POUČENÍ Z HADÍSU O TOM, JAK MÚSÁ/MOJŽÍŠ, MÍR S NÍM, UDEŘIL ANDĚLA SMRTI

Abú Hurejra رضي الله عنه převyprávěl, co vyprávěl i Posel Boží صلى الله عليه و سلم:

أُرْسِلَ مَلَكُ الْمَوْتِ إِلَى مُوسَى ـ عَلَيْهِمَا السَّلاَمُ ـ فَلَمَّا جَاءَهُ صَكَّهُ فَرَجَعَ إِلَى رَبِّهِ فَقَالَ أَرْسَلْتَنِي إِلَى عَبْدٍ لاَ يُرِيدُ الْمَوْتَ‏.‏ فَرَدَّ اللَّهُ عَلَيْهِ عَيْنَهُ وَقَالَ ارْجِعْ فَقُلْ لَهُ يَضَعُ يَدَهُ عَلَى مَتْنِ ثَوْرٍ، فَلَهُ بِكُلِّ مَا غَطَّتْ بِهِ يَدُهُ بِكُلِّ شَعْرَةٍ سَنَةٌ‏.‏ قَالَ أَىْ رَبِّ، ثُمَّ مَاذَا قَالَ ثُمَّ الْمَوْتُ‏.‏ قَالَ فَالآنَ‏.‏ فَسَأَلَ اللَّهَ أَنْ يُدْنِيَهُ مِنَ الأَرْضِ الْمُقَدَّسَةِ رَمْيَةً بِحَجَرٍ.

Anděl smrti byl vyslán za Músá/Mojžíšem, mír s ním. Když k němu přišel, Músá ho udeřil tak silně, že mu vyrazil oko. Anděl se vrátil ke svému Pánu a řekl: „Poslals mne ke služebníku, který nechce zemřít.“ Alláh mu vrátil oko a řekl mu: „Vrať se a řekni mu, ať položí svou ruku na hřbet býka, bude mu umožněno žít tolik let, kolik jeho chlupů mu vypadne do dlaně.“ Tak se i stalo, načež se Músá tázal svého Pána: „Pane můj, co potom?“ „Potom přijde smrt,“ odvětil mu Alláh. „Tak ať přijde nyní,“ řekl Músá a prosil Alláha, aby mu dal přiblížit se k Zemi zaslíbené alespoň co by kamenem dohodil.

Potom Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

فَلَوْ كُنْتُ ثَمَّ لأَرَيْتُكُمْ قَبْرَهُ إِلَى جَانِبِ الطَّرِيقِ عِنْدَ الْكَثِيبِ الأَحْمَرِ .

Kdybych tam byl, ukázal bych vám Músáův hrob u cesty nedaleko hromady načervenalého písku.[1]

V Muslimově verzi stojí navíc i toto:

...فَرَجَعَ الْمَلَكُ إِلَى اللَّهِ تَعَالَى فَقَالَ إِنَّكَ أَرْسَلْتَنِي إِلَى عَبْدٍ لَكَ لاَ يُرِيدُ الْمَوْتَ وَقَدْ فَقَأَ عَيْنِي - قَالَ - فَرَدَّ اللَّهُ إِلَيْهِ عَيْنَهُ ...

...Anděl se tedy vrátil k Alláhu Vznešenému a řekl mu: „Věru jsi mne poslal za služebníkem, který nechce zemřít a který mi vybil oko.“ Alláh pak mu pak navrátil oko ...[2]

Muhammed Násiruddín al-Albání podal následující objasnění tohoto pozoruhodného hadísu:

Alláh vyslal anděla smrti k Músáovi/Mojžíšovi, mír s ním, aby mu vzal jeho duši a ukončil jeho pozemský život, nicméně Músá odpověděl tvrdým protiúderem. Toto vše bylo v Božím plánu. Když se vrátil anděl podruhé, Músá již rozpoznal, oč se jedná a proto se také otázal, co bude potom, až uplyne tolik let, kolik hovězích chlupů ulpí na jeho dlani. Proto také řekl: „Tak ať přijde nyní.“ V tom okamžiku anděl smrti vzal Músáovu duši. Posel Boží صلى الله عليه و سلم poté dodal, že je schopen ukázat místo, kde anděl smrti vzal Músáovi jeho duši.

Hadís je zaznamenán oběma sbírkami Sahíh, takže dosahuje nejvyššího stupně autenticity a o jeho pravdivosti tedy nemůže být sporu. Kdokoli smýšlí, že je neautentický a slabý, je slabý sám co se týče síly svého vědění, protože hovoří beze znalosti a je jedním z bezpočtu těch, kteří nad dikcí textu upřednostňují svůj intelekt, ba co je ještě horší, své tužby a označuje autentická podání za slabá či dokonce podvržená.

