PROČ ALLÁH DOPUSTÍ VÁLKY A KATASTROFY

Chvála Alláhu, požehnání a mír Jeho Proroku صلى الله عليه و سلم, jeho rodině, společníkům a všem jeho následovníkům až do Dne soudu. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je Jeho služebník a posel. Koho Alláh vede správnou cestou, nebude sveden v blud, a kdo v bludu dlí, nebude uveden na přímou cestu nikým, než Alláhem. Nejpravdivějším slovem jest Kniha Boží, nejlepším vedením jest vedení jeho Posla صلى الله عليه و سلم  a nejhorší ze všeho jsou věci nově vnesené do náboženství. Věru každá novota je inovace, každá inovace je bludem a každý blud je v Ohni.

A potom:
 
Alláh je moudrý a Jeho moudrost se vztahuje na Jeho Zákon i Jeho předurčení. Vždy dá věci na jejich správné místo, ve všem, co uzákoní, nebo určí, aby se stalo, ač to jeho služebníci někdy nemohou pochopit. Jedině učenci s hlubokým vhledem, obšírnou a pevnou znalostí mohou zčásti porozumět této moudrosti. Alláh nic na světě nestvořil bez užitku, či cíle:
 
أَفَحَسِبْتُمْ أَنَّمَا خَلَقْنَاكُمْ عَبَثًا وَأَنَّكُمْ إِلَيْنَا لا تُرْجَعُونَ
Domníváte se snad, že jsme vás stvořili jen bezúčelně a že k Nám nebudete navráceni? (Mu’minún: 115).
 
وَمَا خَلَقْنَا السَّمَاءَ وَالأرْضَ وَمَا بَيْنَهُمَا بَاطِلا ذَلِكَ ظَنُّ الَّذِينَ كَفَرُوا فَوَيْلٌ لِلَّذِينَ كَفَرُوا مِنَ النَّارِ
A nestvořili jsme nebesa a zemi, a co je mezi nimi, jen pro nic za nic; to je jen domněnka nevěřících! Běda těm, kdož neuvěřili, před ohněm pekelným! (Sád: 27).
 
Alláh uvádí ve Své Knize různé moudrosti, skryté za některými jeho nařízeními a zákonitostmi, jako např.:
 
وَمَا خَلَقْتُ الْجِنَّ وَالإنْسَ إِلا لِيَعْبُدُونِ
A džiny a lidi jsem jedině proto stvořil, aby Mne uctívali, (Záríjját: 56).
 
Zde Alláh objasňuje moudrost a důvod stvoření všeho, co existuje. Jediným úkolem toho všeho je uctívat Jej, jen Jeho Jediného. Podobně uzákonil pět povinných denních modliteb:
 
اتْلُ مَا أُوحِيَ إِلَيْكَ مِنَ الْكِتَابِ وَأَقِمِ الصَّلاةَ إِنَّ الصَّلاةَ تَنْهَى عَنِ الْفَحْشَاءِ وَالْمُنْكَرِ وَلَذِكْرُ اللَّهِ أَكْبَرُ وَاللَّهُ يَعْلَمُ مَا تَصْنَعُونَ
Sděluj jim to, co bylo ti z Písma vnuknuto! Dodržuj modlitbu, vždyť modlitba odvrací od nemravnosti a věcí zavrženíhodných! Vzpomínání pak Boha je povinností největší a Bůh dobře ví, co děláte. (‘Ankebút: 45).
 
O zekátu hovoří:
خُذْ مِنْ أَمْوَالِهِمْ صَدَقَةً تُطَهِّرُهُمْ وَتُزَكِّيهِمْ بِهَا وَصَلِّ عَلَيْهِمْ إِنَّ صَلاتَكَ سَكَنٌ لَهُمْ وَاللَّهُ سَمِيعٌ عَلِيمٌ
Ber ze jmění jejich almužnu, kterou je očišťuješ a ospravedlňuješ! Modli se za ně, neboť modlitba tvá bude pro ně uklidněním a Bůh je slyšící, vševědoucí. (Tewba: 103). Zekát tedy vykoření hříchy, pozdvihuje lidi v jejich stupních a očišťuje jejich duše.
 
O půstu Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا كُتِبَ عَلَيْكُمُ الصِّيَامُ كَمَا كُتِبَ عَلَى الَّذِينَ مِنْ قَبْلِكُمْ لَعَلَّكُمْ تَتَّقُونَ
Vy, kteří věříte, předepsán vám jest půst, tak jako byl již předepsán těm, kdož před vámi byli - snad budete bohabojní! (Bekara: 183).
 
