PŘÍKAZ BOHABOJNOSTI V KORÁNU A V SUNNĚ

Alláh stanovil bohabojnost za povinnost a u Svých stvoření má nárok, aby cítili vůči Němu tuto bohabojnost. Je to věčný příkaz, platný pro ummu Božího Posla Muhammedaصلى الله عليه و سلم, stejně jako pro následovníky předchozích poslů.

وَلَقَدْ وَصَّيْنَا الَّذِينَ أُوتُوا الْكِتَابَ مِنْ قَبْلِكُمْ وَإِيَّاكُمْ أَنِ اتَّقُوا اللَّهَ ۚ
    A věru jsme přikázali těm, jimž dostalo se Písma před vámi, i vám samým, abyste byli bohabojní. (Nisá´:131)
 
Al-Ghazálí praví: „Což není Vznešený Alláh Nejznalejší o tom, co je v zájmu Jeho služebníků, což On není nejlepším Rádcem, Nejmilostivějším a Nejjemnějším vůči Svým služebníkům?
 
Posel Boží صلى الله عليه و سلم prosil Alláha o dar bohabojnosti slovy:
 
اللهم آت نفسي تقواها, و زكها, أنت خير من زكاها, أنت وليها و مولاها.
Alláhumme áti nefsí takwáhá, we zekkihá, ante chajrun men zekkáhá, ante welíjjuhá we mewláhá,“ tj. „Ó Alláhu, dej mé duši její bohabojnost, očisti ji, Ty jsi nejlepší z těch, kdo ji mohou očistit, Ty jsi její Záštitík a její Pán.
 
Bohabojnost byla odkazem Božího Posla Muhammedaصلى الله عليه و سلم jeho ummě.
 
'Irbád ibn Sárija رضي الله عنه vypráví:
صلّى بنا رسول الله صلى الله عليه و سلم ذات يوم ثم أقبل علينا, فوظعنا موعظة بليغة ذرفت منها العيون و وجلة منا القلوب. فقال قائل: يا رسول الله,كأنها هذه موعظة مودع, فمذا تعهد إلينا؟ فقال: أصيكم بتقوى و السمع والطاعة, و إن نان عبدا حتشيا فإنه من يعش منكم بعدي فسيرى إختلافا كثيرا, فعليكم بسنتي و سنة الخلفاء المهديين الراشدين تمسكوا بها فعضوا عليها بنواجذ, و إياكم و محدثات الأمزر, و إن كل محدثة بدعة و كل بدعة ضلالة.
Jednoho dne nás Posel Boží صلى الله عليه و سلم vedl při modlitbě. Poté, co jsme skončili, obrátil se k nám s krátkou promluvou silného obsahu, vhánějícího slzy do očí a bázeň do srdcí. Někdo z přítomných se otázal: „Posle Boží, jako by to snad měla být promluva na rozhloučenou! Co nám odkazuješ?“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم odvětil: „Odkazuji vám ohabojnost, poslušnost a pokornost, dokonce i vůči habešskému otrokovi. Kdo mezi vámi bude žít po mně, uvidí četné rozkoly. Na vás je držet se mé sunny a sunny správně vedených spravedlivých chalífů, držte se jí pevně a křečovitě, jako zadními zuby. A vyvarujte se věcí do víry nově vnesených, neboť každá novota je inovací a každá inovace je bludem.1
 
Posel Boží صلى الله عليه و سلم taktéž pravil:
أصيكم بتقوى الله عز و جل و السمع والطاعة
Odkazuji vám bohabojnost vůči Alláhu, poslušnost a pokornost.
 
