POUČENÍ Z PŘÍBĚHU O OPYLOVÁNÍ DATLOVÉ PALMY, DÍL II.

Řešení domnělé kontradikce s koránským příkazem následovat Sunnu

Na tomto místě je důležité objasnit, že ani náš předmětný hadís, ani jemu podobné, které jsme uváděli coby příklady podobného druhu, nijak neprotiřečí Božím slovům:

إِنْ أَتَّبِعُ إِلَّا مَا يُوحَىٰٓ إِلَىَّ وَمَآ أَنَا۠ إِلَّا نَذِيرٌ مُّبِينٌ

Já následuji pouze to, co mi bylo vnuknuto, a jsem jen varovatel zjevný. (Ahkáf: 9)

Nebo slovy:

وَمَا يَنْطِقُ عَنِ الْهَوَى . إِنْ هُوَ إِلَّا وَحْيٌ يُوحَى

(Prorok) ani nehovoří z vlastního popudu svého. Je to vnuknutí pouze, jež bylo mu vnuknuto. (Nedžm: 2-4)

To proto, že v dané situaci nás Posel Boží صلى الله عليه وسلم nezpravuje o žádné náboženské danosti, ale pouze vyjadřuje svou pochybnost, zda je pro dobrou úrodu opravdu nutné opylit datlovník. Ve světských záležitostech platí pro Prorokovuصلى الله عليه وسلم znalost totéž, co pro všechny ostatní lidi – všichni jsme omezeni svými osobními poznatky a zkušenostmi. Událost s opylením datlovníku je tak s předpisem výše citovaných veršů zcela mimoběžná, neboť verš hovoří o zjevení (arab. الوحي al-wahj – tedy o Koránu a Sunně), pocházejícím od Alláha a pojednávajícím o tom, co se nějak dotýká vztahu služebníka k Jeho Pánu (arab. العبودية al-'ubúdíja) a co představuje Boží nárok poslušnosti (arab. الطاعة at-tá'a), který On na Svého služebníka vznáší. Tedy ta Sunna, která je zákonodárná a normativní, resp. ten příklad Posla Božího صلى الله عليه وسلم, který je nutno následovat, je vymezen jako něco, co kontextuálně souvisí s nutností poslouchat Alláha a uctívat Ho, včetně dodržování všech předpisů a všeho toho, co povolil a co zakázal. Je to vše, co Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl, vykonal, schválil nebo odsouhlasil mlčením z pozice svého prorockého poslání (arab. الرسالة ar-risála), z pozice náboženského vůdce své komunity (arab. الإمامة al-imáma), z pozice toho, kdo vynáší náboženská dobrozdání (arab.الإفتاء al-iftá´) a toho, kdo soudí ve sporech mezi lidmi (arab.القضاء al-kadá) podle toho, co mu zjevil Všemohoucí Alláh. Je velmi dobře známo, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم v těchto otázkách nikdy neodpovídal, dokud přímo od Alláha či přes Džibríla/Gabriela, mír s ním, anebo jinou formou vnuknutí neobdržel informaci charakteru zjevení. Tak se stalo v otázce rozvodu, [1] dědictví [2] či správného způsobu prosby za požehnání tzv. الصلواة الإبراهيمية as-salawátu l-ibráhímíja. [3] A je velmi dobře známo, že Džibríl přicházel za Poslem Božím صلى الله عليه وسلم a vyučoval ho Sunně zrovna tak, jako ho vyučoval i Koránu. [4]

Důkazem toho jsou i slova Boží:

وَأَنزَلْنَآ إِلَيْكَ ٱلذِّكْرَ لِتُبَيِّنَ لِلنَّاسِ مَا نُزِّلَ إِلَيْهِمْ وَلَعَلَّهُمْ يَتَفَكَّرُونَ

A nyní jsme tobě seslali připomenutí, abys lidem objasnil to, co jim bylo sesláno - snad budou uvažovat! (Nahl: 44)

