PŮSTU NENÍ NIC ROVNO ANI PODOBNO, DÍL I.

Abú Umáma al-Báhilí رضي الله عنه řekl Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم: „Přikaž mi nějaký dobrý skutek, který mám vykonávat,“ či podle jiných verzí „dej mi radu, kterou si od tebe přeberu,“ či „která mi prospěje.“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم mu odvětil:

عَلَيْكَ بِالصَّوْمِ فَإِنَّهُ لاَ عِدْلَ لَهُ ‏.

Drž se půstu, protože jemu není nic rovno.

Abú Umáma si myslel, že když se zeptá ještě jednou, možná mu Posel Boží صلى الله عليه و سلم poskytne další radu. Zeptal se proto ještě jednou či dvakrát, ale pokaždé se mu dostalo odpovědi:

عَلَيْكَ بِالصَّوْمِ فَإِنَّهُ لاَ عِدْلَ لَهُ ‏.

Drž se půstu, protože jemu není nic rovno.[1]

V Ahmedově verzi se uvádí i důvod vyřčení (arab. سبب الورود sebebu l-wurúd) tohoto hadísu: Posel Boží صلى الله عليه و سلم se vydal na jedno tažení a během něj ho Abú Umáma žádal, aby za něj prosil Alláha, aby ho obdařil mučednickou smrtí. Posel Božíصلى الله عليه و سلم však namísto toho prosil:

اللَّهُمَّ سَلِّمْهم وغَنِّمْهم!

Ó Bože, dej, ať se vrátí v pořádku a s hojnou kořistí.

Tažení skončilo, Abú Umáma se vrátil domů zdráv a s hojnou kořistí. Na dalším tažení prosil Abú Umáma Proroka صلى الله عليه و سلم o totéž – o mučednickou smrt. Avšak Posel Božíصلى الله عليه و سلم opět prosil Alláha, aby se Abú Umáma vrátil domů zdráv a s hojnou kořistí. Toto Abú Umámu zarazilo a proto se na následujícím tažení vydal k Prorokoviصلى الله عليه و سلم ještě jedou a řekl mu: „Posle Boží, jsem u tebe potřetí, žádám tě, abys za mne prosil u Alláha, aby mne obdařil mučednickou smrtí.“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم však znovu opakoval tu samou prosbu, jako předtím. Jak prosil, tak se i stalo a Abú Umáma se zase vrátil domů bez úhony a ještě bohatší. Proto následně žádal Posla Božího صلى الله عليه و سلم: „Přikaž mi nějaký jiný čin, který mi u Alláha prospěje.

Posel Boží صلى الله عليه و سلم mu proto odvětil:

عليك بالصَّومِ؛ فإنَّه لا مِثلَ له.

Ty se drž půstu, protože věru jemu nic není podobno.

Vypravěč tohoto podání uvádí, že u Abú Umámy se přes den v peci nerozdělal oheň a z jeho komína nestoupal žádný kouř. A když stoupal, pak všichni dobře věděli, že Abú Umáma má hosty, které je třeba nakrmit, ale že se on i celá jeho rodina se i tak postí. Po nějakém čase se Abú Umáma znovu vypravil za Prorokemصلى الله عليه و سلم a řekl mu: „Posle Boží, věru jsi mi poradil čin, který mi, doufám, u Alláha prospěje, přikaž mi ještě nějaký další.“ Posel Božíصلى الله عليه و سلم mu řekl:

اعلَمْ أنَّكَ لا تَسجُدُ للهِ سَجدةً إلّا رَفَعَكَ اللهُ بها دَرجةً، وحَطَّ عنك بها خَطيئةً.

Věz, že nikdy nepadneš před Alláhem na tvář, aniž by tě za to Alláh nepozvedl o jeden stupeň a aniž by ti za to nesmazal jeden hřích.[2]

Az-Zehebí ve svém podání dodává, že „nikdo pak nikdy nepotkal Abú Umámu, jeho ženu a jejich sluhu, aniž by se nepostili.[3]

Podle další verze al-Buhútí uvádí, že jistý muž se Proroka صلى الله عليه و سلم otázal, jaký skutek je nejlepší a Posel Božíصلى الله عليه و سلم mu odpověděl:

عليكَ بالصومِ فإنه لا مِثلَ له.

