PŘÍNOSY VZNEŠENÉ MRAVNOSTI

Chvála Alláhu, požehnání a mír Jeho Poslu صلى الله عليه و سلم.

Ukotvení etiky v islámu není porovnatelné s žádným jiným světonázorem. Spojuje v sobě to, co filozofové označují jako etiku teleologickou, konsekvencialistickou i deontologickou. U všech jiných etických systémů zpravidla převažuje jen jeden, nebo dva typy z těchto tří základních možných.
 
Islámská etika je teleologická, protože se odvolává na odměnu a trest na onom světě a jednoznačně tvrdí, že vysoká mravnost je znakem dobrých, zbožných a blahoslavených, kteří se stanou obyvateli ráje a naopak morální nízkost a zkaženost je znakem špatných, bezbožných a na věčnost zatracených obyvatel pekla.
 
Islámská etika hledí na následky počínání každého jedince, ve smyslu pradávného etického imperativu „nečiň druhým, co nechceš, aby činili tobě.“ Proto říkáme, že je také konsekvencialistická. Příkladem tohoto přístupu je např. hadís, který traduje 'Abdulláh ibn 'Amru ibnu l-'Ás رضي الله عنهما, v němž Posel Boží صلى الله عليه و سلمříká: „Jedním z velkých hříchů je, když člověk uráží své vlastní rodiče.“ Přítomní se podivili: „Což někdo vůbec může urážet své vlastní rodiče, Posle Boží?“ Prorok صلى الله عليه و سلم odpověděl: „Ovšemže. Uráží otce někoho jiného a dotyčný následně začne urážet jeho otce, anebo uráží něčí matku a dotyčný naopak začne urážet jeho matku.1
 
A islámská etika je také deontologická, protože vznešenou morálku a příkladnou mravnost považuje za osobní povinnost a zodpovědnost každého jedince, který se rozhodne kráčet po cestě islámu.
 
Islámská etika je heteronomní ve svých principech a autonomní ve své konkrétní každodenní aplikaci. Její pravidla jsou neměnná a stanovená jednou provždy nikoli lidmi, ale přímo jejich Stvořitelem a platí pro všechny stejně, bez ohledu na jejich rasu, původ, majetkový status, sociální postavení, pohlaví, nebo náboženské vyznání. Zároveň klade na bedra každého jedince závazek zachovat se co nejpříkladněji v každém čase a na každém místě, za všech okolností.
 
Věz tedy, že dobré mravy jsou jedněmi z nejkrásnějších plodů náboženství islámu a komukoli je dáno vznešené mravnosti, tomu je dáno nezměrné dobro, se kterým se nedá poměřit snad nic jiného. V tomto smyslu pravil Ibn Wehb o svém učiteli, imámu Málikovi: „To, co jsem se naučil z Málikovy mravnosti, je ještě lepší, nežli znalost, kterou jsem od něj získal.2
 
Je mnoho důvodů, proč první generace muslimů kladli na etiku tak velký důraz, a existuje mnoho předností, které etické a mravní jednání věřícímu muslimovi přináší.
 
  1. Vznešená mravnost je přikázaným povinným činem.
 
Vznešený Alláh nařizuje:
خُذِ الْعَفْوَ وَأْمُرْ بِالْعُرْفِ وَأَعْرِضْ عَنِ الْجَاهِلِينَ
Buď shovívavý, přikazuj vhodné a vyhýbej se pošetilým! (A'ráf:199)
 
Tedy odpouštěj druhým a trpělivě snášej špatné chování druhých vůči tvé osobě, vše, co můžeš přetrpět, přetrp. Přikazuj dobro a zakazuj zlo, vybízej ostatní k dobrému a krásnému slovu i činu, chtěj od ostatních, aby se dobře chovali jak vůči Stvořiteli, tak i vůči Jeho stvořením, jak vůči svým nejbližším, tak i vůči těm nejvzdálenějším. Nařizuj a snaž se, aby se šířila nauka, znalost a vzdělanost, doporučuj sobě i ostatním dobročinnost a vyžaduj zachovávání rodinných vztahů. Požaduj poslušnost a starost o rodiče, usmíření znesvářených, poskytuj radu ostatním lidem, snaž se vždy vyjádřit objektivní, racionální a nezaujaté názory či stanoviska ke všem otázkám, které lidi v jejich životě potkávají. Dbej na to, aby si lidé navzájem pomáhali v bohabojnosti a dobru, anebo se alespoň vyhýbali nemravnosti a zlu, jak vůči Alláhu, tak i vůči Jeho stvořením.
 