Ibn Redžeb praví: „Tyto dvě vlastnosti zahrnují celé štěstí na tomto i na onom světě. Co se pak bohabojnosti týče, ona je garantem štěstí jak na světě tomto, tak na světě onom, pro každého, kdo ji přijme. To je odkaz od Alláha všem lidem, lidským generacím minulým i budoucím. A co se týče poslušnosti vůči pravověrným vladařům muslimů, v ní je štěstí na tomto světě, protože tímto způsobem se upravují životní zájmy lidí. Skrze toto se dosahuje praktikování náboženství, víry a poslušnosti vůči Alláhu také na úrovni veřejného života.2
 
Ibn Redžeb také uvádí od Abú Zerra Džunduba ibn Dženády رضي الله عنه a Abú Abdurrahmána Mu'áze ibn Džebela رضي الله عنه, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم jim přikázal:
إتق الله حيثما كنت, و أتّبع السيئة الحسنة تمحها, و خالق الناس بخلق حسن.
Boj se Alláha kdekoli budeš, následuj každý špatný čin dobrým, který ho smaže a ke všem lidem se chovej vznešenou mravností.3 Kdekoli budeš znamená jak druhým na očích, tak i o samotě, ve skrytu.
 
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl:
قال رسول الله صلى الله عليه وسلممن يأخذ عني هؤلاء الكلمات فيعمل بهن أو يعلم من يعمل بهن فقال أبو هريرة فقلت أنا يا رسول الله فأخذ بيدي فعد خمسا وقال اتق المحارم تكن أعبد الناس وارض بما قسم الله لك تكن أغنى الناس وأحسن إلى جارك تكن مؤمنا وأحب للناس ما تحب لنفسك تكن مسلما ولا تكثر الضحك فإن كثرة الضحك تميت القلب
"Pravil Posel Boží صلى الله عليه و سلم: „Kdo ode mne převezme tato slova a bude se podle nich řídit, nebo je naučí někoho, kdo se podle nich bude řídit?“ Abú Hurejra řekl: „Řekl jsem: „Já, Posle Boží!“ Potom on vzal moji ruku a napočítal pět. Řekl: „Střez se zakázaného, budeš nejzbožnější z lidí. Buď spokojen i s málem, budeš nejbohatští z lidí. Chovej se k sousedovi co nejlépe, tak budeš věřícím. Měj rád pro lidi to, co máš rád i pro sebe, tak budeš muslimem a nesměj se přespříliš, protože přespřílišný smích umrtvuje srdce.4
 
Abú Umáma al-Báhilí رضي الله عنه uvádí, že slyšel Božího Posla صلى الله عليه و سلم kázat během pouti na rozloučenou. V tomto svém kázání Prorok صلى الله عليه و سلم řekl:
أيها الناس اتقوا الله, و صلوا خمسكم, وصوموا شهركم, و أدوا زكاة أموالكم, و أطيعوا إذا أمركم تدخلوا جنة ربكم.
Ó lidé! Bojte se Alláha, dodržujte vašich pět denních modliteb, postěte se váš měsíc, hraďte zekát na váš majetek, poslouchejte, když se vám přikáže, tak vstoupíte do Ráje vašeho Pána.5
 
Je také zaznamenáno, že Prorok صلى الله عليه و سلم odkázal bohabojnost několika konkréktním lidem ze svých společníků.
 
Abú Sa'íd al-Chudrí رضي الله عنه vypráví, že mu Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
أوصيك بتقوى الله فإنه رأس كل شيء, و عليك بالجهاد فإنه رهبانية الإسلام, و عيك بذكر الله و تلاوة القرآن فإنه روحك في السناء و ذكرك في الأرض.
Odkazuji ti bohabojnost, to je hlava každé věci, tvou povinností je i džihád, protože on je řeholí islámu, dále je tvou povinností vzpomínat Alláha a recitovat Korán, protože to je tvá úleva na nebi i vzpomínka na zemi.6
 
Abú Zerr al-Ghifárí رضي الله عنه vypráví, že mu Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
أوصيك بتقوى الله في سر أمرك و علانيته, و إذا أسألت فأحسن, و لا تسألنّ أحدا شيئا و إن سقط سوطك و لا تقبض أمانة و لا تقض بين اثنين.
Odkazuji ti bohabojnost ve všech tvých záležitostech, zjevných i skrytých. Když prosíš Alláha, zkrášli svou prosbu a nikdy o nic nepros nikoho jiného, i kdybys ztišil svůj hlas. Nezpronevěř svěřenou věc a nerozsuzuj mezi dvěma znesvářenými.7
 
