PRŮZKUM SOCIÁLNÍCH A POLITICKÝCH NÁZORŮ SVĚTOVÉ MUSLIMSKÉ POPULACE

Americký ústav studující sociologii náboženství Pew Research Center’s Forum on Religion & Public Life publikoval 30. 4. 2013 další studii o světové muslimské populaci, navazující na plošný výzkum muslimské religiozity ze srpna 2012. Tentokrát byly cílem výzkumníků názory muslimů ze zemí, kde polostrukturované rozhovory probíhaly, na politická a sociální témata.

 

Metodika

 
Výsledky pocházejí z výzkumu názorů muslimů a křesťanů v subsaharské Africe v letech 2008-2009 a poté z let 2011-2012 z výzkumu Opinion Research Bussines v Iráku, Maroku a Tunisku a z výzkumu Princestonské univerzity v 36 dalších zemích. Vzorky byly sestavovány úměrně složení populace jednotlivých zemí. Výzkum byl prováděn kombinací kvantitativních i kvalitativních metod (dotazníky i přímé rozhovory) ve více než 80 jazycích. V některých oblastech nebyly pokládány všechny otázky, někde bylo jejich znění s ohledem na místní specifika modifikováno. Do výzkumu byly zahrnuty arabské země, dále státy střední, jižní a jihovýchodní Asie a tradiční muslimské regiony Evropy.
 
V zemích se smíšeným obyvatelstvem byl výzkum prováděn na národním vzorku obyvatelstva, proto bylo občas obtížné eliminovat v něm nemuslimské respondenty. V Thajsku výzkum probíhal jen v muslimských provinciích, v Rusku a v Bosně a Hercegovině byly disproporčně zastoupeny právě muslimské regiony, v dalších zemích nebyly oblasti se smíšeným obyvatelstvem zahrnuty vůbec. V některých velmi konzervativních zemích (např. Afghánistán) převažují mužští respondenti a jinde, kde je významná pracovní migrace (např. Uzbekistán) převažují ženy. V některých regionech je nepoměrné zastoupení respondentů s nadprůměrnou úrovní vzdělání (např. Palestina, Albánie).
Za signifikantní rozdíl bereme hodnotu 5% respondentů.
 
 
Názory na politiku
 
Evropa, střední Asie a s odstupem arabské země jsou regiony s největší mírou subjektivní nespokojenosti se současným stavem a směřováním ve zkoumaných zemích, ač nikde není spokojenost s aktuálním stavem nijak vysoká. Nejvyšší je v subsaharské Africe. Obyvatelé bohatších zemí nejsou šťastnější než ti ze zemí chudších. Hlavním důvodem nespokojenosti jsou nestabilita, krize a zklamaná očekávání. Dotázaní si ztěžují zejména na ekonomickou situaci.
 
Jako velmi závažný problém definují zločinnost v Evropě nejvíce v Bosně (83%) a nejméně v Rusku (51%). Ve střední Asii nejvíce v Turecku (70%) a nejméně v Uzbekistánu (14%), na jihu Asie nejvíce v Pákistánu (89%) a nejméně v Afghánistánu (62%), v JV Asii nejvíce v Malajsii (76%) a nejméně v Indonésii (56%). V arabském světě nejvíce v Tunisku (77%) a nejméně v Jordánsku (29%). V Africe nejvíce v Libérii (90%) a nejméně v Etiopii (29%). Obyvatelé stabilnějších zemí s tvrdou legislativou proti zločinnosti vnímají kriminalitu jako menší problém. Kriminality se více obávají v bohatších regionech.
 
Konflikty mezi náboženskými a etnickými skupinami jako závažný problém nejvíce vnímají z Evropanů obyvatelé Bosny (35%) a nejméně Albánie (12%), ve střední Asii nejvíce v Turecku (34%) a nejméně v Ázerbájdžánu (1%), v JV Asii nejvíce v Indonésii (36%) a nejméně v Malajsii (26%), na jihu Asie nejvíce v Pákistánu (57%) a nejméně v Bangladéši (29%), v arabských zemích nejvíce v Libanonu (68%) a nejméně v Jordánsku (13%), v Africe nejvíce v Nigeru (64%) a nejméně v Etiopii (16%). Jednotlivé regiony se mezi sebou podstatně neliší, ve všech jasně převažuje negativní vnímání mezi-náboženských střetů. Přítomnost nemuslimů v dané zemi není určujícím faktorem, naopak nestabilita a reminiscence nedávných konfliktů zvyšuje negativní hodnocení takových střetů. Navíc hodnoty pro etnické a kmenové skupiny jsou vnímány ještě mnohem negativněji. Muslimové tedy vnímají konflikty spíše etnickou, než náboženskou optikou.
 