Právě tato normativní Sunna, chápaná ve světle těchto skutečností, je naplněním příkazu poslušnosti vůči Poslu Božímuصلى الله عليه وسلم, jako v těchto Božích slovech:

فَلَا وَرَبِّكَ لَا يُؤْمِنُونَ حَتَّىٰ يُحَكِّمُوكَ فِيمَا شَجَرَ بَيْنَهُمْ ثُمَّ لَا يَجِدُوا۟ فِىٓ أَنفُسِهِمْ حَرَجًا مِّمَّا قَضَيْتَ وَيُسَلِّمُوا۟ تَسْلِيمًا

Však nikoliv, při Pánu tvém, oni nebudou věřící, pokud tě neučiní rozhodčím v tom, o čem jsou ve sporu. Potom nenaleznou v duších svých pochybnosti o tom, cos rozhodl, a podrobí se plným podrobením. (Nisá´: 65)

مَّن يُطِعِ ٱلرَّسُولَ فَقَدْ أَطَاعَ ٱللَّـهَ ۖ

Kdokoliv je poslušen posla, je poslušen i Boha (Nisá´: 80)

يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ لَا تُقَدِّمُوا۟ بَيْنَ يَدَىِ ٱللَّـهِ وَرَسُولِهِۦ ۖ وَٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ ۚ إِنَّ ٱللَّـهَ سَمِيعٌ عَلِيمٌ يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ لَا تَرْفَعُوٓا۟ أَصْوَٰتَكُمْ فَوْقَ صَوْتِ ٱلنَّبِىِّ ...

Vy, kteří věříte! Nesnažte se předejít Boha a posla jeho! Buďte bohabojní, vždyť Bůh věru je slyšící, vševědoucí! Vy, kteří věříte! Nezvedejte hlas svůj nad hlas prorokův ... (Hudžurát:1-2)

Aš-Šerhestání pravil:

Věz, že první pochybností mezi stvořeními byla pochybnost Iblíse, Alláh ho proklej, která pramenila z toho, že dal přednost svému osobnímu názoru před šarí'atskými důkazy a sám si zvolil následovat své tužby, odporujíce výslovnému příkazu, a také jeho zpupnost na základě své osobní domněnky, že materie, ze které byl stvořen, je lepší, než materie, ze které byl stvořen Adam, mír s ním, tedy hlína.[5]

A také ve slovech:

مَآ ءَاتَىٰكُمُ ٱلرَّسُولُ فَخُذُوهُ وَمَا نَهَىٰكُمْ عَنْهُ فَٱنتَهُوا۟ ۚ

To, co vám dává posel, to si vezměte! Ale toho, co vám odepřel, toho se zdržujte! (Hašr: 7)

وَمَا كَانَ لِمُؤْمِنٍ وَلَا مُؤْمِنَةٍ إِذَا قَضَى ٱللَّـهُ وَرَسُولُهُۥٓ أَمْرًا أَن يَكُونَ لَهُمُ ٱلْخِيَرَةُ مِنْ أَمْرِهِمْ ۗ وَمَن يَعْصِ ٱللَّـهَ وَرَسُولَهُۥ فَقَدْ ضَلَّ ضَلَـٰلًا مُّبِينًا

A ani věřícímu, ani věřící není dána volba v záležitostech jejich, jakmile Bůh a posel Jeho věc jednou rozhodli; a kdo neposlouchá Boha a posla Jeho, ten zbloudil zjevným zblouděním. (Ahzáb: 36)

Al-Asbahání pravil:

V otázce Sunny Posla Božíhoصلى الله عليه وسلم nemáme na výběr nic jiného, nežli ji zcela přijmout a věrně následovat.[6]

Některé hadísy o povinnosti následovat Sunnu

Povinnost následovat Sunnu dokazuje i bezpočet dalších hadísů samotného Božího Poslaصلى الله عليه وسلم, například:

كُلُّ أُمَّتِي يَدْخُلُونَ الْجَنَّةَ، إِلاَّ مَنْ أَبَى .

