OMAROVO PŘÁNÍ

Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه, tak řečený al-Fárúk - Ten, který rozděluje pravdu od nepravdy, významný společník Posla Božího صلى الله عليه و سلم, otec jeho manželky Hafsy رضي الله عنها a druhý chalífa ummy islámu po jeho smrti, jednou seděl se svými přáteli v jednom domě a rozhodl se prověřit brilantnost jejich úsudku.

Řekl: „Něco si přejte.

Někteří z nich odpověděli: „Chtěl bych mít zlata tolik, že by naplnila celý tento dům a potom toto vše věnovat na cestě Boží, rozdat potřebným.“

Omarovi se tato odpověď příliš nelíbila a proto zopakoval: „Přejte si ještě něco!

Někdo další řekl: „Chtěl bych mít diamantů a drahého kamení tolik, že by naplnily celý tento dům a celé toto bohatství potom věnovat na cestě Boží chudým a potřebným.“

Omarovi se nelíbila ani tato odpověď a proto přítomné znovu vyzval: „No tak, přejte si ještě něco!

„Už nevíme, co říci,“ vyčerpali své nápady přítomní.

Omar se k nim proto obrátil a pravil: „To já bych si přál celý tento dům plný lidí, jako byli 'Ubejda ibnu l-Džerráh, Mu'áz ibn Džebel, Sálim, propuštěnec Abú Huzejfy a Huzejfa ibn Jemán, abych se o ně mohl opřít, že mi pomohou řešit problémy, které trápí muslimy.[1]

Omar tak velmi důvtipně a s pronikavostí úsudku jemu vlastní mezi všemi přítomnými pochopil, že právě odvážní, spolehliví, znalí, oddaní a moudří přátelé, rádci a společníci jsou tím největším bohatstvím a nejdrahocenějším pokladem tohoto světa.

____________________________________________________

[1] Zaznamenal Ahmed ibn Hanbel ve Fadáilu s-sahába, 2/740; al-Buchárí v at-Táríchu l-awsat, 1/54; a al-Hákim v Mustedreku, 3/252 jako sahíh.