PROČ ISLÁMSKÝ LUNÁRNÍ KALENDÁŘ ZAČÍNÁ TÍM, ČÍM ZAČÍNÁ A JAK BYL STANOVEN?

OTÁZKA: Co je to hidžretský islámský kalendář? Kdy a kým byl stanovena proč se odvíjí právě od muharremu prvního roku hidžry?

ODPOVĚĎ:

Na rozdíl od gregoriánského je islámský kalendář lunární. Řídí se tedy změnami měsíčních fází a má proto jen 355 či 354 dny. Rok má dle islámského lunárního kalendáře má 12 měsíců podobně jako dle solárního kalendáře gregoriánského. Vznešený Alláh praví:

إِنَّ عِدَّةَ ٱلشُّهُورِ عِندَ ٱللَّـهِ ٱثْنَا عَشَرَ شَهْرًا فِى كِتَـٰبِ ٱللَّـهِ يَوْمَ خَلَقَ ٱلسَّمَـٰوَٰتِ وَٱلْأَرْضَ مِنْهَآ أَرْبَعَةٌ حُرُمٌۚ ذَٰلِكَ ٱلدِّينُ ٱلْقَيِّمُ ۚ فَلَا تَظْلِمُوا۟ فِيهِنَّ أَنفُسَكُمْ

Zajisté počet měsíců u Boha je dvanáct měsíců, stanovený v Knize Boží v den, kdy stvořil nebesa a zemi. A z nich jsou čtyři měsíce posvátné, a to je náboženství neměnitelné. Proto si v nich nečiňte vzájemně zlé (Tewba: 36)

V tradiční posloupnosti jsou to: 1. Muharrem; 2. Safer; 3. Rabí'ul-awwel; 4. Rabí'u l-áchir (anebo R. as-Sání); 5. Džumáda l-úlá; 6. Džumáda l-áchira; 7. Redžeb; 8. Ša'bán; 9. Ramadán; 10. Šewwál; 11. Zu l-ka'da; a 12. Zu l-hidždža. 

Ony čtyři posvátné měsíce jsou Muharrem, Redžeb, Zu l-ka'da a Zu l-hidždža, zatímco Ramadán je měsícem půstu. Každý měsíc může mít 29 či 30 dní v závislosti na viditelnosti měsíce na obloze pouhým okem, neboť lunární oběh trvá nepravidelnou dobu (29 dní,12 hodin, 44 minut a 3 sekundy). Proto muslimové pro stanovení začátku měsíce pozorují východ srpku nového měsíce, shodně koránskému verši:

يَسْـَٔلُونَكَ عَنِ ٱلْأَهِلَّةِ ۖ قُلْ هِىَ مَوَٰقِيتُ لِلنَّاسِ 

A budou se tě ptát na novoluní. Odpověz: „To jsou znamení časupro lidi ...“ (Bekara: 189)

Hidžretský kalendář je symbolem islámu, manifestací oddanosti Zjevenému Zákonu, jehož obřady, jako povinný půst či pouť do Mekky seřídí právě tímto kalendářem, stejně jako oba islámské svátky, které následují po jejich splnění. Používáním hidžretského kalendáře namísto kalendářů jiných dokládáme svou oddanost Alláhu a následně i ummě Božího Posla Muhammeda صلى الله عليه و سلم a učení, které zvěstoval lidstvu. Nahradit hidžretský kalendář jiným ve všech oblastech by bylo porušením Šarí'y a nepřípustným napodobováním nevěřících. 

Nicméně není hříchem užívat kromě hidžretského např. celosvětově rozšířený solární kalendář gregoriánský (původně křesťanský), jak smýšlí šejch 'Abdulláh ibn 'Abdurrahmán ibn Džibrín: 

Není nic špatného na používání obou dat, dokud je datum podle hidžretského kalendáře uvedeno jako první a následováno odpovídajícím datem podle gregoriánského kalendáře. Hidžretské datum se zakládá na lunárních měsících, které nejsou sporné a jejich začátky může na obloze pozorovat každý, komu slouží zrak. Oproti tomu gregoriánské měsíce jsou arbitrární,nenastupují na základě žádného viditelného znaku a je možné je znát pouze toliko výpočtem. Z tohoto důvodu užívá Šarí'a pro stanovení dat půstu, pouti, i'tikáfu apod. právě staré arabské měsíce. Začínat hidžretským datem je též projevem a symbolem islámské identity i vůči těm, kteří je neznají. A Alláh ví nejlépe.[1]

Hidžretským kalendářem se řídí velká většina muslimských zemí celého světa ve svých náboženských záležitostech, některé, jako Saúdská Arábie, také oficiálně, mnohé další ho užívají souběžně s gregoriánským kalendářem, jako např. Turecko. 

