PRAVÝ VÝZNAM CESTY ZBOŽNÝCH PŘEDKŮ VE SVĚTLE KORÁNU

Vznešený Alláh v Koránu varoval:

وَمَنْ يُشَاقِقِ الرَّسُولَ مِنْ بَعْدِ مَا تَبَيَّنَ لَهُ الْهُدَىٰ وَيَتَّبِعْ غَيْرَ سَبِيلِ الْمُؤْمِنِينَ نُوَلِّهِ مَا تَوَلَّىٰ وَنُصْلِهِ جَهَنَّمَ وَسَاءَتْ مَصِيرًا‏

A kdo odpadne od posla poté, co mu bylo jasně ukázáno správné vedení, a sleduje pak cestu jinou než věřící, k tomu obrátíme se zády, tak jako on se obrátil, a necháme jej hořet v pekle a jak hnusný je to cíl konečný! ﴾Nisá:115)

Cesta věřících (arab. سبيل المؤمنين sebílu l-mu´minín) zmíněná v tomto verši odkazuje podle al-Albáního na cestu zbožných předků (arab. السلف الصالح as-selefu s-sálih), [1] tedy generace společníků Proroka صلى الله عليه و سلم a jejich následovníků, kteří se nijak neodchýlili od toho, co vyznávali oni.

Toto potvrzují slova Boží:

وَٱلسَّـٰبِقُونَ ٱلۡأَوَّلُونَ مِنَ ٱلۡمُهَـٰجِرِينَ وَٱلۡأَنصَارِ وَٱلَّذِينَ ٱتَّبَعُوهُم بِـإِحۡسَـٰنٍ۬ رَّضِىَ ٱللَّهُ عَنۡہُمۡ وَرَضُواْ عَنۡهُ

A Bůh nalezl zalíbení v prvních předchůdcích z přesídlenců a pomocníků a v těch, kdož je následovali ve zbožných skutcích a také oni nalezli zalíbeni v Bohu. (Tewba:100)

Kdo jsou tito věřící, objasňuje Alláh dopodrobna na jiném místě:

وَٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ وَهَاجَرُوا۟ وَجَـٰهَدُوا۟ فِى سَبِيلِ ٱللَّـهِ وَٱلَّذِينَ ءَاوَوا۟ وَّنَصَرُوٓا۟ أُو۟لَـٰٓئِكَ هُمُ ٱلْمُؤْمِنُونَ حَقًّا ۚ لَّهُم مَّغْفِرَةٌ وَرِزْقٌ كَرِيمٌ وَٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ مِنۢ بَعْدُ وَهَاجَرُوا۟ وَجَـٰهَدُوا۟ مَعَكُمْ فَأُو۟لَـٰٓئِكَ مِنكُمْ

Věru ti, kdož uvěřili, přesídlili a vedli boj na cestě Boží, a ti, kdož jim útulek poskytli a pomohli jim, ti všichni jsou pravými věřícími a jim dostane se odpuštění i přídělu štědrého. A ti, kdož později uvěřili, přesídlili a bojovali spolu s vámi, ti také patří k vám. (Anfál:74-75)

A také zde:

وَٱلَّذِينَ جَآءُو مِنۢ بَعْدِهِمْ يَقُولُونَ رَبَّنَا ٱغْفِرْ لَنَا وَلِإِخْوَٰنِنَا ٱلَّذِينَ سَبَقُونَا بِٱلْإِيمَـٰنِ وَلَا تَجْعَلْ فِى قُلُوبِنَا غِلًّا لِّلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ رَبَّنَآ إِنَّكَ رَءُوفٌ رَّحِيمٌ

A ti, kdož přišli po nich, hovoří: "Pane náš, odpusť nám i bratřím našim, kteří nás předešli ve víře; a nevkládej do srdcí našich zlobu proti těm, kdož před námi uvěřili, Pane náš, vždyť Tys věru shovívavý, slitovný!" (Hašr:10)

Tito lidé, kteří jsou zmíněni v těchto verších, jsou těmi prvními v ummě Božího Posla Muhammeda صلى الله عليه و سلم, kteří si zasluhují titul muslimové a kteří jsou skutečnými následovníky jeho odkazu, od něhož se ani v nejmenším neodchýlili.

