PROJEVY NÁSLEDOVÁNÍ BOŽÍHO POSLA صلى الله عليه و سلم , DÍL 1.

Následování Posla Božího صلى الله عليه و سلم se váže k důkazům, které ho potvrzují a k praktickým příkladům, které je rozvádějí. Bez naplnění určitých konkrétních projevů zůstává následování Božího Posla صلى الله عليه و سلم jen prázdným tvrzením bez obsahu.

Kdo tyto předpoklady skutečného následování Božího Posla صلى الله عليه و سلم nenaplňuje, dokazuje, že nemiluje Božího Posla صلى الله عليه و سلم tak, jak by jej milovat měl.
 
Těmito projevy, naplňujícími lásku a následování Proroka صلى الله عليه و سلم jsou:
 
  1. Následovat cestu Proroka صلى الله عليه و سلم a brát si ho za příklad a vzor.
 
Vznešený Alláh pravil:
 
لَّقَدْكَانَلَكُمْفِيرَسُولِاللَّهِأُسْوَةٌحَسَنَةٌلِّمَنكَانَيَرْجُواللَّهَوَالْيَوْمَالْآخِرَوَذَكَرَاللَّهَكَثِيرًا
A věru máte nyní v poslu Božím příklad překrásný pro každého, kdo doufá v Boha a v den poslední a kdo Boha hojně vzpomíná.(Ahzáb: 21)
 
Ibn Kesír vysvětluje:
„Tento verš je velikým základem nutnosti brát si Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم za příklad a vzor v jeho slovech, činech i postojích. Proto Vznešený nařídil lidem brát si jej za vzor a to právě v den bitvy s al-Ahzáb1, kdy Prorokصلى الله عليه و سلم projevil trpělivost, vybízel k trpělivosti i druhé, bděl nad ostatními, zasazoval se o dobro, o záchranu svých bližních a čekal východisko od svého Pána Vznešeného. Budiž s ním požehnání Boží a mír napořád, až do Soudného Dne.
Proto Vznešený těm, kteří v den bitvy s al-Ahzáb zazmatkovali a zakolísali, řekl:
لَّقَدْ كَانَ لَكُمْ فِي رَسُولِ اللَّهِ أُسْوَةٌ حَسَنَةٌ
A věru máte nyní v poslu Božím příklad překrásný (Ahzáb: 21) Tj. Proč jste jej nenásledovali a nevzali si za vzor jeho vznešené charakterové vlastnosti.“2
 
Brát si Prorokaصلى الله عليه و سلم za vzor v sobě zahrnuje:
  1. Postupovat tak, jak postupoval on, stejným způsobem, ať už jde o povinnosti, nebo chvályhodné činy, kromě těch, které jsou specifické pro něj osobně. 
  2. Stejně jako zanechání všeho, čeho on zanechal nebo zakázal, ať už je to zakázáno nebo jde o zavrženíhodný, ale nikoli přímo zakázaný čin.
  3. Přijetí jeho způsobů, jeho etikety, morálky a mravnosti.
 
Tím následování Prorokaصلى الله عليه و سلم zahrnuje všechny otázky náboženství.
 
 
Pokud Posel Boží صلى الله عليه و سلم něco řekl, i my říkáme totéž. Pokud něco vykonal, i my konáme totéž, pokud to není něco, co se týká výhradně jen jeho osobně. Pokud něco velebí, i my to velebíme a pokud něco zatracuje, i my to zatracujeme. Pokud je spokojen s něčím pro nás, i my jsme s tím spokojeni. Pokud nás zastaví na určité hranici, i my tam zůstáváme. Nemáme nejmenší právo předehnat ho, ani za ním zaostat.
 
Jít ve šlépějích Proroka صلى الله عليه و سلم znamená plně a oddaně následovat jen jeho a nikoli se slepě ubírat za jinými lidmi, kteří žili po něm, přijímat vše jen od něj a nikoli přijímat informace o něm jen od jednotlivých lidí po něm a od jiných nikoli. Tak, jako je Jediný náš Pán, Alláh Vznešený, Který k nám Svého Posla صلى الله عليه و سلم vyslal, tak je jediný i tento Prorokصلى الله عليه و سلم, kterého nám Vznešený Alláh přikázal následovat.
 
Toto je smyslem slov šehády, tedy vyznání víry, o tom, že není božstva kromě Boha a že Muhammed صلى الله عليه و سلم je Posel Boží صلى الله عليه و سلم. Bez vyřčení a dodržení slov šehády muslim nemůže být muslimem. Toto je správné následování Proroka صلى الله عليه و سلم a měřítko, kterým se poměřují činy, slova, přesvědčení a postoje lidí.
 
