PROJEVY LÁSKY VŮČI BOŽÍMU POSLU صلى الله عليه و سلم: DÍL 1.

I když je láska činem srdce, její plody se musí nutně objevit i na vnějších projevech a činech jedince. Podle nich lze dokázat její upřímnost, případně neupřímnost a skutečnost, že neislámské konání je zastíráno touto láskou.

 
Těmito projevy jsou zejména:
 
  1. Pokorné následování Proroka صلى الله عليه و سلم .
 
Je podmínkou přijetí naší lásky vůči Alláhu a Jeho Poslu صلى الله عليه و سلم.
Alláh praví:


إِن كُنتُمْ تُحِبُّونَ اللَّهَ فَاتَّبِعُونِي يُحْبِبْكُمُ اللَّهُ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ ۗ وَاللَّهُ غَفُورٌ رَّحِيمٌ
Milujete-li Boha, pak mne následujte a Bůh vás za to bude milovat a odpustí vám viny vaše, vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný. (Áli 'Imrán: 31)
 
Ibn Kesír říká: „Tento verš je soudcem nad každým, kdo se holedbá láskou vůči Alláhu a nenásleduje cestu Proroka Muhammeda صلى الله عليه و سلم ve všem, co říká a činí.“1 Proto Alláh říká, že si zamiluje ty, kteří následují Proroka صلى الله عليه و سلم. Láska člověka je takto mnohonásobně opětována láskou Boží. Právě proto mudrcové víry pravili: „Podstatou věci není, že miluješ, ale že i ty budeš milován.“Al-Hasan al-Basrí pravil: „Někteří lidé tvrdili, že milují Alláha, ale Alláh je vyzkoušel tímto veršem.“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Kdokoli učiní nějaký čin, který není v souladu s naší vírou, tento čin je odmítnut.2
 
Proroka صلى الله عليه و سلم upřímně miluje jedině ten, kdo je mu poslušný, následuje ho a dává nad chtíči sebe samého přednost tomu, co měl více v oblibě Prorok صلى الله عليه و سلم, stejně jako nenávidí to, co i on nenáviděl. Kádí Ijjád praví: „Věz že ten, kdo si něco zamiluje, upřednostní to před vším ostatním a vždy se snaží být s tím v souladu. Pokud se tak neděje, není ve své lásce upřímný, pouze se na ni odvolává. Kdokoli upřímně miluje Proroka صلى الله عليه و سلمje tím, na kom se odrážejí známky této lásky. Prvním z nich je praktikování jeho Sunny, následování jeho výroků a činů, vykonání jeho příkazů a vyhýbání se jeho zákazům, praktikování jeho způsobu chování v těžkostech i v blahobytu, během aktivity i mimo ni.“ Sem spadá také přijetí všeho tohoto, aniž vůči tomu v srdci pocítíme nechuť. Alláh praví:


وَالَّذِينَتَبَوَّءُواالدَّارَوَالْإِيمَانَمِنقَبْلِهِمْيُحِبُّونَمَنْهَاجَرَإِلَيْهِمْوَلَايَجِدُونَفِيصُدُورِهِمْحَاجَةًمِّمَّاأُوتُواوَيُؤْثِرُونَعَلَىٰأَنفُسِهِمْوَلَوْكَانَ بِهِمْ خَصَاصَةٌ
Ti, kdož pevně sídlí v tomto obvodu a utvrdili se ve víře ještě před nimi, ti milují ty, kdož se k nim vystěhovali, a nenalézají v hrudích svých žádnou závist kvůli tomu, co dáno bylo vystěhovalcům. A dávají jim přednost před sebou, i kdyby sami měli nedostatek. (Hašr: 9)
 