Všichni mí následovníci vejdou do Ráje kromě těch, kteří vejít odmítnou.

Přítomní se zeptali: „Posle Boží, kdo odmítne vejít?“

Odpověděl:

مَنْ أَطَاعَنِي دَخَلَ الْجَنَّةَ، وَمَنْ عَصَانِي فَقَدْ أَبَى .

Kdokoli mne bude poslušen, vejde do Ráje. A kdokoli mne neuposlechne, ten pak vejít odmítne.[7]

... فَمَنْ رَغِبَ عَنْ سُنَّتِي فَلَيْسَ مِنِّي!

...Kdokoli se odvrací od mé Sunny, ten ke mně nepatří![8]

تَرَكْتُ فِيكُمْ أَمْرَيْنِ لَنْ تَضِلُّوا مَا تَمَسَّكْتُمْ بِهِمَا كِتَابَ اللَّهِ وَسُنَّةَ نَبِيِّهِ

Zanechal jsem vám dvě věci, kterých pokud se budete držet, už nikdy nezbloudíte – Knihu Boží a Sunnu Jeho Proroka.[9]

Totéž vyplývá ze začátků kázání, která podle Džábira رضي الله عنه Posel Božíصلى الله عليه وسلم pronášel:

... إِنَّ أَصْدَقَ الْحَدِيثِ كِتَابُ اللَّهِ وَأَحْسَنَ الْهَدْىِ هَدْىُ مُحَمَّدٍ ...

...Věru nejpravdivější řečí je Kniha Boží a nejlepším vedením vedení Muhammeda ...[10]


Proč hadís o palmě není argumentem pro opuštění Sunny

Výše citované epizodické příklady z Prorokova صلى الله عليه وسلم života nemohou být argumentem ve prospěch názorů a hlasů požadujících nutnost reformovat islám cestou jeho odstřihnutí od údajně překonané, zpátečnické a přežité praxe Božího Posla صلى الله عليه وسلم a omezení normativního charakteru Sunny jejím ohraničením jen na sféru rituálů (arab. فقه العبادة fikhu l-'ibáda), přičemž ve sféře mezilidských vztahů (arab. المعاملات al-mu'ámelát) by bylo namísto ní záhodno přijmout západní sekulární standardy.

Ahmed Šákir tento omyl vyvrací slovy:

Tento je jedním z používaných hadísů, ke kterému zastánci těchto názorů sahají pokaždé, když se přou s následovníky Sunny a když zamýšlejí popřít cokoli z islámského zákonodárství, ať už v oblasti obchodních transakcí, společenských vztahů či v jiných oblastech s tím, že se jedná o světské záležitosti běžného každodenního života. Pomáhají si hadísem od Anase, kde Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká: „Vy, co se vašich vezdejších záležitostí týče, víte lépe.“ Alláh dobře ví, že oni nevěří v žádný ze základních islámských principů. Citovaný hadís je autentický a vyznívá jasně. O tom, že by se snad islám neměl týkat všech záležitostí, však neříká tento hadís vůbec nic. Posel Boží صلى الله عليه وسلم nic neříká z vlastního popudu, hovoří jen na základě zjevení. Hadís pouze znamená to, že Posel Božíصلى الله عليه وسلم ani nic neporučil, ani nezakázal, jen se podivil praktice opylování datlovníku, když spatřil skupinku lidí, kteří na něm pracovali: „Nedomívám se, že to něčemu pomůže ...“ Lidé na základě těchto slov zanechali svého obvyklého pracovního postupu a Prorok صلى الله عليه وسلم jim potom řekl: „Vy, co se vašich vezdejších záležitostí týče, víte lépe.“ Tedy pokud víte, že to opravdu pomáhá, potom to udělejte. Jak potom tací mohou podepírat svou ideologii tímto hadísem? Ať Alláh uvede nás i je na správnou cestu.[11]

