POVZBUZENÍ SESTRÁM PEČUJÍCÍM O SVOU CUDNOST

OTÁZKA: Jak a co byste poradili sestrám, které vnitřně zápasí s otázkou hidžábu a bojí se, že by se kvůli němu staly terčem posměchu a nenávisti svého okolí?


ODPOVĚĎ:


Cítíme potřebu zastat se všech upřímných věřících sester, které dbají na dodržování předpisů své víry i v naší těžké době a situaci a které za své náboženství neschovávají ani snahy o vlastní zviditelnění sebe sama, ani své poklesky a neschopnost.

Věru ženy jsou jemnější, citlivější a slabší polovinou této ummy a útokem na ně nepřátelé islámu a muslimů jen dokazují svou zbabělost! Vyjadřujeme proto hluboké znepokojení nad tím, jak se terčem celosvětové kampaně proti islámu staly nevinné ženy žijící a oblékající se podle učení svého náboženství, které si svobodně zvolily, stejně jako svůj oděv, naplňujíce tak ze svého čistého osobního přesvědčení slova Boží:

وَقُل لِّلْمُؤْمِنَاتِ يَغْضُضْنَ مِنْ أَبْصَارِهِنَّ وَيَحْفَظْنَ فُرُوجَهُنَّ وَلَا يُبْدِينَ زِينَتَهُنَّ إِلَّا مَا ظَهَرَ مِنْهَا ۖ وَلْيَضْرِبْنَ بِخُمُرِهِنَّ عَلَىٰ جُيُوبِهِنَّ

A řekni věřícím ženám, aby cudně klopily zrak a střežily svá pohlaví a nedávaly na odiv své ozdoby kromě těch, jež jsou viditelné. A nechť spustí závoje své na ňadra svá. (Núr:31)

يَا أَيُّهَا النَّبِيُّ قُل لِّأَزْوَاجِكَ وَبَنَاتِكَ وَنِسَاءِ الْمُؤْمِنِينَ يُدْنِينَ عَلَيْهِنَّ مِن جَلَابِيبِهِنَّ

Proroku, řekni manželkám svým, dcerám svým i věřícím ženám, aby přitahovaly k sobě své závoje! (Ahzáb: 59)

Šejch al-Albání shrnul do následujících osmi bodů požadavky, které má oděv ženy splňovat, aby ho bylo možno označit za šarí'atský حجاب hidžáb: 

  1. Musí pokrývat celé tělo, vše na něm, co je určeno jako nahota (šejch byl toho názoru, že tvář a ruce mohou zůstat odhalené). 
  2. Oděv není sám o sobě ozdobou. 
  3. Je z husté a neprůsvitné látky. 
  4. Je volný a není uplý. 
  5. Není naparfémovaný a nepřitahuje pozornost svou vůní. 
  6. Nepřipomíná oděv mužů. 
  7. Nepřipomíná oděv nevěřících žen a 
  8. není nošen z důvodu extravagance a snahy upoutat na sebe pozornost jeho jedinečností. [1]


Nechť se všechny cudné ženy radují a nechť čerpají svou duchovní a mravní sílu ze slov nejšlechetnějšího a nejlepšího syna lidského rodu, Božího Posla Muhammeda صلى الله عليه و سلم, který pravil:

وَلاَ تَأْخُذْكُمْ فِي اللَّهِ لَوْمَةُ لاَئِمٍ

A nechť tě obviňování těch, kteří obviňují, neodradí od toho, co konáš pro potěchu Boží![2]

Od 'Ubády ibn Sámita رضي الله عنه se tatáž slova dochovala jako součást přísahy sahábů Prorokovi صلى الله عليه و سلم při skládání slibu věrnosti jemu. [3]

A nechť čerpají své odhodlání z příkladu zbožných předků této ummy. 

Uvádí se, že 'Abdulláh ibn Mes'úd رضي الله عنه pravil: „Je součástí neochvějného přesvědčení (arab. يقين jakín), že se nesnažíš získat potěchu lidí tím, že si pohněváš Alláha a že se nesnažíš potěšit nikoho, kromě Alláha, tím, čím tě Alláh obdařil a že nikoho neviníš za to, co ti Alláh nedopřál. Protože věru živobytí od Alláha nelze získat prokazováním ústupků lidem a nelze o něj přijít skrze nenávist těch, kteří nenávidí. A věru Alláh ve Své spravedlivosti dává radost a veselí tomu, kdo je neochvějný a spokojený a přidává na smutku a pochybách tomu, kdo je pochybovačný a rozhněvaný.[4] 

Kdosi řekl 'Amru ibn 'Ubejdovi: „Je mi tě líto za to, co o tobě druzí říkají.“ „A vidíš snad, že bych o nich něco říkal?“ opáčil mu 'Amr. „Ne,“ řekl dotyčný a 'Amr mu pravil: „Potom jsou to oni, koho bys měl litovat.[5] 

Chálid ibn Ma'dan údajně řekl: „Kdokoli hledá pochvalu něčím, co se protiví Alláhu, Alláh tuto pochvalu obrátí v hanbu. A kdokoli se odváží vykonat něco, co mu přinese hanbu ze strany lidí, avšak koná v souladu s pravdou, Alláh tuto jeho hanbu obrátí v pochvalu.[6] 

A právě jedním z takových skutků konaných pro potěchu Boží a nikoli pro potěchu lidí je i naplňování předpisu hidžábu, který byl uložen ženám.