  1. Respekt vůči Poslu, úcta a správný vztah vůči němu.
Toto je jeden z největších znaků lásky vůči Prorokoví صلى الله عليه و سلم a práv Proroka صلى الله عليه و سلم vůči nám, jakož i stěžejní imperativ naší víry. Tento respekt se děje na úrovni srdce, slov i činu, podobně jako láska. Také on je způsoben poznáním a zvětšuje se s rostoucí hloubkou tohoto poznání. Proto je také nejvíce vyjádřen Prorokovými společníky, kteří žili s Prorokem صلى الله عليه و سلم pospolu a byli mu nejblíže. Srce respektuje Proroka tím, že je pevně přesvědčeno, že je opravdu vyvoleným prorokem poslaným od Alláha, obdařeným něčím, co žádný jiný člověk nemá. Takto člověk dává přednost Prorokovi před kýmkoli jiným, včetně jeho rodičů, manželky, nebo dětí, či sebou samým. Jazyk respektuje Proroka svou chválou, aniž by cokoli opomenul, nebo jakkoli přeháněl. Prosí za něj Alláha o požehnání, uctivě a tak, jak je stanoveno, promlouvá ať už k němu, či o něm. Končetiny respektují Proroka صلى الله عليه و سلم svou poslušností, uctíváním Alláha jedině tak, jak Prorok صلى الله عليه و سلم přikázal, následováním a konáním toho, co miloval a zamezováním a usilováním proti tomu, co nenáviděl, na cestě jeho Víry, jeho Zákona, na obranu jeho samého i jeho cti. Tento respekt je přikázán verši:
 
لِّتُؤْمِنُوا بِاللَّهِ وَرَسُولِهِ وَتُعَزِّرُوهُ وَتُوَقِّرُوهُ وَتُسَبِّحُوهُ بُكْرَةً وَأَصِيلًا
abyste v Boha a posla Jeho uvěřili, pomáhali Mu a uctívali a slavili Jej za jitra i za večera. (Feth:9)
 
الَّذِينَ يَتَّبِعُونَ الرَّسُولَ النَّبِيَّ الْأُمِّيَّ الَّذِي يَجِدُونَهُ مَكْتُوبًا عِندَهُمْ فِي التَّوْرَاةِ وَالْإِنجِيلِ يَأْمُرُهُم بِالْمَعْرُوفِ وَيَنْهَاهُمْ عَنِ الْمُنكَرِ وَيُحِلُّ لَهُمُ الطَّيِّبَاتِ وَيُحَرِّمُ عَلَيْهِمُ الْخَبَائِثَ وَيَضَعُ عَنْهُمْ إِصْرَهُمْ وَالْأَغْلَالَ الَّتِي كَانَتْ عَلَيْهِمْ ۚ فَالَّذِينَ آمَنُوا بِهِ وَعَزَّرُوهُ وَنَصَرُوهُ وَاتَّبَعُوا النُّورَ الَّذِي أُنزِلَ مَعَهُ ۙ أُولَٰئِكَ هُمُ الْمُفْلِحُونَ
a těm, kdož následují posla, proroka neučeného, jehož naleznou oznámeného jim v Tóře a Evangeliu a který jim přikazuje vhodné a zakazuje zavrženíhodné, který jim dovoluje pokrmy výtečné a zakazuje jim škodlivé a snímá z nich tíživé povinnosti a pouta, jež je tíží. A věru ti, kdož v něj uvěří a podpoří jej a budou následovat světlo, jež bylo s ním sesláno, ti budou blažení!" (A'ráf:157)
 
Ibn Džerír vysvětlil zde užité slovo ta'zír jako vzájemná pomoc, dosažená výhradně pokorností, úctou a velebením Proroka صلى الله عليه و سلم.3 Ibn Tejmíjja tento termín vysvětlil jako „všeobecný název pro pomoc, podporu a zamezení všemu, co by moho překážet v dosažení cíle.“ Výraz توقير tewkír pak označuje vše, co přináší spokojenost a klid, velebnost a pocty. Tedy tomu, kdo respektuje Proroka صلى الله عليه و سلم, je zaručen respekt a důstojnost ze strany ostatních lidí.
Kdo tohoto nedosáhne, nepostihl základ lásky vůči Prorokovi صلى الله عليه و سلم a tím ani lásky vůči Alláhu. Toto bývá narušeno buď nedbalostí, nebo přeháněním.
 