Alláh objasňuje moudrost džihádu Svými slovy:
وَقَاتِلُوهُمْ حَتَّى لا تَكُونَ فِتْنَةٌ وَيَكُونَ الدِّينُ كُلُّهُ لِلَّهِ فَإِنِ انْتَهَوْا فَإِنَّ اللَّهَ بِمَا يَعْمَلُونَ بَصِيرٌ
Bojujte tedy proti nim, aby už nebylo pokušení k odpadlictví a aby všechno náboženství bylo jen Boží. Jestliže však přestanou, pak Bůh jasně vidí vše, co dělají. (Anfál: 39).
Proto je účelem a moudrostí džihádu snaha, aby byl Islámský Zákon zaveden na celém světě a všichni lidé jej následovali.
 
Proč stvořil Alláh život i smrt? Odpovídá slovy:
الَّذِي خَلَقَ الْمَوْتَ وَالْحَيَاةَ لِيَبْلُوَكُمْ أَيُّكُمْ أَحْسَنُ عَمَلا وَهُوَ الْعَزِيزُ الْغَفُورُ
Jenž stvořil smrt i život, aby vyzkoušel, kdo z vás bude v skutcích nejlepší - a On mocný je i odpouštějící - (Mulk: 2).
 
Proč je válečná kořist, kterou po sobě zanechají nevěřící a kterou muslimští bojovníci získají bez boje, utracena zvláštním, odlišným způsobem a není rozdělena mezi bojovníky jako kořist z bitvy, jak je zmíněno ve verši:
مَا أَفَاءَ اللَّهُ عَلَى رَسُولِهِ مِنْ أَهْلِ الْقُرَى فَلِلَّهِ وَلِلرَّسُولِ وَلِذِي الْقُرْبَى وَالْيَتَامَى وَالْمَسَاكِينِ وَابْنِ السَّبِيلِ كَيْ لا يَكُونَ دُولَةً بَيْنَ الأغْنِيَاءِ مِنْكُمْ وَمَا آتَاكُمُ الرَّسُولُ فَخُذُوهُ وَمَا نَهَاكُمْ عَنْهُ فَانْتَهُوا وَاتَّقُوا اللَّهَ إِنَّ اللَّهَ شَدِيدُ الْعِقَابِ
To, co Bůh poskytl poslu Svému jako kořist z obyvatelů měst, to patří Bohu a poslu Jeho, příbuzným, sirotkům, chudákům a tomu, kdo po cestě Boží kráčí, aby se to nedostalo do oběhu mezi bohatými z vás. To, co vám dává posel, to si vezměte! Ale toho, co vám odepřel, toho se zdržujte! A bojte se Boha, neboť Bůh je věru strašný v trestání Svém. (Hašr: 7). Moudrost je v tom, aby takový zisk nezůstal jen v jedné kategorii lidí, ale byl volně rozmístěn do všech částí společnosti.
 
Zejd, budiž s ním Alláh spokojen, byl osvojen Božím Poslem صلى الله عليه و سلم . Lidé ho nazývali Zejd ibn Muhammed, dokud Alláh neseslal verš:
ادْعُوهُمْ لآبَائِهِمْ هُوَ أَقْسَطُ عِنْدَ اللَّهِ فَإِنْ لَمْ تَعْلَمُوا آبَاءَهُمْ فَإِخْوَانُكُمْ فِي الدِّينِ وَمَوَالِيكُمْ وَلَيْسَ عَلَيْكُمْ جُنَاحٌ فِيمَا أَخْطَأْتُمْ بِهِ وَلَكِنْ مَا تَعَمَّدَتْ قُلُوبُكُمْ وَكَانَ اللَّهُ غَفُورًا رَحِيمًا
Nazývejte adoptivní děti své podle otců jejich, neboť to spravedlivější je před Bohem. A neznáte-li jejich otce, pak jsou to vaši bratři v náboženství a vaši bližní. A není pro vás hříchem to, co učiníte omylem, nýbrž jen to, co srdce vaše zamýšlela a Bůh je odpouštějící, slitovný. (Ahzáb: 5). Poté, co byl zjeven, začali lidé nazývat Zejda jeho původním jménem, Zejd ibnu l-Háris.
 