Zkrátka se snaž, aby bylo dosaženo jakéhokoli dobra z hlediska tohoto světa i z hlediska náboženství. Střež se nevědomých a nevzdělaných lidí, kdokoli z nich tě urazí svými slovy, nebo svými činy, ty mu nevracej stejnou mincí. Tomu, kdo ti něco odepře, ty naopak totéž neodpírej. Kdo s tebou přeruší kontakt, ty ho s ním nepřeruš. Kdo se vůči tobě zachoval nespravedlivě, ty se vůči němu zachovej vždy spravedlivě. Kdyby se tohoto jediného verše drželi všichni lidé, naprosto by jim to stačilo.
 
Hurr ibn Kajs رضي الله عنه poprosil o svolení vstoupit k chalífovi Omaru ibnu l-Chattábovi رضي الله عنهpro sebe a svého přítele Ujejnu ibn Hisna, což mu Omar umožnil. Když Ujejna vešel k Omarovi, řekl mu: „Tak, můj Omare, vskutku jsi, při Alláhu, hrubián a nic nám nedáváš. A nevládneš nám spravedlivě!“ Chalífa se rozzlobil a už se chtěl k Ujejnovi napřáhnout, ale Hurr jej předběhl slovy: „Vládce věřících, Alláh svému Posluصلى الله عليه و سلمzjevil:
خُذِ الْعَفْوَ وَأْمُرْ بِالْعُرْفِ وَأَعْرِضْ عَنِ الْجَاهِلِينَ
Buď shovívavý, přikazuj vhodné a vyhýbej se pošetilým! (A'ráf:199) - a ten, co k tobě právě promluvil, je jen jedním z nevědomých.“ Když Omar uslyšel koránský verš, zastavil se. Neboť byl vždy znám tím, že nikdy nepřekročil ustanovení Knihy Boží.3
 
Abú Zerrovi رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه و سلمpravil: „Ó Abú Zerre, buď bohabojný, kdekoli budeš, za každým špatným skutkem učiň dobrý, který jej smaže. K lidem se chovej nejlepší morálkou a nejvybranějšími mravy.4
Poslední část výroku pak Prorok صلى الله عليه و سلم nejvíce zdůraznil, protože člověk nedosáhne bohabojnosti, dokud se to neodrazí na jeho mravech a morálce, což chtěl objasnit. Mnoho lidí se chybně domnívá, že bohabojnost spočívá jen v dodržování práv Stvořitele u Jeho stvoření. Jenže každý, kdo s lidmi jedná, je Stvořitelem povinován, aby se k nim choval co nejlépe.
 
Wehb ibn Kejsán jednou slyšel 'Abdulláha ibn Zubejra رضي الله عنه, jak z minberu káže, recitujíce verš:
خُذِ الْعَفْوَ وَأْمُرْ بِالْعُرْفِ وَأَعْرِضْ عَنِ الْجَاهِلِينَ
Buď shovívavý, přikazuj vhodné a vyhýbej se pošetilým! (A'ráf:199), načež dodal: „Při Alláhu, tak nám bylo nařízeno odpovídat na chování jiných lidí. Při Alláhu, takto se budeme i chovat, dokud se budeme s lidmi družit!5
 
 
2. Vznešené mravy jsou charakteristikou upřímných a opravdových věřících.

Od Abú Hurejry رضي الله عنه se uvádí, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil: „Nejúplnější víry jsou ti věřící, kteří jsou nejvznešenějších mravů.6

Vznešené mravy jsou dílem z mnoha dílů víry a nízké mravy jsou dílem z mnoha dílů bezvěrectví. Věřící se jedni od druhých liší vznešeností svých mravů, někteří jsou lepší, nežli jiní. Čím jsou mravy jednoho jedince vznešenější, tím silnější je i jeho ímán. Čím jsou mravy jednoho jedince nižší a pokleslejší, tím nižší a více neúplná je i jeho víra. Dokonalost a úplnost víry se tak odráží v mravní dokonalosti věřícího člověka. Pokud toužíme po vznešených pozicích a nejvyšších stupních Ráje, kterých lze dosáhnout jen silou a velikostí ímánu a pevného přesvědčení, máme za povinnost usilovat a snažit se co nejvíce zkvalitnit vlastní chování a mravy jak vůči Alláhu, tak i vůči všem, které On stvořil, držíce se co nejdále od všeho nízkého, ošklivého, zlého a nemorálního.
 