Al-Hákim an-Nejsábúrí sice uvádí krátkou poznámku v podobě údaje od Ibn Šihába az-Zuhrího, že když Posel Boží صلى الله عليه و سلم přišeldo Medíny, přikázal údajně začít počítat začátek nového letopočtu, nicméně toto podání je učenci hadísů vnímáno jako neautentické. Navíc protiřečí autentickým dokladům přetrvávání stávající praxe označování let podle významných událostí, ke kterým v příslušné roky došlo. Tak byl znám např. Rok slona, Rok ran osudu, Rok hidžry, Rok bitvy u Bedru, Rok bitvy na Uhudu, Rok osvobození Mekky apod. Tato situace trvala až do doby chalífy Omara ibnu l-Chattába رضي الله عنه,významného Prorokova صلى الله عليه و سلم společníka, který nastoupil do úřadu vládce věřících po Prorokovu صلى الله عليه و سلم nejvěrnějším druhovi Abú Bekru رضي الله عنه, řečenému Pravdymilovný (arab. الصديق as-Siddík). 

Omar se během své vlády na základě Prorokových صلى الله عليه و سلم instrukcí rozhodl letopočet stanovit jednoznačně jednou pro vždy. [2] Vedla ho k tomu prostá praktická potřeba řídit obrovskou a neustále se rozpínající říši, rozmanitou po stránce náboženské, etnické i kulturní. Chalífovy příkazy, depeše a nařízení musely doputovat na místo určení bez prodlevy a muselo být zřejmé, jak moc jsou časově naléhavá a které z nich je starší a které novější, tedy kdy byly poslány a kdy dorazily na místo určení.

Historik al-Džebertí dokládá situaci výtkou Abú Músá al-Aš'arího رضي الله عنه,Prorokova صلى الله عليه و سلم společníka a zároveň jednoho z Omarových guvernérů. Ten si posteskl, že ví, že má určité nařízení uvést v platnost např. v Ša'bánu, avšak mu už není jasné v Ša'bánu kterého roku. 

Navíc byl Omar Prorokovým صلى ا لله عليه و سلم velmi blízkým společníkem a členem jeho rodiny, přesněji jeho tchánem, neboť Prorok صلى الله عليه و سلم byl manželem jeho dcery Hafsy رضي الله عنها. Omar dobře znal Prorokovu صلى الله عليه و سلم povahu a byl si jist, že by s daným počinem souhlasil a že si dobře uvědomoval, nakolik je pro ummu a její další rozvoj důležité mít vlastní letopočet. Znal jeho pověstnou skromnost a proto nezvolil za začátek nové éry datum jeho narození, byť bylo pravým milníkem historie lidstva. A ani nechtěl počítat roky od jeho úmrtí, neboť to byla ta největší tragédie, nejsmutnější událost a moment, kdy umma osiřela a na její bedra, zosobněná osobou chalífy, padly nelehké úkoly chránit a šířit Boží zvěst dále. 

Autor díla Nihájetu l-idrák uvádí, že Omar své rozhodnutí vynesl ve 4. roce své vlády. Rozhodl se začít nový letopočet počítat od hidžry a rok, kdy se tak stalo, vešel ve známost jako 17. rok hidžry. Omar zvolil hidžru jako výchozí datum nového letopočtu proto, že byla po všech stranách nejdůležitějším náboženským,společenským, historickým a politickým milníkem v dějinách mise Božího Posla صلى الله عليه و سلم. Náboženským proto, že umožnila plný rozvoj islámu a jeho zjeveného zákona, otevřela možnosti k tomu, aby se islám stal nejen věroukou a obřadem, ale i kodexem chování a zákonem nejen jedince, ale i kolektivů i společností. Společenským proto, že dala základ svébytné komunitě věřících, která už vystupovala navenek oproti jiným jako celek na stejné úrovni, jako jiné komunity v oblasti, ať už byli vyznáním polyteisté, židé či křesťané. Historickým proto, že položila základ vznikajícímu státnímu útvaru a pozdějšímu impériu víry jedinečnému v celých dějinách lidstva. Politickým proto, že se Prorok صلى الله عليه و سلم postupně stal díky hidžře kromě náboženského vůdce také státníkem, vítězem válek, dobyvatelem i mírotvůrcem a zakladatelskou osobou fungujícího, mladého a dynamického státu, později světového impéria a nakonec celé civilizace. Nic z toho by bez hidžry nebylo možné. 

