PATNÁCT LÉKŮ PROTI ÚZKOSTI A ZOUFALSTVÍ

Ibn Kajjím al-Džewzíjja رحمه الله jmenoval patnáctero prostředků rozptylujících chmury, úzkost, smutek a zoufalství:

Prvním je pevná víra, že Alláh je Jediným Pánem, Stvořitelem, Vlastníkem, Vládcem a Udržovatelem univerza (arab. ِتَوحِيدُ الرُّبُوبِيَّة tewhíd ar-rubúbíjja).
 
Druhým je věnovat veškeré své uctívání beze zbytku pouze toliku Alláhu a nepřidružovat k Němu žádného společníka (arab. ِتَوحِيدُ الأُلُوهِيَّة tewhídu l-ulúhíjja).
 
Třetím je přijmout a uvěřit v Boží Vlastnosti a Přívlastky tak, jak On Sám určil ve Své Knize a v Sunně Svého milovaného Proroka  صلى الله عليه و سلم, podle chápání zbožných předků (arab. ِتَوحِيدُ الاَسمَاءِ وَالصِّفَات tewhídu l-asmá´i we s-sifát).
 
Čtvrtým je oslavovat Alláha a odmítnout myšlenku, že by mohl Svému služebníku ukřivdit, nebo jej bez řádného důvodu potrestat. A oč vznešenější Alláh je, než to, co mu připisují.
 
Pátým je přiznat, že skutečným křivdícím jest toliko služebník Boží sám.
 
Šestým je vzývat Alláha tak, jak to On má nejraději, vzpomínáním Jeho Přívlastků a Vlastností, z nichž nejsrozumitelnější jsou přívlastky الحَيُّ al-Hajju - Živý a  القَيُّومُal-Kajjúm - Trvalý.
 
Sedmým je hledat pomoc jen u Něho Jediného (arab. إِستِعَانَةٌ isti‘ána).
 
Osmým je veškerou svou naději vkládat jedině do Alláha.
 
Devátým je vkládat do něj veškerou důvěru a plně se na něho spoléhat (arab. تَوَكُّلٌ tewekkul), přiznat, že veškeré záležitosti jsou jen v Jeho Rukou, On činí, jak Sám uzná za vhodné, Jeho rozhodnutí nic nezmění a Jeho rozhodnutí je vždy spravedlivé.
 
Desátým je ponořit své srdce do rozjímání a procházet zahradami Koránu. Korán učinit pro srdce tím, čím je jaro pro přírodu. Použít jej k vzbuzení vnitřního světla v temnotách pochybností a žádostivosti, užívat si ho a nacházet v něm vše, čeho jinak schází, nacházet v něm oporu při každém neštěstí, které nás potká, hledat v něm uzdravující lék pro všechny choroby, které naše srdce postihnout a Korán se tak stane čistidlem všech našich hoří a léčbou všech našich úzkostí a chmur.
 
Jedenáctým je prosit Alláh o odpuštění (arab. إِستِغفَارٌ istighfár).
 
Dvanáctým je vytrvávat v pokání (arab. تَوبَةٌ tewba).
 
Třináctým je usilovně se snažit o dobro.
 
Čtrnáctým je dodržovat modlitbu.
 
Patnáctým je být si plně vědomi, že sami o sobě nevládneme žádnou mocí ani silou a že je třeba vše toto přepustit a přenechat Vševědoucímu Alláhu, do jehož rukou se zcela a úplně odevzdáváme.