PŘEHÁNĚNÍ VE VÍŘE A EXTREMIZMUS V NÁBOŽENSTVÍ, DÍL 1.: DEFINICE JEVU

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho prosíme o pomoc, jen k Němu se utíkáme před zlem sebe samých i zlem našich skutků. Dosvědčuji, že není božstva kromě Něho a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je Jeho Služebníkem a Poslem.

 
Jednou z největších výzev dneška, kterým je umma islámu nucena čelit, je otázka přehánění ve víře a náboženského extremizmu. Na základě argumentů Koránu, Sunny a praxe selef v této studii nastíníme, jak se islámské nauky a islámská duchovní tradice s tímto fenoménem vypořádává. Budeme hovořit všeobecně o konceptu přeháněn ve víře (arab. غُلُوٌّ ghulúw), o extrémizmu a bigotnosti (arab. ٌإِفرَاط ifrát), který je protipólem laxnosti a lehkovážnosti (arab. تَفرِيطٌ tefrít), kteréžto oba představují dvě protistojné krajnosti vzdalující se od uměřené a vyvážené střední cesty islámu (arab. الوسطية al-wesatíjja) a dvě nežádoucí odchylky od přímé stezky (arab. الصراط المستقيم as-sirátu l-mustakím) a rovné stezky (arab. صراط سوي sirátun sewíjjun), vytýčené Koránem a Sunnou a manifestované ve věrouce أهل السنة و الجماعة ahlu s-sunna we l-džemá'a. Totiž stejně tak, jako se islám ztrácí a vytrácí laxností a lhostejností některých, rovněž mizí a oslabuje díky jiným, kteří naopak v něčem z jeho učení přehánějí. Zmíníme také konkrétní projevy náboženského extremizmu a přehánění ve víře, včetně nejnebezpečnějších. Uvedeme také poučná varování z Koránu a Sunny, která před takovým jednáním odrazují.
 
Definice souvisejících pojmů, jejich slovní základy a významové odstíny
 
Termín غلو ghulúwun, použitý i pro přehánění v náboženství, je v jazyce podstatným jménem slovesným od غلا – يغلو ghalájeghlú s významem přehánět, přesáhnout danou mez v něčem, běžet příliš rychle apod., Od stejného slovního základu je odvozeno i slovo pro zdražení, tedy vzrůst ceny, nebo slovo, jež užívají Arabové, chtějí-li říci, že lučištníkvystřelil šíp, jak jen mohl nejdále, nebo když chtějí označit bezhlavou unáhlenost a nerozvážnost mládí.1
Spojení غلو في ghulúwun fí označuje přehánění v něčem, v opozici ke slušnosti, vyváženosti, uměřenosti, soudnosti.2
V Koránu je tohoto slovního kořene užito na dvou místech, právě ve významu přehánění ve víře.3
Jedná se o tyto dvě pasáže stejného znění:
لَا تَغْلُوا فِي دِينِكُمْ
Nepřehánějte v náboženství svém (Nisá´:171)4
Tj. nezacházejte za jeho limity.5
Terminologicky značí الغلو في الدين al-ghulúwu fi d-dín přehánění, extremizmus a bigotnost v náboženství. Znamená překračovat hranice, které pevně stanovil Zákonodárce a zdání, že to, co se vyžaduje, není dostačující a proto se činí více, než je určeno, a zachází do většího a tvrdšího extrému, za současného přesvědčení, že takové jednání šarí'a předepisuje, povzbuzuje a chválí. O někom, kdo se chová s nucenou přísností a nemístnou tvrdostí v náboženství, která překračuje nezbytnou mez, říkáme, že přehání ve víře.
 