Na jiném místě Vznešený Alláh sděluje:

وَمَنْ أَحْسَنُ قَوْلًا مِمَّنْ دَعَا إِلَى اللَّهِ وَعَمِلَ صَالِحًا وَقَالَ إِنَّنِي مِنَ الْمُسْلِمِينَ

Kdo krásněji hovoří než ten, jenž k službě Bohu vyzývá, zbožné skutky koná a prohlašuje: "Já k těm, kdož Jemu se odevzdali, patřím." (Fussilet: 33)

As-Sa'dí poskytl následující objasnění tohoto verše:

Já k těm, kdož Jemu se odevzdali, patřím,“ tj. k muslimům, tedy těm, kteří se odevzdali do Jeho vůle a oddali se následování cesty, kterou On přikázal následovat.

To, že se následovníci Sunny (arab. أهل السنة ahlu s-sunna) připisují Sunně, není z jejich strany jen prázdnou floskulí, nýbrž reálným postojem. Tvrzení lidí je bezpočet a pokud nejsou tato tvrzení podložena důkazy, potom jsou prázdná. A následovníci Sunny nemohou být označeni jinými jmény, nežli těmi, která jsou zmíněna v Sunně samotné, jako:

Následovníci podání (arab. أهل الأثر ahlu l-asar). Tedy ti, kteří následují podání od Prorokových společníků رضي الله عنهم أجمعين a jejich následovníků.

Následovníci hadísů (arab. أهل الحديث ahlu l-hadís), tj. ti, kteří následují podání od Prorokaصلى الله عليه و سلم a nedávají před nimi přednost ničemu.

Lid následování (arab. أهل الاتباع ahlu l-ittibá'), tj. ti, kteří věrně následují příklad Proroka a nevnášejí do náboženství nic nového.

Následovníci Sunny, tj. ti, kteří důsledně následují Prorokovuصلى الله عليه و سلم Sunnu a příklady jeho společníků v každém aspektu života – v přesvědčení, ve slovech i činech.

Následovníci cesty zbožných předků (arab. السلفية as-selefíja). Zbožnými předky byly první tři generace islámu: Prorok صلى الله عليه و سلم a jeho společníci, jejch následovníci a následovníci jejich následovníků. Toto jsou tři nejlepší generace, které byly Prorokem صلى الله عليه و سلم označeny za tři nejlepší generace věřících islámu.[2]

Výše uvedené dokazuje i hadís, v němž Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil:

… وَتَفْتَرِقُ أُمَّتِي عَلَى ثَلاَثٍ وَسَبْعِينَ مِلَّةً كُلُّهُمْ فِي النَّارِ إِلاَّ مِلَّةً وَاحِدَةً.

... A má umma se rozdělí na sedmdesát tři skupin a všechny skončí v Ohni kromě jediné.

Zeptali se jej: „A která je to, ó Posle Boží?“ Odpověděl:

مَا أَنَا عَلَيْهِ وَأَصْحَابِي.

Ti, kteří následují to, co následuji já a mí společníci.[3]

Sufján ibn Ujejna pravil: „A nenalezneš nikoho z následovníků hadísů, aniž by mu jeho tvář nezářila, díky Prorokově صلى الله عليه و سلم pochvale.“ [4]

As-Sábúní poskytl tento popis následovníků Sunny:

Následují zbožné předky, imámy a učencem muslimů, jako svou víru neochvějně vyznávají totéž, co vyznávali i oni a podrobují se pravdě.

Odporují následovníkům inovací (arab. أهل البدعة ahlu l-bid'a), kteří do náboženství vnášejí novoty, které do něj nepatří. Nemilují je a nevyhledávají jejich společnost. Neposlouchají jejich slova, nesedávají s nimi, neargumentují s nimi a debatují s nimi o náboženství. Spíše chrání svůj sluch před tím, aby zaslechli jejich prázdné tlachy, věci, které projdou uchem a usadí se v srdci, kde způsobí škody a kde dají vzniknout pochybnostem a zkaženým myšlenkám.