Z nedbalosti bývají Prorokovi صلى الله عليه و سلم připisovány charakteristiky neslučující se s jeho statusem proroka, napadá se jeho upřímnost, spolehlivost nebo spravedlivost.
Tak Zu l-Chuwejsira at-Temímí napadl Prorokovo صلى الله عليه و سلم dělení válečné kořisti, jak vypráví Abú Sa'íd al-Chudrí رضي الله عنه: „Byli jsme přítomni, když Prorok صلى الله عليه و سلم rozděloval válečnou kořist. Přistoupil Zu l-Chuwejsira a pravil: „Posle Boží, buď spravedlivý!“ „Běda tobě!“ pokáral ho Prorok. „A kdo by měl být potom spravedlivý, pokud nebudu já? I ty budeš trpět a budeš zatracen, pokud opravdu nejsem spravedlivý.“ Omar رضي الله عنه řekl: „Posle Boží, dovol mi přetáhnout ho šavlí po šíji!“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم však odvětil: „Nechej ho být, on má přátele, v porovnání s kterými každý podcení svou modlitbu, když se s nimi bude modlit, či svůj půst oproti jejich půstu. Oni recitují Korán, ale ten neprochází dále než k jejich klíčním kostem (tj. nevchází do jejich srdce). Opouštějí víru jako střela pronikne kořistí a na ní není ani stopy.4
Z nedbalosti někteří vynechávají prosbu požehnání a míru po jméně proroka, když hovoří, nebo když píší. Podceňují Prorokovo صلى الله عليه و سلم vedení a jeho Sunnu, nevěnují jí pozornost. Namísto Proroka صلى الله عليه و سلم uznávají vůdce a myslitele. Jakkoli by byli vzdělaní, jakkoli by byli odhodlaní, nikdy nedosáhnou stupně ani jediného Prorokova صلى الله عليه و سلم společníka.
 
Dnes je tento lhostejný přístup vidět u odpadlíků od islámu, u duchem poražených lidí, vysmívajících se učení islámu a jeho hodnotám ve všech médiích. Útočí na Proroka صلى الله عليه و سلم a popírají jeho proroctví. Mnozí muslimové také nestudují život Proroka صلى الله عليه و سلم, neučí se jeho Sunně a neprosí za něj.
Selef této ummy naopak s posvátnou úctou přebírali i tu nejdrobnější informaci o Prorokově صلى الله عليه و سلم životě a díle. Někteří se dokonce při vzpomínce Prorokova صلى الله عليه و سلم jména rozplakali, jako Muhammed ibnu l-Munkedir.
Abdurrahmán ibn Mehdí nařizoval při výuce hadísů mlčet, s odvoláním na verš:
 
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لَا تَرْفَعُوا أَصْوَاتَكُمْ فَوْقَ صَوْتِ النَّبِيِّ وَلَا تَجْهَرُوا لَهُ بِالْقَوْلِ كَجَهْرِ بَعْضِكُمْ لِبَعْضٍ أَن تَحْبَطَ أَعْمَالُكُمْ وَأَنتُمْ لَا تَشْعُرُونَ
Vy, kteří věříte! Nezvedejte hlas svůj nad hlas prorokův a neobracejte se k němu s řečí hlučnou, tak jak to děláte mezi sebou, aby se skutky vaše nestaly marnými, aniž o tom budete mít tušení. (Hudžurát: 2)
K přehánění dochází, pakliže je Prorokصلى الله عليه و سلم vyzdvižen nad pozici, kterou mu vymezil vznešený Alláh. Sem patří přesvědčení, že pozná detaily neviditelného světa, že existoval ještě předtím, než byl tento svět stvořen, nebo že je celý měsíc stvořen ze světla Muhammedova صلى الله عليه و سلم apod. Nic z toho není uvedeno ani v Koránu, ani v Sunně.
 
  1. Mravný postoj a dodržování stanovené etikety ve všem, co se týká Proroka صلى الله عليه و سلم .
 
Ten byl jasně vysvětlen Samotným Alláhem v Jeho Knize:


يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لَا تُقَدِّمُوا بَيْنَ يَدَيِ اللَّهِ وَرَسُولِهِ ۖ وَاتَّقُوا اللَّهَ ۚ إِنَّ اللَّهَ سَمِيعٌ عَلِيمٌ يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لَا تَرْفَعُوا أَصْوَاتَكُمْ فَوْقَ صَوْتِ النَّبِيِّ وَلَا تَجْهَرُوا لَهُ بِالْقَوْلِ كَجَهْرِ بَعْضِكُمْ لِبَعْضٍ أَن تَحْبَطَ أَعْمَالُكُمْ وَأَنتُمْ لَا تَشْعُرُونَ إِنَّ الَّذِينَ يَغُضُّونَ أَصْوَاتَهُمْ عِندَ رَسُولِ اللَّهِ أُولَٰئِكَ الَّذِينَ امْتَحَنَ اللَّهُ قُلُوبَهُمْ لِلتَّقْوَىٰ ۚ لَهُم مَّغْفِرَةٌ وَأَجْرٌ عَظِيمٌ
Vy, kteří věříte! Nesnažte se předejít Boha a posla jeho! Buďte bohabojní, vždyť Bůh věru je slyšící, vševědoucí! Vy, kteří věříte! Nezvedejte hlas svůj nad hlas prorokův a neobracejte se k němu s řečí hlučnou, tak jak to děláte mezi sebou, aby se skutky vaše nestaly marnými, aniž o tom budete mít tušení. Věru ti, kdož snižují hlasy své před poslem Božím jsou ti, jejichž srdce Bůh podrobil zkoušce bohabojnosti a těm náleží odměna nesmírná a odpuštění. (Hudžurát: 1-3)
Kádí Abú Bekr ibnu l-'Arebí praví: „Nedotknutelnost Božího Poslaصلى الله عليه و سلم je stále táž i když je mrtev, stejná, jako kdyby byl stále živ. Jeho zaznamenaná slova jsou i po jeho smrti na stejné úrovni, jako kdybychom je slyšeli přímo. Když zní jeho slova, je povinností každého, kdo je slyší, ztichnout a nezvedat svůj hlas nad ně, ani se od nich vzdalovat, stejně jako to měli za povinnost ti, kteří byli v Prorokově صلى الله عليه و سلم přítomnosti. Vznešený Alláh upozornil na tuto kontinuitu bez ohledu na uplynulý čas:
وَإِذَا قُرِئَ الْقُرْآنُ فَاسْتَمِعُوا لَهُ وَأَنصِتُوا لَعَلَّكُمْ تُرْحَمُونَ
A když je přednášen Korán, naslouchejte mu a zmlkněte, snad se vám dostane smilování. (A'ráf:204).
Slova Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم představují součást zjevení a jsou posvátná, jako je posvátný i Korán, kromě specifik charakteristických pro Korán. Toto je podrobně objasněno v mnoha knihách fikhu. A Alláh ví nejlépe.“5
 
Proto jsme povinni:
 
  • Nepředbíhat Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم při vynesení nějakého rozhodnutí, slova, vykonání činu apod. Ibn Džerír praví: „Nespěchejte v soudu ve vašich půtkách nebo ve vašem náboženství, dokud vás v tom nerozsoudí Alláh a Jeho Posel صلى الله عليه و سلم, jinak soudíte protichůdně nařízením Alláha a Jeho Poslaصلى الله عليه و سلم .“6 Toto je příkaz platný i po Prorokověصلى الله عليه و سلم smrti. Unáhlit se a předhonit rozhodnutí Sunny je to stejné, jako předhonit ve svém soudu samotného Prorokaصلى الله عليه و سلم za jeho života. Pravý a ryzí mravní vztah vůči Prorokoviصلى الله عليه و سلم znamená dát jemu a jeho Sunně přednost před čímkoli jiným ze slov a názorů.7
 
  • Nezvedat hlas nad hlas Prorokaصلى الله عليه و سلم , naopak pozorně a uctivě ho poslouchat. Nekřičet a nehádat se v jeho blízkosti, obracet se k němu s úctou a pokorou. Totéž platí i pro návštěvu Prorokovaصلى الله عليه و سلم hrobu v Medíně dnes. As-Sáib ibn Jezíd vzpomíná, jak stál v Prorokově صلى الله عليه و سلم mešitě a ucítil, jak ho někdo zasáhl kamínkem. Byl to Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه. Řekl mu: „Jdi a přiveď mi tamty dva.“ Když je Saíb přivedl, Omar se na ně obořil: „Kdo jste?!“ či „Odkud jste?!“ „Jsme obyvatelé Táifu,“ odpověděli. Omar pravil: „Kdybyste byli zdejší, dal bych vás zbičovat. Což zvedáte hlas v mešitě Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم?“8 Vše toto vadí Prorokoviصلى الله عليه و سلم a znevažuje to posvátnost jeho mešity.
Podobně sem patří také protlačování názoru a cesty lidí nad názor a cestu Božího Poslaصلى الله عليه و سلم, snažíce se umlčet hlas Sunny a ty, kdo k ní vyzívají. To je ještě daleko větší neúcta.9
 