Termín إفراط ifrát, tj. bigotnost, přehánění, exces, je odvozen od slovesa فرط ferata s významem být rozjívený, neukázněný, také se používá pro koně, který vyrazí na dostihu dřív než ostatní, nebo ostatní předežene, použito s předložkou على 'alá znamená být pln výčitek a kritiky vůči někomu či něčemu. Také znamená být extravagantní, přehánět, dopouštět se nepravosti, která se příčí tomu, co je uznáno jako adekvátní. Má i následující významové odstíny: předehnat či uhnat někoho nebo něco, unáhlit se a nebýt si toho vědom, dopustit se unáhleného excesivního či násilného jednání. V tomto smyslu je užito ve verši, kde Músá a Hárún o faraonovi říkají:
قَالَا رَبَّنَا إِنَّنَا نَخَافُ أَن يَفْرُطَ عَلَيْنَا أَوْ أَن يَطْغَىٰ
I řekli oba: „Pane náš, obáváme se, že míru vůči nám překročí či tyranem se ukáže.“ (TáHá:46)6
Přehánění v náboženství a bigotnost znamená překročení zákonných mezí a míry, extravaganci v činu, přehnání chvály či důležitosti někoho nebo něčeho, přílišnou hnidopišskou přísnost, nepodloženou podezřívavost a nakládání na sebe či druhého toho, co není schopen unést, nebo uspěchat něco a unáhlit mimo vhodný čas.
 
Pojem تفريط tefrít, laxnost, je odvozen stejného kořene, ale od slovesa فرّط ferrata s významem být lhostejný, zanedbávat něco, chovat se lehkovážně.7
Může mít i tito významové konotace: nedodržet něco nebo nevykonat, opomenout něco, podcenit, neučinit něco, k čemu jsem se zavázal, selhat v plnění nějaké povinnosti, něco zanedbat. Podobně jako ve verších
مَّا فَرَّطْنَا فِي الْكِتَابِ مِن شَيْءٍ ۚ ثُ
A nezanedbali jsme v Písmu ničeho (An'ám:39)
يَا حَسْرَتَا عَلَىٰ مَا فَرَّطتُ فِي جَنبِ اللَّهِ
Běda mi za to, že jsem tak zanedbával Boha (Zumer:57)8
Trojkonsonantní kořen فرط f-r-t se v Koránu vyskytuje na osmi místech.9
 
Synonymním označením pro přehánění někdy bývá také إسراف isráf, podstatné jméno slovesné od أسرف - يسرف asrefejusrifu, s významem plýtvat a mrhat něčím, být marnotratný, prostopášný, překračovat mez a míru co do kvantity něčeho, nebo exces v míře, kvantitě či intenzitě něčeho, bez nejmenšího ponětí o hodnotě reálných věcí, být ignorantský, unáhlený, jednat bezhlavě, nerozmýšlet o svém jednání. Vztahuje se spíše na kvantitu, než na účel mrhání.O člověku, který se takto chová a tím marní svůj fyzický, duševní i duchovní potenciál, říkáme, že je مسرف musrif. Jejich trojkonsonantní kořen se v Koránu objevuje na 23 místech.10
Terminologicky znamená překračovat míru a meze v chování a intenzitě jeho projevů, nebo jednání extravagantní a extrémní, které je pravým opakem uměřenosti. Znamená činit něco naprosto neadekvátní a přehnanou měrou, silou a intenzitou, daleko a omnoho více, než je vůbec potřeba.
Příbuzná slova odvozená od stejného základu se v Koránu vztahují na marnotratnost a okázalé utrácení majetku, nebo páchání mnoha prohřešků, hříchů, přestupků a zločinů, na překračování meze v odplatě, kdy se znesvářené strany propadnou do začarovaného kruhu krevní msty a zabit je také někdo jiný, než jen vrah., na zabití člověka mimo odůvodněného případu, nebo mrzačení a zohavování oběti, lhostejno zda před nebo po zabití, na obžerství, plýtvání a přehánění v jídle, na extravaganci a přemíru pochybností:11
وَكَذَٰلِكَ نَجْزِي مَنْ أَسْرَفَ وَلَمْ يُؤْمِنْ بِآيَاتِ رَبِّهِ ۚ
Takto odměňujeme ty, kdož prostopášně konají a ty, kdož nevěří ve znamení Pána svého. (TáHá:128)
وَمَنْ قُتِلَ مَظْلُومًا فَقَدْ جَعَلْنَا لِوَلِيِّهِ سُلْطَانًا فَلَا يُسْرِفْ فِي الْقَتْلِ ۖ
A byl-li někdo zabit nespravedlivě, dali jsme jeho nejbližšímu pravomoc jej pomstít, nechť však při zabití nepřehání (Isrá´:34)
وَلَا تَأْكُلُوهَا إِسْرَافًا وَبِدَارًا أَنْ يَكْبَرُوا
A nepohlcujte z něho nadbytečně a chvatně, dokud oni nedospějí. (Nisá´:7)
رَبَّنَا اغْفِرْ لَنَا ذُنُوبَنَا وَإِسْرَافَنَا فِي أَمْرِنَا
Pane náš, odpusť nám hříchy naše i přehánění naše v naší věci! (Áli 'Imrán:147)
كَذَٰلِكَ يُضِلُّ اللَّهُ مَنْ هُوَ مُسْرِفٌ مُرْتَابٌ
A takto Bůh dává zbloudit tomu, kdo přestupníkem je a pochybovačem.(Gháfir:34)
إِنَّكُمْ لَتَأْتُونَ الرِّجَالَ شَهْوَةً مِنْ دُونِ النِّسَاءِ ۚ بَلْ أَنْتُمْ قَوْمٌ مُسْرِفُونَ
Vždyť vy z vášně své k mužům vcházíte místo k ženám! Vy věru jste lid, jenž všechnu míru překračuje! (A'ráf:81)
أَفَنَضْرِبُ عَنْكُمُ الذِّكْرَ صَفْحًا أَنْ كُنْتُمْ قَوْمًا مُسْرِفِينَ
Máme od vás odvrátit připomenutí proto, že lid jste prostopášný? (Zuchruf:5)
 
