POUČENÍ Z PŘÍBĚHU O OPYLOVÁNÍ DATLOVÉ PALMY, DÍL II.

Řešení domnělé kontradikce s koránským příkazem následovat Sunnu

Na tomto místě je důležité objasnit, že ani náš předmětný hadís, ani jemu podobné, které jsme uváděli coby příklady podobného druhu, nijak neprotiřečí Božím slovům:

إِنْ أَتَّبِعُ إِلَّا مَا يُوحَىٰٓ إِلَىَّ وَمَآ أَنَا۠ إِلَّا نَذِيرٌ مُّبِينٌ

Já následuji pouze to, co mi bylo vnuknuto, a jsem jen varovatel zjevný. (Ahkáf: 9)

Nebo slovy:

وَمَا يَنْطِقُ عَنِ الْهَوَى . إِنْ هُوَ إِلَّا وَحْيٌ يُوحَى

(Prorok) ani nehovoří z vlastního popudu svého. Je to vnuknutí pouze, jež bylo mu vnuknuto. (Nedžm: 2-4)

To proto, že v dané situaci nás Posel Boží صلى الله عليه وسلم nezpravuje o žádné náboženské danosti, ale pouze vyjadřuje svou pochybnost, zda je pro dobrou úrodu opravdu nutné opylit datlovník. Ve světských záležitostech platí pro Prorokovuصلى الله عليه وسلم znalost totéž, co pro všechny ostatní lidi – všichni jsme omezeni svými osobními poznatky a zkušenostmi. Událost s opylením datlovníku je tak s předpisem výše citovaných veršů zcela mimoběžná, neboť verš hovoří o zjevení (arab. الوحي al-wahj – tedy o Koránu a Sunně), pocházejícím od Alláha a pojednávajícím o tom, co se nějak dotýká vztahu služebníka k Jeho Pánu (arab. العبودية al-'ubúdíja) a co představuje Boží nárok poslušnosti (arab. الطاعة at-tá'a), který On na Svého služebníka vznáší. Tedy ta Sunna, která je zákonodárná a normativní, resp. ten příklad Posla Božího صلى الله عليه وسلم, který je nutno následovat, je vymezen jako něco, co kontextuálně souvisí s nutností poslouchat Alláha a uctívat Ho, včetně dodržování všech předpisů a všeho toho, co povolil a co zakázal. Je to vše, co Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl, vykonal, schválil nebo odsouhlasil mlčením z pozice svého prorockého poslání (arab. الرسالة ar-risála), z pozice náboženského vůdce své komunity (arab. الإمامة al-imáma), z pozice toho, kdo vynáší náboženská dobrozdání (arab.الإفتاء al-iftá´) a toho, kdo soudí ve sporech mezi lidmi (arab.القضاء al-kadá) podle toho, co mu zjevil Všemohoucí Alláh. Je velmi dobře známo, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم v těchto otázkách nikdy neodpovídal, dokud přímo od Alláha či přes Džibríla/Gabriela, mír s ním, anebo jinou formou vnuknutí neobdržel informaci charakteru zjevení. Tak se stalo v otázce rozvodu, [1] dědictví [2] či správného způsobu prosby za požehnání tzv. الصلواة الإبراهيمية as-salawátu l-ibráhímíja. [3] A je velmi dobře známo, že Džibríl přicházel za Poslem Božím صلى الله عليه وسلم a vyučoval ho Sunně zrovna tak, jako ho vyučoval i Koránu. [4]

Důkazem toho jsou i slova Boží:

وَأَنزَلْنَآ إِلَيْكَ ٱلذِّكْرَ لِتُبَيِّنَ لِلنَّاسِ مَا نُزِّلَ إِلَيْهِمْ وَلَعَلَّهُمْ يَتَفَكَّرُونَ

A nyní jsme tobě seslali připomenutí, abys lidem objasnil to, co jim bylo sesláno - snad budou uvažovat! (Nahl: 44)

Právě tato normativní Sunna, chápaná ve světle těchto skutečností, je naplněním příkazu poslušnosti vůči Poslu Božímuصلى الله عليه وسلم, jako v těchto Božích slovech:

فَلَا وَرَبِّكَ لَا يُؤْمِنُونَ حَتَّىٰ يُحَكِّمُوكَ فِيمَا شَجَرَ بَيْنَهُمْ ثُمَّ لَا يَجِدُوا۟ فِىٓ أَنفُسِهِمْ حَرَجًا مِّمَّا قَضَيْتَ وَيُسَلِّمُوا۟ تَسْلِيمًا

Však nikoliv, při Pánu tvém, oni nebudou věřící, pokud tě neučiní rozhodčím v tom, o čem jsou ve sporu. Potom nenaleznou v duších svých pochybnosti o tom, cos rozhodl, a podrobí se plným podrobením. (Nisá´: 65)

مَّن يُطِعِ ٱلرَّسُولَ فَقَدْ أَطَاعَ ٱللَّـهَ ۖ

Kdokoliv je poslušen posla, je poslušen i Boha (Nisá´: 80)

يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ لَا تُقَدِّمُوا۟ بَيْنَ يَدَىِ ٱللَّـهِ وَرَسُولِهِۦ ۖ وَٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ ۚ إِنَّ ٱللَّـهَ سَمِيعٌ عَلِيمٌ يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ لَا تَرْفَعُوٓا۟ أَصْوَٰتَكُمْ فَوْقَ صَوْتِ ٱلنَّبِىِّ ...

Vy, kteří věříte! Nesnažte se předejít Boha a posla jeho! Buďte bohabojní, vždyť Bůh věru je slyšící, vševědoucí! Vy, kteří věříte! Nezvedejte hlas svůj nad hlas prorokův ... (Hudžurát:1-2)

Aš-Šerhestání pravil:

Věz, že první pochybností mezi stvořeními byla pochybnost Iblíse, Alláh ho proklej, která pramenila z toho, že dal přednost svému osobnímu názoru před šarí'atskými důkazy a sám si zvolil následovat své tužby, odporujíce výslovnému příkazu, a také jeho zpupnost na základě své osobní domněnky, že materie, ze které byl stvořen, je lepší, než materie, ze které byl stvořen Adam, mír s ním, tedy hlína.[5]

A také ve slovech:

مَآ ءَاتَىٰكُمُ ٱلرَّسُولُ فَخُذُوهُ وَمَا نَهَىٰكُمْ عَنْهُ فَٱنتَهُوا۟ ۚ

To, co vám dává posel, to si vezměte! Ale toho, co vám odepřel, toho se zdržujte! (Hašr: 7)

وَمَا كَانَ لِمُؤْمِنٍ وَلَا مُؤْمِنَةٍ إِذَا قَضَى ٱللَّـهُ وَرَسُولُهُۥٓ أَمْرًا أَن يَكُونَ لَهُمُ ٱلْخِيَرَةُ مِنْ أَمْرِهِمْ ۗ وَمَن يَعْصِ ٱللَّـهَ وَرَسُولَهُۥ فَقَدْ ضَلَّ ضَلَـٰلًا مُّبِينًا

A ani věřícímu, ani věřící není dána volba v záležitostech jejich, jakmile Bůh a posel Jeho věc jednou rozhodli; a kdo neposlouchá Boha a posla Jeho, ten zbloudil zjevným zblouděním. (Ahzáb: 36)

Al-Asbahání pravil:

V otázce Sunny Posla Božíhoصلى الله علي