Abdulmelik ibn Merwán jednou přišel k Mu’áwíjovi, u kterého seděl Amr ibnu l-Ás.
Abdulmelik ibn Merwán jednou přišel k Mu’áwíjovi, u kterého seděl Amr ibnu l-Ás.
Pozdravil je pozdravem míru a usadil se opodál, aby nerušil Mu’áwíjův rozhovor s Amrem. Potom vstal a vzdálil se.
Když to Mu’áwíja uviděl, pravil: „Jak je krásné chování onoho mladíka.“
Amr dodal: „Ozdobil se čtyřmi krásnými vlastnostmi a třech zlých se zbavil. Chová se k tobě krásně, když ho potkáš. Když hovoří, hovoří krásně. Když se k němu ty obrátíš, bedlivě a chápavě tě poslouchá. A se svými oponenty rozpráví jemně.
Zanechal legrácek s těmi, jejichž rozumu úroveň nezná, zanechal hovoru o tom, co se ho netýče a vysedávání s lidmi, kteří jen hanlivě kritizují a pomlouvají.“[1]
[1] An-Na’ma, Ibráhím: Riznica mudrosti muslimanskih velikana, Elči Ibrahim pašina medresa, Travnik, 2008, str. 116.