Ty by ses měl postit, protože půstu věru nic není podobno.[4]

Podle další verze od Abú Fátimy al-Ídího رضي الله عنه spojil Posel Boží صلى الله عليه و سلم několik nejlepších činů a půst mezi nimi do jediného výroku:

عليكَ بالهِجرةِ، فإنَّهُ لا مِثلَ لَها عليكَ بالجِهادِ فإنَّهُ لا مِثلَ لهُ عليكَ بالصَّومِ فإنَّهُ لا مثلَ لهُ عليكَ بالسُّجودِ فإنَّكَ لا تَسجُدُ للَّهِ سجدةً إلّا رفعَكَ اللَّهُ بِها دَرجةً، وحَطَّ عنكَ بِها خطيئةً.

Drž se hidžry, protože věru není nic, co by jí bylo podobné. Drž se půstu, protože věru není nic, co by mu bylo podobné. Drž se padání na tvář, protože věru nepadneš na tvář před Alláhem, aniž by tě Alláh za to nepovýšil o jeden stupeň a nesmazal ti za to jeden hřích.[5]

Kontext našeho předmětného hadísu v Koránu a Sunně

Vznešený Alláh praví:

يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ كُتِبَ عَلَيْكُمُ ٱلصِّيَامُ كَمَا كُتِبَ عَلَى ٱلَّذِينَ مِن قَبْلِكُمْ لَعَلَّكُمْ تَتَّقُونَ

Vy, kteří věříte, předepsán vám jest půst, tak jako byl již předepsán těm, kdož před vámi byli - snad budete bohabojní! (Bekara: 183)

A krátce poté říká:

فَمَن تَطَوَّعَ خَيْرًا فَهُوَ خَيْرٌ لَّهُۥ ۚ وَأَن تَصُومُوا۟ خَيْرٌ لَّكُمْ ۖ إِن كُنتُمْ تَعْلَمُونَ

Kdo však dobrovolně učiní více dobrého, bude to přičteno k jeho dobru. A půst je pro vás lepší - jste-li rozumní. (Bekara: 184)

Abu Sa'íd al-Chudrí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

مَنْ صَامَ يَوْمًا فِي سَبِيلِ اللَّهِ بَاعَدَ اللَّهُ وَجْهَهُ عَنِ النَّارِ سَبْعِينَ خَرِيفًا

Kdokoli se jeden den postí jen pro Tvář Boží, od toho tváře Alláh oddálí Peklo na vzdálenost sedmdesáti podzimů.[6]

Al-Buchárí uvádí tento hadís v Knize o džihádu, aby tím podtrhl úsilí, které postící se člověk musí vykonat. A Muslim ho uvádí v Knize o půstu v kapitole O hodnotě půstu na cestě Boží pro ty, kteří ho jsou schopni vydržet, aniž by jim škodil či aniž by zanedbávali další povinnosti.

Vysvětlení tohoto hadísu učenci

O přednostech půstu se Ibn 'Abdilberr vyjádřil takto:

Půst se – a Alláh ví nejlépe - neomezuje jen na vnější projevy syna Adamova v jeho slovech a skutcích, je to úmysl, který on skrývá a nezná ho nikdo, kromě Alláha a andělé-písaři ho zapisují tak, jako zapisují i zikr, modlitbu, almužnu a ostatní navenek patrné činy. To proto, že skutečný půst v Šarí'i neznamená jen zdržovat se jídla a pití kvůli předepsanému úmyslu, ale také i přesvědčení, že tím, že se předepsaným způsobem zříkám jídla, pití a pohlavního života, usiluji o Boží odměnu a toužím po tom, co přikázal, abych to plnil a tím se k Němu přiblížil, s upřímnou vírou a úpěnlivým očekáváním, že za to nechci odměnu od nikoho, nežli od Alláh Vznešeného. Kdo svůj úmysl zasvětit svůj půst pouze Vznešenému Alláhu, ten se nepostí skutečným půstem a proto jsme také řekli, že andělé mu jeho půst ani nebudou brát v potaz. Protože ten, kdo se prostě jen zříká jídla a pití, není podle Šarí'y skutečným postícím se, dokud tímto svým činem nebude usilovat o to, aby se přiblížil k Alláhu Vznešenému vším tím, co přikázal a s čím je spokojen, jen kvůli Němu Jedinému, který nemá společníka. A pak takovému půstu nebude skutečně nic rovno.[7]

Al-Munáwí vysvětlil Prorokovaصلى الله عليه و سلم slova „neboť věru jemu není nic rovno“ takto:

Půst posilňuje srdce a vnitřní sílu, přináší ostřejší úsudek a vznešenější mravy. Když se člověk postí a omezí množství přijímaného jídla a pití, omezí tak i své tužby, zmenší se v zásadě i počet jím spáchaných hříchů a on se vydá na cestu dobra ve všech ohledech a začne na všech frontách získávat dobré skutky.[8]

As-Sindí uvádí toto vysvětlení:

Drž se půstu“ znamená pevně se ho drž, snaž se postit co nejvíce způsobem, který stanovuje zjevená Zákon, protože v takovém případě pak nebude nic podobno půstu v síle působení proti nízkým tužbám a v posilování obranyschopnosti tvé duše před poryvy nízkých chtíčů a našeptáváními šejtána, anebo nic podobno v množství odměny, které za takový půst získáš. A již jsme uvedli, že cílem půstu je navyknout své ego, aby se zdržovalo a zříkalo čehokoli na čem ulpívá, že cílem je získat bohabojnost v nejširším smyslu tohoto slova, jak říká Vznešený Alláh:

إِنَّ أَكْرَمَكُمْ عِندَ ٱللَّـهِ أَتْقَىٰكُمْ

Věru nejvznešenější z vás před Bohem je ten, kdo je nejbohabojnější (Hudžurát: 13)

A proto „není nic, co by bylo rovno“ půstu, či „co by mu bylo podobno. [9]  

Muhammed Ádam Isjúbí poskytl toto obšírné vysvětlení všech podání z an-Nesáího Sunenu:

Hadís je uváděn v an-Nesáího Sunenu čtyřikrát po sobě. Vypravěč je Abú Umáma as-Suddí ibn 'Adžlán al-Báhilí, známý společník Proroka صلى الله عليه و سلم, který se usídlil v Šámu a tam také zemřel v roce 86 hidžry. Tento hadís má v isnádu šest mužů a všichni jsou vypravěči, od kterých čerpají i autoři Sahíhů. Je uváděn také obyvateli Basry spojitým senedem až k Prorokovi صلى الله عليه و سلم, a také obyvateli Šámu.

Ibn Hibbán vypráví tento hadís v delší verzi o tom, jak se al-Báhilí vypravil s Prorokemصلى الله عليه و سلم na tažení [následuje citace výše uvedeného podání o třech prosbách o mučednickou smrt a následné radě – pozn. překladu].

Přikaž mi“ - použito je rozkazovacího způsobu ve zkrácené formě, aby se implikoval důraz a opakování daného činu. „Nějaký čin“ odkazuje na nějaký skutek uctívání „který si od tebe přeberu.“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم pak odpovídá: „Na tobě je postit se,“ tj. drž se půstu, posť se, co nejvíce můžeš. Myslí se půst podle Zjeveného Zákona, aby se o něho co nejvíce snažil a vykonával ho tak, jak Zákonodárce stanovil. (…) „neboť mu nic není podobno“ je pak vyjádření velmi velké úcty s mnoha implikacemi: nic mu není podobno v míře odměny, v síle působení proti nízkým tužbám, ve schopnosti kultivovat negativní poryvy ega, bránit lidské nitro před šejtánem. A to první je asi pravdě nejblíže, neboť mu nasvědčuje otázka v dalším z podání: „Který čin je nejhodnotnější?“ A na to jsme již ukázali citací háfiza Ibn 'Abdilberra ohledně přednosti půstu nad ostatními skutky uctívání, když řekl: „Stačí ti vědět, že půst je díky své přízni pro tebe štítem před Ohněm.“ A na toto právě ukazuje i tento náš hadís.

Leč většina učenců se domnívá, že nejvýznamnější místo zaujímá modlitba. Háfiz Simewejh uvádí podání od Musejjiba ibn Ráfi'a, že Abú Sálih smýšlel, že půst je nejlepší, protože díky němu člověk „zanechává svých nízkých tužeb chtivosti po jídle, pití a souloži kvůli Alláhu.“ Podle samotného autora (tj. an-Nesáího) je však i přesto modlitba ještě hodnotnější, shodně tomu, co tvrdí většina a na co ukazuje také hadís od 'Abdulláha ibn Mes'úda رضي اللَّه عنه, který se ptal Posla Božího صلى اللَّه عليه وسلم: „Který čin je Alláhu nejmilejší?“ 

Posel Boží صلى الله عليه و سلم mu pak odpověděl:

الصَّلاَةُ عَلَى وَقْتِهَا .