Abú Hurejra رضي الله عنه vypráví, že mu Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
أوصيك بتقوى الله و التكبير على كل شرف.
Odkazuji ti být bohabojný a pronášet tekbír na každé vyvýšenině.8
 
Bohabojnost byla odkazem také předešlých proroků عليهم السلام, který zanechali svým národům:
 
كَذَّبَتْ قَوْمُ نُوحٍ الْمُرْسَلِينَ إِذْ قَالَ لَهُمْ أَخُوهُمْ نُوحٌ أَلَا تَتَّقُونَ
    A také lid Noemův posly za lháře prohlásil, když bratr jejich Noe jim říkal: „Což nebudete bohabojní? (Šu'ará:105-106)
     
    كَذَّبَتْ عَادٌ الْمُرْسَلِينَ إِذْ قَالَ لَهُمْ أَخُوهُمْ هُودٌ أَلَا تَتَّقُونَ
    Rovněž ´Ádovci posly za lháře prohlásili, když bratr jejich Húd jim říkal: „Což nebudete bohabojní? (Šu'ará: 123-124)
     
    كَذَّبَتْ ثَمُودُ الْمُرْسَلِينَ إِذْ قَالَ لَهُمْ أَخُوهُمْ صَالِحٌ أَلَا تَتَّقُونَ
    A také Thamúdovci posly za lháře prohlásili, když bratr jejich Sálih jim říkal: „Což nebudete bohabojní? (Šu'ará: 141-142)
     
    كَذَّبَتْ قَوْمُ لُوطٍ الْمُرْسَلِينَ إِذْ قَالَ لَهُمْ أَخُوهُمْ لُوطٌ أَلَا تَتَّقُونَ
    Též lid Lotův posly za lháře prohlásil, když bratr jejich Lot jim říkal: „Což nebudete bohabojní? (Šu'ará: 160-161)
وَإِذْ نَادَىٰ رَبُّكَ مُوسَىٰ أَنِ ائْتِ الْقَوْمَ الظَّالِمِينَ قَوْمَ فِرْعَوْنَ ۚ أَلَا يَتَّقُونَ
    A hle, Pán tvůj Mojžíše zavolal: „Jdi k lidu, jenž křivdu činí, k lidu Faraónovu; což nebudou bohabojní?“(Šu'ará: 10-11)
 
Proroci byli bezpochyby nejčistšími, nejmravnějšími a nejznalejšími mezi lidmi. Kdyby věděli o jiné vlastnosti, která je důležitější, nežli bohabojnost, zajisté by na ni upozornili.
 
A taková byla i praxe našich zbožných předků.
 
Abú Bekr رضي الله عنه ve svých kázáních říkával: „Radím vám být bohabojní a chválit Alláha tak, jak Mu náleží, nalezněte rovnováhu mezi strachem z Jeho trestu a nadějí v Jeho milost a úporně Ho proste, věru Alláh pochválil proroka Zekeríjá عليه السلام slovy:
 
إِنَّهُمْ كَانُوا يُسَارِعُونَ فِي الْخَيْرَاتِ وَيَدْعُونَنَا رَغَبًا وَرَهَبًا ۖ وَكَانُوا لَنَا خَاشِعِينَ
    A všichni ti se předstihovali v dobročinném konání a modlili se k Nám z touhy a úcty a byli vůči Nám pokorní. (Anbijá:90)“
 
Když se k Abú Bekrovi رضي الله عنه přiblížila smrt a když za svého nástupce jmenoval Omara رضي الله عنه, vyzval jej a první, co mu řekl, byla slova: „Buď bohabojný, Omare!
 