 
  1. Znát, poznávat, učit se a vyučovat nauku o Sunně Božího Poslaصلى الله عليه و سلم.
 
Následování cesty Proroka صلى الله عليه و سلم je založeno na důkladné znalosti této cesty v každém ohledi a na znalosti jednotlivých jejích kroků. Sbírky hadísů a díla o Síře (životopisu) Božího Posla صلى الله عليه و سلم zahrnují všechny k tomu nezbytné informace, zachované nejspolehlivějším způsobem.
V každé době lidstvu přibližovali tuto cestu učenci ahlu s-sunna, vykonávaje tak svou povinnost dostavování této náboženské nauky a jejího přibližování věřícím, kterým radili.
Pro každou záležitost ze Sunny existuje její objasnění učenci z řad našich zbožných předků. Alláh jim osvětlil přímou cestu a my následujeme jejich stopy. Šťasten je ten, kdo je následuje a nešťasten, kdo z jejich cesty sejde a následuje nějakou jinou cestu.
 
Ibnu l-Kajjím al-Džewzíjja praví:
„Pročež je štěstí služebníka na tomto i na onom světě vázáno k Vedení Božího Poslaصلى الله عليه و سلم, je povinností každého, kdo je sám vůči sobě upřímný a přeje si dosáhnout spásy, aby toto jeho Vedení poznal a aby z jeho Sunny a životopisu pochopil to, co jej vyvede z okruhu ignorantů a uvede ho mezi jeho skutečné následovníky, k jeho skupině a jeho frakci.3 Lidé se v tomto ohledu dělí na ty, kteří z tohoto získali mnoho, málo, nebo nezískali vůbec nic. Následování Prorokaصلى الله عليه و سلم je též milostí, kterou ve Své Ruce třímá Alláh a dává ji tomu, komu On chce. A Alláh je Vládcem milosti nesmírné.”4
 
Následování Prorokaصلى الله عليه و سلم jako vzoru znamená praktikovat jeho Sunnu v životě jedince i společnosti ve všech oblastech, od věrouky, přes činy uctívání, mezilidské vztahy, morálku, etiketu až po společenské, administrativní, politické a legislativní uspořádání. Pomoc Sunně spočívá v jejím oživování a šíření šarí'atské nauky zděděné od Posla Božího صلى الله عليه و سلم. Toto je povinností pro každého, kdo o svém náboženství něco ví. Obzvláště pak je to povinností učenců, nositelů šarí'atské nauky, na základě varování Božího:
 
وَإِذْ أَخَذَ اللَّهُ مِيثَاقَ الَّذِينَ أُوتُوا الْكِتَابَ لَتُبَيِّنُنَّهُ لِلنَّاسِ وَلَا تَكْتُمُونَهُ فَنَبَذُوهُ وَرَاءَ ظُهُورِهِمْ وَاشْتَرَوْا بِهِ ثَمَنًا قَلِيلًا ۖ فَبِئْسَ مَا يَشْتَرُونَ
A hle, přijal Bůh od těch, kdož dostali Písmo, úmluvu: "Vysvětlujte je lidem a nezatajujte je!" Avšak oni je zahodili za záda svá a koupili za ně věc ceny nepatrné. A jak hnusné je to, co koupili! (Áli 'Imrán: 187)
 
Tento verš byl zjeven ohledně lidí Knihy a kárá je za to, že zamlčovali pravdu o Božím Prorokovi صلى الله عليه و سلم ve svých svstých písmech, protože v něho nevěřili, i když věděli, že skutečně je Božím Poslem, pečetí všech poslů a proroků před ním, mír s nimi všemi, a nositelem radostné zvěsti pro celé lidstvo. Analogicky je verš varováním pro učence této ummy, že pokud se zachovají stejně, postihnou je tytéž následky. Musí předložit celou znalost o dobrých činech nesmí nic z toho skrývat.5
 
V Sunně se nachází mnoho pobídek k šíření šarí'atské znalosti.
 
'Abdulláh ibn 'Amru ibnu l-Ás رضي الله عنهما slyšel Prorokaصلى الله عليه و سلم říci: „Předejte ode mne byť i jediný verš. Vyprávějte podání od synů Izraele, protože v tom není škody, leč kdo o mně úmyslně zalže, ten nechť se připraví na své místo v Ohni.6
 
'Abdulláh ibn Mes’úd uvádí, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil: „Nechť Alláh zkrášlí tvář člověka, který od nás něco uslyší a poté to předá tak, jak to slyšel. Možná ten, komu to předá, to lépe pochopí, nežli ten, který to slyšel.7
 