V předislámské době bylo považováno za nevhodné oženit se s rozvedenou manželkou svého osvojence. Bylo to chápáno jako ponižující a uráželo to tradice lidí oné doby. Alláh však tyto tradice ukončil praktikou Svého Posla صلى الله عليه و سلم, tedy když se Zejd rozvedl se Zejneb, nechť je i s ní Alláh spokojen, bylo Prorokovi صلى الله عليه و سلم  nařízeno, aby se s ní oženil on sám:
وَإِذْ تَقُولُ لِلَّذِي أَنْعَمَ اللَّهُ عَلَيْهِ وَأَنْعَمْتَ عَلَيْهِ أَمْسِكْ عَلَيْكَ زَوْجَكَ وَاتَّقِ اللَّهَ وَتُخْفِي فِي نَفْسِكَ مَا اللَّهُ مُبْدِيهِ وَتَخْشَى النَّاسَ وَاللَّهُ أَحَقُّ أَنْ تَخْشَاهُ فَلَمَّا قَضَى زَيْدٌ مِنْهَا وَطَرًا زَوَّجْنَاكَهَا لِكَيْ لا يَكُونَ عَلَى الْمُؤْمِنِينَ حَرَجٌ فِي أَزْوَاجِ أَدْعِيَائِهِمْ إِذَا قَضَوْا مِنْهُنَّ وَطَرًا وَكَانَ أَمْرُ اللَّهِ مَفْعُولا
A hle, pravil jsi tomu, koho Bůh zahrnul dobrodiním a jemuž jsi i ty prokázal dobrodiní: „Podrž si manželku svou a boj se Boha!“ A hle, skrýval jsi v duši své to, co Bůh odhalil,a bál ses lidí, zatímco Bůh měl větší právo na to, aby ses bál Jeho.A když s ní Zejd přerušil styky, dali jsme ti ji za manželku, aby nebylo na věřících hříchu, chtějí-li si vzít manželky svých adoptivních synů poté, co tito s nimi přerušili styky. A rozkaz Boži budiž vykonán! (Ahzáb: 37). Tato předislámská konvence byla tedy zničena rukama Muhammeda صلى الله عليه و سلم. Ihned po zjevení tohoto verše si Prorok صلى الله عليه و سلم vzal Zejneb za ženu. Tak byla přímo na příkaz Boží zrušena jedna nesmyslná zvyklost.
 
Alláh nás též zpravil, že všechno, co se má stát, je již předem zaznamenáno v Deskách přísně střežených (arab. lewhu l-mehfúz) padesát tisíc let předtím, než byla stvořena nebesa i země a že nedojde k žádné katastrofě, aniž by tato v nich nebyla předem zaznamenána. Ale proč vůbec nás o tom Alláh zpravil? Alláh praví:
مَا أَصَابَ مِنْ مُصِيبَةٍ فِي الأرْضِ وَلا فِي أَنْفُسِكُمْ إِلا فِي كِتَابٍ مِنْ قَبْلِ أَنْ نَبْرَأَهَا إِنَّ ذَلِكَ عَلَى اللَّهِ يَسِيرٌ
A nepostihne žádné neštěstí zemi ani osoby vaše, aby nebylo zaneseno v Knize dříve, než jsme je stvořili - a to věru je pro Boha nadmíru snadné. (Hadíd: 22)
 
Znovu, proč nás Alláh o tomto zpravil?
لِكَيْلا تَأْسَوْا عَلَى مَا فَاتَكُمْ وَلا تَفْرَحُوا بِمَا آتَاكُمْ وَاللَّهُ لا يُحِبُّ كُلَّ مُخْتَالٍ فَخُورٍ
A jedná tak, abyste si nezoufali nad tím, co vám uniklo, a abyste se neradovali příliš z toho, čeho se vám dostalo. Bůh nemiluje žádného domýšlivce vychloubačného (Hadíd: 23)
To proto, že když je někdo zasažen nějakou pohromou, která může zapříčinit ztrátu jeho bohatství, jeho milovaných, jeho dětí, nebo něčeho podobného, měl by tento člověk stále pamatovat na fakt, že vše již bylo zaznamenáno a předurčeno. Proto i ten, který náhle získá nějaký velký finanční obnost, by se neměl stát arogantním a chvástavým.
 
Když společníci Božího Posla صلى الله عليه و سلم opustili Mekku ve stavu ihrámu[1], Alláh dal, aby se před nimi objevilo několik zvířat, která nemuseli lovit ani šípy, ani oštěpy. Navíc Arabové milovali lov. Alláh však dal těmto zvířatům objevit se přímo před muslimy, což bylo velmi zvláštní, ale proč k tomu došlo, když je člověku v ihrámu zakázáno lovit? Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لَيَبْلُوَنَّكُمُ اللَّهُ بِشَيْءٍ مِنَ الصَّيْدِ تَنَالُهُ أَيْدِيكُمْ وَرِمَاحُكُمْ
Vy, kteří věříte! Bůh vás bude dozajista zkoušet něčím z kořisti, kterou na lovu získají vaše ruce a vaše kopí. (Má’ida: 94)
Proč? Protože to byla zkouška:
لِيَعْلَمَ اللَّهُ مَنْ يَخَافُهُ بِالْغَيْبِ فَمَنِ اعْتَدَى بَعْدَ ذَلِكَ فَلَهُ عَذَابٌ أَلِيمٌ
A Bůh tak činí, aby poznal, kdo bojí se Ho v skrytu duše své. A kdo přestoupí po tomto zákazu, toho stihne trest bolestný. (Má’ida: 94).
Tedy aby viděl, kdo uposlechne Jeho příkazu a zdrží se lovu, zatímco je ve stavu ihrámu. Byla to zkouška, která vyústila ve zdokonalení a povýšení stupňů těch, kteří odolali a zůstali neochvějní. Jejich odměna vzrostla.
Proč Alláh určil, že někteří lidé nejsou stejně bohatí, nebo stejně chudí? Pokud by tomu bylo takto, nenašel by žádný prezident řidiče, nebo pracovníka, který by pro něj pracoval, nebyli by pracovníci na stavbách, nebyli by uklízeči, dělníci textilek atd. Je v tom velká moudrost a bez toho by život nefungoval pořádně.
 