Nicméně Vznešený Alláh zjevil:

وَلَوِ ٱتَّبَعَ ٱلْحَقُّ أَهْوَآءَهُمْ لَفَسَدَتِ ٱلسَّمَـٰوَٰتُ وَٱلْأَرْضُ وَمَن فِيهِنَّ ۚ بَلْ أَتَيْنَـٰهُم بِذِكْرِهِمْ فَهُمْ عَن ذِكْرِهِم مُّعْرِضُونَ

Kdyby pravda následovala jejich učení scestná, věru by byla nebesa a země a vše, co mezi nimi je, zkaženo. Však nikoliv, My přinesli jsme jim napomenutí jejich, však oni od připomenutí svého se odvracejí. (Mu´minún: 71)

Je tomu tak proto, že víra v srdcích mnoha lidí, dokonce i těch, kteří se připisují nauce, je slabá. To je jeden úhel pohledu.

Z jiného úhlu pohledu možno vidět, že dotyční nestudovali Sunnu tak svědomitě, jak měli, aby zohlednili jednotlivé cesty, kterými se k nám toto podání dostalo a jeho jednotlivé verze, které mohou odstranit některé nejasnosti, jež se některým lidem objeví.

Objasnili jsme tedy, že kdokoli považuje tento hadís za slabý, je ve skutečnosti sám slabý ve svých znalostech, protože jednak odporuje oběma imámům – al-Buchárímu i Muslimovi – kteří sestavili dvě knihy nazývané Sahíh a které jsou na základě jednomyslného konsenzu všech učenců Sunny dvěma nejautentičtějšími knihami po Knize Boží, jaké kdy byly napsány – Sahíh al-Buchárího a Sahíh Muslima.

Nejen to, umma je také všeobecně přijala a z tohoto důvodu se žádný z učenců hadísu, kteří dosáhli úrovně al-Buchárího a Muslima, neodvážil zpochybňovat hadísy uváděné oběma Sahíhy. Všechny tyto hadísy jsou tedy zcela jistě podložené a doložitelné až k Prorokoviصلى الله عليه وسلم, proto nepřikládáme žádnou váhu tvrzením kohokoli, kdo tyto hadísy označí za slabé, ať už je jeho status jakýkoli a ať už lidé o jeho znalostech soudí jakkoli.

Jak mohl potom Músá udeřit anděla? A dokonce anděla smrti? A vybít mu oko?

Co se týče obtížnosti pochopení toho, jak mohl Músá, mír s ním, udeřit anděla smrti, odpověď je skryta v tom, co jsem uvedl výše – takoví zpochybňovači nestudovali Sunnu pečlivě. Odpověď se nachází v podání v Musnedu imáma Ahmeda s autentickým řetězcem tradentů, kde se praví, že anděl smrti dříve chodil k lidem ve formě člověka.

Když tedy anděl smrti v lidské podobě navštívil Músá a řekl mu, aby odpověděl na výzvu svého Pána, nepřinesl Músáovi žádné znamení, podle kterého by poznal, že dotyčný muž, jenž mu říká, aby svou duši odevzdal Alláhu, je ve skutečnosti poslán Alláhem samotným, že je to anděl přicházející v podobě muže.

Pokud by za kýmkoli z nás přišel někdo a řekl mu: „Dej mi svou duši,“ jaká by byla naše reakce? Přece asi taková, jako byla i Músáova, protože tím by na sebe dotyčný bral úkol, který je vyhrazen pro anděla smrti, do kterého nemají právo zasahovat ani ostatní andělé, natož lidé.

Jak může nějaký člověk přijít za jiným člověkem a říci mu: „Dej mi svou duši?“ Proto Músá zareagoval tak, jak zareagoval a vybil dotyčnému oko. To je docela pochopitelná, normální reakce. Proto jakékoli pochybnosti pominou, když vezmeme v potaz i druhé podání, které říká, že anděl smrti dříve někdy chodíval za lidmi v převtělení za smrtelného muže.