  • Nevyvolávat Prorokovoصلى الله عليه و سلم jméno a nevolat na něj tak, jako na ostatní. Alláh pravil:
لَّا تَجْعَلُوا دُعَاءَ الرَّسُولِ بَيْنَكُمْ كَدُعَاءِ بَعْضِكُم بَعْضًا ۚ 
Neberte výzvu posla k vám tak, jako by to byla výzva jednoho z vás k druhému! (Núr:63) To může znamenat podle prvního názoru zákaz oslovovat jej jménem.10 Podle druhého názoru jde o to, že výzva Proroka صلى الله عليه و سلم není jako výzva kohokoli jiného, kde je možnost uposlechnout ji, či neuposlechnout. Proroka صلى الله عليه و سلم nutno bezpodmínečně poslechnout vždy.11 Také se uvádí, že nikdo ze setkání s Prorokem صلى الله عليه و سلم neodešel, dokud nepožádal o jeho svolení:
 
إِنَّمَا الْمُؤْمِنُونَ الَّذِينَ آمَنُوا بِاللَّهِ وَرَسُولِهِ وَإِذَا كَانُوا مَعَهُ عَلَىٰ أَمْرٍ جَامِعٍ لَّمْ يَذْهَبُوا حَتَّىٰ يَسْتَأْذِنُوهُ ۚ 
Věřícími jsou pouze ti, kdož uvěřili v Boha a v posla Jeho a kteří, když jsou s ním pospolu v nějaké záležitosti, neodcházejí, pokud jej nepožádali o dovolení. (Núr: 62)
 
Ibn Kajjím dodává: „Pokud se toto týká i jakékoli obecné potřeby, co potom v otázce náboženství, jeho základech i v jeho detailech? Je potom dovoleno následovat vlastní cestu bez jeho dovolení?
K etiketě vůči Prorokoviصلى الله عليه و سلم také patří neproblematizovat jeho slova ale posuzovat slova jiných měřítkem jeho slov. Jeho slovům není dovoleno oponovat analogií, každá analogie je naopak odmítnuta existencí jeho slov. Jeho slova se nevzdalují opravdovému významu kvůli představivosti některých, nazývané „pochopitelným významem,“ který je ve skutečnosti neznámým významem nahony vzdáleným pravému smyslu. Přijetí toho, s čím přišel Prorokصلى الله عليه و سلم není závislé na ničím souhlasu. Vše v rozporu s tím spadá v drzé chování vůči Prorokuصلى الله عليه و سلم a je opravdovou nestoudností.“12
 
  • Patří sem i dobré a vybrané chování, pokud s Prorokem صلى الله عليه و سلم , nebo o Prorokovi صلى الله عليه و سلم hovoříme. Proto bylo zakázáno užívat v hovoru s ním hlasitého halekání a dvojsmyslů:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لَا تَقُولُوا رَاعِنَا وَقُولُوا انظُرْنَا وَاسْمَعُوا ۗ وَلِلْكَافِرِينَ عَذَابٌ أَلِيمٌ
Vy, kteří věříte, neříkejte: "Rá`iná!"" nýbrž říkejte: "Unzurná!" Poslouchejte, neboť pro nevěřící je určen trest bolestný! (Bekara: 104)
 
Výraz راعنا ráiná totiž má konotaci vzájemnosti, tj. vyslechneme tě, ale ty také vyslechneš nás, nebo podřiď svůj sluch nám, abychom tě vyslechli a ty jsi nám porozuměl.13 Židé v Medíně tímto výrazem také popisovali lehkomyslné poslouchání.14
 
 
1 Tefsír Ibn Kesir, 1/358.
2Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, 9/132; a Muslim v Sahíhu, 3/1344.
3Tefsír Ibn Džerír, 26/75.
4Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, 4/243.
5Ahkámu l-Kur´án, 4/1702-1703.
6Tefsír Ibn Džerír, 26/116.
7Ibnu l-Kajjím v Medáridžu s-sálikín, 2/389.
8 Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, 1/127.
9 Ibnu l-Kajjím v Medáridžu s-sálikín, 2/389.
10 Tefsír Ibn Kesír, 3/302.
11 Ibnu l-Kajjím v Medáridžu s-sálikín, 2/389.
12 Ibnu l-Kajjím v Medáridžu s-sálikín, 2/390.
13 Tefsir Ibn Džerir, 2/463.
14 Tefsir Ibn Kesir, 1/148.