Ohledně toho Vznešený Alláh seslal:

وَإِذَا رَأَيْتَ ٱلَّذِينَ يَخُوضُونَ فِىٓ ءَايَـٰتِنَا فَأَعْرِضْ عَنْهُمْ حَتَّىٰ يَخُوضُوا۟ فِى حَدِيثٍ غَيْرِهِ

A jestliže uvidíš ty, kteří tlachají o znameních Našich, tak se od nich vzdal, dokud nebudou hovořit o něčem jiném. (An'ám: 68)[5]

Tuto cestu a fakt, že se od ní mnozí odchýlí, popisují i mnohé hadísy, jako například tyto:

Abú Sa'íd al-Chudrí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

لَتَتَّبِعُنَّ سَنَنَ الَّذِينَ مِنْ قَبْلِكُمْ شِبْرًا بِشِبْرٍ وَذِرَاعًا بِذِرَاعٍ حَتَّى لَوْ دَخَلُوا فِي جُحْرِ ضَبٍّ لاَتَّبَعْتُمُوهُمْ ‏.

Budete vskutku následovat cesty těch, kteří byli před vámi, píď po pídi, loket po lokti, dokonce i kdyby zalezli do ještěří díry, následovali byste je tam.

Přítomní se podivili: „Posle Boží, židů a křesťanů?“

Odpověděl:

فَمَنْ.

Koho jiného.[6]

Posel Božíصلى الله عليه و سلم zmínil i další výčitku týkající se věřících předešlých zjevení:

إن بني إسرائيل كتبوا كتابا فاتبعوه وتركوا التوراة.

Věru synové Izraele si sami sepsali knihy a tyto potom následovali namísto Tóry.[7]

Následovníci inovace mezi muslimy se ubírají naprosto stejným kursem. I oni si ve svých knihách formulovali svou věrouku a kvůli ní opustili Sunnu.

Toto kritizují mnozí následovníci Sunny.

Mu'áwíja ibn Murra رضي الله عنه si povzdechl: „Zažil jsem sedmdesát Prorokových společníků a kdyby žili mezi vámi dnes, nepoznávali by žádný z vašich skutků, kromě svolávání k modlitbě.[8]

Mu'áz ibn Mu'áz řekl Jahjá ibn Sa'ídovi: „Ó Abú Sa'íde, člověk možná bude svá stanoviska ukrývat před námi, ale neukryje je před svým synem, svým přítelem nebo tím, s kým často vysedává![9]

Jahjá ibn Kesír pravil: „Pokud na cestě potkáš následovníka inovace, dej se jinou cestou.[10]

Naopak ti, kteří trvají na původních přesvědčeních, jsou si navzájem z celého srdce přáteli.

Kdosi se zeptal imáma Ahmeda, kdo je pravým následovníkem Sunny. Ahmed se dotyčného zeptal: „Odkud jsi?“ „Z Basry," odpověděl muž. Imám pokračoval: „Abú Ajjúba as-Sichtijáního máš rád?“ „Ano,“ odpověděl muž. „Potom jsi následovník Sunny,“ pravil Ahmed. [11]

Ibn Tejmíja proto poznamenal:

Kdokoli kritizuje následovníky hadísu a odvrací se od jejich cesty, ten je beze stínu pochybnosti ignorantem, heretikem či pokrytcem.[12]

Tato cesta je také často zmiňována pod označením السلفية as-selefíja, což odkazuje na následování zbožných předků. Selefíja je tedy věroučná pozice, kterou zastávali selef, jak vysvětluje al-Mu'allimí al-Jemení:

Každé dobro, které není připsáno svému původnímu nositeli, je jako něco odvrženého, jako odvržené dítě neznámého otce, mezi lidmi se známými rodokmeny.[13]

Toto označení není nic nového a je vyvozeno z hadísu od matky věřících 'Áiše رضي الله عنه, kde Posel Boží صلى الله عليه و سلم před svou smrtí pravil své dceři Fátimě رضي الله عنها mimo jiné:

فَإِنَّهُ نِعْمَ السَّلَفُ أَنَا لَكِ.