Byly tu i praktičtější důvody. Přesné datum Prorokova صلى الله عليه و سلم narození není nesporné a názorů existuje více, byť převládající názor, který tuto událost klade na 12. den měsíce Rebí'u l-awwel roku slona, je nejsilnější. Podobně není zcela jasné, který den obdržel Prorok صلىالله عليه و سلم v jeskyni Hírá své první Zjevení od Stvořitele. V případě hidžry však žádná kontroverze neexistuje. Udála se jednoznačně a podle konsensu v úterý 8. dne měsíce Rabí'u l-awwel. První den tohoto roku, tedy dle převládajícího arabského zvyku 1. Muharrem, připadl na pátek. Začátek od Muharremu také podporoval fakt, že Muharrem je jedním ze svatých měsíců a podle Proroka صلى الله عليه و سلم je Muharrem po Ramadánu vůbec nejoblíbenějším měsícem u Alláha, jak uvádí Sálih al-Fewzán. [3]

Šemsuddín Muhammed ibn 'Abdirrahmán as-Sachawí v díle al-I'lánu bi t-tewbíchi limen zemma ahli t-tewárích uvádí od Ibn 'Abbáse رضي الله عنهما následující podání o původu hidžretského kalendáře: Medíňané v době Prorokova صلى الله عليه و سلم příchodu do města roky ještě počítat neuměli, tj. žádný letopočet neměli a toto trvalo ještě i po smrti Proroka صلى الله عليه و سلم. Ke konci Abú Bekrovy vlády a během prvních let Omarovy vlády se v Medíně nedostávalo událostí, po kterých by šlo roky pojmenovávat. Bylo potřeba přerozdělit příjmy státu do jednotlivých regionů a dopravit je včas na místo určení. Jak ale určit datum? Proto svolal Omar radu nejučenějších sahábů a jejich následovníků. Jedna rada přišla od al-Hurmuzána, Omarova perského propuštěnce blízkého královskému dvoru z al-Ahwázu, podle jiných zdrojů měl být sám ahwázským králem či princem. Poukázal na skutečnost, že Peršané měli způsob letopočtu zvaný mahróz, který se odvíjel od let panování sásánovských chusraů. Termín mahróz poarabštili na مأرخة muarracha a odtud se vzal arabský výraz pro letopočet – تأريخ te´rích a historii – التاريخ at-tárích. Omar poté vznesl požadavek zakotvit letopočet nějakou významnou historickou událostí, aby dal svému národu dějiny. Někteří přítomní z řad židů konvertovaných k islámu navrhli židovský letopočet, či helénský letopočet počítající roky od tažení Alexandra Velikého. Omar nesouhlasil s tím, aby byl začátek až tolik moc daleko v historii. Jiní navrhovali následovat historii perskou. Jiní namítli, že nemuslimské letopočty se neodvíjejí od žádné skutečně významné události, ale jen od nástupu králů či dat tažení a bitev. Proto se rada rozhodla hledat v historii islámské a nakonec vybrala za začátek hidžru, kvůli souhře jejího významu a faktu, že její datum bylo stanoveno jasně a bez kontroverzí. 

A Alláh ví nejlépe.

____________________________________________________________________

[1] Viz al-Lu´lu´u l-mekín min fetáwa š-šejchi Ibni Džibrín, str. 53.

[2] Viz Rosenthal, F. 1952. A History of Muslim Historiography. Leiden: Brill, str. 309.

[3] Viz Bejánu fadli šehri lláhi l-Muharremi we má jušre'u fíhi.