POKUD JSTE SAMI DVA, MODLI SE PŘÍMO NAPRAVO OD SVÉHO IMÁMA VE STEJNÉ ŘADĚ S NÍM

Anas ibn Málik رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم přišel k Umm Harám a ona mu přinesla nějaké datle a mléko, ale on jí řekl:

ردوا هذا في وعائه و هذا في سقائه فإني صائم 

Vraťte toto do mísy a toto do nádoby, neboť já se postím.

Potom vstal a pomodlil se s námi dvě rek'át nepovinné modlitby. Umm Harám a Umm Sulejm stály za námi a mne si Posel Boží صلى الله عليه وسلم postavil přímo vedle sebe po své pravé ruce.  [1]

Ohledně množství poučení z tohoto hadísu a prospěšných momentů z jeho správného pochopení šejch al-Albání napsal:

Pokud jednoho muže (samotného) nějaký jiný muž vede v modlitbě, má stát po pravém boku svého imáma (tj. toho, kdo danou modlitbu vede). Je zřejmé, že má stát v jedné řadě s ním přímo napravo od něj, ani trochu vepředu, ani trochu vzadu, protože pokud by došlo k něčemu takovému, vypravěč by to zmínil. Obzvláště proto, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم vedl v modlitbách (jednotlivě) mnoho svých společníků (tedy Anas nebyl jediný).[2]

Imám al-Buchárí zmiňuje tuto otázku ve svém Sahíhu v kapitole O tom, že pokud se spolu modlí jen dva lidé, pak ten druhý stojí přímo v řadě se svým imámem.

Al-Háfiz Ibn Hadžer tuto jeho poznámku vysvětluje:

Přímo v řadě znamená, že nestojí ani o trochu vepředu, ani o trochu vzadu. Jak naznačuje sám al-Buchárí, je to tak, jak se uvádí v některých podáních od Ibn 'Abbáse فقمت إلى جنبه fa-kimtu ilá dženbihi, tj. „postavil jsem se přímo po jeho boku, což zjevně naznačuje, že ve stejné řadě.[3]

'Abdurrezzák uvádí od Ibn Džurejdže uvádí, že se zeptal 'Attáa: „Pokud se muž modlí s jiným mužem, kde má stát?“ „Po jeho pravém boku,“ odpověděl mu 'Attá. Ibn Džurejdž se zeptal: „Má stát přímo v řadě s ním, anebo trochu ve předu od něj?“ „V řadě s ním,“ odpověděl 'Attá. „Takže říkáš, že správně má stát přímo napravo od něj a nemá mezi nimi být mezera?“ zeptal se Ibn Džurejdž. „Ano,“ potvrdil mu 'Attá. Podobné se uvádí i od Ibn Abí Rebbáha. V Málikově al-Muwetta´u se uvádí od 'Abdulláha ibn 'Utby, že přišel k Omarovi ibnu l-Chattáb رضي الله عنه během dopoledne a zastihl jej při modlitbě, v předklonu. Postavil se za něj, ale Omar ho přitáhl dopředu a postavil si ho přímo napravo od sebe. [4]

Obě tato podání jsou velmi silnými důkazy, že člověk má stát napravo od svého imáma přímo ve stejné linii s ním, ani kousek ve předu, ani kousek v zadu. Co se týče stanoviska některých mezhebů, že z úcty k imámovi má ten druhý stát kousek v zadu, tento názor není podložen žádným důkazem ze Sunny a odporuje tomu, co je z nich přímo vyvoditelné.

Pro věřícího je proto přednější raději odmítnout stanoviska mezhebů ve prospěch jasných hadísů a Sunny Božího Posla صلى الله عليه وسلم. A věříme, že ti, kteří tato stanoviska formulovali, jsou za své badatelské úsilí odměněni, protože konali v dobré víře, s dobrým úmyslem a byli způsobilí k samostatnému znaleckému rozhodování (arab. إجتهاد idžtihád), ke kterému přistoupili ve snaze dopídit se k pravdě.

_______________________________________________________________

[1] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 608. Jako sahíh jej doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 1/219, viz také hadís č. 6060, zaznamenaný Ahmedem v Musnedu, 1/330.

[2] Zdroj viz výše.

[3] Viz Fethu l-Bárí, 2/160.

[4] Zaznamenal imám Málik v al-Muwetta´, 1/154 se sahíh isnádem.