'Abdulláh ibn 'Amru رضي الله عنهماříká: „Posel Božíصلى الله عليه و سلمnebyl osobou nemorální a obhroublou. Vždy říkával: „Nejlepší mezi vámi jsou ti nejvznešenějších mravů.7
 
Vznešená mravnost je hřištěm, nebo stadionem, na kterém věřící soutěží. Kdo zvítězí, ten se stane nejvybranějším a nejdokonalejším mezi nimi. Dobro a mravnost člověka se neposuzuje jen jeho modlitbou a půstem! Musí se přihlížet především k jeho chování, k jeho vlastnostem a charakteru, protože modlitba a půst je otázkou vztahu mezi dotyčným a jeho Pánem, kam my, lidé, nedohlédneme a nevíme, zda je uctívání upřímné a Alláhem přijaté, nebo nikoli. To, co posoudit můžeme, je, jak se dotyčný chová k ostatním okolo sebe. Tam si lze povšimnout, kdo je jaký.
 
  1. Vznešené mravy jsou činem obyvatel Ráje
 
Od Abú Hurejry رضي الله عنه se uvádí, že Posla Božího صلى الله عليه و سلم se dotázali, jaký čin přivede do Ráje nejvíce lidí. Posel Božíصلى الله عليه و سلم odpověděl: „Bohabojnost a vznešené mravy.8 Podle jiného podání Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl: „Tím, co přivede do Ráje nejvíce lidí, je bohabojnost a vznešené mravy.9
 
Bohabojnost spravuje vztah mezi člověkem a jeho Pánem a vznešené mravy kultivují vzájemné vztahy mezi lidmi. Bohabojností člověk získává lásku a spokojenost Stvořitele, zatímco vznešenými mravy si vyslouží lásku Božích stvoření.10
 
Abú Umáma رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Zaručuji dům v Ráji pro každého, kdo zanechá sporu, i když by byl v právu. Zaručuji dům ve středu Ráje každému, kdo zanechá lži, byť by byla v žertu. Zaručuji dům na vrcholku Ráje tomu, čí mravy budou vznešené!11
Tedy dům na nejlepším a nejvyšším místě Ráje bude patřit tomu nejmravnějšímu z lidí.
 
  1. Vznešenou mravností člověk dosáhne odměny za dobrovolné činy uctívání.
 
'Áiša رضي الله عنها uvádí, že slyšela Božího Posla صلى الله عليه و سلمříci: „Věřící vznešenými mravy dosáhne odměny těch, kteří vykonávají dobrovolné modlitby i dobrovolný půst!12
 
  1. Vznešené mravy budou v Soudný Den na vahách nejtěžší.
 
Abú Dardá رضي الله عنه uvádí, že slyšel Božího Proroka صلى الله عليه و سلمříci: „Na váhy v Soudný Den nelze položit nic těžšího, nežli vznešené mravy. Nositel vznešené mravnosti dosáhne stupně toho, kdo se stále postí a modlí.13
 
  1. Vznešené mravy přinášejí lásku Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم.

Od Džábira رضي الله عنه se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Mezi vámi nejmilejší a nejbližší ke mně je ten, který je nejvznešenějších mravů a nejlepšího chování. A nejodpornější a nejvzdálenější jsou mi mezi vámi ti, kteří mnoho žvaní, bezdůvodně pokřikují, jsou drzí a povyšují se.14

Posel Boží صلى الله عليه و سلم pod blízkostí myslel postavení v Soudný Den.

 
  1. Vznešené mravy přinášejí lásku Vznešeného Alláha.
Od Usámy ibn Šurejka رضي الله عنه se uvádí: „Seděli jsme s Poslem Božím صلى الله عليه و سلم, i ptáci by nám mohli na hlavy sednout, nikdo z nás ani nedutal. Přišli nějací beduíni a zeptali se Proroka صلى الله عليه و سلم kdo z lidí je Alláhu nejmilejší. Posel Boží صلى الله عليه و سلم odvětil: „Ti, kteří jsou z nich nejvznešenější mravnosti.15
 
  1. Vznešená mravnost je nejvyšším dobrem.
Sewbán ibn Sem'án al-Ansárí رضي الله عنه se tázal Božího Posla صلى الله عليه و سلم na dobro a hřích. Dostalo se mu odpovědi: „Dobro je vznešená mravnost a hřích je vše, co když učiníš, pocítíš v hrudi tíseň a byl bys velmi nerad, kdyby se o tom lidé dozvěděli.16
 
  1. Vznešenými mravy můžeš prokázat dobro všem lidem.
     
Od Abú Hurejry رضي الله عنه se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Lidi nemůžete ze svého majetku obdarovat všechny, proto je obdarujte zářivostí své tváře a nejvybranějším chováním.17
 
