ODSOUZENÍ TĚCH, KTEŘÍ ODMÍTAJÍ PODÁNÍ, KTERÁ JIM NEJSOU PO VŮLI

 Toto je jen malý díl toho, co se traduje od zbožných předků, jež přísně odsuzovali a odvrhovali všechny ty, kteří popírali cokoli ze Sunny Božího Posla  صلى الله عليه و سلم, nebo podání zbožných předků. Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه vysvětluje: „Následovníci vlastního názoru jsou nepřáteli Sunny, bylo jim zatěžko naučit se hadísy Božího Posla a tak jim ony i jejich význam unikly, načež hovořili jen dle svého pouhého názoru, čímž v blud vešli a do něj uvedli i jiné.

Takové lidi odsuzuje bezpočet šarí’atských textů:
 
Od Abú Hurejry رضي الله عنه  se traduje, že Boží Posel صلى الله عليه و سلمrozsoudil dvěma ženám z kmene Chuzejl, které se pobily a jedna zasáhla kamenem břicho té druhé, čímž zabila její nenarozené dítě. Matka zabitého nenarozeného dítěte se se stížností obrátila na Proroka, který rozsoudil, že odškodné je ve výši odškodného ve výši ghurra (tj. jako za otroka). Jeden z rodiny útočnice si postěžoval: „Posle Boží, proč by měla platit odškodné za něco, co ani nejedlo, ani nepilo, ani nemluvilo a ani nezačalo žít, vlastně ani neexistovalo?“ Slyše jeho slova, Boží Posel odvětil: „Věru je tento muž svým příkladem podoben jednomu z bratří kouzelníků.“ Podle Buchárího.[1] V Muslimově podání stojí dodatek: „pro jeho odhady a výčty.[2]
 
Imám Muslim رحمه اللهzaznamenal, že jeden člověk jedl v přítomnosti Proroka صلى الله عليه و سلمlevou rukou, načež mu Boží Posel pravil: „Jez pravou.“ Dotyčný odpověděl: „Nemohu.“ Prorok صلى الله عليه و سلمmu na to odvětil: „Tak ať nemůžeš.“ A dotyčnému v tom nebránilo nic, nežli jeho drzost. Poté již tento muž nikdy nemohl zvednout svou pravici.[3]  
 
Od ‘Áiše  رضي الله عنهاse traduje, že když Proroka صلى الله عليه و سلمzastihla předsmrtná muka, pravil: „Nařiďte Abú Bekrovi, aby vedl lid v modlitbě.“ ‘Áiša opáčila: „Posle Boží, když se Abú Bekr postaví před lidi, aby je vedl v modlitbě, oni jej přes jeho pláč neslyší, poruč Omarovi, ať ten vede lid v modlitbě.“ Prorok صلى الله عليه و سلم trval na svém: „Nařiďte Abú Bekrovi, ať vede lid v modlitbě.“ Potom ‘Áiša řekla i Hafse رضي الله عنها, aby Prorokovi vkázala, že když modlitbu vede Abú Bekr, lidé jej neslyší kvůli tomu, jak při modlitbě pláče, proto ať ji radši vede Omar. Na to Boží Prorok صلى الله عليه و سلمřekl: „Vy jste podobny příkladu žen Júsufových, nařiďte Abú Bekrovi, ať on vede lid v modlitbě![4]
 
Od Abdulláha ibn Omara رضي الله عنه  se traduje: „Slyšel jsem Božího Posla صلى الله عليه و سلمříci: „Věru, Alláh vám neodejme znalost poté, co vám ji již dal tím, že ji vytrhá, nýbrž odejme ji od lidí tak, že jim odejme učence nosící znalost, takže zůstanou jen lidé neznalci. Budou tázáni a budou odpovídat podle svých názorů. Zbloudí a na scestí odvedou i jiné.[5]
 
A z podání zbožných předků se dochovalo toto:
 
‘Alí رضي الله عنه  pravil: „Kdyby byla víra podle logického názoru, bylo by přednější potírat dolní část ponožek, nežli tu horní. Avšak, já jsem viděl Božího Posla صلى الله عليه و سلم, jak potírá horní díl svých ponožek.[6]
 
Abdulláh ibn Omarرضي الله عنه  řekl: „Slyšel jsem Božího Proroka صلى الله عليه و سلمříci: „Nebraňte služebnicím Božím odchod do mešity, požádají-li vás o to.“  Na to odvětil jeho syn Bilál: „Při Alláhu, já jim to zakážu!Slyše to Abdulláh ibn Omar, přišel za ním a tak jej vyplísnil,“ říká vypravěč hadísu, „že jsem nikoho neslyšel, aby kdy koho takto vyplísnil, a řekl mu: „Já ti říkám, co řekl Boží Posel صلى الله عليه و سلمa ty říkáš, že jim v tom zabráníš?![7]
Awzá’í  رحمه اللهpravil: „Pevně se drž podání od zbožných předků, i kdyby tě za to lidé odsuzovali a střež se názorů lidí, kteří zkrášlují tvá slova.[8]
 
Pravil Ibn Hazm رحمه الله ve svém díle Ihkámu l-Ahkám: „Muhammed ibnu n-Nasr al-Merwezí zaznamenal od Isháka ibn Rahawejha, že řekl: „Ke komu se dostane podání od Posla Božího, s tím, že ví (bude přesvědčen) že je správná a on ji i pak odmítne bez jakékoli bohabojnosti (bez základu), ten je nevěřící.[9]
 
Hasan ibn ‘Alí al-Berbehárí  v díle Šerhu s-Sunna pravil: „Slyšíš-li člověka, který napadá, nebo odvrhuje vyprávění, toužíce a nebádajíce k tomu, co nejsou podání od zbožných předků, pochybujte o jeho islámu (obviňte jej z odpadlictví) a nepochybujte, že taková osoba je nositelem a následovníkem tužeb a inovací.[10] A také pravil: „Vidíš-li člověka, kterému je předloženo podání (hadís nebo podání od zbožných předků) a on je odmítne s tím, aby mu bylo rozsouzeno Koránem, nepochybuj, že taková osoba je zinek (heretik), vstaň a opusť jej.[11]

Autor: Safet Suljić, Islámská univerzita, Fakulta šarí’atských věd, Rijád, KSA
www.ansarassunnah.blogspot.com (18.6.2011)
Překlad: Alí Větrovec


[1] Sahíh Buchárí, 4/328.
[2] Sahíh Muslim, 11/177.
[3] Sahíh Muslim, 3/1599.
[4] Sahíh Buchárí, 18/39; Sahíh Muslim, 5/140-141.
[5] Sahíh Buchárí, 18/45.
[6] Sunen Abú Dawúd, 1/63. Isnád hasan.
[7] Sahíh Muslim, 4/161.
[8] Zaznamenal al-Ádžurrí v díle aš-Šarí’a. Isnád Sahíh.
[9] Ibn Hazm v Ihkámu l-Ahkám, 1/89.
[10] Šarhu s-sunna, str. 113.
[11] Ibid., 119.