Omar ibn 'Abdul'azíz napsal Abú Bekrovi ibn Hazmovi: „Prohlédni vše, co máš z hadísů Božího Posla صلى الله عليه و سلم a to zapiš. Bojím se, že vymizí znalost i učenci. Přijímej jen hadís od Božího Posla صلى الله عليه و سلم, nechť učenci šíří znalost a sedí, dokud nenaučí nauce neznalé, protože znalost nevymizí, dokud se nestane tajnou.8
 
Tato podání potvrzují povinnost šířit sunnu v každém čase a na každém místě, zejména tehdy, když znalost Sunny vymizí. Varují před vzdalováním se od Sunny a vyhýbáním se jí. Vyzývat k Sunně by měl každý, kdo o ní má znalost, shodně svým možnostem a úrovni svého pochopení, podle způsobu Prorokaصلى الله عليه و سلم a jeho prvních následovníků.
 
Důležitost nauky o Sunně vzrostla dnes, v době, kdy převládlo odvrhování Sunny a náboženských nauk ve všech muslimských zemích, kromě malého počtu z nich, které Alláh uvedl na správnou cestu a dal jim na ní vytrvat.
 
Důvodem tohoto je jak nedostatek zájmu lidu o šarí'atskou nauku, tak i nedůslednost a nezájem učenců o její šíření. Navíc existuje frakcionářství a partajnictví, nutící lidi slepě následovat jiné lidi. Tak zeje mezi muslimy a skutečnou cestou Prorokaصلى الله عليه و سلم veká propast, kromě těch, kterým se Alláh smiloval.
 
Al-Bejhekí říká:
„Je třeba následovat Božího Posla v tom, co ustavil jako Sunnu. Tato potřeba znamená stálou povinnost. Není jiné cesty k následování jeho Sunny, kromě té, že se Sunna pozná a naučí. A nelze ji se naučit, kromě přijímáním podání od upřímných vypravěčů, od kterých je třeba přijímat tato podání, abychom je následně mohli následovat. A proto je nařízeno učit se Sunně a vyzývat k ní. A Alláh vede správnou cestou.“9
 
  1. Brát si Sunnu za rozhodce ve vzájemných sporech.
 
Vzít si Sunnu Božího Posla صلى الله عليه و سلم jako arbitra sporu a neshody mezi lidmi je věcí, která potvrzuje upřímnost následování Božího Poslaصلى الله عليه و سلم. Sunna je váhou a měřítkem správnosti činů, slov, předpisů i postojů. Co s ní souhlasí, to se přijímá, a co jí odporuje, to se odvrhuje.
 
Toto přikazuje mnoho koránských veršů, např.:
 
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا أَطِيعُوا اللَّهَ وَأَطِيعُوا الرَّسُولَ وَأُولِي الْأَمْرِ مِنكُمْ ۖ فَإِن تَنَازَعْتُمْ فِي شَيْءٍ فَرُدُّوهُ إِلَى اللَّهِ وَالرَّسُولِ إِن كُنتُمْ تُؤْمِنُونَ بِاللَّهِ وَالْيَوْمِ الْآخِرِ ۚ ذَٰلِكَ خَيْرٌ وَأَحْسَنُ تَأْوِيلًا
Vy, kteří věříte! Poslouchejte Boha a poslouchejte posla a ty, kdož mezi vámi mají autoritu! A jste-li ve sporu o nějakou věc, předejte její rozhodnutí Bohu a poslu - jestliže věříte v Boha a v den soudný! A to bude nejlepší a povede k nejkrásnějšímu výsledku. (Nisá´: 59)
 
Zde Alláh nařizuje všechny rozepře vrátit a rozebrat optikou Koránu a Sunny. Učinit Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم za jediného soudce každého sporu a po jeho smrti tímtéž učinit Sunnu. Toto je lepší a vede k lepším následkům jak na tomto, tak i na onom světě. Tento příkaz je dostačující pro zanechání rozmíšek a žabomyších sporů, neplodných debat a nepodložených diskusí. Korán a Sunna, při následování praxe zbožných předků, plně dostačuje k řešení jakéhokoli problému, který se mezi muslimy vyskytne. Víra muslima povzbuzuje k poznání Koránu a Sunny, aby objevil šarí'atská řešení těch otázek, se kterými se v životě střetává.
 
Užitek takového přístupu je nesmírný a nedocenitelný. Člověk zůstává na přímé cestě Prorokaصلى الله عليه و سلم, jeho společníků a jeho prvních následovníků a neodchyluje se od ní v žádném směru ani na jednu stranu.
 