Opozitum k tomuto termínu představuje výraz سوي sewíjjun, adjektivum s významem rovný, zdravý, nepokřivený, celistvý kterému nic nechybí, úplný, zdravý, dokonalý, vyvážený, souměrný, uměřený, bez defektu. Je odvozen od trojkonsonantního kořene, který je v Koránu užit na 83 místech.12
V souvislosti s životní cestou islámu implikuje uměřenost, nepřítomnost excesů, rovnost, přímost neodchylování se od dané míry a meze ani nedodržováním, ani přeháněním v něčem.
Zde jsou příklady jeho koránského užití:
Když Alláh odpověděl proroku Zekeríjjá عليه السلام na jeho prosbu, dal mu následující znamení:
أَلَّا تُكَلِّمَ النَّاسَ ثَلَاثَ لَيَالٍ سَوِيًّا
že po tři noci s lidmi hovořit nebudeš, byť zdraví plnému ses těšil. (19:10)
O neposkvrněném početí Marie, ze kterého se narodil 'Ísá عليه السلام, je řečeno:
فَأَرْسَلْنَا إِلَيْهَا رُوحَنَا فَتَمَثَّلَ لَهَا بَشَرًا سَوِيًّا
A poslali jsme k ní ducha Svého a zjevil se jí v podobě smrtelníka dokonalého. (19:17).
Ibráhím عليه السلام také vyzýval svého otce k přijetí tewhídu slovy:
يَا أَبَتِ إِنِّي قَدْ جَاءَنِي مِنَ الْعِلْمِ مَا لَمْ يَأْتِكَ فَاتَّبِعْنِي أَهْدِكَ صِرَاطًا سَوِيًّا
Otče můj, dostalo se mi vědění, jehož se tobě nedostalo, následuj mne tedy a já uvedu tě na stezku rovnou (19:44)
فَسَتَعْلَمُونَ مَنْ أَصْحَابُ الصِّرَاطِ السَّوِيِّ وَمَنِ اهْتَدَىٰ﴿١٣٥﴾
Pak seznáme, kdo se stezkou rovnou ubíral a kdo správněji byl veden (20:135).13
 