Korupce politických špiček je jako závažný problém nejvíce v Evropě vnímána na Kosovu (88%) a nejméně v Rusku (47%), ve střední Asii nejvíce v Kyrgyzstánu (72%) a nejméně v Uzbekistánu (14%), na JV Asie nejvíce v Indonésii (82%) a nejméně v Malajsii (47%), v jižní Asii nejvíce v Pákistánu (74%) a nejméně v Afghánistánu (47%). Z Arabů si na korupci nejvíce ztěžují Libanonci (77%) a nejméně Jordánci (21%), z Afričanů Keňané (84%) a nejméně Etiopané (35%). Celkově jsou hodnoty velmi vysoké, dané velkou měrou skutečné korupce a také zároveň velmi silným společenským odsudkem takového jednání.
 
Jako pravděpodobně největší problém je všude vnímána nezaměstnanost. Jen v Kazachstánu a v Uzbekistánu není jako velmi závažná hodnocena výrazně nadpoloviční většinou, avšak i zde je jako problém vnímána signifikantní menšinou dotázaných.
 
 
Názory na islám v politice a legislativě
 
Islámské politické strany jsou spíše negativně vnímány v Evropě, vyrovnaný je pohled na ně ve střední Asii, s výjimkou Turecka, kde je jejich obraz pozitivní. V obou regionech však největší část respondentů (cca 50%) nevnímá mezi islamisty a sekularisty podstatný rozdíl. V jižní a JV Asii a v arabském světě je podpora politických stran odvolávajících se na islám minimálně dvojnásobná oproti počtu respondentů, kteří je zavrhují, přičemž i počet těch, kteří mezi islámskými a sekulárními stranami nevidí rozdílu, je poněkud nižší. Nejvýraznější je tento trend v revolučních arabských zemích a v konzervativním prostředí jižní Asie. V revolučním Egyptě a Tunisku je cca 65% obyvatel spokojeno se změnou poměrů po nástupu pro-islámských politických stran, přičemž tento podíl je signifikantně větší u těch, kteří změnu směřování svých domovin schvalují.
 
Většina respondentů se také vyslovuje spíše pro demokratický způsob vynášení rozhodnutí, než pro alternativu silného vůdce. V Evropě má demokracie největší podporu na Kosovu (76% oproti 13% pro silného vůdce) a nejmenší v Rusku (35%:52%), celkově jsou zde muslimové rozpolcení a nevyjadřují jasné stanovisko. Ve střední Asii je situace obdobná, ale poněkud vyrovnanější, Tádžikistán (76%:20%) a Turecko (67%:27%) se vyslovují pro demokracii, zatímco Kyrgyzstán (32%:64%) spíše pro silného vůdce. Jižní Asie vykazuje poněkud více autoritářské tendence, zejména Pákistán (29%:56%), ale Bangladéš (70%:27%) se jeví jako výhradně prodemokratický. JV Asie je prodemokratická, všude zde procento těch, jež podporují demokratické uspořádání přibližně o polovinu převyšuje zastánce vlády pevné ruky (cca 60%:30%). Ani v arabském světě nikde nepřevyšuje počet zastánců silného vůdce počet zastánců demokracie, nejvíce se pro demokracii vyslovují Libanonci (81%:19%) a nejméně Iráčané (54%:42%). Nejvíce prodemokratickým regionem se jeví Afrika, s maximem v Ghaně (87%:12%) a minimem v Tanzánii (57%:40%). Ve všech regionech se také přibližně dvakrát více respondentů vyslovuje pro tezi, že by náboženští vůdcové měli mít slovo také ve veřejné politice (max. JV Asie 79%), kromě Evropy, střední Asie a Libanonu, kde je trend obrácený. Více praktikující přirozeně tíhnou k větší roli náboženství v politice.
 
