ODSOUZENÍ SPEKULACÍ OHLEDNĚ PÍSMA

'Abdulláh ibn Omarرضي الله عنهما vyprávěl: „Jednou zrána jsem se vypravil za Poslem Božím صلى الله عليه و سلم a cestou jsem uslyšel dva hlasy, jak se dohadují o jednom verši z Koránu. Posel Božíصلى الله عليه و سلم vyšel rozzlobeně ven, nevole se zračila v jeho tváři a řekl:

إِنَّمَا هَلَكَ مَنْ كَانَ قَبْلَكُمْ بِاخْتِلاَفِهِمْ فِي الْكِتَابِ ‏!

Věru ti, kteří žili před vámi, byli zničeni jedině díky jejich rozepřím ohledně Písma![1]

Podle další verze se 'Abdulláh ibn 'Amr رضي الله عنهما v den, kdy učinil hidžru k Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم, účastnil jednoho sezení, během něhož se dva muži začali dohadovat ohledně významu jednoho verše v knize Boží tolik, že až zvýšili svůj hlas. Posel Boží صلى الله عليه و سلم vyšel ven rozzloben. 'Abdulláh vyprávěl: „Opravdu, jeho tvář zrudla. Řekl jim:

 إِنَّمَا هَلَكَتِ الْأُمَمُ قَبْلَكُمْ بِاخْتِلَافِهِمْ فِي الْكِتَابِ !

Věru národy před vámi byly zničeny jedině kvůli svým neshodám ohledně Knihy![2]

V této souvislosti možno též uvést podání, v němž Sahl ibn Sa'd رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم neměl rád kladení hypotetických otázek a odmítal to. [3]

Alláh v tomto smyslu seslal:

أَفَرَءَيْتَ مَنِ ٱتَّخَذَ إِلَـٰهَهُۥ هَوَىٰهُ وَأَضَلَّهُ ٱللَّـهُ عَلَىٰ عِلْمٍ وَخَتَمَ عَلَىٰ سَمْعِهِۦ وَقَلْبِهِۦ وَجَعَلَ عَلَىٰ بَصَرِهِۦ غِشَـٰوَةً فَمَن يَهْدِيهِ مِنۢ بَعْدِ ٱللَّـهِ ۚ أَفَلَا تَذَكَّرُونَ

Co soudíš o tom, jenž učinil si božstvem svým svou vášeň a jemuž Alláh dal vědomě zbloudit a zapečetil sluch i srdce jeho a zastřel zrakryl rouškou? Kdo povede jej kromě Alláha správnou cestou? Což se nevzpamatují? (Džásíja:23)

Odmítnutí nepatřičných otázek, nemístných debat a zbytečných spekulací se též traduje od našich zbožných předků.

Někteří zbožní předkové prohlásili: „Věru, přísahám při Alláhu, nikdy jsem neviděl nic, co by dokázalo zkazit něčí zbožnost, snížit něčí důstojnost, promrhat něčí blahobytný čas a zaměstnat něčí srdce tolik, jako spekulování ohledně Písma.[4]

'Abdurrahmán ibn Abí Lejla v Prorokověصلى الله عليه و سلم mešitě pravil: „Potkal jsem v této mešitě sto dvacet společníků Prorokových a nebyl mezi nimi nikdo, kdo by, dotázán na hadís, toužil odpovědět více, nežli jeho bratr. Potom věc přešla na horlivé lidi, kteří si nárokovali znalost a tak to jde až do současnosti. Odpovídají na otázky, ohledně kterých by sám Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه, pokud by na ně byl dotázán, shromáždil k poradě účastníky bitvy u Bedru.[5]

'Abdulkuddús ibn Bekr vyprávěl, že Muhammed ibnu n-Nadr pravil: „Nejlepším začátkem nauky je potichu poslouchat, potom se učit nazpaměť, potom se podle naučeného řídit a potom naučené dále šířit.[6]  

‘Abdurrahmán ibn Mehdí zmínil ty, kteří hledají poznání své víry cestou mystického zážitku a ty, kteří hledají poznání své víry cestou teologických debat plných spekulace a potom řekl: „Nebuďte ani s prvními, ani s druhými. Buďte naopak s těmi, kteří přechovávají knihy zaznamenaných podání. Jejich záznamy jsou totiž tytéž, jako moje záznamy. Ti, kteří přijdou po nich, budou mít totéž, co měli i oni. Jeden z nich jakoby přinese perlu a další z nich jakoby kousek zlata.[7]