Modlitba v její čas.

A potom?“ Otázal se Ibn Mes'úd. Prorok صلى الله عليه و سلم mu odpověděl:

ثُمَّ بِرُّ الْوَالِدَيْنِ .

Potom dobro vůči rodičům.

A potom který?“ tázal se dále 'Abdulláh ibn Mes'úd a Prorokصلى الله عليه و سلم mu odpověděl:

الْجِهَادُ فِي سَبِيلِ اللَّهِ.

Džihád na cestě Boží. [10]

V jiném hadíse uváděném Ahmedem, Ibn Mádžou a ad-Dárimím Posel Božíصلى الله عليه و سلم říká také:

...وَاعْلَمُوا أَنَّ خَيْرَ أَعْمَالِكُمُ الصَّلاَةُ ...

...a vězte, že nejlepším z vašich činů je modlitba ... [11]

Z toho plyne, že dobro půstu, které je popisováno zde, se musí něčím lišit od předností modlitby, na které ukazuje hadís od Ibn Mes'úda. A Alláh ví nejlépe, Jeho prosíme o pomoc a na něho se spoléháme.

Autor tento hadís uvádí jako sahíh a opakuje ho následně ještě dvakrát v tomtéž znění. Uvádí ho taktéž v díle al-Kubrá [12] (…)

Podle jiného podání Abú Umámova hadísu otázka zněla „přikaž mi nějaký dobrý skutek, který mi bude ku prospěchu“ a odpověď „drž se půstu, protože jemu není nic podobno.“ Toto podání je o něco slabší, než předcházející, ale je také autentické. (…)

Třetí verze, kdy se Abú Umáma ptá, který čin je nejhodnotnější, je ještě slabší kvůli vypravěči Abú Muhammedovi 'Abdulláhu ibn Muhammedovi ibn Jahjá at-Tarsúsím, jenž je některými pokládán za slabého a jinými, jako Abú Hátimem, za důvěryhodného. Podle 'Abdulghaního ibn Se'ída je toto ovšem nedorozuměním, vypravěč slabý není, jen byl nazýván jako Slabý, kvůli své lehčí fyzické konstituci či velkému množství uctívání. Hadísy od něj kromě an-Nesáího samotného (tři další hadísy) uvádí i Abú Dáwúd. Další vypravěči jsou všichni důvěryhodní, ale nedosahují spolehlivosti předcházejících, avšak vypráví od nich i autoři Sunenů, Ibn Hibbán, al-Hákim a další. (...)

Slova „půstu není nic rovno“ jsou synonymem konstatace „půstu není nic podobno“ - tj. co by mu odpovídalo, co by se mu vyrovnalo. Možno číst dvěma způsoby, jako „nic mu neodpovídá, nic není stejného druhu, co by s ním bylo srovnatelné“ a „co by mu odpovídalo kompenzací,“ podobně jako v případě slov Božích:

أَوْ عَدْلُ ذَلِكَ صِيَامًا

[Anebo bude náhradou] půst, který se tomu rovná (Máida: 95)

Tj. který je odpovídající, ekvivalentní, jako když se řekne عَدَلْتُ هذا بهذا عَدلاً „'adeltu bi-házá adlen“ tj. „oplatil jsem tomuto spravedlivě,“ tj. dal jsem mu tolik, kolik si zasloužil.

Podobně i ve verších:

ثُمَّ الَّذِينَ كَفَرُوا بِرَبِّهِمْ يَعْدِلُونَ

A přece potom ti, kdož neuvěřili, Pánu svému rovné dávají! (An'ám:1)

وَإِنْ تَعْدِلْ كُلَّ عَدْلٍ لَا يُؤْخَذْ مِنْهَا

A nabídne-li duše některá za sebe jakoukoliv náhradu, nebude od ní přijata. (An'ám: 70)

Podobně i ve slovech Proroka صلى الله عليه و سلم ohledně inovátora:

لاَ يُقْبَلُ مِنْهُ صَرْفٌ وَلاَ عَدْلٌ.

Nebudou od něj přijaty ani jeho povinné, ani dobrovolné činy, [13] tj. nedostane za ně odpovídající odměnu.