Omar رضي الله عنه napsal dopis svému synovi 'Abdulláhovi رضي الله عنه: „Radím ti, abys byl bohabojný, Alláh pak toho, kdo je bohabojný, ochrání, toho, kdo Mu bude pokorný, toho On odmění a kdo Mu bude vděčný, tomu On požehná a dopřeje mu dobrodiní. Nechť máš bohabojnost vždy na paměti a vždy v hloubi svého srdce.
 
Spravedlivý umajjovský chalífa Omar ibn 'Abdul'azíz napsal dopis, ve kterém mimo jiné uvedl: „Boj se Alláha Vznešeného, protože On nepřijímá nic, nežli bohabojnost. On se smiluje jen těm, kteří se Jej upřímně obávali. Mnoho lidí takto radí, ale jen velmi málo z nich se podle toho i samo řídí. Prosím Alláha, aby i nás učinil bohabojnými.
Když byl jmenován guvernérem, pronesl kázání, kde mimo jiné uvedl: „Odkazuji vám bázeň vůči Alláhu. Bohabojnost stojí za každou věcí a za bohabojností nestojí nic.
 
Kdosi řekl Júnusovi ibn 'Ubejdu: „Doporuč mi něco.“ Júnus odvětil: „Doporučuji ti bohabojnost a konání dobra, protože zajisté Alláh je na straně bohabojných a dobro konajících.
 
Jistý muž ze selef napsal svému bratrovi: „Odkazuji ti bohabojnost, protože je to to nejcenější, co člověk může ve svém srdci mít, to nejlepší, co může prokázat a to nejcenější, co může do svých pokladů zahrnout. Prosíme Alláha, aby pomohl nám i tobě k tomu, abychom byli bohabojní a získali za to odměnu.
 
Šu'ba pravil: „Kdykoli jsem chtěl odejít, zeptal jsem se Hakema: „Potřebuješ něco?“ A on mi odpověděl: „Radím ti totéž, co poradil i Mu'ázu ibn Džebelovi رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه و سلم: „Boj se Alláha kdekoli budeš, každý špatný čin následuj dobrým činem, který jej smaže a k lidem se chovej nejlepší mravností.9
 
Zubejd ibn Ased pravil: „Kdo bude bohabojný, toho si i lidé zamilují, i kdyby zprvu nechtěli.
 
Sufján as-Sewrí řekl Ibn Abí Zi´bu: „Pokud budeš bohabojný, Alláh ti bude proti lidem stačit. A pokud se budeš namísto Alláha bát lidí, lidé ti u Alláhu nebudou ničím.
 
Právě bohabojnost je vlastností, která byla v Koránu nazvána nejlepším oděvem.
Vznešený Alláh pravil:
يَا بَنِي آدَمَ قَدْ أَنْزَلْنَا عَلَيْكُمْ لِبَاسًا يُوَارِي سَوْآتِكُمْ وَرِيشًا ۖ وَلِبَاسُ التَّقْوَىٰ ذَٰلِكَ خَيْرٌ ۚ ذَٰلِكَ مِنْ آيَاتِ اللَّهِ لَعَلَّهُمْ يَذَّكَّرُونَ
    Synové Adamovi, seslali jsme vám již oděvy, které nahotu vaši přikrývají, i ozdoby, avšak oděv bohabojnosti je lepší. A toto je jedno ze znamení Božích - snad si to připomenou! (A'ráf:26)
Oděv Alláh pro lidi stvořil proto, aby jím zakryli svou nahotu. A překrásné oděvy jsou navíc i ozdobou. První je nutnost, druhé je luxus navíc. Poté, co uvedl přínos oděvu, hovoří Alláh o tom nejlepším šatu, který člověku pomáhá skrýt jeho vnitřní i vnější nedostatky – o bohabojnosti. Al-Kurtubí v souvislosti s tím cituje verše Abú Atáhího:
Kdo není bohabojností oděn
zdá se nahým, byť je oblečen
Pokornost Pánu je člověku oděvem nejlepším
Není dobra v tom, kdo není pokorným.
 