  1. Vznešená mravnost naplňuje města i vesnice.
Matka věřících 'Áiša رضي الله عنها slyšela Posla Božího صلى الله عليه و سلمříci: ... udržujte rodinné svazky, pravidla vybrané mravnosti a dobré sousedské vztahy – naplňují požehnáním osady města a prodlužují lidem život.18
 
 
11. Vznešená mravnost je nejkrásnějším darem.
 
Usáma ibn Šurejk رضي الله عنه uvádí, že nějací lidé se zeptali Proroka صلى الله عليه و سلم: „Posle Boží, co je tím nejlepším, co může být člověku dáno?“ Odpověděl: Vznešené mravy.19
 
      12. Prokázat vznešené mravy je nejlepším činem.
 
Abú Hurejra رضي الله عنهuvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Syn Adamův neučiní lepší skutek, nežli vykonání modlitby, očištění své vlastní duše a prokázání vznešené mravnosti.20
 
Od Abú Džeríjji al-Hudžemího رضي الله عنه se uvádí, že řekl: „Posle Boží, my jsme jen prostí beduíni, nauč nás skutku, díky kterému nám Alláh dopřeje užitek.“ Prorok صلى الله عليه و سلمodpověděl: „Nepodceňujte ani jediný vykonaný dobrý skutek, i kdybys měl ze své čutory odlít vody do cizí, nebo se otočit ke svému bratrovi se zářivou a milou tváří.21
 
  1. Na lidi vznešených mravů se spouští Boží milost.
Abú Osmán an-Nehdí vypráví, že slyšel Omara ibnu l-Chattába رضي الله عنه říci, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Když se potkají dva muslimové a jeden druhého pozdraví, Alláhu je milejší ten z nich dvou, koho tvář je vůči jeho bratru rozzářenější. Když si podávají ruce, snáší se na ně stonásobná Boží milost. Tomu, kdo první napřáhl ruku, patří devadesátinásobná a tomu, kdo jeho ruku přijal, desetinásobná milost.22
 
  1. Lidi vznešených mravů Alláh povýší nad ostatní.
Abú Hurejra رضي الله عنه slyšel Proroka صلى الله عليه و سلم, jak pravil: „Rozdávání milodarů nezmenší majetek a za odpuštění chyby druhého Alláh dává obrovské pocty a hrdost. Nikdo se kvůli Alláhu neponíží, aniž by jej Alláh kvůli tomu nepozdvihl!23
 
  1. Vznešené mravy jsou nejhodnotnějším milodarem nemajetných.
     
Abú Zerr رضي الله عنه se tázal Prorokaصلى الله عليه و سلم: „Posle Boží, pokud nebudu schopen vykonávat určit dobré skutky, co mám dělat?“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم mu odpověděl: „Uchraň lidi před svým vlastním zlem. To je pro tebe milodarem.24
 
Toto byly jen některé z mnoha předností dobrých a vznešených mravů a ctnostného chování. Proto se snažme co nejvíce zkrášlit a zlepšit svou morálku, abychom i my osobně získali to, co s sebou nese, přislíbené vysoké příčky Ráje a obrovskou odměnu.
 
A pravdu děl neznámý arabský autor, který řekl: „Kdybych si měl vybrat mezi těmi nejcennějšími a nejhodnotnějšími věcmi, nevybral bych si nic jiného, nežli vznešené mravy!


1Muttefekún 'alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5973; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 90.
2Džámi'u bejáni l-'ilm, 1/250.
3Podání zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 4642.
4Zaznamenal at-Titrmizí v Sunenu, hadís č. 1987.
5Podání zaznamenal al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, podání č. 244.
6Zaznamenal Abú Daúd v Sunenu, hadís č. 4682.
7Muttefekún 'alejhi.
8Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2004.
9Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4246.
10Viz al-Fewáid, str. 210.
11Zaznamenal Abú Daúd v Sunenu, hadís č. 4800.
12Zaznamenal Abú Daúd v Sunenu, hadís č. 4798.
13Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2003.
14Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2018.
15Zaznamenal al-Hákim v Mustedreku, hadís č. 8214.
16Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2553.
17Tuto verzi uvádí Bezzár v Musnedu. Podobný hadís, který tento posilňuje, viz u al-Hákima v Mustedreku, č. 428.
18Uvádí Ahmed v Musnedu.
19Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3436.
20Zaznamenal al-Buchárí v at-Táríchu l-kebír, 1/63.
21Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 20652.
22Zaznamenal al-Bezzár v Musnedu, hadís č. 308.
23Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2588.
24Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 84.