Věru já jsem pro tebe požehnaným předchůdcem.[14]

Ibn Tejmíjja pravil, že „cesta zbožných předků není nic, nežli pravda[15] a řekl:

Věz, že ani zdravý rozum, ani žádné autentické podání nepovinuje člověka k následování něčeho jiného, nežli je cesta zbožných předků.[16]

a dodal:

Není žádné viny na nikom, kdo se projevuje jako následovník mezhebu zbožných předků, kdo se k němu hlásí a kdo se mu připisuje a toto je přijímáno na základě konsensu, neboť cesta zbožných předků není nic, nežli pravda.[17]

Co to znamená, vysvětlil z moderních učenců al-Usejmín:

Následování zbožných předků znamená následování Proroka صلى الله عليه و سلم a jeho společníků, protože on patří ke zbožným předkům. A jeho společníci jsou těmi, kteří nás předešli ve víře.[18]

Na jiném místě řekl:

Následovníci Sunny následují víru zbožných předků, dokonce i o člověku z pozdějších čas až do Soudného Dne, dokud následuje cestu Posla Božího صلى الله عليه و سلم a jeho společníků, lze říci, že je následovníkem zbožných předků (arab. السلفي as-selefí).[19]

A dodal:

Neznáme cestu lepší, než je cesta zbožných předků.[20]

Muhammed Sálih al-'Usejmín pojem selefíja – cesta zbožných předků, vysvětlil následovně:

Znamená následování cesty Proroka صلى الله عليه و سلم a jeho společníků, protože on patří k našim zbožným předkům. Společníci jsou ti, kteří nás předešli, tedy jsou našimi předchůdci, proto je jejich následování selefíjou.[21]

Dnešní muslimové se v otázce tohoto principu – selefíje, tedy následování zbožných předků, odkazování se na ně a připisování se jim, odchýlili do dvou extrémů a oba jsou naprosto nepřijatelné – zatímco jedni si označení selefíje uzurpují, zužují jeho obsah na hrstku předem vytypovaných náboženských autorit a uchylují se k vyhraněným názorovým pozicím, obviňujíce všechny ostatní, kteří s nimi nesouhlasí, z inovace, bludu a zrady pravých islámských principů, druzí platnost tohoto označení zcela popírají.

O tom Muhammed Násiruddín al-Albání hovoří:

Jsou ovšem i tací, kteří se připisují nauce a kteří toto označení popírají s tím, že není ničím podloženo a že muslimům je zakázáno označovat se za selefí. To je totéž, jako kdyby říkali, že je zakázáno prohlásit, že následuji zbožné předky v tom, na čem byli ve věrouce, uctívání a mravnosti. A není pochyb, že takové popírání, pokud se tím skutečně myslí toto, v konečném důsledku vede ke zříkání se toho správného islámu, který následovali zbožní předkové. Proto není dovoleno, aby se muslim zříkal označení následovníka zbožných předků (arab. السلفي as-selefí). Pokud se ovšem zřekne jakéhokoli jiného označení, nikdo z učenců jej nemůže obvinit z hříchu či nevíry. Avšak i ti, kteří popírají přídomek selefí, sebe samotné označují přídomky týkajícími se určitého mezhebu věrouky či fikhu, možná se označují za aš'arí, máturídí, nebo ahlu l-hadís, anebo za hanefí, málikí, šáfi'í či hanbelí v otázkách, které spadají do rámce následovníků Sunny a společenství muslimů. Leč ten, který se připíše k aš'aríjskému či jinému mezhebu, anebo k některému ze čtyř mezhebů fikhu, připisuje se k jedincům, kteří nejsou neomylní, byť se jedná o veliké imámy, učence, kteří postihli pravdu. Proč tedy spíše neodvrhují přívlastky, které se týkají následování někoho, kdo není neomylný? Nicméně ten, kdo se připisuje ke zbožným předkům (arab. السلف الصالح as-selefu s-sálih) kolektivně, připisuje se ke kolektivu, který je jako celek uchráněn chyby.[22]