Z tohoto důvodu si můžeme povšimnout také konce hadísu, kdy si anděl smrti stěžuje Alláhu na to, co se mu stalo a říká: „Poslal jsi mne za služebníkem, který nenávidí smrt.“ Alláh mu dává znamení, když mu říká: „Vrať se k Músáovi a řekni mu: „Tvůj Pán ti nařizuje položit ruku na hřbet býka. Budeš žít ještě tolik let, kolik chlupů se ti zachytí na dlani.“ Když toto anděl Músáovi vzkáže, on pochopí a proto se zeptá: „A potom bude co?“ „Smrt,“ odpoví anděl. „Ať tedy přijde už teď,“ řekne Músá a anděl v tom okamžiku vezme jeho duši.

Proč se podřídil až napodruhé a ne hned napoprvé? Odpověď je nyní zcela jasná. Poprvé to považoval za otázku kladenou člověkem jinému člověku. Músá nevěděl, že příchozím je anděl smrti poslaný od Alláha a tak dotyčného udeřil. Když se k němu anděl vrátil a ukázal mu nezpochybnitelné znamení od Alláha Vznešeného, Músá mu odpověděl už naprosto klidně: „Ať tedy přijde hned teď.“

Není tedy pravda, že by Músá nenáviděl smrt. Oko andělovi vyrazil jednoduše proto, že si myslel, že na něj chce zaútočit nějaký jiný člověk se slovy „Dej mi svou duši.“

Když k našemu hadísu přidáme podání od imáma Ahmeda, veškeré pochybnosti najednou pomninou. Pochybnost oněch lidí, že tento hadís možná pramení v těch podáních držitelů předešlých písem, která jsou odmítána, se stává bezpředmětným.

Když se totiž řekne, že určité podání či hadís patří k tzv. الإسرائيلئات al-isráílíját, znamená to, že odkazuje na následovníky dřívějších písem, na tradici židů a křesťanů, kteří se v průběhu svých dějin vyjadřovali k tomu, co obdrželi od svých předků. Některá taková podání jsou pravdivá, avšak jiná jsou nepravdivá. Z tohoto důvodu Posel Boží صلى الله عليه و سلم o těchto podáních obecně říká:

‏ لاَ تُصَدِّقُوا أَهْلَ الْكِتَابِ، وَلاَ تُكَذِّبُوهُمْ وَقُولُوا :

Nepotvrzujte to, co následovníci Písma říkají, jako pravdu, ale ani to nepopírejte. Raději řekněte:

آمَنَّا بِالَّذِي أُنزِلَ إِلَيْنَا وَأُنزِلَ إِلَيْكُمْ وَإِلَـٰهُنَا وَإِلَـٰهُكُمْ وَاحِدٌ وَنَحْنُ لَهُ مُسْلِمُونَ

Uvěřili jsme v to, co bylo sesláno nám, i v to, co bylo sesláno vám, a náš Bůh a váš Bůh jedno jsou; a my do vůle Jeho jsme odevzdáni. ('Ankebút:46)“ [3]

To je význam, skrytý za konstatací, že něco patří do kategorie al-israílíját.

Nicméně jistý detail zde musí být objasněn, protože toto vysvětlení se neobjevuje v knihách učenců až tak často. Israílíját jsou takto nazývány proto, že se jedná o příběhy napojené na tradici potomků Izraele.

Tyto příběhy jsou dvojího druhu. První kategorii tvoří ty, které jsou více vyprávěny a jsou rozšířenější. Uvádí se, jak jsme řekli, od následovníků předešlých Písem.

Těchto podání je velké množství, patří mezi ně například příběhy o Hárútovi a Márútovi s tím, že byli velmi blízcí k Alláhu, v souvislosti s veršem:

وَإِذْ قَالَ رَبُّكَ لِلْمَلَـٰٓئِكَةِ إِنِّى جَاعِلٌ فِى ٱلْأَرْضِ خَلِيفَةً ۖ قَالُوٓا۟ أَتَجْعَلُ فِيهَا مَن يُفْسِدُ فِيهَا وَيَسْفِكُ ٱلدِّمَآءَ وَنَحْنُ نُسَبِّحُ بِحَمْدِكَ وَنُقَدِّسُ لَكَ ۖ قَالَ إِنِّىٓ أَعْلَمُ مَا لَا تَعْلَمُونَ

Hle, Pán tvůj k andělům pravil: "Umístím na zemi náměstka!" I řekli: "Chceš tam ustanovit někoho, kdo pohoršení na ní bude šířit a krev na ní prolévat, zatímco my slávu Tvou pějeme a svatost Tvou prohlašujeme?" Pravil: "Já věru znám to, co vy neznáte!" (Bekara: 30)