Alláh praví:
أَهُمْ يَقْسِمُونَ رَحْمَةَ رَبِّكَ نَحْنُ قَسَمْنَا بَيْنَهُمْ مَعِيشَتَهُمْ فِي الْحَيَاةِ الدُّنْيَا وَرَفَعْنَا بَعْضَهُمْ فَوْقَ بَعْضٍ دَرَجَاتٍ لِيَتَّخِذَ بَعْضُهُمْ بَعْضًا سُخْرِيًّا وَرَحْمَةُ رَبِّكَ خَيْرٌ مِمَّا يَجْمَعُونَ
Jsou snad oni těmi, kdož milosrdenství Pána tvého rozdělují? My rozdělujeme mezi ně živobytí jejich v pozemském životě a my povyšujeme jedny nad druhé v hodnostech, aby si jedni druhé brali do služeb. A milosrdenství Pána tvého je lepší než to, co oni hromadí. (Zuchruf:32).
Jaký je užitek z toho, že jsme vzpomenuly všechny výše uvedené příklady? Abychom ukázali, že ve všem, co Alláh přikázal, nebo stvořil, tkví moudrost a že nic, co Alláh předepsal, nebo předurčil, není čistým zlem, bez ohledu na to, jak zlé se to může zdát. Vždy v tom musí být alespoň trochu dobra, zlo jako takové spíše existuje ve stvořeních, která Alláh stvořil, jak říká:
شَرِّ مَا خَلَقَ
zlem všeho, co stvořil (Felek: 2).
 
Ve všem, co se může zdát zlé, je ukryto i něco dobra, i v hadech, štírech, chudobě, nemocech, hladomoru, zemětřeseních, výbuších sopek, dokonce i v existenci nevíry jako takové na zemi, v tom, když se lidé zabíjejí navzájem… Vždy se tak děje s nějakým důvodem. Za vším je nějaká moudrost, dokonce i ve stvoření samotného šejtána je moudrost, kterou však mohou pochopit jen lidé nadaní znalostí.
 
Stvoření protikladů dokazuje bezchybnou a dokonalou všeho schopnost Alláha, když tvoří temnotu i světlo, noc a den, Iblíse, který je praotcem veškerého zla a Džibríla, který je symbolem všeho dobra. Vždy je něco za tím, něco, co vždy ukazuje na některý ze vznešených přívlastků Božích, jako je Podmaňující, Přísný v trestání, Pán odplaty, apod. Tyto přívlastky musí být pochopeny každodenním praktickým životem. Kdyby lidé byli jako andělé, dopad těchto jmen by nikdy nebyl zřejmý. Ba co více, šejtán navádí mnohé lidi ke hříchu a tito se potom kají, takže Boží jména jako Milostiplný, Odpouštějící apod. se stávají zřejmými. Kdyby nebyl šejtán, jenž našeptává lidem, nabádajíc je ke hříchu, dopad těchto Božích přívlastků by nebyl plně vyjeven.
 
Takto je ustaven status služebníka. Kdyby Alláh nestvořil šejtána, který lidem našeptává nevíru a zlé činy, nemohlo by být ani džihádu. A kdyby nebylo džihádu, nebyli by ani mučedníci. Proto se úrovně a status lidí navzájem od sebe liší, díky působení šejtána. Proto přijde jistá skupina lidí do pekla, jedině díky tomu, že šejtána poslechli, zatímco jiní budou vpuštěni do ráje, protože šejtána neuposlechli. Pokud by nebylo šejtána, lidi by nic neponoukalo ke konání zla. Proto i v jeho stvoření je moudrost.
 