Abú 'Amr 'Abdurrahmán ibn 'Amr al-Awzá'í řekl v odpovědi na nějakou do té doby neřešenou záležitost: „Držte se podání těch, kteří vás předešli, dokonce i kdyby vás lidé odmítali. A vyvarujte se názorům lidí, dokonce i kdyby oni tyto názory okrášlili svými slovy. Tato záležitost je docela mladá a vy se v této otázce ubíráte po přímé cestě.[8] Al-Awzá'í také pravil: „Náboženskou naukou je jen to, co lze doložit od společníků Posla Božího Muhammeda صلى الله عليه و سلم a cokoli dalšího mimo to žádnou náboženskou naukou není.[9] A ohledně těch, kteří hledají nauku jen proto, aby vybaveni informacemi mohli vstupovat do debat, řekl: „Běda těm, kdo studují svou víru za jiným účelem, než uctíváním, kteří se snaží povolovat zakázané cestou vnášení pochybností a sofistikované argumentace![10]

Ad-Dárekutní pravil: „Není nic, co bych nemiloval více, nežli spekulativní debaty o náboženství. Nikdo by se nikdy neměl pouštět do spekulativních debat o náboženství a do argumentování. Naopak, měl by následovat zbožné předky.[11]

Stejný princip následovali i zakladatelé dodnes uznávaných a následovaných mezhebů – hanefíjského, málikovského, šáfi'ovského i hanbelíjského.

Núh al-Džámí se zeptal Abú Hanífy: „Co říkáš na nově vymyšlené filozofické otázky, o nichž lidé disputují?“ Odpověděl: „To jsou jen slova spekulantů, vy následujte cestu zbožných předků a vyvarujte se čehokoli nově vymyšleného, neboť jde o inovaci.[12]

Málik ibn Anas ohledně takových vymyšlených rádoby filozofických debatách pravil: „Pokud by se člověk dopustil třeba všech hříchů, včetně těch velkých, s výjimkou přidružování k Alláhu Jedinému, zdržujíce se veškerých inovací a následování tužeb, jako je třeba hledání náboženské pravdy skrze spekulace, debaty a argumentování, vešel by do Ráje.[13] Také řekl: „Kdokoli hledá pravdu skrze disputace a argumentování, ten sejde na scestí. Kdokoli se snaží domoci se bohatství skrze alchymii, zkrachuje. A kdokoli se pídí po neobvyklých podáních, ten se stane lhářem.[14]

Muhammed ibn Idrís aš-Šáfi'í řekl: „Kdokoli v sobě projeví sklony k 'asabíji či teologickým spekulacím a volá k něčemu z toho, ten se zpronevěřil vlastnímu svědectví víry.[15] Výraz عصبية 'asabíja znamená zaujatost a chorobnou náklonnost ke kmeni, národu či skupině lidí na úkor pravdy, objektivity a spravedlivosti. Aš-Šáfi'í také řekl: „Pokud bych chtěl, napsal bych jako odpověď každému svému oponentovi jednu obsáhlou knihu. Nicméně v debatách a polemikách si nelibuji a nerad bych, aby se mi cokoli z toho připisovalo.[16]

Ahmed ibn Hanbel pravil: „Kdokoli zabředne do teologických rozprav, ten selže. Ba co více, úpornost v teologických debatách člověka odvede tam, kam se odchýlili popírači atributů Božích.[17] Také řekl: „Kdokoli je oddán spekulacím, nikdy neuspěje. Nikdy nenajdete nikoho, kdo by studoval umění argumentace, aniž by v jeho srdci nebylo něco zkaženosti.[18] Rovněž pravil: „Nevysedávejte s těmi, kteří si oblíbili spekulace a debaty, dokonce i kdyby bránili Sunnu.[19] Také řekl: „Sám nejsem zastáncem filozofické spekulace a takovou spekulaci ani v ničem neuznávám. Uznávám jen to, co se nachází v Knize Boží a v Prorokově صلى الله عليه و سلم Sunně.[20]

Totéž zdůrazňovali také klasičtí učenci historie islámu i učenci soudobí.