Mukbil ibn Hádí al-Wádi'í ostře kritizoval všechny, kteří zneužívají princip selefíje, zužují ho a ohýbají ho do roviny sektářského cenzurování a partajnického vylučování všech, kteří s nimi nesouhlasí:

Nesmíme říkat a neříkáme, že máme monopol na Sunnu, či že máme monopol na selefíju. Selefíja znamená navracet se k tomu, co následovali selef. Byl imám al-Buchárí fanatikem svého názorového směru (arab. حزبي hizbí)? Byl imám Ahmed hizbí? Byl 'Abdulláh ibn Mubárek hizbí? Byl Abú Hurejra رضي الله عنه hizbí? Nikoli, nebyli takoví. Naopak všichni vyzývali ke Knize Boží a Prorokově صلى الله عليه و سلم Sunně.[23]

Sálih al-Fewzán o tom, co je a co není následováním zbožných předků, poznamenal:

Následováním zbožných předků a mezhebem selef je myšleno následování zbožných předků z prvních generací této ummy, zejména Prorokových společníků, jejich následovníků a předních imámů v záležitostech věrouky, správného přístupu k náboženství, upřímné víry a neochvějného přesvědčení v pohledu článků víry, nařízení, etikety a chování v islámu, v opozici k přístupu inovátorů, odchýlených a pomýlených.

K nejdůležitějším z těch, kteří tuto cestu zbožných předků zastávali, jsou čtyři imámové (Abú Hanífa, Málik, aš-Šáfi'í a Ahmed) ...

Není nic špatného nazývat je také أهل السنة و الجماعة ahlu s-sunneti we l-džemá'a. To kvůli jejich odlišení od následovíků odchýlených skupin. Není to samochválou, spíše jde jen o rozlišení následovníků pravdy od následovníků nepravdy.[24]

Na jiném místě uvedl:

Tedy toto je metodologie (arab. منهج menhedž) kterou je nám přikázáno následovat a zároveň je nám zakázáno následovat jakékoli jiné cesty, které jsou k této cestě protikladem. Následovníci této cesty jsou onou zachráněnou frakcí (arab. الفرقة الناجية al-firkatu n-nádžíja), následovníky Sunny a společenství věřících (arab. أهل السنة و الجماعة ahlu s-sunneti we l-džemá'a) a právě oni jsou a budou podpořenou skupinou (arab. الطائفة المنصورة at-táifetu l-mensúra) až do Dne Zmrtvýchvstání. Nechť nás Alláh zahrne mezi ně.

Následování této metodologie si vyžaduje poznání jejích základů proto, aby se jich muslim mohl držet. Také je třeba mít přehled o ostatních cestách, které jsou protikladem této cesty, aby se jim člověk mohl vyhnout. Tato cesta tedy znamená následování zbožných předků se znalostí a jasným vhledem. Nestačí se k této cestě pouze připisovat a zároveň si nebýt vědom toho, co je jejím protikladem. Z tohoto důvodu Vznešený Alláh pravil:

وَٱلَّذِينَ ٱتَّبَعُوهُم بِـإِحۡسَـٰنٍ۬

[Alláh nalezl zalíbení] v těch, kdož je následovali ve zbožných skutcích (Tewba:100).

Tedy v těch, kteří je následují se znalostí, nezabředávají do extrémů a ani nejsou nedbalí. Nestaví se k věcem přemrštěně a ani neselhávají v tom, aby jim věnovali zaslouženou pozornost, jako někteří ti, kteří se připisují mezhebům imámů (Abú Hanífy, Málika, aš-Šáfi'ího a Ahmeda ibn Hanbel) a zároveň zastávají některá věroučná přesvědčení a prvky uctívání, které jsou v rozporu s tím, co tito imámové hlásali. Anebo jako ti, kteří se sice připisují cestě zbožných předků (arab. السلف as-selef), ale přitom považují ostatní muslimy mimo svou skupinu za nevěřící, bouří se proti vládcům muslimů anebo následují jiné ideje, které je přibližují k extremizmu. Takoví lidé nejsou následovníky selef, ale zaslouží si označení cháridžovců, [25] anebo mu'tezilitů. [26] Anebo jiní, kteří se připisují cestě selef, nicméně v otázkách víry a nevíry hovoří slovy murdžíjů. [27] Toto není následování cesty zbožných předků (arab. السلفية as-selefíja).[28]

Prosté připisování se zbožným předkům tedy není ani inovací, ani sektářstvím.