Podobně velká moudrost spočívá i v předurčení katastrof a utrpení. Když jsou někteří lidé zasaženi úzkostí a bolestí, začnou se ptát: „Co jsem udělal tak špatného, že jsem si to zasloužil? Proč mne Alláh nechává trpět? Proč mne tím Alláh nechává projít?“ Služebníci Boží! Tyto bolesti jsou zkouškami! Alláh Vznešený praví:
أَمْ حَسِبْتُمْ أَنْ تَدْخُلُوا الْجَنَّةَ وَلَمَّا يَأْتِكُمْ مَثَلُ الَّذِينَ خَلَوْا مِنْ قَبْلِكُمْ مَسَّتْهُمُ الْبَأْسَاءُ وَالضَّرَّاءُ وَزُلْزِلُوا حَتَّى يَقُولَ الرَّسُولُ وَالَّذِينَ آمَنُوا مَعَهُ مَتَى نَصْرُ اللَّهِ أَلا إِنَّ نَصْرَ اللَّهِ قَرِيبٌ
Domníváte se, že vstoupíte do ráje, ač jste dosud nezakusili nic podobného tomu, co zakusili ti, kdož byli před vámi? Byli postiženi neštěstím a bídou a třásli se strachem, až konečně Posel a ti, kdož s ním uvěřili, zvolali: „Kdy přijde vítězná pomoc Boží?“ Což není pomoc Boží blízká? (Bekara: 214).
 
Utrpení a pohromy utužují lidské charaktery a posilují víru. Jsou též důkazem slabosti lidstva a pokud by lidé žádnými chorobami (bránícími jim v hříchu) netrpěli, pak by byli mnohem hříšnější a horší. Lidé ochoří, ale i přesto přestupují Boží zákon jak jen mohou, ale jak by jej teprve přestupovali, kdyby byli zcela zdrávi a jejich těla stále při síle?
 
Neštěstí a životní těžkosti vykupují ze hříchu. Služebník není zachráněn z ohně za svou dobrotu a dobré činy, ale spíše díky těmto pohromám, které na něj dopadají, poté, co se nad ním Alláh smiluje. Nic muslima nezasáhne, dokonce ani trn jej nebodne, aniž by za to Alláh nezapsal odměnu pro něj, či smazal nějaký z jeho hříchů, či zvýšil jeho úroveň v Ráji. Těžkosti nadále zasahují muslima, dokud se s Alláhem nesetká a nemá ani jeden jediný hřích. Zdraví lidé si uvědomují přízeň a dobrodiní Boží nad nimi až ve chvíli, kdy onemocní, stejně jako si nemocný uvědomí realitu přízně a dobrodiní Božího, když se uzdraví. Toto vše je důvodem toho, že se obracejí k Alláhu a žádají Ho o pomoc. Když člověk ochoří, stane se pokorným Alláhu.
Alláh praví:
فَلَوْلا إِذْ جَاءَهُمْ بَأْسُنَا تَضَرَّعُوا وَلَكِنْ قَسَتْ قُلُوبُهُمْ وَزَيَّنَ لَهُمُ الشَّيْطَانُ مَا كَانُوا يَعْمَلُونَ
A posílali jsme již k národům předchozím posly a pohromou a neštěstím jsme je postihli doufajíce, že pak budou pokorní! (An’ám: 43).
 
Pohromy také nastávají proto, aby muslimové jeden druhému pomáhali, potažmo aby si navzájem pomáhali lidé jako celek.
Ale jaké jsou další důvody, proč k nim dochází?
Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Příměr věřících v jejich vzájemné lásce, náklonnosti a soucitu je jako příměr jednoho těla, kdykoli jeden z jeho údů rozbolí, celé tělo sdílí křeče, nespavost a horečku z toho vznikající.
 
Mnoho pohrom na muslimy dopadá a mnoho dalších ještě horších se na ně teprve chystá. Muslimové se proto nepřestávají ptát: „Proč?“ Proč mají nevěřící navrch nad věřícími? Proč jsou předmětem bombardování, vyvražďování, násilného vysídlování a plundrování nerostných zdrojů takřka vždy muslimové? Pokud my, muslimové, nebudeme mít silnou víru, pak vždy budeme zoufalí a budeme se pořád a neustále ptát proč. Ale ti, kteří jsou obdařeni vhledem dobře vědí, že Alláh nepředurčí nic, v čem by nebyla moudrost.
 
Muslimská umma byla zasažena mnoha pohromami, které vyústily v  její návrat k Alláhu. Lidé dneška jsou bezuzdní, dychtí po lákadlech tohoto světa jak povolených, tak i zakázaných. Co je nejlepším způsobem, jak je navrátit na přímou cestu? Díky pohromám dopadajícím na národy se národy stávají pokornými před Alláhem. Zvedají ruce a prosí jej, jak Alláh popisuje:
فَلَوْلا إِذْ جَاءَهُمْ بَأْسُنَا تَضَرَّعُوا وَلَكِنْ قَسَتْ قُلُوبُهُمْ وَزَيَّنَ لَهُمُ الشَّيْطَانُ مَا كَانُوا يَعْمَلُونَ
Kéž by se byly, když přišla k nim přísnost Naše, pokořily! Však srdce jejich se zatvrdila a satan jim zkrášlil skutky jejich.  (An’ám: 43).
 