Šarí’u jakožto něměnný Boží zákon uznává většina muslimů světa, ač menšina domnívající se, že jde o Bohem inspirovaný lidský výtvor, tvoří až 40%, přičemž v Evropě a střední Asii je vysoký podíl nerozhodnutých. Většina dotázaných muslimů se shoduje na existenci jediné správné její interpretace, ale v arabském světě jsou názory různorodější, patrně díky větší dostupnosti arabsko-jazyčných zdrojů. Celosvětově by si většina muslimů kromě zemí Evropy, středoasijských postsovětských republik, Libanonu a několika afrických států přála šarí’u jako zákon pro svou zemi – v Evropě 18%, ve střední Asii 12%, na jihu Asie 84%, na JV Asie 77%, v arabských zemích 74% a v subsaharské Africe 64%. Podle nadpoloviční většiny všech respondentů schvalujících šarí’u by se tato měla vztahovat jen na muslimy. Podpora šarí’y je větší v zemích, které z ní ve svém zákonodárství více vycházejí a u respondentů, kteří svou víru více praktikují. Mezi pohlavím, vzděláním a věkem respondentů nejsou až na výjimky (Jordánsko, Libanon a Palestina – šarí’u více podporují respondenti nad 35 let; Pákistán a Rusko – více podporují muži) žádné statistické rozdíly. Podobně nezávisí podpora šarí’y ani na podílu muslimů v populaci studovaných zemí.
 
Většina dotázaných v Evropě a ve střední Asii cítí, že zákony jejich zemí jsou odlišné od šarí’y. Mimo tyto regiony respondenti tento pohled většinou nesdílí, s výjimkou Libanonu, Egypta, Jordánska, Tuniska a Palestiny. Většina z těch, kteří zastávají tento pohled v Evropě a ve střední Asii, s tímto souhlasí. Výjimku zde tvoří respondenti z Ruska. V ostatních regionech výrazně převažuje pohled (nad 65%), který tento nesoulad mezi stávající a šarí’atskou legislativou odsuzuje.
 
Podobně i přesvědčení, zda by měly občanské, majetkové a rodinné kauzy řešit náboženské soudy, odráží existující právní systémy dotyčných zemí. Tam, kde tato praxe existuje, ji většina respondentů vítá a naopak tam, kde přítomna není, se respondenti vyslovují odměřeně. Příkladem je Libanon (země je sekulární, ale náboženské soudy zde existují), kde se pro šarí’u jako zákon vyslovuje jen 29%, ale pro náboženské soudy v rodinných kauzách 53% respondentů. V Tunisku, kde je islám státním náboženstvím, ale náboženské soudy byly zrušeny v roce 1956, se pro šarí’u vyslovuje 56%, ale pro soudy jen 42% respondentů.
 
Zastánci šarí’y nejsou jednotní v tom, co si od tohoto kroku slibují. Zatímco podpora šarí’atského zákonodárství v oblasti např. rodinného práva je poměrně rozšířená, poměrně méně lidí se vyslovuje i pro aplikaci stanovených tělesných trestů, případně trestu smrti za odpadlictví. Nejvyšší jsou čísla pro jižní Asii (78% pro rodinné, 81% pro trestní a 76% pro popravy odpadlíků), což je také jediný region, kde mezi oblibou jednotlivých sledovaných prvků šarí‘y není rozdíl. Naproti tomu v arabském světě, kde je obliba šarí’y ve sféře rodinného práva stejně vysoká, se jen cca 55% lidí vyjadřuje i pro její aplikaci ve sféře trestního práva. Velmi rozporuplná je situace na JV Asie, kde si šarí’u v rovině rodinného práva požaduje 84% respondentů, ji v rovině trestního práva chce jen menší polovina. Ve střední Asii je situace obdobná, jen hodnoty jsou celkově nižší. V Evropě žádná z hodnot nepřesahuje 45%. Celkově nejnižší je celosvětově podpora poprav odpadlíků.
 
Názory na mezináboženské vztahy
 
Náboženská svoboda je oceňována a vnímána jako kladná věc ve vztahu k muslimům i nemuslimům naprostou většinou respondentů (nad 85%) ve všech zkoumaných zemích. Respondenti většinou subjektivně žádná vážnější omezení vlastních náboženských svobod, či svobod nemuslimských spoluobčanů nepociťují, zvláště v tradičních monarchiích jako je Maroko a Jordánsko. Výjimkou je několik zemí s výrazně autoritářskými tendencemi. Významná většina světové muslimské populace (cca více než 60%) všude na světě, bez patrnějších regionálních rozdílů, však nevidí reálnou možnost, jak by mohli ovlivnit politiku své země a jsou tak skeptičtí vůči vlastní politické participaci.
 
Svou znalost islámské problematiky hodnotí jako dostačující nebo dobrou nadpoloviční většina všech respondentů ve všech zemích, které byly předmětem výzkumu. Podobná část se také domnívá, že jejich život reflektuje Sunnu a že svou víru praktikují v průměru více, než jejich spoluobčané. Podstatně obezřetnější jsou dotazovaní muslimové při hodnocení svých znalostí o jiných náboženstvích, jako křesťanství a buddhizmus, kde většina dotázaných přiznává své nedostatky. Více informovaní jsou obyvatelé zemí se smíšeným obyvatelstvem. Názory ohledně toho, zda křesťanství a islám mají mnoho společného, nebo se více od sebe liší, jsou po celém světě poměrně vyvážené, s odchylkou cca 15%. V zemích, kde je politicky podporována národní jednota a kde žijí obě komunity vedle sebe, převládá trend hledat to společné. Také ti, kteří hodnotí svou znalost jiných náboženství jako lepší, více tíhnou k hledání společných rysů.
 
