verzí.

[21] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3114; Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 2575; al-Hákim v Mustedreku, 1/340, jako sahíh podle podmínek obou šejchů; a od něj al-Bejhekí v Šu'abu l-ímán, 3/384. Jako sahíh doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi', hadís č. 1671. Viz také Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1398.

[22] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 3/428; Ibn Sa'd v at-Tabekát, 7/508; Jako sahíh jej doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi', hadís č. 1204. Viz také Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1519.

[23] Viz al-Fewáid, str. 258.

[24] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 5/169 a v az-Zuhd, str. 27; Abú Nu'ajm v al-Hilja, 4/217; ad-Dárimí v Sunenu, 2/323. Jako hasan jej doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1373. Podobný hadís uvádí i at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2800 jako hasan sahíh.

[25] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 482.

[26] Viz Sifetu s-salát, str. 124.

[27] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 4/185; jako sahíh jej doložil al-Albání v Sahíhu t-terghíb, 3/424, hadís č. 3597. Viz též Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 446.

[28] Zaznamenal as-Sujútí v ad-Durru l-mensúr, 6/648.

[29] Viz al-Fewáid, str. 446.

[30] Viz Džá´e ramadán, str. 31.