Proto je i dnes mnoho pravdy na těchto dávných slovech Abú 'Ubejda Kásima ibn Selám: „Následovník Sunny jakoby se držel žhavého uhlíku – a v dnešní době toto vidím jako daleko lepší, než bojovat na cestě Boží.[12]

Tedy to, o čem náš předmětný hadís i výše uvedené, jemu podobné hadísy hovoří, jsou specifické záležitosti týkající se výhradně pouze osoby Posla Božího صلى الله عليه وسلم, dané specifickými a neopakovatelnými historickými podmínkami a reáliemi, ve kterých žil jako jedinec, jeho osobními lidskými zkušenostmi, konkrétními dějinnými událostmi a charakteristikami Proroka صلى الله عليه وسلم coby reálného historického člověka a jedinečné individuality. Celé učení Posla Božího صلى الله عليه وسلم bylo inspirováno shůry, nicméně Prorok صلى الله عليه وسلم sám byl člověkem jako i ostatní lidé a v konkrétních záležitostech života byl vnějšími okolnostmi nucen vynášet rozhodnutí a stanoviska. Těmito konkrétními záležitostmi máme na mysli věci, které jsou ze své podstaty z hlediska posmrtné odměny a trestu indiferentní (arab. مباح mubáh).

V situacích, kdy si Prorokoviصلى الله عليه وسلم společníci, nechť je se všemi Alláh spokojen, nebyli jistí, zda jde z Prorokovy صلى الله عليه وسلم strany o vyjádření na základě názoru či na základě zjevení, ptali by se ho, jak jsme viděli na příkladu Hubbába. Pokud šlo o zjevení, což byla základní situace, bez námitek a diskuzí by ho poslechli. Pokud by šlo o jeho názor, což byla výjimečná situace, radili by se s ním, jak dále postupovat, na základě koránského principu:

وَشَاوِرْهُمْ فِى ٱلْأَمْرِ ۖ فَإِذَا عَزَمْتَ فَتَوَكَّلْ عَلَى ٱللَّـهِ

a poraď se s nimi v každé záležitosti. A až dospěješ k rozhodnutí, spolehni se na Boha (Áli 'Imrán: 159)

A také:

وَأَمْرُهُمْ شُورَىٰ بَيْنَهُمْ

a záležitosti své na základě porady mezi sebou vyřizují (Šúrá: 38)

Následně by se pak rozhodli pro nejmoudřejší a nejfundovanější názor, ať už ho předložil kdokoli.

Hadís o palmě svou moudrostí naopak vybízí k následování Sunny

Lze tedy shrnout, že neúspěšná sklizeň zemědělců z příběhu o opylení datlové palmy byla čistě výsledkem jejich špatného pochopení Prorokovýchصلى الله عليه وسلم slov, jak vysvětluje Ibn Tejmíja:

On (tj. Prorok صلى الله عليه وسلم) jim nezakázal, aby strom opylili, to oni sami ve svém pohledu na věc pomíchali jeho slova s myšlenkou, že jim to zakázal, podobně jako se někteří další na základě svého doslovného chápání mylně domnívali, že bílá a černá niť v Koránu odkazuje na skutečnou bílou a černou niť.[13]

Posel Boží صلى الله عليه وسلم jim v našem předmětném hadíse naopak zdůraznil nutnost následování obecného koránského imperativu:

فَسْـَٔلُوٓا۟ أَهْلَ ٱلذِّكْرِ إِن كُنتُمْ لَا تَعْلَمُونَ

a zeptejte se lidí, jimž dostalo se připomenutí, nevíte-li! (Nahl: 43; Anbijá: 7)

Tedy vysvětlil jim, že se měli se ptát na záležitosti víry toho, kdo ví nejvíce o víře a na záležitosti zemědělství toho, kdo ví nejvíce o zemědělství. To proto, že ani v oné době, a už vůbec v době dnešní na světě neexistuje takový člověk, kterého vědění by sahalo k nejzazším hlubinám poznání každičkého oboru lidské činnosti, vždyť Alláh v Koránu praví:

وَفَوْقَ كُلِّ ذِى عِلْمٍ عَلِيمٌ

a nad každým znalcem je ještě znalejší. (Júsuf: 76)

Tímto ustavil další příkaz, který patří k jeho Sunně i příkladu – svěřovat záležitosti vždy tomu, kdo je v konkrétních otázkách nejkompetentnější. A právě v tomto tkví náboženská hodnota našeho předmětného hadísu, stejně jako jakýchkoli dalších jemu podobných, které dokazují, že i Posel Boží صلى الله عليه و سلم byl člověkem, jehož znalost nebyla nekonečná a že i on měl své emoce, anebo ta podání, která nás zpravují o tom, že se dopustil chyby v modlitbě, nebo ho postihla vyčerpávající choroba či na něj někdo zaútočil pomocí magie, která na chvíli zasáhla jeho smysly. Všechny z těchto událostí, jež jsou v takových podáních zmíněny, Alláh dopustil se záměrem, aby díky takové události mohlo zjevení - tedy Korán a Sunna - objasnit, jak v dané záležitosti postupovat a tímto byl zachován příklad pro všechny časy až do dne soudného.

Tedy i v tomto případě platí slova Všemohoucího Stvořitele:

لَّقَدْ كَانَ لَكُمْ فِى رَسُولِ ٱللَّـهِ أُسْوَةٌ حَسَنَةٌ لِّمَن كَانَ يَرْجُوا۟ ٱللَّـهَ وَٱلْيَوْمَ ٱلْـَٔاخِرَ وَذَكَرَ ٱللَّـهَ كَثِيرًا

A věru máte nyní v poslu Božím příklad překrásný pro každého, kdo doufá v Boha a v den poslední a kdo Boha hojně vzpomíná. (Ahzáb: 21)

Ibn 'Awn pravil: „Jsou tři věci, které jsem si oblíbil sám pro sebe i pro své bratry: následovat sunnu, učit se ji a ptát se na ni, porozumět Koránu a tázat se na něj a vyzývat ostatní lidi pouze k dobru.[14]

Muhammed Sálih al-'Usejmín proto pravil:

Kdykoli dostaneš možnost šířit Sunnu, učiň tak. Obdržíš odměnu za tuto Sunnu i za každého, kdo podle ní bude postupovat až do Soudného Dne.[15]

_________________________________________________________________

[1] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1192 od 'Áiše رضي الله عنها jako hasan.

[2] Viz např. Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 2824 od Džábira رضي الله عنه.

[3] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 1285 od Abú Mes'úd al-Ansárího رضي الله عنه.

[4] Zaznamenal ad-Dárimí v Sunenu, podání č. 588; a al-Chatíb v al-Kifája, podání č. 12 od Hasana ibn 'Atíje. Jako sahíh jej s odvoláním na al-Bejhekího doložil Ibn Hadžer v al-Feth, 13/291.

[5] Viz Kitábu l-mileli we n-nihel, 1/16.

[6] Viz al-Hudždžetu fí bejáni l-mehadždža, 2/426.

[7] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7280 od Abú Hurejry رضي الله عنه.

[8] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1401 od Anase رضي الله عنه.

[9] Zaznamenal Málik v Muwatte´u, hadís č. 1628; al-Albání ho ocenil jako hasan, viz tahkík u Miškátu l-mesábíh, 1/40.

[10] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 1578.

[11] Viz Šerhu l-Musned, 2/364 – 365.

[12] Viz Táríchu Baghdád, 12/410.

[13] Viz Medžmú'u l-fetáwá, 18/12.

[14] Uvádí ho al-Buchárí v Sahíhu, 96/2.

[15] Viz Šerhu Rijádi s-sálihín, 4/215.