Zkaženost se objevila na souši i na moři a jejím důvodem je jedině to, co si vysloužily ruce lidí. Proč? Možná se potom vrátí ke spravedlivosti. Alláh uspíšil trest na tomto světě proto, že se tito lidé díky tomu mohou kát. Po těchto všech pohromách a válkách může muslimům vyvstat také ohromné dobro. Ale většina lidí příliš spěchá.
 
Alláh předurčil, že ‘Áiša, nechť je s ní Alláh spokojen, bude několika pokrytci obviněna z cizoložství. Nemohla díky tomu spát a celou dobu nepřestala plakat. Cítila velkou úzkost a hanbu, byla to velká pohroma, která zasáhla jak ji, tak její rodinu i jejího manžela, Proroka صلى الله عليه و سلم.  Alláh ji neočistil hned, ale až po celém měsíci, což ji učinilo na mnohem vyšším stupni, než před celou událostí. Navzdory tomu, že byla zcela nevinná, velmi si vytrpěla, ale odolala. Alláh jí ukázal svou náklonnost a učinil ji výše, než byla předtím:
إِنَّ الَّذِينَ جَاءُوا بِالإفْكِ عُصْبَةٌ مِنْكُمْ لا تَحْسَبُوهُ شَرًّا لَكُمْ
 Věru ti, kdož přišli s pomluvou, jsou jen malou skupinou mezi vámi, však nepokládejte to za něco zlého pro vás. (Núr: 11).
Na povrchu se to zdálo být pohromou a nepředstavitelným zlem, křivým obviněním a otevřeným útokem na čest Proroka صلى الله عليه و سلم a jeho rodiny. Bylo to obvinění z cizoložství. A ne jen tak proti někomu. Přímo proti manželce Božího Posla صلى الله عليه و سلم  a dceři Abú Bekra, nechť je s ním Alláh spokojen, nejváženějšího ze všech muslimů. Lidé šířili nechutné pomluvy a klevety, které zaplavily Medínu, které otřásají celým tímto příběhem. Ale Alláh pravil:
بَلْ هُوَ خَيْرٌ لَكُمْ لِكُلِّ امْرِئٍ مِنْهُمْ مَا اكْتَسَبَ مِنَ الإثْمِ وَالَّذِي تَوَلَّى كِبْرَهُ مِنْهُمْ لَهُ عَذَابٌ عَظِيمٌ
Nikoliv, je to pro vás dobré. Každému muži z nich se dostane toho, co zaslouží si podle hříchu, zatímco ten, kdo z nich vzal na sebe jeho větší část, obdrží trest nesmírný.  (Núr: 11).
Následky tohoto byly jen dobrem. Proto je třeba dívat se daleko dopředu, zvažovat všechny souvislosti s hlubokým vhledem a pevnou vírou, podle vedení Koránu.
 
V jediné bitvě, bitvě na Uhudu bylo pobito sedmdesát společníků Božího Posla صلى الله عليه و سلم, bojujících v džihádu na cestě Boží. Zabit byl dokonce i Prorokův strýc a nejslavnější muslimský bojovník, Hamza ibn Abdulmuttalib, nechť je s ním Alláh spokojen. Zabit byl Mus’ab ibn ‘Umejr, nechť je s ním Alláh spokojen, který nesl do bitvy muslimskou bojovou zástavu, stejně jako předtím v jiných bitvách. Bylo zraněno mnoho dalších společníků Prorokových, Alláh s nimi všemi budiž spokojen, dokonce i sám Prorok صلى الله عليه و سلم  byl raněn do tváře. Ale proč se tak stalo?
 
Je mnoho důvodů proč. Mohlo se to zdát zlem, ale ve skutečnosti to v sobě neslo mnoho dobra. Alláh předurčuje a mění rovnováhu sil mezi věřícími a nevěřícími. Jednou zvítězí věřící a podruhé nevěřící, avšak závěr, výsledek, je vždy ve prospěch věřících, muslimů, to proto, aby bylo rozlišeno mezi dobrými a upřímnými na straně jedné a zlými pokrytci na straně druhé. Tato vrtkavost válečné štěstěny se také ukázala být znamením proroctví, když se Heráklios, císař Východořímské říše, dotazoval Abú Sufjána (tehdy ještě modloslužebníka) na Proroka صلى الله عليه و سلم: „Bojujete s ním?“ Abú Sufján, nechť je s ním Alláh spokojen, mu odpověděl: „Ano.“ Vládce mocné říše se jej tedy otázal dále: „Jaké jsou výsledky války mezi vámi a ním?“ Odpověděl: „Jednou vyhrajeme my a jednou vyhraje on, a tak dále.“ Heráklios pravil: „Toto je případ proroků. Vyhrají i prohrají, ale konečný výsledek války je vždy v jejich prospěch.“
 
