POMÍJIVÝ KVĚT ŽIVOTA VEZDEJŠÍHO

Vznešený Alláh pravil ohledně nádhery tohoto světa:

وَلَا تَمُدَّنَّ عَيْنَيْكَ إِلَىٰ مَا مَتَّعْنَا بِهِۦٓ أَزْوَٰجًا مِّنْهُمْ زَهْرَةَ ٱلْحَيَوٰةِ ٱلدُّنْيَا لِنَفْتِنَهُمْ فِيهِ ۚ وَرِزْقُ رَبِّكَ خَيْرٌ وَأَبْقَىٰ

A nevrhej zrak svůj žádostivě na to, co dali jsme některým párům z nich v užívání. To květ pomíjivý je života pozemského, abychom je tím uváděli v pokušení; vždyť štědrost Pána tvého lepší je i trvalejší. (TáHá:131)

Toto je příkaz Božímu Poslu صلى الله عليه و سلم a jeho prostřednictvím také všem jeho následovníkům.

Podle Ibn Kesíra Mudžáhid tato Boží slova přirovnal k těmto:

لَا تَمُدَّنَّ عَيْنَيْكَ إِلَىٰ مَا مَتَّعْنَا بِهِۦٓ أَزْوَٰجًا مِّنْهُمْ وَلَا تَحْزَنْ عَلَيْهِمْ

neobracej tedy zrak svůj žádostivě k tomu, co dali jsme některým párům z nich v užívání, nermuť se kvůli nim (Hidžr: 88)

'Abdulláh ibn Mes'úd رضي الله عنه pravil: „Tento svět je domovem pouze pro ty, kteří nemají žádný domov na světě onom a bohatstvím pro ty, kteří nemají žádného bohatství. Shromažďují ho a pídí se po něm jen ti, kteří nemají žádného rozumu.[1]

Muhammed Sálih al-'Usejmín vysvětlil:

Neohlížej se proto na to, čeho se dostalo jiným lidem z lákadel a pozlátek tohoto světa, jako jsou krásná auta, zdobné šaty, honosné domy a mnoho dalšího.

Vše toto je jen pomíjivý výkvět tohoto pozemského života. A každý květ - to je jen prchavá nádhera, každý květ jednou uvadne, uschne a zmizí. Právě květ je tou částí rostliny, která nejméně vydrží, nejrychleji odumře a nejdříve se ztratí.

Právě z tohoto důvodu zde Všemohoucí Alláh přirovnal nádheru tohoto světa ke květině (arab. زهرة zehra). Květina je nepochybně překrásná, skvěje se nádherou a šíří okolo sebe vůni, avšak velmi záhy také vadne. A právě takový je i tento svět. Jako květina, která již brzy uvadne.

Prosíme Alláha, aby nám zajistil náš úděl v posmrtném životě. Ámín![2]

Jak by věřící mohl prahnout po krátkodobém blahobytu, když k němu jeho Pán promlouvá slovy:

وَلَسَوْفَ يُعْطِيكَ رَبُّكَ فَتَرْضَىٰٓ

A Pán tvůj tě zajisté obdaří k tvému uspokojení. (Duhá: 5)

Na začátku ocitovaná Boží slova pak pokračují takto:

وَأْمُرْ أَهْلَكَ بِٱلصَّلَوٰةِ وَٱصْطَبِرْ عَلَيْهَا

Přikaž rodině své modlitby konání a sám buď v ní vytrvalý! (TáHá: 132)

Šeddád ibn Aws رضي الله عنه vypráví, že mu Posel Boží صلى الله عليه و سلم dal radu:

يا شداد بن أوس إذا رأيت الناس قد اكتنزوا الذهب والفضة فاكنز هؤلاء الكلمات : اللهم إني أسألك الثبات في الأمر والعزيمة على الرشد ، وأسألك موجبات رحمتك وعزائم مغفرتك ...  

Ó Šeddáde ibn Aws, až uvidíš lidi hromadit zlaté a stříbrné poklady, ty hromaď poklad těchto slov: „Ó Bože, prosím Tě o sílu vytrvat na cestě víry a s rozhodností následovat správný směr, prosím tě o cokoli, co nutně ústí v Tvou milost a vede k Tvému odpuštění ...[3]  

Abú Sulejmán ad-Dárání pravil: „Někteří lidé se vydali za bohatstvím a jali se hledat ušlechtilost v množství nahromaděného jmění, avšak skutečná ušlechtilost spočívá ve schopnosti spokojit se s málem. Jali se hledat šlechetnost mezi lidmi, nicméně pravá šlechetnost tkví v bohabojnosti.[4]  

Proto se pravý život věřícího musí odehrávat v jeho nitru, jak popisuje Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja:

Věru skutečným životem opravdového muže na tomto světě je jeho srdce a jeho duše. A není života v srdci, dokud nepozná svého Stvořitele, nezamiluje si Ho, nezačne uctívat pouze Jeho, obraceje se k Němu vždy a pokaždé, když to bude potřebovat, nacházeje útěchu v připomínce na Něj. Kdokoli přijde o tento vnitřní život život, ten přijde o veškeré dobro.

Dokonce i tehdy, pokud se pokusí kompenzovat si tuto svou ztrátu lákadly tohoto světa. Protože věru i kdyby mu patřil celý tento svět, nebylo by to pro něj dostačující náhradou toho, o co přišel. A věru za vše, o co služebník Boží přijde, jestvuje náhrada, avšak kdokoli přijde o svůj vztah s Alláhem, tak tento vztah s Ním se nedá ničím nahradit.[5]

_______________________________________________________________

[1] Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá´ v Zemmu d-dunjá, podání č. 16.

[2] Viz Šerhu Rijádi s-sálihín, 3/45.

[3] Jako část delšího hadísu zaznamenal at-Taberání v al-Kebíru, hadís č. 7135, jako sahíh jej ocenil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 3228.

[4] Viz az-Zuhdu l-kebír, str. 80.

[5] Ibnu al-Kajjim v ad-Dá´u we d-dewá´, str. 49.