Hášim ibn Málik uvádí od 'Afa ibn Ma'beda al-Džuheního: „Oděvem bohabojnosti je stud.
 
Ibn 'Abbás رضي الله عنه pravil: „Oděvem bohabojnosti je dobrý čin.“ Podle jiného podání je jím „dobrý čin v okamžiku setkání.
 
Také se říká, že bohabojností je to, čemu Alláh naučil a k čemu lidi vede.
 
Bohabojnost je také tím nejlepším, čím se člověk může zásobit na cestu životem ke smrti a na onen svět.
 
Vznešený Alláh pravil:
وَتَزَوَّدُوا فَإِنَّ خَيْرَ الزَّادِ التَّقْوَىٰ ۚ وَاتَّقُونِ يَا أُولِي الْأَلْبَابِ
    a zásobte se na cestu, však nejlepší zásobou na cestu je bohabojnost! Buďte tedy bohabojní, vy, kdož nadaní jste rozmyslem! (Bekara:197)
Ibn Kesír podává následující vysvětlení tohoto verše: „Tak, jako jim nařídil hledat obživu na cestě tímto světem, nařídil jim také zásobit se i na cestu na onen svět, čehož se dosahuje skrze bohabojnost. Zásobou pro onen svět je tedy posvátná bázeň, pokora a bohabojnost.
 
Bohabojní lidé jsou Alláhu nejbližší, Alláh je jejich důvěrníkem, spojencem a oni jsou pod jeho záštitou.
Vznešený Alláh pravil:
أَلَا إِنَّ أَوْلِيَاءَ اللَّهِ لَا خَوْفٌ عَلَيْهِمْ وَلَا هُمْ يَحْزَنُونَ الَّذِينَ آمَنُوا وَكَانُوا يَتَّقُونَ
    Nikoliv, přátelé Boží věru nemusí mít strach žádný, a nebudou zarmouceni ti, kdož uvěřili a byli bohabojní. (Júnus:62-63)
     وَاللَّهُ وَلِيُّ الْمُتَّقِينَ
    však Bůh bohabojných je přítelem. (Džásíjja:19)
Boží blízkost a záštitu zasluhují jen ti, kteří dosáhli nejvyššího stupně bohabojnosti a tato vlastnost se stala jejich nejvýraznější charakteristikou:
 ۚ إِنْ أَوْلِيَاؤُهُ إِلَّا الْمُتَّقُونَ وَلَٰكِنَّ أَكْثَرَهُمْ لَا يَعْلَمُونَ
    Ochránci jejími jsou pouze bohabojní; avšak většina z nevěřících to neví. (Anfál:34)
 
Ne původ, ani rasa, ani věk, pohlaví, či společenská prestiž, ale právě jedině bohabojnost je tím, co určuje postavení lidí u Alláha:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ إِنَّا خَلَقْنَاكُم مِّن ذَكَرٍ وَأُنثَىٰ وَجَعَلْنَاكُمْ شُعُوبًا وَقَبَائِلَ لِتَعَارَفُوا ۚ إِنَّ أَكْرَمَكُمْ عِندَ اللَّهِ أَتْقَاكُمْ
    Lidé, věru jsme vás stvořili z muže a ženy a učinili jsme z vás národy a kmeny, abyste se vzájemně poznali. Avšak nejvznešenější z vás před Bohem je ten, kdo je nejbohabojnější (Hudžurát:13)
Podle jejich bohabojnosti si lidí cenil i Boží Posel صلى الله عليه و سلم, který podle Abú Hurejry رضي الله عنه na otázku, kdo z lidí je nejctihodnější, odpověděl: „Ten, kdo se z nich nejvíce obává Alláha.
 
Aš-Šenkítí pravil: „Ctihodnost a velikost člověka vyvěrají z jeho bohabojnosti a nikoli z příslušnosti k nějakému určitému kmeni.
Pravdu děl autor veršů:
Islám Peršana Selmána pozdvihl
Leč Abú Leheba ponížil.
Bohabojný muslim a Prorokův společník Selmán رضي الله عنه byl perským propuštěncem a zlovolný modloslužebník Abú Leheb urozeným kurejšovským měšťanem z Mekky, přímým strýcem Prorokovým.
 