Během bitvy z bitevního pole uprchli pokrytci, což mělo za následek jejich veřejné odhalení a jejich odlišení od věřících, aby se jich mohli do budoucna vyvarovat.
مَا كَانَ اللَّهُ لِيَذَرَ الْمُؤْمِنِينَ عَلَى مَا أَنْتُمْ عَلَيْهِ حَتَّى يَمِيزَ الْخَبِيثَ مِنَ الطَّيِّبِ وَمَا كَانَ اللَّهُ لِيُطْلِعَكُمْ عَلَى الْغَيْبِ وَلَكِنَّ اللَّهَ يَجْتَبِي مِنْ رُسُلِهِ مَنْ يَشَاءُ فَآمِنُوا بِاللَّهِ وَرُسُلِهِ وَإِنْ تُؤْمِنُوا وَتَتَّقُوا فَلَكُمْ أَجْرٌ عَظِيمٌ
A Bůh není takový, aby ponechal věřící v tom stavu, v jakém jste, až do doby, kdy rozdělí špatného od dobrého. A Bůh nehodlá vás seznámit s nepoznatelným, nýbrž vybírá si, koho chce ze Svých poslů. Věřte v Boha a posly Jeho, neboť budete-li věřit a bát se Boha, dostane se vám odměny nesmírné. (Álu ‘Imrán: 179).
 
Tato bitva byla jednou z mnoha, které ukázali v celé její nahotě realitu pokrytectví. Toto je, co zamýšlel Alláh. Zbožní prokázali svou oddanost během bitvy, tedy v čase těžkostí, byli neochvějní. Ale jak prokázat svou neochvějnost, nedostane-li dotyčný k tomu příležitost? Pokud by je Alláh nechal stále jen vítězit, pokrytci by se stali arogantními. Podobně, pokud Alláh učiní své služebníky vždy jen bohatými, začali by přestupovat jeho meze, ale Alláh sesílá jejich obživu v míře dané předurčením. Alláh je Všeznající ohledně Svých služebníků. Je Vševidoucí v nahlížení do jejich situace, zasahuje je pohromami a poté jim z nich dává úlevu v časech hojnosti a prosperity. Toto vše se děje jako zkouška pro Jeho služebníky:
لَقَدْ نَصَرَكُمُ اللَّهُ فِي مَوَاطِنَ كَثِيرَةٍ وَيَوْمَ حُنَيْنٍ إِذْ أَعْجَبَتْكُمْ كَثْرَتُكُمْ فَلَمْ تُغْنِ عَنْكُمْ شَيْئًا وَضَاقَتْ عَلَيْكُمُ الأرْضُ بِمَا رَحُبَتْ ثُمَّ وَلَّيْتُمْ مُدْبِرِينَ
Bůh vám dozajista pomohl již na bojištích mnohých i v den bitvy u Hunajnu, kdy jste se těšili ze svého velkého počtu. Ale nijak vám to neprospěje, když se vám země, přes svou rozlehlost, stala úzkou a když jste se potom obrátili zády. (Tewba: 25).
 
Když si Alláh přeje učinit Své služebníky hrdinnými a vítěznými, nejprve je zasáhne pohromou a přinutí je být pokornými před Ním a přinutí je, aby Jej prosili. Poté jim zajistí vítězství do té míry, nakolik Mu předtím byli pokorní.
Navíc také dobro, které vyvstalo z bitvy, spočívalo v množství mučedníků, kterým Alláh dopřál poctu tím, že jim dal stupeň, který si nezasloužil nikdo kromě nich, nejvyšší stupeň u Alláha.
 
Alláh chtěl také ukázat Svým služebníkům mnohá ponaučení:
وَلا تَحْسَبَنَّ الَّذِينَ قُتِلُوا فِي سَبِيلِ اللَّهِ أَمْوَاتًا بَلْ أَحْيَاءٌ عِنْدَ رَبِّهِمْ يُرْزَقُونَ فَرِحِينَ بِمَا آتَاهُمُ اللَّهُ مِنْ فَضْلِهِ وَيَسْتَبْشِرُونَ بِالَّذِينَ لَمْ يَلْحَقُوا بِهِمْ مِنْ خَلْفِهِمْ أَلا خَوْفٌ عَلَيْهِمْ وَلا هُمْ يَحْزَنُونَ
A nepokládej ty, kdož na stezce Boží byli zabiti, za mrtvé! Naopak, oni jsou živí a u Pána svého odměnu svou užívají a radují se z toho, co Bůh jim z přízně Své uštědřil, a radují se, že ti, kteří je následují, avšak dosud se k nim nepřipojili, nemusí se ničeho obávat a nebudou zarmouceni. (Álu ‘Imrán: 169-170).
Toto ukazuje, nakolik může pohroma obsahovat dobro. Někteří nevěřící byli zabiti, zástavy lži a bludu padaly, zatímco skutečná tvář věcí byla odhalena. Navíc byla dána šance těm, kteří skutečně toužili po tom, aby se mohli obětovat pro víru. Muslimové! Probuďte se! Vzchopte se a buďte seriózní! Setřepejte se sebe všechnu tu bezuzdnost!
 