Vznešený Alláh praví:
 
فَلَا وَرَبِّكَ لَا يُؤْمِنُونَ حَتَّىٰ يُحَكِّمُوكَ فِيمَا شَجَرَ بَيْنَهُمْ ثُمَّ لَا يَجِدُوا فِي أَنفُسِهِمْ حَرَجًا مِّمَّا قَضَيْتَ وَيُسَلِّمُوا تَسْلِيمًا
Však nikoliv, při Pánu tvém, oni nebudou věřící, pokud tě neučiní rozhodčím v tom, o čem jsou ve sporu. Potom nenaleznou v duších svých pochybnosti o tom, cos rozhodl, a podrobí se plným podrobením. (Nisá´: 65)
 
Vznešený Alláh zde přísahá Sám při Sobě, že víra věřících nebude potvrzena, dokud se se všemi svými spory nebudou obracet k Poslu Božímuصلى الله عليه و سلم. To samo nestačí, navíc musí být uvnitř spokojeni a ztotožněni s rozsudkem, který nad nimi Posel Božíصلى الله عليه و سلم v jejich věci vynese. Po smrti Božího Poslaصلى الله عليه و سلم tato úloha náleží jeho Sunně.
 
Toto se zakládá na faktu, že muslim následuje Prorokaصلى الله عليه و سلم za všech okolností. Když je postaven před novou výzvu, nebo se s někým pře, v jakékoli otázce tohoto či onoho světa, tehdy musí přispěchat hledat odpověď v Sunně Božího Posla, respektive musí najít takovou, která je se Sunnou v souladu. Takto spěchali se svými otázkami k Prorokoviصلى الله عليه و سلم jeho sahábové رضي الله عنهم أجمعين, aby jim dal odpověď a jejich spory rozřešil. Když pak vynesl stanovisko, všichni je velkodušně, spokojeně a bez jakýchkoli známek nevole přijali.
 
Po Prorokověصلى الله عليه و سلم smrti si brali jeho následovníci za rozhodčí, soudce a smírčí ty z nich, kteří byli největšími znalci Prorokovyصلى الله عليه و سلم Sunny. Když jim byla věrohodnost daného předpisu Sunny potvrzena, spokojili se s tím a nehledali nic jiného namísto toho.
 
Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه například položil naléhavý dotaz: „Při Alláhu zapřísáhám toho, kdo od Božího Poslaصلى الله عليه و سلمslyšel cokoli o nenarozeném dítěti!
Vstal an-Nábigha a řekl: „Měl jsem dvě ženy, jedna druhou udeřila holí a ta druhá potratila. Posel Božíصلى الله عليه و سلم rozhodl, že se musí vykoupit propuštěním otroka.“ 
Omar pravil: „Ještě že jsem to slyšel, jinak bychom asi rozhodli odlišně.10
 
Sa'íd ibnu l-Musejjib uvádí, že Omar رضي الله عنه pravil: „Uhrazení odškodného za krev padá na širší příbuzenstvo. Manželka po manželovi z tohoto nic nedědí.
Poté ho ad-Dahhák ibn Sufján zpravil, že mu Posel Boží صلى الله عليه و سلم poslal dopis ve znění: „Dej dědictví manželce Ašjema ad-Dabbáního z jeho odškodného.“ Omar poté svůj názor opustil a držel se rozhodnutí Prorokova صلى الله عليه و سلم rozhodnutí.11
 
Aš-Šáfi'í zaznamenal vícero případů sahábů a jejich následovníků, kteří se vždy drželi Sunny, když jim byla vysvětlena a odvrhovali všechny ostatní názory, které s ní byly v rozporu, i kdyby se podle nich předtím i nějaký čas postupovalo.12
 
 
 
 
1Al-Ahzáb byla aliance modloslužebnických kmenů, kteří se po bitvách u Bedru a na Uhudu spojili, aby společně napadli a zničili muslimskou Medínu. V souvislosti s těmito událostmi byla zjevena 33. súra Koránu.
2Viz Tefsíru l-Kur´áni l-'azím, 3/475.
3Tedy skupině a frakci v rámci ummy, která se nikterak neodchýlila od toho, na čem byl Prorokصلى الله عليه و سلم a co praktikoval.
4Viz Zádu l-me'ád, 1/69.
5Více viz Ibn Kesír v Tefsíru, 1/437.
6Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, 4/207.
7Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, 4/142; Ahmed v Musnedu, 1/437; a Ibn Mádža v Sunenu, 1/85.
8Uvádí jej al-Buchárí v Sahíhu. 1/35.
9Viz al-I’tikádu we l-hidája, str. 154.
10Zaznamenal Ibn Hadžer ve Fethu l-Bárí, 12/264.
11Zaznamenal aš-Šáfi'í v ar-Risála, str. 426.
12Více viz aš-Šáfi’í, ar-Risála, str. 422.