Bohabojnost je také důvodem, pro který Alláh přikázal muslimům, aby si navzájem prokazovali podporu a pomoc a aby v případě hříchu pomoc odepřeli.
Vznešený Alláh pravil:
وَتَعَاوَنُوا عَلَى الْبِرِّ وَالتَّقْوَىٰ ۖ وَلَا تَعَاوَنُوا عَلَى الْإِثْمِ وَالْعُدْوَانِ
    Pomáhejte si vzájemně ke zbožnosti a bohabojnosti a nepomáhejte si k hříchu a nenávisti. (Máida: 2)
Al-Kurtubí vysvětluje: „Vznešený Alláh pochválil vzájemnou pomoc v dobru a spojil ji s bohabojností, protože v bohabojnosti tkví spokojenost Pána tak, jako spokojenost lidí tkví právě ve vzájemné pomoci. Pravé štěstí a spokojenost se dosahuje spojením spokojenosti Pána a spokojenosti lidí.
 
Huwejz Mindád řekl: „Pomoc v dobru a v bohabojnosti se odehrává vícero způsoby. Učenec je povinen vyučovat lidi a takto jim pomáhat svou znalostí, boháč lidem pomáhá svým majetkem, hrdinný bojovník svou chrabrostí v boji na cestě Boží. Takto si muslimové pomáhají a jsou jako jedna ruka.
Al-Kásimí pravil: „Mezheb imáma Málika tímto dokazuje, že člověk nemůže vykonávat zaměstnání číšníka posluhujícího alkohol, nemůže prodávat hrozny tomu, kdo z nich hodlá stáčet víno, nebo zbraně tomu, kdo pomocí nich zamýšlí šířit zkázu.10
 
Ibnu l-Kajjím pravil: „Tento verš v sobě shrnuje všechny podoby užitku, kterých se člověku může na tomto světě dostat co se týče jeho vztahu vůči lidem i jeho vztahu vůči jeho Pánu. Nikdo z lidí se totiž nemůže vyhnout povinnosti splnit dvojí závazky – závazky vůči Alláhu a závazky vůči stvořením. Jeho vztah vůči ostatním lidem, se kterými žije, musí spočívat na pokojném soužití, vlídném zacházení a přátelském družení, musí být budován na základě vzájemné pomoci v touze po Boží spokojenosti a v pokoře vůči Němu, což je i cílem lidského bytí jako takového. Takto dobré konání a bohabojnost v sobě spojují víru jako celek.11
 
Autor: Ahmed Feríd
Zdroj: at-Takwá: ad-durretu l-mefkúda we l-ghájetu l-menšúda, str. 6-39, redakčně kráceno.
 
 
1 Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 4/126-127; Abú Daúd v Sunenu, hadís č. 4583; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2676; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 34.
2Viz Džámi'u l-'ulúmi we l-hikem, str. 247.
3Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, 8/155 jako hasan sahíh; Ahmed v Musnedu, 5/158. Al-Albání tento hadís ocenil jako hasan.
4Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, 9/183-184. Uvádí jej i Ahmed v Musnedu a Ibn Mádža v Sunenu. Al-Albání jej ocenil jako sahíh.
5Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 616.
6Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 3/82. Al-Albání jej ocenil jako sahíh.
7Zaznamenal Ahmed v Musnedu a al-Albání jej ocenil jako hasan.
8Zaznamenal Ahmed v Musnedu, Ibn Mádža v Sunenu a al-Hákim v Mustedreku jako sahíh podle podmínek Muslima. Al-Albání jej ocenil jako sahíh.
9Viz Džámi'u l-'ulúmi we l-hikem, str. 150-151.
10Viz Mehásinu t-te´wíl, 6/25.
11Viz ar-Risáletu tebúkíjja, str. 12.