PRÁCE V ZÁCHRANNÝCH SBORECH

OTÁZKA: 1. Jaký je islámsko-právní předpis práce v záchranných sborech (hasiči a požárníci, zdravotníci rychlé záchranné služby, policie)? 2. Vztahují se Boží slova „kdokoli zachrání jednoho, jakoby zachránil celé lidstvo“ také na záchranné sbory? 3. Pokud některý muslimský příslušník jednotek záchranných sborů při okamžitém výkonu své služby zahyne, počítá se mezi mučedníky? 4. Jaký je rozdíl mezi tím muslimským příslušníkem záchranných sborů, který se přímo vystavuje nebezpečí s úmyslem, že za to bude odměněn, oproti tomu, kdo takový úmysl nemá?

ODPOVĚĎ:

1.

Muslimové jsou povinni bránit sebe a své bratry, toto spadá v nároky, které jedni vůči druhým mají, dokonce i kdyby se jednalo o nemuslimy, se kterými je uzavřena dohoda o soužití.

Důkazem jsou tyto Koránské verše:

لَّا يَنْهَىٰكُمُ ٱللَّـهُ عَنِ ٱلَّذِينَ لَمْ يُقَـٰتِلُوكُمْ فِى ٱلدِّينِ وَلَمْ يُخْرِجُوكُم مِّن دِيَـٰرِكُمْ أَن تَبَرُّوهُمْ وَتُقْسِطُوٓا۟ إِلَيْهِمْ ۚ إِنَّ ٱللَّـهَ يُحِبُّ ٱلْمُقْسِطِينَ

Bůh vám nezakazuje, abyste byli dobří a spravedliví vůči těm, kdož nebojovali proti vám kvůli náboženství a nevyhnali vás z příbytků vašich, neboť Bůh věru miluje poctivé. (Mumtehina: 8)

وَأَحْسِنُوٓا۟ ۛ إِنَّ ٱللَّـهَ يُحِبُّ ٱلْمُحْسِنِينَ

Konejte dobré skutky, neboť Bůh miluje ty, kdož dobré skutky konají. (Bekara: 195)

وَتَعَاوَنُوا۟ عَلَى ٱلْبِرِّ وَٱلتَّقْوَىٰ ۖ وَلَا تَعَاوَنُوا۟ عَلَى ٱلْإِثْمِ وَٱلْعُدْوَٰنِ

Pomáhejte si vzájemně ke zbožnosti a bohabojnosti a nepomáhejte si k hříchu a nenávisti. (Máida: 2)

وَلَا تُؤْتُوا۟ ٱلسُّفَهَآءَ أَمْوَٰلَكُمُ ٱلَّتِى جَعَلَ ٱللَّـهُ لَكُمْ قِيَـٰمًا وَٱرْزُقُوهُمْ فِيهَا وَٱكْسُوهُمْ وَقُولُوا۟ لَهُمْ قَوْلًا مَّعْرُوفًا

A nedávejte nezpůsobilým jmění své, jež Bůh pro vás učinil podstatou obživy, ale dávejte jim z něho na jejich výživu a odívání a mluvte s nimi slovo vlídné. (Nisá´: 5)

ـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ لَا تَأْكُلُوٓا۟ أَمْوَٰلَكُم بَيْنَكُم بِٱلْبَـٰطِلِ إِلَّآ أَن تَكُونَ تِجَـٰرَةً عَن تَرَاضٍ مِّنكُمْ ۚ وَلَا تَقْتُلُوٓا۟ أَنفُسَكُمْ ۚ إِنَّ ٱللَّـهَ كَانَ بِكُمْ رَحِيمًا

Vy, kteří věříte! Nepohlcujte si vzájemně majetky své podvodným způsobem; jiné je, jde-li o obchod na základě vzájemného souhlasu; a nepřivozujte si smrt! A věru Bůh je vůči vám slitovný. (Nisá´: 29) a další.

Dalšími důkazy jsou také tyto hadísy Posla Božího صلى الله عليه و سلم:

انْصُرْ أَخَاكَ ظَالِمًا أَوْ مَظْلُومًا ...

Pomoz svému bratru, ať už je křivdící, nebo mu je ukřivděno …[1]

الدين النصيحة، لله ولكتابه ولرسوله ولأئمة المسلمين وعامتهم

Víra je přímost. Vůči Alláhu, Jeho Knize, Jeho Poslu, předákům muslimů i jejich prostým masám.[2]

Důkazy, které na toto ukazují, jsou i hadísy zakazující ubližovat ostatním:

لاَ ضَرَرَ وَلاَ ضِرَارَ.

Škoda ne budiž ani působena, ani podstupována.[3]

لاَ تَقَاطَعُوا وَلاَ تَدَابَرُوا ...

Nepřerušujte své vztahy a nebuďte si nepřáteli ...[4]

المسلم أخو المسلم لا يظلمه ولا يكذبه ولا يحقره ...

Muslim je muslimovi bratrem, nekřivdí mu, nelže mu a ani jím nepohrdá ...[5]

A existují i další důkazy.

2.