Sálih al-Fewzán pravil:

Jak by mohlo být následování mezhebu selef inovací? Jak by to mohlo být inovací, když se jedná o následování zbožných předků mezi prvními věřícími, které je vyžadováno jako povinnost Knihou Boží a Sunnou, které je pravdou a správným vedením?[29]

________________________________________________________

[1] Viz Silsiletu l-hudá we n-núr, č. 544.

[2] Viz Tejsíru l-Kerími r-Rahmán fí tefsíri kelámi l-Mennán, komentář verše Fussilet:33.

[3] Jako součást delšího hasísu jej od 'Abdulláha ibn 'Amra رضي الله عنهما zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2641 jako hasan.

[4] Zaznamenal Ibn Tejmíja v Medžmú'u l-fetáwá, 1/11.

[5] Viz Risáletun fi l-i'tikádi ahli s-sunneti ashábi l-hadís, str. 100.

[6] Muttefakun 'alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7320; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2669 a toto je jeho znění.

[7] Zaznamenal at-Taberání v al-Mu'džemu l-awsat, hadís č. 5876 jako merfú' od Abú Burdy a jeho otce; Ibn Hibbán v Sahíhu, 8/167, přes Džendela ibn Wálika, který je některými považován za pravdomluvného, zatímco jinými za slabého, nicméně je podle al-Albáního vypravěčem hasan hadísů, viz Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 6/803. Dále jej uvádějí al-Hajsemí v Medžme'u z-zewáid, 1/192; a as-Sujútí v al-Džámi'u l-kebír, hadís č. 6405. Al-Hákim jej uvádí jako sahíh podle podmínek Muslima a s tím souhlasí i az-Zehebí a al-Albání, viz Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 2832.

[8] Zaznamenal Abú Nu'ajm v Hiljetu l-awlijá´, 2/299.

[9] Viz al-Ibána, 2/437.

[10] Zaznamenal al-Ádžurrí v aš-Šarí'a, 1/458.

[11] Uvádí Ibn Tejmíja v Bejánu telbísi l-džehmíja, 1/275.

[12] Viz Medžmú'u l-fetáwá, 4/96.

[13] Viz al-Ásár, 1/49.

[14] Jako součást delšího hadísu, který je muttefakun 'alejhi ho zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2652; a Muslim v Sahíhu, 2450.

[15] Viz Medžmú'u l-fetáwá, 4/149.

[16] Viz Ibid., 5/28.

[17] Viz Ibid., 4/149.

[18] Viz Liká´u l-bábi l-meftúh, otázka č. 1322.

[19] Viz Šerhu 'akídeti l-wásitíja, 8/40.

[20] Viz Fetáwá fi l-'akída, 5/254.

[21] Viz Liká´u l-bábi l-meftúh, otázka č. 1322.

[22] Viz časopis al-Asála, 9/87.

[23] Viz Kuma'u l-me'áníd, str. 135-136.

[24] Viz al-Munteká min fetáwa š-šejchi l-Fewzán, sv. 1, otázka č. 206.

[25] Raná sekta prohlašující jiné muslimy za nevěřící na základě jejich skutečných nebo domnělých hříchů a rebelující proti vládcům muslimů.

[26] Sekta v historii muslimského myšlení, která odmítala nestvořenost Koránu, Boží atributy a učení o Božím předurčení a naopak zavedla doktrínu o stavu mezi vírou a nevírou a útočila na některé z Prorokových společníků.

[27] Sekta popírající vliv hříchu na zmenšení víry a zastávající tak protichůdný extrém oproti cháridžovcům.

[28] Viz al-Beján, 2/173-174.

[29] Viz Ibid., 1/156.