Podle tohoto podání Alláh chtěl andělům dokázat, že zná, co oni ne a proto jim řekl: „Vyberte mezi sebou dva anděly a já je pošlu na zemi, aby lidi vyzkoušel.“ A oni si vybrali Hárúta a Márúta. Následuje dlouhý příběh, kterého pointa je, že Alláh je oděl do šatu smrtelníků a vyzkoušel je ženou, kterou sváděli, nicméně ona jim odolávala, s tím, že k ničemu nesvolí, dokud nezabijí jednoho chlapce. To neučinili, protože dobře věděli, že je zabít nevinného je zakázáno. Pak jim nabídla alkohol, oni se napili a v opilosti dotyčného chlapce zabili a sesmilnili s dotyčnou ženou. Alláh je za to potrestal tím, že je po hlavě uvrhl do studně, nohama vzhůru. Z té studny vycházel kouř, vcházel do jejich nosních dírek a odcházel z jejich pozadí.

Tento příběh je někdy uváděn ve vysvětlení citovaného verše a patří k typickým israílíját. Protiřečí tomu, co Alláh Vznešený řekl o andělech:

يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ قُوٓا۟ أَنفُسَكُمْ وَأَهْلِيكُمْ نَارًا وَقُودُهَا ٱلنَّاسُ وَٱلْحِجَارَةُ عَلَيْهَا مَلَـٰٓئِكَةٌ غِلَاظٌ شِدَادٌ لَّا يَعْصُونَ ٱللَّـهَ مَآ أَمَرَهُمْ وَيَفْعَلُونَ مَا يُؤْمَرُونَ

Vy, kteří věříte! Střezte sebe i rodiny své před ohněm, jehož palivem budou lidé a kamení. Na něj dohlížejí andělé přísní a silní, kteří se neodváží neuposlechnout Boha v ničem, co jim přikázal, a vykonají vše, co jim bylo poručeno. (Tahrím: 6)

Protože je řečeno, že se andělé „neodváží neuposlechnout Boha v ničem“ a jsou prosti hříchu, je výše citované podání z kategorie israílíját nepřijatelné. Nelze si představit, že by andělé mohli zcizoložit, či prolít krev nevinného člověka, jak se v onom podání uvádí.

Existuje však i jiný typ podobných podání, trochu odlišný, nicméně lze k němu přistupovat stejně jako k tomu prvnímu. U těchto podání jde o to, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم hovoří ohledně potomků Izraele. Takové israílíját jsou v pořádku, protože je vypráví sám Prorok صلى الله عليه وسلم a ony tedy nepatří v užším slova smyslu k tomu, co se dochovalo výhradně od následovníků předcházejících písem.

Příkladů takových vyprávění je mnoho. Nepředstavují žádný problém, pokud se zmíní pramen a autenticita příslušného hadísu.

V této kategorii vyprávění o lidech před námi máme příběh o muži, který kráčel pouští a uslyšel z oblak hlas: „Zalij zahradu toho a toho.“ Dotyčný se podivil a jal se oblak následovat, až uviděl, jak vyložil svůj náklad deště právě nad zahradou toho, jehož jméno bylo vzpomenuto. Zamířil do oné zahrady a spatřil, jak v ní pracuje její vlastník. Pozdravil ho pozdravem míru a oslovil ho jménem, jaké slyšel z oblak. Vlastník zahrady byl zaskončen: „Odkud se známe?“ Dotyčný mu povyprávěl, co se mu přihodilo, jak slyšel z nebe andělský hlas, který zmínil jeho jméno a přikázal mračnu doplout nad jeho zahradu a tam pustit déšť, zatímco on obdělával své polnosti. Zeptal se ho: „Čím to?“ Vlastník zahrady odpověděl: „Nevím o ničem, čím bych si u Boha zasloužil takovou přízeň, leda že vlastním tento pozemek a vždy, když zasadím sémě a sklidím úrodu, rozdělím ji na tři části. Jednu třetinu vrátím do země, druhou třetinu nechám pro sebe a svou rodinu a třetí rozdám jako almužnu chudobným v sousedství.“ „To bude tím,“ řekl pocestný. Tedy vlastník zahrady si takovou přízeň zasloužil tím, že plnil své povinnosti a přibližoval se k Alláhu, čímž si vysloužil Boží lásku a péči. [4]

Ano, toto podání hovoří o potomcích Izraele. Nicméně kdo příběh vypráví? Sám Posel Boží صلى الله عليه وسلم, který je popsán v Koránu jako ten, kdo nehovoří shodně poryvům svého chtíče, ale výhradně jen podle Zjevení, jehož se mu dostává:

مَا ضَلَّ صَاحِبُكُمْ وَمَا غَوَىٰ وَمَا يَنطِقُ عَنِ ٱلْهَوَىٰٓ إِنْ هُوَ إِلَّا وَحْىٌ يُوحَىٰ

Váš druh nebloudí, ani nebyl sveden, ani nehovoří z vlastního popudu svého. Je to Zjevení pouze, jež bylo mu zjeveno (Nedžm: 2-4)

Protože náš předmětný hadís byl zaznamenán dokonce v obou sbírkách Sahíh jako autenticky dochovaný od Proroka صلى الله عليه وسلم, není nám dovoleno o něm říkat, že patří k israílíját co se významu týče, protože jde o ten druh israílíját, který sám Prorok صلى الله عليه وسلم vypráví.[5]

Ohledně samotného problému využívání israílíját, tedy podání odkazujících k vlastníkům předešlých Písem a k žido-křesťanské tradici hovoří Muhammed Bázmúl:

Ve skutečnosti ani neexistuje příliš mnoho israílíját autenticky dochovaných od sahábů رضي الله عنهم. Avšak ani tento materiál tohoto druhu, který se k nám dostal autentickou cestou, nás nemůže odradit od toho, abychom čerpali z tefsírů založených na podáních (arab. التفاسير بالآثار at-tefásíru bil-ásár). To proto, že sami sahábové tato podání uváděli z důvodů ohromení anebo jako vedlejší podpůrný důkaz, nestavěli na nich své porozumění významu toho, co se snažili vysvětlit.

Správný přístup k israílíját se liší podle toho, do jaké kategorie israílíját dané podání spadá.

1. kategorie: Cokoli protiřečí Koránu nebo Sunně Božího Posla صلى الله عليه وسلم, anebo není slučitelné s něčím, co Korán či Sunna tvrdí, to odmítáme.

2. kategorie: Cokoli souhlasí s tím, co je i v našich zdrojích, nezpůsobí žádnou škodu, pokud to také i my zmíníme.

Od 'Abdulláha ibn 'Amra رضي الله عنهما se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

‏ بَلِّغُوا عَنِّي وَلَوْ آيَةً، وَحَدِّثُوا عَنْ بَنِي إِسْرَائِيلَ وَلاَ حَرَجَ، وَمَنْ كَذَبَ عَلَىَّ مُتَعَمِّدًا فَلْيَتَبَوَّأْ مَقْعَدَهُ مِنَ النَّارِ !

Přeneste ode mne byť i jediný verš. A vyprávějte i od potomků Izraele, to ničemu nevadí. Avšak kdokoli o mně úmyslně zalže, nechť zaujme místo k sednutí v Ohni! [6]

3. kategorie: A to, co ani neprotiřečí, ani nepotvrzuje naše zdroje, to sice můžeme zmínit, ale nemáme to ani potvrzovat, ani popírat.

Abú Hurejra رضي الله عنه uvádí, že lidé Knihy zvykli předčítat muslimům Tóru v hebrejštině a potom jim ji vysvětlovat arabsky. Proto Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

‏ لاَ تُصَدِّقُوا أَهْلَ الْكِتَابِ، وَلاَ تُكَذِّبُوهُمْ وَقُولُوا :

Nepotvrzujte to, co následovníci Písma říkají, jako pravdu, ale ani to nepopírejte. Raději řekněte:

آمَنَّا بِالَّذِي أُنزِلَ إِلَيْنَا وَأُنزِلَ إِلَيْكُمْ وَإِلَـٰهُنَا وَإِلَـٰهُكُمْ وَاحِدٌ وَنَحْنُ لَهُ مُسْلِمُونَ

Uvěřili jsme v to, co bylo sesláno nám, i v to, co bylo sesláno vám, a náš Bůh a váš Bůh jedno jsou; a my do vůle Jeho jsme odevzdáni. ('Ankebút:46)[7]

Nicméně automaticky upírat pravdivost všem israílíját a odvrhovat kvůli nim všechny tefsíry založené na podáních jako neautentické, to je pozice protivící širokému vhledu a správnému, nikoli úzkoprsému pochopení textů našeho náboženství.[8]

________________________________________________________

[1] Muttefakun 'alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 1339 a 3407; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2372a.

[2] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2372b.

[3] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7362 od Abú Hurejry رضي الله عنه.

[4] Hadís, který šejch parafrázuje, se traduje od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2984.

[5] Viz Mewsú'atu l-Albání fi l-'akída, 8/172-179, redakčně kráceno.

[6] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3461.

[7] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7362.

[8] Viz at-Tefsíru bil-me´súr, str. 205.