Ochotu ke smíšeným manželstvím prokazuje celosvětově méně než pětina dotázaných, s výjimkou respondentů z Guineje Bissau, Libérie, Albánie a Ruska. Sňatky muslimek s jinověrci jsou drtivou většinou všech dotázaných vnímány mírně až silně negativně (55-95% dotázaných je proti). Většina respondentů se přátelí převážně s jinými muslimy, avšak ti, kteří žijí v zemích s nemuslimským obyvatelstvem, udržují čilé kontakty i s jinými vyznáními.
 
Většina (více než 60%) muslimů v průzkumu, bez ohledu na zemi původu, sdílí tezi o islámu jakožto jediném náboženství vedoucím ke spáse. Výjimkami z tohoto pravidla jsou obyvatelé Albánie, Čadu, Kazachstánu, Mozambiku a Ruska, kteří jsou více rozdělení, případně se vyslovují pro opačný názor. Vysoký je zde i podíl nerozhodnutých. Ohledně povinnosti šířit víru osvětovou a misijní činností jsou názory muslimů rozpolcené. Většina obyvatel Evropy a střední Asie se staví proti této myšlence. Podporují ji více respondenti z Afriky, arabských zemí, jihu a JV Asie, krom Indonésie a také ti, kteří si přejí šarí’u jako zdroj legislativy svých zemí.
 
Velká část muslimů (nad 40%) též uvádí, že samotné extremistické skupiny mezi muslimy jsou problémem a obává se jich více než extremizmu např. křesťanského. Konflikt mezi více praktikujícími a laxnějšími muslimy jako problém většina respondentů nevidí, nejvíce jej zmiňují na jihu Asie (21%). Také jiné možné konflikty v náboženské rovině nejsou vnímány jako aktuální hrozby, oproti korupci, nezaměstnanosti a kriminalitě je rozdíl diametrální.
 
 
Názory na morálku
 
Podle přibližně 9 z 10 dotázaných muslimů na JV a jihu Asie je víra v Boha pro morálku člověka nutností, což je také názor o cca stejného počtu Arabů a asi 7 z 10 Afričanů. Jedinou výjimkou z tohoto trendu jsou postsocialistické země Evropy a střední Asie.
 
Všichni respondenti shodně zavrhují prostituci (všude nad 80%, max. 95% v arabském světě a min. 84% v jižní Asii), sebevraždy (všude nad 80%, max. 95% JV Asie, min. 80% stř. a již. Asie), homosexualitu (všude nad 75%, max. 95% JV Asie, min. 79% jižní Asie) a mimomanželský pohlavní styk (všude nad 65%, max. 94% JV Asie a arabský svět, min. 67% Evropa). Více než 6 z 10 respondentů odsuzuje konzumaci alkoholu (max. 93% JV Asie, min. 62% Evropa), euthanasii (max. 88% JV Asie, min, 62% stř. Asie) a interrupce (max. 93% JV Asie, min, 61% stř. Asie). V případě interrupcí též nezanedbatelná skupina respondentů volí odpověď „záleží na situaci.“
 
V otázce vícečetných manželství, rozvodu a plánovaného rodičovství muslimové zajedno nejsou. Většina respondentů v Evropě a ve střední Asii vícečetná manželství neakceptuje. V jiných regionech jsou postoje daleko rozmanitější. Za nemorální je označuje 67% Tunisanů a 59% respondentů z Mozambiku, ale jen 6% Jordánců a 5% respondentů v Nigeru. Rozvod nejvíce odsuzují v Africe (51%), v ostatních regionech převládaly odpovědi „není to záležitost morálky“ a „záleží na situaci.“ Zastánci šarí’y volí tento přístup častěji v arabských zemích, ve střední Asii je situace opačná. Většina muslimů ve všech regionech vnímá plánované rodičovství u sezdaných párů jako záležitost, která záleží na jejich svobodném rozhodnutí a situaci (nejvíce 41% v arabském světě). Nebyla zde signifikantní většina ani těch, kteří by je odsuzovali, ani těch, kteří by tvrdili, že jde o morální přístup. V Bangladéši, Bosně či Jordánsku zastánci šarí’y spíše ponechávají rozhodnutí, zda rodičovství plánovat, na samotných párech, zatímco v bývalých sovětských republikách nikoli.
 