V příběhu o al-Chidrovi, mír s ním, a jeho setkání s prorokem Músá, mír s ním, provrtal al-Chidr do lodi chudých lidí díru a následně zabil malého chlapce. Proč? Toto se zdá být velmi zlým skutken, ale naopak toto bylo vedeno snahou zachránit loď před tyranským vladařem, který se ji chystal ukrást, jak říká Alláh:
أَمَّا السَّفِينَةُ فَكَانَتْ لِمَسَاكِينَ يَعْمَلُونَ فِي الْبَحْرِ فَأَرَدْتُ أَنْ أَعِيبَهَا وَكَانَ وَرَاءَهُمْ مَلِكٌ يَأْخُذُ كُلَّ سَفِينَةٍ غَصْبًا
Co týká se lodi oné, ta patřila chudákům, kteří na moři pracují. A chtěl jsem ji poškodit, aby ztratila cenu pro krále jednoho, jenž na ně číhá a jenž každou dobrou loď násilím jímá (Kehf: 79).
Zabité dítě mělo naopak vyrůst a stát se zdrojem problémů a nevíry pro své rodiče. Proto jej al-Chidr zabil, neboť si je Alláh přál od toho uchránit:
وَأَمَّا الْغُلامُ فَكَانَ أَبَوَاهُ مُؤْمِنَيْنِ فَخَشِينَا أَنْ يُرْهِقَهُمَا طُغْيَانًا وَكُفْرًا
A co týká se chlapce toho, rodiče jeho byli věřící, a obávali jsme se, že vzpurností a nevděkem svým on zavede je oba, (Kehf:80)
 
Uvěznění některých učenců mělo za následek sepsání mnoha jejich význačných děl. V žaláři psali Ibn Tejmíjja, as-Sarchasí a mnozí další, budiž jim Alláh milostiv. V jejich době se to zdálo zlem, ale výsledek toho všeho byl impozantní a přinesl prospěch všem muslimům.
 
Nehledě na to, co se děje, jaké všechny druhy neštěstí zasahují muslimy, musíme si uvědomit, že předurčení přichází od Alláha a Alláh ví, co zamýšlí:
وَلَوْ شَاءَ اللَّهُ مَا اقْتَتَلَ الَّذِينَ مِنْ بَعْدِهِمْ مِنْ بَعْدِ مَا جَاءَتْهُمُ الْبَيِّنَاتُ وَلَكِنِ اخْتَلَفُوا فَمِنْهُمْ مَنْ آمَنَ وَمِنْهُمْ مَنْ كَفَرَ وَلَوْ شَاءَ اللَّهُ مَا اقْتَتَلُوا وَلَكِنَّ اللَّهَ يَفْعَلُ مَا يُرِيدُ
 A kdyby byl Bůh chtěl, pak by se nebyli navzájem zabíjeli ti, kdož po nich přišli poté, co dostalo se jim jasných znamení. Avšak dostali se do rozporů a byli mezi nimi ti, kdož uvěřili, a byli mezi nimi i ti, kdož byli nevěřící. A kdyby byl Bůh chtěl, nebyli by se vzájemně zabíjeli, avšak Bůh věru činí, co chce. (Bekara: 253).
 
Chvalme tedy Alláha a pospíchejme podpořit islám a muslimy, neupadejme v zoufalství z toho, co se děje, protože to nenese pražádný užitek. Obraťme se sami k sobě a hodnoťme sami své dobré a špatné činy dříve, než budeme skládat účty Nejvyššímu v Den Velkého Shromáždění.
 
Jeden ze zbožných předků, Alláh mu budiž milostiv, zúčtoval ve svých šedesáti letech sám se sebou. Spočítal dny, které prožil. Vyšlo mu, že šedesát let se rovná 25 500 dní. Poté sám na sebe zakřičel: „Běda mi! I kdybych každičký den zhřešil jen jedinkrát, potkám Svého Pána s dvaceti tisíci pěti sty hříchy! Co se mnou teprve bude, vím-li, že nehřeším jen jednou denně!
 
Prosíme Alláha v tento požehnaný čas, aby ulehčil všem našim bratřím a sestrám všude na světě, kde jsou utlačováni, zabíjeni a vyháněni a kde je s nimi zle nakládáno. Prosíme Alláha, aby odpustil ummě Svého milovaného Proroka Muhammeda صلى الله عليه و سلم, vysvobodil ji z nesnází, zacelil její bolavé rány a pomohl jí proti jejím nepřátelům! Ámín.
 
Autor: šejch Muhammed Sálih al-Munedždžid, redakčně upravováno.


[1] Tj. poutního zasvěcení, kdy je zakázáno mimo jiné i lovit.