Ohledně slov Všemohoucího:

نْ أَجْلِ ذَٰلِكَ كَتَبْنَا عَلَىٰ بَنِىٓ إِسْرَٰٓءِيلَ أَنَّهُۥ مَن قَتَلَ نَفْسًۢا بِغَيْرِ نَفْسٍ أَوْ فَسَادٍ فِى ٱلْأَرْضِ فَكَأَنَّمَا قَتَلَ ٱلنَّاسَ جَمِيعًا وَمَنْ أَحْيَاهَا فَكَأَنَّمَآ أَحْيَا ٱلنَّاسَ جَمِيعًا ۚ وَلَقَدْ جَآءَتْهُمْ رُسُلُنَا بِٱلْبَيِّنَـٰتِ ثُمَّ إِنَّ كَثِيرًا مِّنْهُم بَعْدَ ذَٰلِكَ فِى ٱلْأَرْضِ لَمُسْرِفُونَ

A kvůli tomuto jsme předepsali dítkám Izraele, aby ten, jenž zabije jednoho člověka - nikoliv pro pomstu na někom anebo za to, že šířil pohoršení na zemi - byl souzen, jako by zabil lidstvo veškeré. A aby ten, kdo oživí jednoho, byl posuzován, jako by oživil lidstvo veškeré. A přišli k nim již dříve poslové naši s jasnými důkazy, avšak mnozí z nich i potom se dopouštěli přestupků na zemi. (Máida: 32)

Není pochyb, že tento verš představuje obecné varování před bezprávným zabitím kohokoli. Věru pokud je někdo bezprávně zabit, tíže zločinu jeho vraždy je jako zabití celého lidstva dohromady. Podobně i v případě záchrany jednoho jedince. Tento verš se tedy vztahuje i na příslušníky jednotek záchranných sborů, kteří se vystavují nebezpečí a zápasí s nebezpečnými situacemi. Nebudeme přehánět, když řekneme, že pokud budou tak či onak příčinou záchrany jednoho nebo více lidí před smrtí, obdrží odměnu, jako kdyby zachránili všechny lidi dohromady, bez ohledu na to, zda dotyčné lidi zachránili před požárem, utopením, dopravní nehodou, nebo zabíjením z důvodů občanských nepokojů. Kdokoli zachrání třeba i jediného člověka,6 tomu náleží nesmírná odměna.

3.

Ano, počítá se mezi mučedníky, neboť v hadísu se uvádí slova Proroka صلى الله عليه و سلم:

الشهداء خمسة: الحريق والغريق والمطعون والمبطون والقتيل في سبيل الله

Mučedníků je pět druhů: kdo uhoří, kdo se utopí, kdo zemře na mor, kdo zemře na vnitřní chorobu a kdo padne na cestě Boží,“ přičemž jiná podání uvádějí i:

… وَصَاحِبُ الْهَدْمِ …

...kdo zahyne pod troskami...[7]

Pokud se přímo účastní např. hašení požáru, mají za to odměnu. Pokud někdo z nich při zásahu uhoří, nebo se utopí, je považován za mučedníka, nicméně nepodstupuje proceduru pohřbu tak, jak je stanovena při smrti válečného mučedníka. Mučedníci tohoto typu se před pohřbem omývají a balí do pohřebního roucha tak, jako se obvykle činívá s jinými zemřelými.

4.

V hadíse stojí:

إِنَّمَا الأَعْمَالُ بِالنِّيَّاتِ ...

Věru činy jsou podle úmyslů ...[8]

Toto je potvrzení takového rozdílu. Příslušníci záchranných sborů, kteří hasí požáry nebo zachraňují lidi před neštěstími a pohromami samozřejmě vědí, že jsou zaměstnanci státu, že podobná činnost je náplní jejich zaměstnání a že vynaložit maximální úsilí pro záchranu života a pomoc tomu, kdo pomoc potřebuje, mají v popisu práce. V základě tuto činnost vyvíjejí, protože je jejich zaměstáním. Navíc doufají v odměnu Vznešeného Alláha a proto se s tou největší vervou vrhají do akce, aby zachránili osoby v nouzi, ohrožované pohromou, ať už se jedná o požár nebo nějaké jiné neštěstí, plníce Boží slova:

ا وَمَنْ أَحْيَاهَا فَكَأَنَّمَآ أَحْيَا ٱلنَّاسَ جَمِيعًا

A aby ten, kdo oživí jednoho, byl posuzován, jako by oživil lidstvo veškeré. (Máida: 32)

A není pochyb, že ti, kdo mají takový úmysl, obdrží také odměnu na onom světě a nepřítomnost takového úmyslu u těch druhých činí jejich pracovní nasazení oproti práci těch první poněkud nedostatečným.

Odpovídal: šejch 'Abdulláh ibn 'Abdurrahmán al-Džibrín

Zdroj: Min fetáwá ridžáli d-difá'i l-medení. K dispozici na www.saaid.net/book/12/4864.doc, redakčně upraveno.

____________________________________________________________

[1] Od Anase ibn Málika رضي الله عنه zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2444. Pomoc bratrovi, který je křivdící, pak definoval jako:

تَأْخُذُ فَوْقَ يَدَيْهِ.

Zastav jeho ruku (tj. aby dále nekřivdil).

[2] Parafráze hadísu od Temíma ad-Dárího رضي الله عنه, v němž druhá část následuje jako upřesňující odpověď, zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1994.

[3] Zaznamenali Málik v Muwetta´u, hadís č. 1435; a Ibn Mádža v Sunenu, 2340 a 2341 od 'Abdulláha ibn 'Abbáse a 'Ubády ibn Sámita رضي الله عنهم.

[4] Jako součást delšího hadísu od Anase رضي الله عنه jej zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2563.

[5] Parafráze delšího hadísu od Abú Hurejry رضي الله عنه, zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2564.

[6] Autor v originále píše „muslima,“ nicméně s ohledem na jím citované důkazy z Koránu a Sunny lze toto chápat obecněji ve vztahu ke komukoli, bez ohledu jeho vyznáni. Autor působil v muslimské zemi a hovoří k muslimskému publiku.

[7] Od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 652, 653 a 654.

[8] Od Omara ibnu l-Chattába رضي الله عنه zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1.