Pro násilný extremizmus je také užíváno slova بغي baghj, implikujícího násilí, křivdu, nespravedlivý útok, ublížení, tyranii, pošlapávání práv druhých, násilný exces, vzpurnost a neposlušnost, překračování pravomocí, narušování pořádků a buřičství. Jeho trojkonsonantní kořen se v Koránu objevuje na 96 místech.14 Tento termín je odvozen od slovesa بغى baghá, s významem chovat se násilnicky, dopouštět se nemístného a abnormálního násilí, násilně přestupovat mez v něčem (s předložkou في ) nebo vůči někomu (s předložkou على 'alá).15 Základového slovesa lze užít i ve smyslu něco chtít, cílit, zamýšlet. Příbuzný výraz بغاء bighá´ označuje prostituci. Člověka, který se dopouští baghj, ve smyslu násilného jednání, označujeme jako باغي bághí.
Příkladem koránského použití tohoto významu ve smyslu násilí jsou verše:
﴿٢٦﴾وَلَوْ بَسَطَ اللَّهُ الرِّزْقَ لِعِبَادِهِ لَبَغَوْا فِي الْأَرْضِ
Kdyby Bůh dal služebníkům Svým obživu v hojnosti, věru by se stali nestoudnými na zemi(Šúrá:27)
وَإِنْ طَائِفَتَانِ مِنَ الْمُؤْمِنِينَ اقْتَتَلُوا فَأَصْلِحُوا بَيْنَهُمَا ۖ فَإِنْ بَغَتْ إِحْدَاهُمَا عَلَى الْأُخْرَىٰ فَقَاتِلُوا الَّتِي تَبْغِي حَتَّىٰ تَفِيءَ إِلَىٰ أَمْرِ اللَّهِ ۚ
Bojují-li mezi sebou dvě skupiny věřících, usmiřte je! A činí-li jedna skupina z těch dvou bezpráví druhé, bojujte proti těm, kdo činí bezpráví, dokud se před rozkazem Božím neskloní!(Hudžurát: 9)
فَلَمَّا أَنْجَاهُمْ إِذَا هُمْ يَبْغُونَ فِي الْأَرْضِ بِغَيْرِ الْحَقِّ ۗ يَا أَيُّهَا النَّاسُ إِنَّمَا بَغْيُكُمْ عَلَىٰ أَنْفُسِكُمْ ۖ
A když je zachrání, hle, znovu páší nepravosti na zemi bezprávně: „Ó lidé, nepravosti vaše se proti vám samým obrátí“(Júnus: 23)
وَمَا اخْتَلَفَ فِيهِ إِلَّا الَّذِينَ أُوتُوهُ مِنْ بَعْدِ مَا جَاءَتْهُمُ الْبَيِّنَاتُ بَغْيًا بَيْنَهُمْ ۖ
A byli ve sporu jedině ti, jimž bylo Písmo darováno poté, co přišla k nim znamení jasná, a to ze vzájemné závisti. (Bekara: 213)
فَمَنِ اضْطُرَّ غَيْرَ بَاغٍ وَلَا عَادٍ فَلَا إِثْمَ عَلَيْهِ ۚ
Kdo však byl donucen jísti toto, aniž po tom toužil nebo přestupníkem byl, na tom nebude hříchu (Bekara:173)16
 
 
 
1BADAWI, Elsaid M. ABDEL HALEEM, Muhammad. 2008. Arabic-English Dictionary of Qur´anic Usage, Leiden: BRILL, str. 674.
2PENRICE, John. 1873.(1991 přetisk). A Dictionary and Glossary of the Koran. Delhi: Adam publishers & distributors, str. 105.
3BADAWI, Elsaid M. ABDEL HALEEM, Muhammad. 2008. op. cit., str. 674.
4Stejný zákaz se objeuje i ve verši Máida: 77.
5OMAR, 'Abdulmennán. 2010. Dictionary of Holy Qur´an. Hockessin: NOOR Foundation, str. 409.
6BADAWI, Elsaid M. ABDEL HALEEM, Muhammad. 2008. op. cit., str. 702.
7PENRICE, John. 1873. op. cit., str. 109.
8BADAWI, Elsaid M. ABDEL HALEEM, Muhammad. 2008. op. cit., str. 702
9OMAR, 'Abdulmennán. 2010. op. cit., str. 423
10Ibid., str. 257.
11BADAWI, Elsaid M. ABDEL HALEEM, Muhammad. 2008. op. cit., str. 434
12OMAR, 'Abdulmennán. 2010. op. cit., str. 280.
13BADAWI, Elsaid M. ABDEL HALEEM, Muhammad. 2008. op. cit., str. 470.
14OMAR, 'Abdulmennán. 2010. op. cit., str. 59.
15PENRICE, John. 1873. op. cit., str. 18.
16BADAWI, Elsaid M. ABDEL HALEEM, Muhammad. 2008. op. cit., str. 105.