Šejch 'Abdul'azíz ibn Báz pravil:

Hidžáb je ve svém základě uctíváním, je podle islámu povinným příkazem a zároveň je v islámu předpisem Knihy Boží a Sunny Božího Posla صلى الله عليه و سلم také zakázáno vše, co předpisu hidžábu odporuje.[7]

Na jiném místě pravil:

S dovolením Božím hidžáb brání pokušení, staví mu do cesty překážky, zanechává srdce mužů i žen čistými a zamezuje podezřívavosti.[8]

Šejch 'Abdurrezzák ibn 'Abdulmuhsin al-'Abbád pravil:

Jednou z podob správného vedení Koránu je i to, že nařídil a přikázal ženě nosit hidžáb a nevzdávat se ho, být důsledná v zahalování se a být cudná.[9]

A dodal:

Ó úspěšná ženo, nechť Alláh provoní tvůj život vůní vědění a víry, tvůj čas poslušností a bohabojností a tvé tělo zkrášlí zahalením a cudností![10] 


A není lepší rady, než je ta, kterou cudným ženám poskytla jiná cudná žena, naše vážená učitelka a manželka šejcha Mukbila ibn Hádího, šejcha Umm 'Abdilláh al-Wádi'íja:

Je zarážející, že některé ženy se stydí nosit hidžáb. Říkám jim: Hanbíte se před stvořeními, ale nehanbíte se před svým Pánem, který vás stvořil a poskytl vám živobytí, zatímco odmítáte jeho příkaz proto, abyste si nevysloužily hanbu ze strany lidí?! To se nestydíte ukazovat své ozdoby před cizími muži, ale stydíte se před nimi nosit Zákonem stanovený hidžáb?[11]

V zahalení tkví pravá ženská krása, jak řekl šejch 'Abudrrezzák ibn 'Abdulmuhsin al-'Abbád:

Čím více je žena popisována charakteristikou cudnosti a čím více se jí okrášlí, tím více se její charakter stává bezúhonnějším, tím krásnější je ozdoba, která ji zdobí a tím větší je i její krása. A naopak, pokud žena ze sebe svlékne šat cudnosti, oděv počestnosti a čistoty, přichází o svou krásu a její vznešenost, sebeúcta a ctihodná nádhera je v troskách.[12]

Odhalování toho, co mělo být zůstat zahaleno, je známkou hněvu Božího a šejtánova pokušení, ve shodě s Jeho slovy:

لَا يَفْتِنَنَّكُمُ الشَّيْطَانُ كَمَا أَخْرَجَ أَبَوَيْكُم مِّنَ الْجَنَّةِ يَنزِعُ عَنْهُمَا لِبَاسَهُمَا لِيُرِيَهُمَا سَوْآتِهِمَا

Nechť vás nepokouší satan tak, jako způsobil odchod rodičů vašich z ráje, strhávaje z nich oděv, aby jim ukázal nahotu jejich! (A'ráf:27)

A Alláha Nejmocnějšího Všemohoucího prosíme o podporu a pomoc při setrvání na přímé a správné cestě. Ámín!

_______________________________________________________

[1] Viz Džilbábu l-mar´ati l-muslima, str. 233.

[2] Od 'Ubády ibn Sámita رضي الله عنه ho zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 2540, jako hasan li ghajrihi jej ocenil al-Albání v Sahíhu t-terghíbi we t-terhíb, hadís č. 2352.

[3] Hadísy o tom zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 7199 a 7200; a an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 4153.

[4] Zaznamenal Hannád ibnu s-Sarí v az-Zuhd, podání č. 535.

[5] Zaznamenal al-Chatíb al-Baghdádí v Táríchu Baghdád, 8/450.

[6] Zaznamenal Abú Dáwúd v az-Zuhd, podání č. 494.

[7] Viz Medžmú'u l-fetáwá Ibni Báz, 5/225.

[8] Viz Ibid., 1/422.

[9] Viz an-Nasíhatu lin-nisá´, str. 25.

[10] Ibid., str. 7.

[11] Viz Nasíhatí lin-nisá, str. 163.

[12] Viz op. cit., str. 3.