Imám al-Berbehárí řekl:

Nechť je Alláh k tobě milosrdný! Buď si vědom, že spekulovat o našem Pánu Nejvyšším je inovací a bludem. Nic není povoleno říci na téma našeho Pána než to co o Sobě On, Slavený a Vznešený, řekl v Koránu a co Jeho Posel صلى الله عليه و سلم vysvětlil svým společníkům.[21]

Ibn 'Abi l-'Izz al-Hanefí pravil:

Následovníci Sunny Posla Božího صلى الله عليه و سلم opírají svou víru a znalost náboženství o zdroje seslané Alláhem - o Korán a Sunnu. Nepouštějí se do rozumových porovnávání, neargumentují proti Slovu Božímu a nestavějí na skrytých významech.[22]

Ibn Hadžer al-'Askalání řekl:

Šťasten ten, kdo se drží toho, na čem byli zbožní předkové a vyhýbá se tomu, co nového si přimysleli ti po nich.[23]

Ibn Tejmíja pravil:

Nikdo z těch, kdo filozofují a spekulují, nenásleduje přímou cestu.[24]

Az-Zehebí pravil:

Pokud uvidíte, jak inovátor chtivý debatování řekne: „Ponechme Korán a Sunnu stranou a dejme prostor logice,“ pak vězte, že je jako naprostým ignorantem.[25]

Muhammed Násiruddín al-Albání pravil:

Náboženství se nezakládá ani na emocích, ani na rozumových vývodech, ale na následování Prorokovyصلى الله عليه و سلم Sunny.[26]

______________________________________________________

[1] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2666.

[2] Zaznamenal an-Nesáí v al-Kubrá, hadís č. 8095; at-Taberání v al-Awsat, hadís č. 2472; al-Bejhekí v Šu'abu l-ímán, hadís č. 2259; a Ahmed ibn Hanbel v Musnedu, hadís č. 6802 přes Abú Házima od 'Amra ibn Šu'ajba od jeho otce a dědečka. Hadís je hasan.

[3] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 4745, 5308, 5259 a 7304; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1492.

[4] Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v as-Samt, str. 157.

[5] Zaznamenal al-Beghawí v Šerhu s-sunna, 1/305.

[6] Uvádí az-Zehebí v Sijeru a'lámi n-nubelá, 8/175-176.

[7] Zaznamenal Ibn Batta v al-Ibánetu l-kubrá, čl. 483.

[8] Zaznamenal al-Bejhakí v al-Medchal, podání č. 233; al-Chatíb al-Baghdádí v Šerefu ashábi l-hadís, podání č. 6; a Ibn ’Abdilberr v al-Džámi’, 1/170.

[9] Zaznamenal Ibn 'Abdilberr v Džámi'u bejáni l-'ilmi we fadlih, 2/29.

[10] Viz Iktidáu l-'ilmi l-'amel, str. 77.

[11] Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a'lámi n-nubelá, 16/45.

[12] Uvádí al-Baghdádí v al-Fakíh we l-mutefakkih.

[13] Zaznamenal Abú Nu'ajm v Hiljetu l-awlijá´, 6/325.

[14] Zaznamenal al-Herewí v Zemmu l-kelám, str. 173.

[15] Zaznamenal Ismá'íl ibnu l-Fadl v al-Hudždža, pod. č. 7.

[16] Viz Zemmu l-kelám, str. 213.

[17] Viz as-Sunna, str. 235.

[18] Ibidum.

[19] Viz Menákibu Ahmed, str. 205.

[20] Viz an-Nehdžu l-akwá, str. 126.

[21] Viz Šerhu s-sunna, čl. 13.

[22] Viz Šerhu l-'akídeti t-taháwíja, 1/74.

[23] Viz Fethu l-Bárí, 13/267.

[24] Viz Nasíhatu ahli l-ímáni fí raddin 'alá mentiki l-junán, str. 157.

[25] Viz Sijeru a'lámi n-nubelá, 4/472.

[26] Viz Silsiletu l-hudá we n-núr, páska č. 520.