Podle Ibnu l-Asíra označuje العَدْل al-'adl kompenzaci stejného druhu a العِدْل al-'idl kompenzaci jiného druhu. Jiní říkají, že je tomu naopak. Podle az-Zudždžádže jsou oba výrazy synonymní s výrazem المثل al-mesel, tj. ekvivalent. Byť by se mělo jednat o ekvivalent stejného či jiného druhu, význam zůstává stejný. Čtení s kesrou (varianta al-'idl), ve verši „půst, který se tomu rovná“ (Máida: 95) traduje od Ibn Omara al-Kisáí, zatímco Medíňané používají variatu s fethou (al-'adl).

Hadís znamená, že není nic, co by bylo ekvivalentem půstu v tom, kolik je za něho odměny, byť, jak už jsme vysvětlili dříve, nejhodnotnější činy jsou podle ještě autentičtějších podání modlitba, dobro vůči rodičům a džihád na cestě Boží. Nicméně i tento hadís je autentický a an-Nesáí je jediný, kdo ho mezi autory Sunenů uvádí. A Alláh ví nejlépe.

Poslední verze, kterou an-Nesáí uvádí, ve svém isnádu obsahuje dokonce samé vypravěče obou Sahíhů.[14]

V tomto hadísu se tedy Abú Umáma táže Proroka صلى الله عليه و سلم, který čin je nejlepší, či podle jiných podání, který ho nejspíše přivede do Ráje a Prorok صلى الله عليه و سلم mu radí, aby se držel půstu, tj. aby vykonával půst povinný a přidával k němu i dobrovolný, protože odměně za půst a hodnotě půstu se nic nevyrovná a právě půst bude nejspíše důvodem jeho vstupu do Ráje. Tuto otázku Abú Umáma opakuje a Posel Boží صلى الله عليه و سلم mu opakovaně radí to samé, čímž potvrzuje již řečené a dokládá, že mezi ty nejlepší činy, které muslima nejspíše přivedou do Ráje, patří také, vedle jiných, i půst. Neznamená to, že půst je absolutně nejlepší čin, ale že půst byl nejlepším činem pro Abú Umámu, neboť Posel Boží صلى الله عليه و سلم na otázky odpovídal shodně svým znalostem okolností toho, kdo se na ně ptal, či okolností, ve kterých se dotyčný nacházel, podle situace, ve které byl apod. Lidé jsou různí, pro někoho je nejsnadnější a nejlepší cestou hodně se postit, pro někoho to může být modlitba, či nějaký jiný zbožný čin, který odpovídá času, místu a situaci, ve které se člověk nachází. Za nějakých okolností může být nejlepším činem jedna věc a za okolností jiných věc zcela jiná. [15]

Jakého půstu se týká náš předmětný hadís?

Arabský výraz sijám či sawm označuje v jazyce zdržování se něčeho, odpírání si něčeho. V šarí'atské terminologii označuje půst, tedy specifický čin uctívání, kdy se člověk záměrně s úmyslem pro potěchu Alláha zdržuje od ranního úsvitu až do západu slunce všeho, co půst ruší. Sálih al-Fewzán v této souvislosti zdůraznil i vnitřní rozměr půstu a zdůraznil, že „půst neznamená zanechávat jen jídla a pití, ale také všech dalších zakázaných věcí.[16]

'Abdul'azíz ibn Báz toto rozvedl:

Postící má za povinnost naprosto se vyhýbat všemu, co Alláh zakázal a pečlivě vykonávat vše, co mu dal za povinnost. Pokud toho dosáhne, může mít naději, že jeho hříchy budou odpuštěny, zachrání se před peklem a že jeho denní půst a noční modlitby budou přijaty.[17]

Jinde odpovídá na častou otázku zda konání zakázaného ruší půst, či zda ho ruší hříchy jazyka:

Pomlouvání, kletí, křivé přísahy či lhaní neruší půst fyzicky, nicméně jde o hříchy, kterých je povinností se vyvarovat a od kterých je pro postícího se nezbytné držet se co nejdál, stejně jako pro toho, kdo se nepostí. Takové činy půst narušují a ubírají z jeho odměny.[18]

Není tedy půst jako půst, protože někteří mají z půstu jen hlad a žízeň a pražádnou odměnu. Náš předmětný hadís se tedy musí týkat toho půstu, který je proveden nejlépe a při kterém postící se dosáhl nejvyššího stupně poznání toho, co to doopravdy znamená postit se.

Ibn Kudáma al-Makdisí zmínil tři stupně půstu: 1. Půst v obecném smyslu slova. 2. Půst vybraných. 3. Půst vybraných mezi vybranými.

