POSLEDNÍ KÁZÁNÍ OMARA IBN 'ABDUL'AZLÍZE

  Podle Abdulláha ibn Bekra ibn Habíb as-Sahmího:

Lidmi v mešitě al-Džunábiz jsme byli zpraveni, že Omar ibn ‚Abdul’azíz přednesl lidem v al-Chunásira kázání, kde řekl:
 
„Lidé, vy jste nebyli stvořeni jen tak pro nic za nic, ani nebudete ponecháni sami sobě![1] Naopak, vy se vrátíte na místo, kam za vámi Alláh sestoupí a bude rozhodovat mezi vámi a mezi vámi rozhodne. Zatracení a ztracení jsou ti, kteří se zřekli všezahrnující milosti Boží a tito budou vyloučeni z Ráje, šíře jehož hranic je jako nebesa a země. Což nevíte, že ochrana, zítra, bude omezena jen na ty, jež bohabojní byli dnes? A na ty, kteří vyměnili něco pomíjivého za něco věčného, něco malého za něco velkého a strach za ochranu? Což si neuvědomujete, že jste potomky těch, kteří zhynuli a že ti, kteří zůstanou, zaujmou vaše místo po vás? Každý den vyprovázíte někoho ku Alláhu, ve všech částech dne někdo umírá a ten se setkal s koncem svých dní. Pochováte jej do díry v zemi a opustíte jej, aniž má polštář, či postel. Nadále je tento odloučen od svých milovaných, zpřetrhány jsou jeho vazby s žijícími a je vzat pryč z pobytu na tomto světě, načež bude čelit zúčtování tváří v tvář. Je zcela odevzdán napospas svým skutkům. Potřebuje své úspěchy, ale nikoli materiálno, které zanechal tu na zemi
.
Proto, bojte se Alláha než na vás padne smrt a než váš určený čas vyprší. Přísahám při Alláhu, říkám vám tato slova znaje, že i já osobně jsem spáchal více hříchů, nežli kdokoli z vás. Proto prosím Alláha o odpuštění a nyní se Jemu kaji. Kdykoli se dozvíme, že někdo z vás cokoli potřebuje, vynasnažím se splnit jeho potřebu měrou nakolik jsem schopen. Kdykoli budu komukoli z vás s to poskytnout zadostiučinění ze svého vlastního jmění, pak se jej vynasnažím považovat za sobě rovného a svého vlastního příbuzného a jeho i můj život bude naroveň. Přísahám při Alláhu, kdybych byl chtěl cokoli jiného, jmenovitě, blahobyt, pak by pro mě bylo snadné přimět k tomu svět, aby si toho byl vědom. Leč Alláh zjevil nejvýřečnější Knihu a nejsprávnější příklad prostředky, kterými On vede nás k poslušnosti a zakázal neposlušnost.“
 
Pak zvedl roh svého roucha a začal plakat a vzlykat, což přimělo několik lidí stojících okolo něj k slzám také. Poté sestoupil.
 
Toto bylo poslední kázání, které přednesl předtím, než zemřel, nechť je k němu Alláh milostiv.“[2]


[1] Srov. s: Myslí si člověk snad, že sám sobě bude zůstaven? (Kijáma:36, překlad výkladu významu).
[2] Pro různé verze tohoto kázání viz Ibn ‘Abdulhakam: Síra, str. 43-45; Ibn Kesír v Bidája 9/199; Tato verze je převzata z Historie od at-Taberího, sv. 24.