PROSBA CENNĚJŠÍ, NEŽ ZLATO A STŘÍBRO

Šeddád ibn 'Aws رضي الله عنه vyprávěl: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم mi řekl:

يا شداد بن أوسٍ! إذا رأيت الناس قد اكتنزوا الذهب والفضة، فأكثر هؤلاء الكلمات:

Ó Šeddáde ibn 'Aws, jestli uvidíš lidi, jak shromažďují zlaté a stříbrné poklady, co nejvíce opakuj tato slova:

اللَّهُمَّ إِنِّي أَسْأَلُكَ الثَّبَاتَ فِي الْأَمْرِ، وَالْعَزِيمَةَ عَلَى الرُّشْدِ، وَأَسْأَلُكَ مُوجِبَاتِ رَحْمَتِكَ، وَعَزَائِمَ مَغْفِرَتِكَ، وَأَسْأَلُكَ شُكْرَ نِعْمَتِكَ، وَحُسْنَ عِبَادَتِكَ، وَأَسْأَلُكَ قَلْبَاً سَلِيمَاً، وَلِسَانَاً صَادِقَاً، وَأَسْأَلُكَ مِنْ خَيْرِ مَا تَعْلَمُ، وَأَعُوذُ بِكَ مِنْ شَرِّ مَا تَعْلَمُ، وَأَسْتَغْفِرُكَ لِمَا تَعْلَمُ، إِنَّكَ أنْتَ عَلاَّمُ الْغُيُوبِ.

Alláhumme inní as´eluke s-sebátu fi l-amri we l-'azímetu 'ale r-rušdi we s´aluke múdžibáti r-rahmetike we 'azáime maghfiretike we s-aluke šukre ni'metike we husne 'ibádetike we s´eluke kalben selímen we lisánen sádikan we s´eluke min chajri má ta'lemu we a'úzu bike min šerri má ta'lemu we staghfiruke limá ta'lemu, inneke ante 'Allámu l-ghujúb,“ tj. „Ó Bože, věru Tě prosím o pevnost a sílu vytrvale následovat příkazů víry, rozhodnost v konání toho, co je správné a dobré, prosím Tě o vše, co s jistotou přináší Tvou milost a zajišťuje Tvé odpuštění. Prosím Tě, abych byl vděčen za Tvé dary, abych Tě nejlépe a nejkrásněji uctíval. Prosím Tě o pokojné srdce a pravdomluvný jazyk. Prosím Tě o dobro, o němž víš a utíkám se k Tobě před zlem, o němž víš a prosím tě o odpuštění za to, co víš, neboť Tys věru Znalcem všeho nepoznatelného.[1]

Podle an-Nesáího verze Posel Božíصلى الله عليه و سلم recitoval tuto prosbu ve své modlitbě, [2] al-Hákim uvádí, že tuto prosbu Prorok صلى الله عليه و سلم vyučoval i druhé [3] a at-Tirmizí dodává, že Prorokصلى الله عليه و سلم tuto prosbu Šeddáda naučil během jedné cesty. [4]

Muhammed ibn 'Abdirrahmán al-Mubárekfúrí vysvětlil:

Rozhodnost v konání“ je zodpovědný přístup a odhodlání zachovat se vždy správně a postupovat vždy podle toho, co se v dané situaci patří.

„To, co je správné a dobré“ je zbožnost, úspěch a spravedlivost.

V Ahmedově verzi se uvádí navíc i „pevnost ve víře“, což znamená odgodlání celým srdcem držet se toho, co víra učí.

Prosba, abych byl vděčen za Tvé dary znamená prosit o schopnost být vždy vděčen za Boží požehnání a dary.

Prosba o nejlepší a nejkrásnější uctívání je prosbou o to, aby uctívání dotyčného probíhalo adekvátním, dobrým a přijatelným způsobem.

Prosba o pravdomluvný jazyk je prosbou o jazyk, který je uchráněn lhaní.

Prosba o čisté srdce znamená srdce, v němž je správná věrouka, chráněné před zkaženými přesvědčeními a před tužbami.

Prosba o ochranu před zlem, o němž Alláh ví je prosbou o ochranu před tím zlem, o kterém ví Alláh, ale neví ten, kdo prosí.

Prosba o odpuštění za to, co Alláh ví, jest prosbou o odpuštění za nedbalost a lhostejnost dotyčného.

„Věru tys Znalcem nepoznatelného“ znamená věcí, které jsou skryté a nijak se neukazují stvořením, o nichž nemá znalost nikdo, kromě Blahosklonného, dobře Zpraveného.[5]

Ibnu l-Kajjim vyvozuje z tohoto hadísu následující přínosy:

Služebník Boží může dosáhnout dokonalosti jen snahou o naprostou oddanost vůči pravdě, úplné dodržování toho, co si pravda vyžaduje a o rozhodnost v tomto. Proto kdokoli touto pevnou rozhodností obdařen není, tomu něco chybí. Kdokoli je obdařen pevnou rozhodností, ale nedodržuje zcela to, k čemu ho nabádá pravda a není tomu zcela oddán, tomu také něco chybí.

Teprve pokud se spojí obojí – naprostá oddanost vůči pravdě a úplné dodržování toho, k čemu ona nabádá s pevnou rozhodností, přinesou plody všeho vznešeného, které se následně objeví.

Proto Posel Boží صلى الله عليه و سلم prosil: „Ó Bože, věru Tě prosím o pevnost a sílu vytrvale následovat příkazů víry, rozhodnost v konání toho, co je správné a dobré ...“ - a je známo, že strom síly a vytrvalosti nemůže stát, kromě díky jeho pevnému kmeni, kterým je trpělivost.[6]

_____________________________________________________

[1] Zaznamenal at-Taberání v al-Mu'džemu l-kebír, 7/335-336; Abú Nu’'ajm v Hiljetu l-awlijá´, 1/266; a Ibn Asákír v Táríchu Dimešk, 6/127. Viz také Kelimetu t-tajjiba, podání č. 105; a at-Tebrízí v al-Miškát, hadís č. 955. Aš-Šewkání jej uvádí v Nejlu l-awtár, 92/332 s tím, že všichni vypravěči v jeho isnádu jsou spolehliví. Al-Albání jej oceňuje jako sahíh li ghajrihi v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 3228 jako své stanovisko, opravujíce tak své původní označení za da'íf z Temmámu l-minna, str. 255 a Da'ífu l-Džámi', hadís č. 1190. Hadís se vyskytuje také v kratší verzi s vypuštěním části prosby, viz al-Albání v at-Ta'líkátu l-hasan, hadís č. 93.

[2] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 1304.

[3] Viz Mustedrek 'alá Sahíhajn, hadís č. 1915.

[4] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3407.

[5] Viz Tuhfetu l-ahwezí, komentář hadísu č. 3407.

[6] Viz Taríku l-hidžretejn, str. 400-401.