Následně poskytl toto objasnění:

Půst v nejobecnějším smyslu slova, půst prvního stupně, se týká toho, že žaludek a pohlaví se zdržují naplňování svých tužeb.

Půst vybraných se odráží v tom, že i jejich oči, jejich jazyky, jejich ruce, nohy, sluch, zrak a všechny ostatní tělesné orgány, smysly a funkce se zdržují hříchů.

A půst vybraných mezi vybranými je půstem srdce od všech podob zkaženosti, nasměrování myšlenek výhradně k Alláhu a zříkání se srdcem zcela všech myšlenek, které se týkají čehokoli jiného, než Alláha.[19]

Naopak tento hadís se netýká půstu toho, kdo se jen zdržuje toho, co fyzicky ruší půst, ale jeho půst mu nebrání v podlosti a ubližování ostatním.

Abú Hurejra رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم se svých společníků zeptal:

أتَدرونَ ما المُفلِسُ؟

Víte, kdo je zbankrotovaný?

A následně jim i odpověděl:

إِنَّ الْمُفْلِسَ مِنْ أُمَّتِي يَأْتِي يَوْمَ الْقِيَامَةِ بِصَلَاةٍ وَصِيَامٍ وَزَكَاةٍ وَيَأْتِي قَدْ شَتَمَ هَذَا وَقَذَفَ هَذَا وَأَكَلَ مَالَ هَذَا وَسَفَكَ دَمَ هَذَا وَضَرَبَ هَذَا فَيُعْطَى هَذَا مِنْ حَسَنَاتِهِ وَهَذَا مِنْ حَسَنَاتِهِ فَإِنْ فَنِيَتْ حَسَنَاتُهُ قَبْلَ أَنْ يُقْضَى مَا عَلَيْهِ أُخِذَ مِنْ خَطَايَاهُمْ فَطُرِحَتْ عَلَيْهِ ثُمَّ طُرِحَ فِي النَّارِ.

Věru zbankrotovaný z mé ummy je ten, kdo v Soudný Den přijde s modlitbou, půstem, zekátem, ale také s tím, že napadl toho, pomluvil onoho, nezákonně si přivlastnil majetek dalšího, prolil krev dalšího, jiného udeřil. Proto i tomu i onomu bude dáno z jeho dobrých skutků. A až se jeho dobré skutky vyčerpají ještě předtím, než mu bude rozsouzeno, část jejich hříchů bude uvalena jemu na bedra. Až potom se mu bude soudit a potom bude uvržen do Pekelného ohně.[20]

Sálih al-Fewzán říká:

Půst je milován Alláhem, proto je pro postícího povinností očistit svůj úmysl a svůj půst zasvětit upřímně pouze Alláhu. Měl by se snažit přiblížit se svým půstem k Alláhu a trpělivě snášet všechny s půstem spojené těžkosti, protože půst je skutkem poslušnosti vůči Alláhu. Musí tedy napravit své úmysly a být trpělivý.

Musí si také být vědom, že postit se neznamená jen zanechat jídla a pití, že to znamená zanechat všeho, co Alláh zakázal. Chránit si svůj sluch i jazyk před zakázaným, jako jsou pomluvy, klevety a poslouchání hudby. A měl by si chránit svůj zrak před vším, co je zakázáno. Toto jsou věci zakázané i v jiných obdobích roku, ale o to více jsou zakázané pro někoho, kdo se postí.

Potom se snadno může stát, že postící se namáhá hladem, žízní a únavou, ale nedostane za to od Alláha žádnou odměnu. To díky jeho jazyku, že hovořil něco, co je zakázáno. Jeho oči se dívaly na zakázané. A jeho uši poslouchaly zakázané. Takový člověk se ve skutečnosti nepostil pravým půstem, jen si odpíral jídlo a pití.