Co se týče ochrany rodinné morálky a cti, resp. konceptu tzv. vražd ze cti, celosvětově tento fenomén odsuzují cca 60-80% muslimů, ať je jeho pachatelem a obětí kdokoli. Výjimkami, kde jsou názory na vraždy ze cti v populaci rovnoměrněji rozložené, nebo rozložené ve prospěch ospravedlnění tohoto jevu, pokud se jedná o pošpinění cti mimomanželským či předmanželským pohlavním stykem, jsou Afghánistán a Irák.
 
Co se týče názorů na sebevražedné atentáty a násilí proti civilistům, většina (cca 70%) respondentů je v žádném případě neschvaluje. Jen v Afghánistánu a v Palestině se 4 respondenti z 10 vyslovují pro názor, že tyto čin jsou alespoň v ojedinělých případech oprávněné. Zastánci šarí’y v Egyptě vykazují oproti odpůrcům trend tyto činy více shvalovat, naproti tomu v Bangladéši zastánci šarí’y tyto činy oproti běžné populaci více odsuzují.
 
 
Názory na ženské otázky
 
Většina dotázaných (cca 65%) se ztotožňuje s názorem, že žena by měla poslouchat svého manžela (max. 93% JV Asie, min. 43% Evropa). Tento názor je také rozšířenější mezi zastánci šarí’y.
 
Většina (více než 65%) dotázaných muslimů v Evropě je toho názoru, že ženy si mají samy rozhodnout, zda budou nosit hidžáb či nikoli, ztotožňuje se s nimi cca 55% Středoasijců a více než tři čtvrtiny obyvatel JV Asie a cca 55% arabských respondentů. Méně respondentů se pro tento názor vyslovilo na jihu Asie a v Africe.
 
Rozličné jsou názory respondentů na možnost ženy iniciovat rozvod. Podporují ji tři čtvrtiny respondentů v Evropě a většina respondentů v arabských zemích, proti se staví dotázaní na jihu Asie. Nejednotné jsou názory i mezi zastánci šarí’y. Rozpoluplnost názorů lze vysvětlit faktem, že otázka může být různě vykládána – jako možnost ženy přímo rozvést sama sebe, což šarí’a neumožňuje, anebo šarí’atsky přijatelná možnost ženy rozvést se přes institut poručníka v manželství (arab. walího). Je možné, že někteří respondenti pochopili otázku prvním a další druhým možným způsobem.
 
Podpora rovného podílu dědictví synů a dcer je větší tam, kde je dán také zákonem (např. Albánie), naopak tam, kde zákon stanovuje výměry odlišné (např. Jordánsko) se pro ně vyslovuje méně než čtvrtina dotázaných. Pro odlišné výměry se vyslovují i zastánci šarí’y.
 
 
Názory na modernitu, vědu a zábavu
 
Dotázaní převážně nevnímají konflikt mezi modernitou a náboženskostí (max. stř. Asie 71%, min. Afrika 50%). Podobně většina muslimů nevěří na konflikt mezi vědou a náboženstvím (max. 75% arabský svět, min., 50% Evropa). Jedinou výjimkou jsou obyvatelé postsocialistických zemí Evropy a respondenti v Libanonu a Bangladéši. Přibližně polovina muslimů smýšlí, že život na zemi se vyvíjel (max. 58% arabský svět, min. 30% jižní Asie). Signifikantní je i podíl nerozhodnutých.
 
Obliba západní zábavné produkce (hudby a filmů) je mezi respondenty největší v Evropě, ve střední Asii a v Africe k nim má kladný vztah větší polovina lidí (cca 55%:45%), na JV Asie je trend obrácený. I přes její relativní oblibu se dotázaní spíše shodují na jejím negativním vlivu na místní morálku. Mírná většina dotázaných v arabském světě západní zábavní produkci odmítá, ale nejvíce jako nemorální ji vnímají v Africe, 65%. Naproti tomu ve stř. Asii a v Evropě jsou stejného názoru jen 3 z 10 respondentů.
 
Obliba zábavné produkce indické („Bolywood“) je ve střední a jižní Asii o něco větší, ne však jednoznačná. Dvě třetiny respondentů ve všech regionech s výjimkou Evropy se shodují na negativním efektu západní zábavy na morálku svých komunit. U indické produkce je odsudek znatelně mírnější. Rozhodujícím faktorem se zdá být kulturní blízkost zábavní produkce.