Půst je ohromný skutek uctívání a pokud se někdo postí, tím spíše by se měl držet co nejdále od všeho, co se nehodí a co se nepatří. Půst se v tomto podobá na hadždž nebo 'umru. Poutníci se také musejí vystříhat některých činností, které jsou jinak dovoleny. Podobně i zde – jíst a pít je v základě dovoleno, nicméně postící se člověk se jich dobrovolně zříká. A podobně se také musí vyvarovat čehokoli, co v základu ani dovoleno není. To když se postí i když se nepostí. Ale hřešit v době půstu je ještě závažnější. Proto má postící se povinnost o svůj půst pečovat a dávat si pozor na vše, co by ho mohlo negativně ovlivnit.[21]

__________________________________________________________

[1] Zaznamenali an-Nesáí ve svém Sunenu, hadísy č. 2220, 2221 a 2223; Ahmed v Musnedu, hadísy č. 21122; 22149; Ibn Hibbán v Sahíhu, hadísy č. 3425 a 3426; al-Hákim v Mustedreku, 1/421; 'Abdurrezzák v al-Musannefu, hadís č. 7899; a at-Taberání v al-Awsatu, hadís č. 4763; a v al-Kebíru, hadís č 7464. Jako hasan či sahíh ho ocenil al-Munzirí v at-Terghíbu we t-terhíb, 2/109. Jako sahíh ho dokládá al-Albání v Sahíhu n-Nesáí, hadís č. 2222. Jako sahíh ho uvádí i Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 3435. Ahmedovu verzi uvádí Šu'ajb al-Arnáút jako sahíh podle podmínek Muslima, viz Techrídžu Musned, 5/255. Ibn Hadžer ho oceňuje jako sahíh ve Fethu l-bárí, 4/126. Jako sahíh doložil tento hadís i al-Albání v Sahíhu t-terghíbi we t-terhíb, 1/580.

[2] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadísy č. 22219 a 22220 a Šu'ajb al-Arnaút ho v Techrídži označil jako sahíh dle podmínek Muslima; uvádí ho dále i at-Taberání v al-Mu'džemu l-kebíru, hadís č. 7463; al-Háris v Musnedu, hadís č. 346; al-Hajsemí v Medžme'u z-zewáid, 3/184; a Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 3425. Al-Albání ho oceňuje jako sahíh v Sahíhu l-mewáríd, hadís č. 769.

[3] Viz Sijeru a'lámi n-nubelá´, 3/360 a al-Arnaút v poznámce oceňuje jako sahíh.

[4] Zaznamenal al-Buhútí v Keššáfu l-kunná', 1/413 jako hasan; Ibn 'Abdilwehháb v Ádábu mešíje ila s-salát, str. 19; Ahmed v Musnedu, 5/264; a Ibn Hibbán v Sahíhu, 8/212. Podle an-Nesáího podání se takto ptal samotný Abú Umáma, viz Sunenu n-Nesáí, hadís č. 2222 a Prorok صلى الله عليه و سلم mu odpověděl, že „půstu není nic rovno.“ Tuto verzi uvádí jako sahíh i al-Hákim v Mustedreku, 1/421; Ibn Chuzejma ve svém Sahíhu, hadís č. 1893; a Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 3426.

[5] Zaznamenal as-Sujútí v al-Džámi'u s-saghír, hadís č. 5474; a al-Albání oceňuje jako sahíh v Sahíhu l-Džámi', hadís č. 4045 a v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1937.

[6] Muttefekun 'alejhi, zaznamenali Muslim v Sahíhu, hadís č. 1153; a al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2840.

[7] Viz al-Istizkár, 3/375.

[8] Viz Fejdu l-Kadír, 4/330.

[9] Viz Hášíjetu s-Sindí 'alá suneni n-Nesáí, 4/165.

[10] Hadís je muttefekun 'alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 527; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 85.

[11] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 290 od Sewbána رضي الله عنه; Ahmed v Musnedu, hadís č. 22378; at-Taberání v al-Mu'džemu l-awsat, 8/116; a Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 1037. Jako sahíh doložil al-Albání v Sahíh Ibni Mádža, hadís č. 226.

[12] Viz as-Sunenu l-kubrá, hadísy č. 2530; 2531; 2532; a 2533.

[13] Od 'Alího رضي الله عنه zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1870.

[14] Viz Zechíratu l-'ukabá fí šerhi l-mudžtebá, 21/88-94.

[15] Viz Šerhu hadísi 'alejke bis-sijám. Viz: https://dorar.net/hadith/sharh/75672.

[16] Viz Fetáwá an-Núru 'ale d-darb, 2/11.

[17] Viz al-Ichtijárátu l-fikhíja, str. 234.

[18] Viz Medžmú'u l-fetáwá, 15/320.

[19] Viz Muchtesaru Minhádži l-kásidín, str. 44.

[20] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2581.

[21] Viz Medžálisu šehri Ramadáni l-mubárek, str. 14-16, kráceno a parafrázováno.